Loveless 17.

autor: Nephilim

Tom si sedl před něj na paty, sundal čepici a brýle.
„Ani nemáš ponětí, Trümpere, jak mě sereš, už jenom ten tvůj xicht mě vytáčí!“ Řekl naprosto chladně.
Bill konečně popadl dech, stále se držel za břicho, aby jej tak nebolelo, a aby se chránil před dalšími ranami. Podíval se mu do očí.
„P-proč to děláš?“ Položil otázku bez dechu. Musí si myslet, že je šílený…

Tom se smál, Bill svěsil koutky, někde četl, že když se člověk směje, tak…
„Protože jsi jenom zasraná kurvička, Trümpere. Protože jsi jenom zasraný buzerant. Nesnáším buzeranty! Až ty, tvůj syn a tvůj přítel zmizíte ze světa, bude všechno o.k. Rozumíš?“
Bill vytřeštil oči. Takže ví o Konnym… Kdo to ještě ví? Ale kdo je jeho „přítel“?
„N-ne!“ Kousl se do rtu. „Nech mě už na pokoji, jsi duševně nemocný!“ Křikl a vstal na vratké nohy.

Toma to až překvapilo, taky vstal.
„Jak jsi mi to řekl?“ Zeptal se nevěřícně…

Bill stiskl rty a zaryl nehty do batohu. Bože, jak ho v tuhle chvíli nenávidí… Myslel si, že by to vždycky nemuselo být takhle, ale bylo zřejmé, že se krutě mýlil.
Z náhlého popudu vzteku zvedl ruku a ubalil Tomovi pořádnou facku, zaznělo tak hlasité mlasknutí…
Tomovi chvíli trvalo, než si uvědomil, co se právě stalo, přiložil si dlaň na bolavé místo na tváři.
„Ty hnusnej…“ Začal, ale Bill už běžel do školy. Zazvonil zvonek. Tom vzteky kopl do dveří, sedl si na schody a schoval obličej do dlaní.
Jak si to ten malej hajzl vůbec dovolil?
Pohladil si tvář v místě, kde ho pálila Billova ruka, a kam mu jeho dlouhé prsty uštědřily pěknou facku.
Nikdo mu nikdy nedal facku. Nikdo! Alespoň ne jeho kořist…
Ten malý mizera měl dost odvahy, ale už ne dost rozumu.
Za to bude platit draze, velice draze.
Jak že ho to nazval???
Ach ano, duševně nemocný…
Rozesmál se tak, že byl až psychopatický…
Vrátil se zpět k normálu.
„Víš o mně hovno, Trümpere. Raději příště zavři hubu. Nebo o tom začnu vážně uvažovat…“

****

Profesor si uklidil papíry a jako by se rozpomněl, že chce ještě něco říct třídě…
„Ah, vy víte…“ zvýšil hlas, aby přerušil chaos, který vládl v místnosti. „Víte, že příští týden budeme psát písemku, a ten, kdo ji napíše na nedostatečnou …“ Usmál se téměř ďábelsky. „Bylo by to vcelku marné si stěžovat, konec konců, je to vaše vina. Celkový průměr ve třídě je velice mizerný a bylo by zbytečné podporovat jedince, kteří si to nezaslouží, takže budeme považovat za dobrý odchod ze školy.“ Dořekl a opustil soudní síň svou, jako vždy povýšenou chůzí, která byla maximálně absurdní.
Bill spadl hlavou na lavici, až to zadunělo.
Další překážka, zasraná chemie. Když to udělám na 5, tak letím…
Bože, život je tak nespravedlivý… Otevřel učebnici chemie a rozhodl se věnovat každou volnou minutu učení. Musel tu zkoušku udělat, aby prolezl.

Tak začal přemýšlet, co sakra znamenají ty vzorce, které měl psané v sešitě od shora až dolů, které psal profesor na tabuli, když čučel do stolu.
Zamrkal a za pár vteřin si uvědomil, že mu zmizel sešit.
Vyskočil a otočil se, bylo mu jasné, kdo ho bude mít.
Georg držel sešit za okraj svěšený dolů.
„Trümpere, máš to blbě seřazený, tvoje písmo je stejný jako ty… ach, ale vypadá jako holčičí!“ Všichni se mu začali smát.
Bill byl rudý hanbou a vzteky, dupnul si a popošel blíž.
„Listingu, vrať mi tu knížku!“ Řekl vážně.
„OOO, slyšel jsi to, Georgu, vrať mi tu knížku, Listinguuuu.“ Napodobil Adam, mrkajíc očima se snaží napodobit Billa.

„Samozřejmě, Trümpere, nebudu držet něco, čeho se dotkl gay!“ Georg vysvětlil s úsměvem.
Bill napřáhl ruku, a čekal, že sešit po něm hodí zpátky, nicméně Georgovy plány s ním byly poněkud jiné.
Házeli si sešit mezi sebou Georg – Sim – Andreas. Bill sledoval jeho cestu s očima dokořán, neboť se obával nejhoršího. Georg pokýval hlavou, vytrhl desítky stran, a pak je rozcupoval na kousky.
„NE!“ naříkal černovlasý chlapec podrážděně, když byl notes už z poloviny roztrhaný zpět v rukou Georga, který ho měl v úmyslu trhat dál.
„Teď už se nebudeš smát??“ zeptal se ironicky, ale Tom ho zastavil.

Všichni byli ohromeni, obrátili se k němu, ale dredáč pouze vytáhl z kapsy svůj zapalovač a nahnul ho až ke Georgovi se sešitem.

„Zapal to.“ Řekl chladně, aniž by uhnul pohledem.
Bill byl v šoku, až téměř s otevřenou pusou se díval na Toma, jako kdyby ho viděl poprvé.
Dredáč se obrátil k němu a vytáhl jeden z jeho zlých úsměvů.
„Příště mě neprovokuj!“
Bill mlčel…

Komentáře prosím anglicky :o)

autor: Nephilim
translate: Mei
betaread: Janule

12 thoughts on “Loveless 17.

  1. Tom, you're a total swine! Beast, you are very  very surprised when your feelings change! You deserve to reject Bill, but he is so good and love, that unfortunately it will not do!

  2. Tom is….. STUPID STUPID STUPID STUPID STUPID!!!!! Shut up, Tom!!!! I know what is chicane, but that is totally terrible!!! I kill everybody, who want ruin my book!!! Bill is… so powerless:-(
    Beautiful story, but I hope next part will be better… xD♥

  3. To jsou magoři! Všichni do jednoho, včetně Toma, který se zase začíná chovat, jako kdyby ho něco praštilo do hlavy… Mohli by se začít chovat trochu normálně… Blééé xD
    ***
    Oh yeah, next part is here and I am soo happy, that I can read these amazing words… x)) Tom is really bad, I don´t know why… And I am sad about Bill…
    ***
    Jinak – doufám, že Bill se taky pomstí, s tou fackou to udělal fakt dobře! Možná se Tomovi v tý jeho zablešený kebuli rozsvítlio! xD

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics