autor: Bajik
Zdarec palec, twincesťáci! Tak jste se zase konečně dočkali, coo?? :DD
Děkuju moc, moc, moc za komentíky, který píšete, i když, přiznejme si, je jich docela málo, ale to nevadí;)
Konečně jsem se připojila taky na Facebook, a že mi to trvalo, tak mě tak nějak napadlo… jestli by se twincesťáci neměli spojit… možná už to někdo udělal, nebo tak něco, ale jsem pozadu, jako vždy:)… (kdyžtak dolů do komentů, ju?)
A taky, je tu jedna věc… V říjnu jedu se školou do Anglie, do Londýna. Asi šestýho nebo tak nějak… já vím, že je to za dlouho, ale utečete to jako voda. Budu se snažit něco napsat předem, ale moc v to nevěřím…:-(
Příjemný přečtení :-***
„Dneska večer u nás na pokoji,“ zašeptala Anetta Billovi do ucha a nezapomněla se jej dotknout svými vlhkými rty.
„Promiň, mám jiný plány,“ řekl Bill nepřítomně a dal si na talířek půlku pomeranče.
„A jaký plány to jsou, když nepočkají?“ zeptala se Anetta zvědavě a pomalu začala přitvrzovat na tónu. Dneska už nemohla prohrát další prachy v sázce. Prostě to v noci muselo klapnout, aby se s ním Daniela rozešla úplně.
„Budu volat Danielce, slibuju jí to už pěkně dlouho. A bůhví, kdy ji zase uslyším, protože jede do Francie,“ řekl Bill rádoby smutně podle věcí, které se dozvěděl na oficiálním „Danielině“ profilu na Facebooku. Prostě dneska k nim nemohl. Chtěl usínat vedle střízlivého, nezhuleného Toma. A stejně; co by tam dělal? Díval se, jak se ho snaží jedna po druhé sbalit? To fakt jako ne.
„To je škoda… A ty, Tomí? Poslední dobou nikam nechodíš…“ nadhodila Nella, která stála za Tomem a usmívala se.
„Že by proto, že nemám tolik času jako dřív?“ zašklebil se na ni Tom a strčil lehce do Anetty, aby se konečně hla z místa, čímž málem způsobila dominový efekt.
„Však se snad můžeš chodit bavit s Billem, ne?“ zeptala se nevrle Anetta, která stála mezi dvojčaty, a tím je úplně odtrhla od sebe.
„Svým způsobem, jedináčci jako vy dvě tohle nikdy nepochopí,“ pokrčil Bill rameny a odešel ke stolu. Anetta se spolu s Nellou za ním dívaly.
„Možná bys ho měl nechat, aby se bavil nejenom s tebou, a ne ho držet doma jen kvůli tomu, že jste se sedmnáct let neviděli. Je mladej, měl by si užívat,“ konstatovala Nella. Tom chvíli přemýšlel, kolik lidí by asi vidělo chladnokrevnou smrt Nelly Dreierové, na kterou se právě teď chystal. Měl té holky už akorát tak plné zuby. O Anettě, Lise a Emě nemluvě. Jenže to by musel vyvraždit polovinu třídy, aby měl klid, ale byl si jistý, že by se zase nějaká taková jako Nella našla.
„Ale já ho doma nedržím. Klidně se ho zeptej. A to, že nešuká každej víkend s některou z vás, znamená, že si neužívá? Že se nebaví? On, na rozdíl od někoho, koho moc dobře znám, je věrnej! Je zamilovanej, nevidíš to snad na něm? Nemůžete ho prostě a jednoduše nechat být?! Má svůj vlastní život, do kterýho vy dvě opravdu nepatříte,“ zakončil svůj proslov Tom a odešel ke stolu za Billem. Měl jich akorát tak dost!
„Má pravdu,“ řekla tiše Paula a Nella se na ni naštvaně otočila. Nemluvě o Anettě, která zase na 99,9 % prohrála. „Měli byste ho nechat být. Až vás bude chtít pustit do svýho života jako něco víc, udělá to sám. A pokud je šťastně zamilovanej-„
„Sklapni, Paulo. Nikdo se tě na nic neptal,“ křikla na ni Nella, ale její hlas zněl, jako by se měla každou chvíli rozbrečet. Znamenalo to, že to zašlo příliš daleko.
„Nevíš, jaký to je. Nikdy jsi nebyla opravdu zamilovaná; nikdy jsi nikoho nemilovala víc než sama sebe. Myslíš akorát na to, kdy chudáka Billa ojedeš, nemám snad pravdu? Nepomyslela jsi ani jednou na to, že někoho má. Že třeba s tím, s kým chodí, je šťastný? Že ji miluje?“ pokračovala Paula jako by se nechumelilo.
„Myslíš, že když chodíš s klukem víc než tři roky, že můžeš rozumovat? Nikdy jsi nespala s nikým jiným než s ním a budeš dělat chytrou,“ pustila se do ní Anetta, která si ji za tohle často dobírala.
„Možná že o tomhle toho vím víc než vy dvě dohromady,“ řekla klidným hlasem Paula, natáhla se pro banán a šla si sednout za holkama z céčka. Ty byly o hodně lepší než tyhle dvě coury.
„Stejně by mě zajímalo, cos jim nakecal,“ řekl Bill polohlasem a zamyšleně dloubl lžičkou do pomeranče.
„Řeknu ti to až večer, stačí?“ odpověděl Tom ještě pořád trošku naštvaně a na chvíli se podíval kamsi pryč. Poté jeho pohled znovu sklouzl na Billa a protočil oči. „Nechceš sbíječku?“
Ten se na něj jen škaredě ušklíbl a pokračoval dál, dokud na něj nevystříkla pomerančová šťáva.
„Do hajzlu!“ zanadával a rychle ubrouskem sušil oranžové kapičky na tričku. Na překrásném sněhobílém tričku. „Já se na to-„
„Brzdi. Nebo snad chceš dopadnout jako včera v buse?“ okřikl ho tiše Tom a vzal si ten pomeranč. „Proč si bereš pomeranč, když ho neumíš vydlabat?“
„Měl jsem na něj chuť,“ Bill naštvaně založil ruce na prsou a užasle sledoval Toma, s jakou lehkostí jej vydloubal.
„Eh, díky,“ poděkoval Bill, když se před jeho zraky znovu vrátil talířek s pomerančem.
„Nepotřebuješ krmit, že ne?“
„Co? Aha, ne. Akorát jsem přemýšlel; byl jsi někdy outsider?“ zeptal se jej Bill a dal si kousek pomeranče do pusy.
„Ne, myslím, že ne,“ odpověděl Tom a očima mu položil otázku on. Proč?
„Jen tak… Nevadila by ti tu April? Vím moc dobře, jaký to je být nechtěný, nikam nepatřit,“ řekl opatrně a tiše, protože opět tu byli ti zlí slechové, kteří velice rádi roznášeli pikantní drby a dělali je ještě pikantnější.
„Jo, v pohodě. Když ti to udělá radost,“ odpověděl bezbarvě Tom a kousl si housky. Myslel, že posnídají v klidu, jen oni dva u stolu, nikdo jiný.
„Nejde tady tak o mou radost,“ řekl a mávnul na April, aby šla k nim, a mile se usmál, „ale o její. Všiml sis, jak je vděčná? Šťastná, že s ní vůbec někdo mluví?“
„Bille, mluvíš jak ty dvě krávy o tři stoly dál,“ řekl Tom otráveně, ale mile a přívětivě se na nově přicházející usmál. Bylo sice moc krásný, že Bill chtěl, aby i ona měla nějaké přátele, ale to, že se vkrádala mezi ně, to už mu bylo jedno. Tom ji měl za vetřelce nebo něco takového. Nechtěl, aby tam byla, když měl možnost mít se svým bráškou, dvojčátkem, se svým KLUKEM být sám.
Bill se jí věnoval víc než jemu a to mu vadilo především. Ale, ano, pokud to Billa udělalo šťastným…
***
Celý den strávili popojížděním v autobuse, který je rozvážel po památkách, a taky v různých historických stavbách, muzeích a galeriích. Viděli Hofburg, sídlo císařů, kde navštívili mimo jiné i muzeum Sisi; Museumsquartier, Radnici a Albertinu, poté městský park, ve kterém si na půl hodinky odpočinuli od náročného dopoledne a nabrali síly na dlouhé odpoledne; začali na Karlsplatz s dominantou Karlskirche, následovalo náměstí Stephanplatz s katedrálou svatého Štěpána, podívali se na Hundertwasserhaus, navštívili také Uměleckohistorické a Přírodovědné muzeum a náročný den zakončili po šesté hodině večerní v nákupní čtvrti Kohlmarkt, které si doslova vydupala ta ženská část autobusu.
Tom si sednul na jednu z mála prázdných laviček a vytáhl si krabičku cigaret z kapsy. Chvíli si s ní pohrával a poté ji dal zpátky. Bill neměl rád, když byl Tom cítit kouřem.
K čertu s tím, pomyslel si Tom a odfrknul si. Zbrkle znovu vytáhnul krabičku a vzal si jednu cigaretu. O chvíli později už do sebe vdechl kouř a doslova cítil, jak z něj všechno padá.
Celý den se Bill věnoval jen a pouze April, se kterou někam zmizel, jakmile vystoupili z autobusu, aniž by dal Tomovi vědět, kam vlastně jde. Prostě se spolu někam už asi před hodinou vypařili a neukázali se.
Tom si představoval milion různých možností, co by se jeho Billovi mohlo stát, kdyby byl neopatrný nebo tak něco. V dnešní době s takovou spoustou úchylů na každým rohu…
Vytáhnul další cigaretu. Ano, potřeboval to, pokud měl vydržet čekat do půl osmé, kdy všechny obchody zavírají. Zbývalo jim ještě zhruba dvacet minut.
Strachoval se o něj. A zároveň se i bál. Bál se, že Billa April tak moc očaruje, že se na Toma vykašle a z Billa se stane heterák. A to by znamenalo naprostý konec.
Jen co Tom típnul druhou cigaretu, vynořil se zpoza rohu usmívající se Bill a April, která byla ověšená taškami. Mířili přímo k Tomovi.
„Promiň, Tomí,“ řekl Bill a krátce Toma obejmul. „Ale našli jsme o pár ulic dál úžasnej second-hand s ještě úžasnějšíma věcma! Wow! Fakt jsme si to skvěle užili, co, April?“ řekl Bill nadšeně a přitáhnul April k sobě. Ta se jen nesměle usmála a přikývla.
Tom se zhluboka nadechl a podíval se jinam. „To je dobře, že jste se bavili,“ řekl sklesle. A proč by taky měl dělat nadšenýho? Byl přece na Billa naštvanej, že mu nic neřekl.
Bill se chvíli nechápavě díval na své dvojče, jak tam sedělo a dívalo se pryč. Co mu zase přeletělo přes nos? Udělal snad něco špatně?
Nepatrně pokrčil rameny a usmál se na April. „Půjdeme se podívat na výlohy, co ty na to?“
„Jasně,“ odpověděla April zvonivým hlasem a společně odešli. Bill ještě hodil ustaraný pohled na Toma a poté se s úsměvem otočil na April.
Tom vylovil z kapsy mobil a chvíli se rozmýšlel, jestli má zavolat Mel nebo ne. Cítil se, vlastně byl úplně v koncích. Do takovýhle situace se opravdu ještě nedostal. Aby na někoho… Ne! On přece nežárlí! Nikdy to neměl zapotřebí.
Nevědomky vytočil číslo a přiložil si telefon k uchu. Ze sluchátka se ozývala Bittersweet Symphony jako uvítací tón, ale Mel to pořád nebrala. Třeba u sebe nemá mobil, prolítlo mu hlavou. Zvolil „Nová textová zpráva“ s tím, že jí aspoň napíše, aby mu zavolala, co nejdřív to bude možný, ale nestačil sms odeslat a na displeji se mu ukázalo Melino jméno. Neváhal ani setinu vteřiny a přijal hovor.
„Tome? Promiň, že jsem to nevzala hned, ale dělám večeři. Jak se máš?“ ozvalo se z druhé strany a Tomem se rozlila úleva. Tak moc rád slyšel její hlas!
„Celej den se věnuje jen jí!“ vychrlil Tom tlumeně do sluchátka.
„Cože? Kdo komu?“ zeptala se zmateně Mel.
„Bill… Celej den se zajímá o tu outsiderku. Teď byli celou hodinu v tahu a ani neřekl, kde jsou nebo tak něco. Bál jsem se o něj.“
„Nebál ses tak moc o něj než o to, kde asi jsou a co dělaj, že?“ řekla Mel a Tom se cítil odhaleně.
„Mel,“ zaúpěl do telefonu.
„Věděla jsem to,“ usmála se Mel. „Nic si z toho nedělej,“ pokračovala vesele, „nemusíš se stydět za to, že žárlíš. Je to naprosto normální.“
„Já ne-“ Tom ještě víc ztišil hlas, „nežárlím. Nikdy to nedělám,“ bránil se zuby nehty. Tohle vlastně mohl čekat.
„Ale ano. Děláš. Právě teď. Ale podle mě to je vážně zbytečný,“ zvážněla Mel.
„Tobě by to taky přišlo zbytečný, kdybys byla v mý kůži? Kdyby ti tohle udělala Klaudi?“
Ticho. Zasáhnul přímo střed terče, strefil se přímo do černýho, aniž by to nějak extra chtěl.
„Dobře, možná zas tak zbytečný to není. Ale mohl bys mu trošku víc věřit. A on… už ti odpustil?“
Tom se usmál. „Hm,“ zamručel do telefonu, aby ho nikdo neslyšel. Místo okolo laviček poblíž něj se začalo nebezpečně zaplňovat lidmi, kteří byli s Tomem ve třídě, nebo jen ve škole. Nemohl si dovolit zajít do detailů.
„Ale moc nadšeně nezníš.“
„Nemůžu ti říct víc; začínaj se slítat supi,“ řekl a podíval se okolo. V davu uviděl černou hlavu svého dvojčete, jak si to razí přímo k němu.
„A je tam někde ten tvůj sup?“ zeptala se Mel.
„Chceš s ním mluvit?“ zeptal se jí Tom a podíval se na Billa stojícího přímo před ním.
„Jen ho chci pozdravit,“ řekla něžně dívka.
„Ok,“ řekl Tom a podal Billovi mobil.
„Jé, ahoj, Mel!“ zvolal černovlásek nadšeně do telefonu. „Jo, je to tu báječný! Zrovna jsme byli nakupovat a něco malýho pro tebe mám,“ při těch slovech poodešel dál od Toma, snad aby jej neslyšel. Občas, když mluvila Mel, se zadíval na Toma. Mluvil do sluchátka naprosto neslyšitelně.
Sakra, zapomněl říct Mel, aby mu nic neříkala! Jo, jasně, teď si z něj nejspíš bude dělat srandu, uvažoval Tom a v duchu mlátil hlavou o zeď. Je blbej, blbej a ještě jednou blbej!
„Jo, dobře. Měj se krásně. Mám tě moc rád. Ahoj,“ Bill poslal do sluchátka ještě pár vzdušných pusinek a podal mobil Tomovi.
„Provolal jsi mi skoro všechny peníze. Musím končit. Měj se pěkně, a kdybys něco potřeboval, kdykoli zavolej, ju?“
„Neboj, jseš moje zlatíčko. Uvidíme se v sobotu, no, možná až v neděli, záleží na tom, kdy dojedeme a jestli Bill bude celej víkend spát nebo ne. Nebudeme tam přece chodit na dvakrát.“
„Jasně. Budu s váma počítat. Užijte si to. Papa.“
„Ahoj,“ řekl Tom už do ticha a strčil mobil zpátky do kapsy. Pak se podíval na Billa; pořád se na něj přiblble culil. „Co je?“ zeptal se jej.
„Prej tam nebudeme chodit na dvakrát. Jako by ti to někdy vadilo, žes tam šel sám,“ řekl Bill a sednul se vedle něj.
„Jen nechci, aby to vypadalo, že pro ni nic nemám, a takhle by to mohlo vypadat, že pro ni něco máme jakože společně, víš?“
„Tak to není od tebe moc pěkný, abys věděl,“ řekl Bill a zamračil se.
„Dělám si srandu. Já už jsem jí dal tolik drahých dárků a dárečků, že to má vybraný do konce života,“ nadhodil Tom a to byla veškerá konverzace, kterou s ním po zbytek dne plánoval. Uzavřel se do sebe a vypustil všechno okolo sebe, co nebylo nějak zvášť důležitý.
„Tomí,“ zaúpěl Bill a sednul si na posteli. „Nebuď na mě naštvanej.“
„Nejsem na tebe naštvanej,“ odpovědělo mu dvojče a zavrtělo se.
„Tak proč nechceš spát u mě?“ zeptal se jej Bill a přelezl si na Tomovu postel.
„Chci se jednou pořádně vyspat, aniž by se na mě někdo mačkal,“ řekl Tom ne zrovna mile.
„Včera jsi to byl ale ty, kdo za mnou přilezl s tím, že beze mě neusneš. A byls to ty, kdo si mě na sebe mačkal,“ nadhodil Bill téměř plačtivě; nemohl pochopit, že za jeden den se dokáže člověk takhle změnit.
„Co jsem udělal špatně?“ zeptal se po chvíli šeptem Toma.
Tom se na něj otočil a pohladil jej konejšivě po tváři. „Nic.“
„Tak proč-„
„Mám blbej den. Zítra to bude zase dobrý, uvidíš,“ skočil mu Tom do řeči a zatahal ho za pramínek vlasů.
„Je to kvůli tomu odpoledni, že?“ zeptal se Bill provinile a lehnul si vedle bratra.
Tom se zhluboka nadechl; bylo to tady. „Jen jsem se o tebe bál. Nevěděl jsem, kde jsi. Nic jsi mi neřekl a já mohl jen čekat a doufat, že se vrátíš vcelku. Nebo jste se mohli klidně ztratit. Je vůbec zázrak, že trefíš ze školy domů.“
„Nemusel ses bát, protože April-„
„Dost. Už dneska o ní nechci slyšet jediný slovíčko, jo? Zkusíš to respektovat?“ přerušil ho zase Tom.
Bill přikývnul, ale netrvalo dlouho… „Ty ji nemáš rád, že?“
„Bille,“ zamručel Tom, „něco jsi mi slíbil!“
„Jen chci slyšet odpověď a dám ti pokoj, čestný skautský,“ přísahal Bill a čekal na bratrovu odpověď. Místo ní slyšel tichý povzdech.
„Leze mi do zelí. Leze mezi nás dva. Rozděluje nás. Vadí mi její přítomnost; když můžeme být sami, jako třeba dneska večer, vetře se mezi nás a ruší všechny plány. Myslel jsem, že na ty nákupy půjdeme spolu. Ne ty a ona.“
„Takže na ni žárlíš?“ zeptal se Bill po chvilce ticha. Tedy po té chvilce, co si dal do kupy, co mu vlastně Tom řekl.
„Neříkej to nahlas, prosím,“ zaúpěl Tom a strčil hlavu pod peřinu.
„Ale proč? Mě to náhodou nepřijde nijak strašný. Protože mi tím ukazuješ, že ti na mě doopravdy záleží. Teda normální to je, dokud nezačneš dělat hysterický scény před celou školou,“ řekl pomalu Bill a Tom vykoukl zpod peřiny.
„Promiň… Víš, je to pro mě něco novýho. Ještě nikdy jsem na nikoho takhle nežárlil. Já… jen si tu skutečnost, že žárlím, nechci připustit.“
Bill jeho řeči ignoroval a lehce jej políbil na rty. „Tohle jsem chtěl udělat celej den. A navíc,“ znovu se svými rty otřel o jeho, „je to skvělej způsob, jak někomu zavřít pusu.“ A znovu, a znovu jej políbil.
„Nechceš jít do mý postýlky?“ zeptal se Bill rozverně a tahal Toma za ruku.
„A proč, když můžeme zůstat tady? Navíc už to tu je vyhřátý,“ řekl Tom a přehodil přes Billa peřinu. Poté si ho přisunul úplně k sobě a políbil ho na rty.
„Tohle je mnohem lepší než nakupování s April,“ zahuhlal Bill do Tomových rtů.
„Něco jsi mi slíbil,“ odtáhnul se od něj Tom a překulil se na Billa. „Hele, Billí… Ty sis to ráno dělal, že jo?“
Bill zčervenal a za zaúpěním si zakryl rukama obličej. „Jako bys to ty ráno nedělal,“ odpověděl po chvilce.
„Jen mě to… překvapilo. Jako to, že ty…“ řekl Tom a zhoupl se proti Billovu klínu.
„Tomine! Slez ze mě!“ odstrkoval bratra, protože dneska, sice by to bylo pěkný usmíření, nechtěl.
„To je jako Tomi, ne! nebo další zkomolenina mýho jména?“ zeptal se Tom a udělal to ještě jednou.
„TOME!“ zakřičel Bill naštvaně a začal ho mlátit svýma pěstičkama.
Tom se samolibě zasmál, ale slezl z něj. „Však neboj. Jednou budeš chtít, abych z tebe neslezl.“
autor: Bajik
betaread: Janule
jednou ho budeš prosit, aby na tebe vlezl..xD
No to se ví že jo xDDD
Nááádhera! ** Taky mě April štve, kvůli ní sppolu ti dva dneska skoro vůbec nebyli..:(
[1]:
[3]:
Souhlas 😀
Taky nechci, aby z něj Tom slezl :))) Super, Bajik 🙂 Je vidět, že celekm znáš Vídeň. Já v ní byla dvakrát a pamatuju si akorát tak obchody a nadšené japonské turisty (byli vážně "nedodolatelní"), kteří se se mnou za každou cenu chtěli vyfotit 😀
Jen tak dál, jsem zvědavá na další díl, kolik dvojčátka ještě vydrží 🙂
No, ohledně facebooku – existuje jedna skupina, konkrétně: Twincest♥(KaulitzTwins), ale není v ní moc lidí, takže asi tak nějak… A jestli je dobrý nápad spojit se na facebooku? Nevím, nevím, v první řadě by lidi tady o to museli mít zájem 🙂
ten koniec bol perfektný 😀 som sa rehotala 😀 veru Bill, ešte ho budeš prosiť 😀 a ten facebook by sa mohol zoorganizovať
No jo holka,komentáře,ale sama si líná k nějaké jiné napsat komentář….si pak nestěžuj 😀