autor: Nephilim
Ahoj, já vím, že posílám hooodně pozdě, ale byla jsem teď 14 dní na intru, hotovo šmitec, už se tam nevrátím, máme tam jeden PC a můžeme být na něm max 1 hoďku denně (to je málo) a hlavně jsem tam neměla Loveless, abych ho odeslala. Takže je tu až teď.
Pravděpodobně už ho budu překládat jen jednou týdně a celou kapitolu (tahle je dlouhá, takže jí dám na 2x. Uvidíme jak se domluvím s Januli 🙂 PP Mei
Nakopl kámen, který odlítl kamsi z cestičky.
Ooo, jak nenáviděl chodit tak brzy ráno PĚŠKY do školy. Záviděl klukům jako je Andreas ten luxus, každé ráno jezdit do školy autem. Takhle dělal těm zbohatlíkům oslíčka.
…Zavřel dveře a zamknul? Bože… proč sakra musí pořád myslet na něj? Ne, že by se mu nelíbilo žít sám, to naopak. Opravu!
Jen někdy měl pocit, že mu někdo chybí… Matka???
No do prdele! Mně je samotnému fajn! Pomyslel si a zrychlil tempo.
Odlepil pohled od země a rozhlédl se okolo, jen aby se ujistil, že jde správnou cestou.
Podíval se na budovu přes ulici, byla to školka.
Vlastně by samotnou budovu ani nepoznal, ale poznal někoho, kdo stojí před ní. Trümper se svým synem.
A není tam sám, je tam s nějakým blonďákem, není moc vysoký, ale zato je dobře stavěný a zdálo se, že se k tomu dítěti nějak má…
Měl stejné blond vlasy…
Zastavil se na místě jako omámený, bizardní myšlenka, která ho napadla… Že by byl otcem toho spratka?
Takže přítel Trümpera…
Leč nedobrovolně, zaťal pěsti.
Docela příjemný chlapík… Asi si ho našel sám…
Ještě nikdy neviděl, že by se někdo k němu takhle choval…
Ale čím to, že byl tak naštvaný…?
Zavrtěl hlavou a zasáhla ho myšlenka jako blesk.
Byli to dva chlapi…
„Asi jsem se už vážně posral! Není možný, aby spolu dva chlapi měli dítě… No do prdele!“
Plivl na zem a vydal se zase na cestu do školy.
K Trümperovi a duševním pohnutkám, co mu způsobil, se vrátí později…
***
„Seš blbej?!“ Řekl dříve, než se mohl smíchy potrhat jako hyena.
Tom se na něj ledově díval, dokud se nepřestal smát…
„Mám na mysli, že… je to divný, ne?“ Georg se snažil zakašláním skrýt rozpaky.
„Tebe doma obsluhuje matka, máš prdel v bavlnce, ale já, já žiju sám! Já potřebuju kurva práci!“ Zamumlal a potáhl si z cigarety.
Georg se na chvíli zadíval na své prsty, dokud nepřišel Dirk.
„Yo!“ vrazil pěst proti Tomově pěsti jako symbol pozdravu.
„A kdes říkal, žes našel tu práci?“ Pokračoval Georg v hovoru, bylo to mnohem lepší, než se s ním hádat…
„Práce? Fakt?“ Dirk si přisedl k nim… „Tak proč neřekneš našemu Bossovi, jestli by pro tebe neměl nějakou prácičku?“
Tom jen zavrtěl hlavou a vyfoukl obláček kouře k nebi…
„Měl bych si pomoct sám. A měl bych začít už tenhle týden, jsem…“ zasekl se, Dirk i Georg se podívali na jeho rozzářené oči.
Sledoval krásnou štíhlou dívku, jak jde do školy.
Škoda, že každý věděl, že tahle krásná libová dívčina nebyl nikdo jiný než Bill Trümper…
Tom si olízl rty, jako by si ho chtěl dát k snídani…
„Uvidíme se ve třídě…!“ Vstal a upravil si tričko…
Georg a Dirk odvrátili pohled od náměstíčka naproti škole. Rozhodli se, že bude nejlepší, když odtud taky už zmizí…
***
Bill šťastně poskakoval cestou do školy, a když byl už prakticky na schodech, všiml si postavy stojící nahoře… neklidné postavy, která evidentně na někoho čekala.
Byl to chlapec starý asi tak jako on, s kapucí na hlavě, slunečními brýlemi na nose, aby zakryly jeho pohled. Bill by odpřísáhl, že jeho pohled byl ledový…
Chlapec odhodil hořící cigaretu na zem, zuřivě ji rozdrtil podrážkou, přemýšlel, co bude dělat. Vypadá to, že si zábavu už našel…
Bill se rozhlédl kolem sebe a zjistil, že to, co ten chlapec „bude dělat“, je právě on!
Polkl a vrátil pohled zpět k zahalené postavě…
„Ale, Trümper je tady…“ Pronesl jednu z jeho sarkastických poznámek.
Bill už věděl, kdo byla ta zahalená osoba… Tom Kaulitz.
Otřásl se. Bylo zřejmé, že i přes ´laskavost´, kterou mu prokázal, se nic nezměnilo. On byl pořád kořistí krvelačného Toma.
„N-nech mě jít, p-prosím.“ Odvážil se promluvit, přestože věděl, že nemá šanci na úspěch.
Tom se zasmál a pohrdavě se na něj podíval, sice měl brýle, ale bylo víc než nad slunce jasné, jak se dívá.
„Pojď sem!“ vyzval ho k sobě mávnutím ruky. Bill zavrtěl popruhem na rameni, polkl a vyšel vstříc osudu, neopovážil se na něj podívat.
Než se mu stihl podívat do obličeje, cítil tupou bolest na žaludku… svíjel se bolestí a pomalu klesal na kolena… Snažil se popadnout dech…
Komentáře prosím anglicky :o)
autor: Nephilim
translate: Mei
betaread: Janule
chudáček 🙁
Yeah actually english xD
Perfect .. I love this story … poor Bill
Konečně jsme se zas dočkali dalšího dílu xD
Joho
Jé a Lofí až tohle budeš číst tak se netrap..taky ti to někdy víjde xDDD
He he xD
to je ale od Toma hnusný!!!
illyrias: ha, ha, ha, moc vtipný… xD si piš, že mi to vyjde už příště… xD
***
Tom is stupid idiot… xD I don´t like him… If I remember, he was quite good… Was, but he ISN´T… xD Great, Nephilim!
Beautiful story… But I hope, Tom can be better…:-D♥
to čist nebudu to je škaredy jak ho bije 🙁
[7]: ale je to úžasná povídka. Jen si ji přešti…
——————-
[5]: Oh yeah….
Tom je pěkný hajzl… Chudák Billda