Loving Liar 32.

Zpěvák hleděl do zelených očí blonďatého chlapce, stojícího mezi dveřmi, jenž si jej se zájmem prohlížel.

„To je v pohodě… Nic se přece nestalo,“ usmál se Bill a malinko si povytáhnul džíny, připoutané páskem na jeho štíhlých bocích.

„Jo, ještěže máš tak pohotový reflexy…“ oplatil mu mladík úsměv a hned na to prohodil: „Jdeš dovnitř, Bille?“

„Odkud…“ svou otázku však nedokončil. Když se na chlapce znovu podíval a pořádně si ho prohlédnul, byl doma. „Andreas, že?“ Jak je možné, že jej nepoznal okamžitě. Vždyť mu Tom nesčetněkrát vyprávěl o svém jediném příteli z dětství, tolikrát naslouchal historkám o něm a Andym.

„Přesně… Jsem rád, že tě konečně poznávám.“ Natáhnul blonďák ruku směrem k Billovi a stisknul mu přátelsky dlaň. Čím déle se na něj díval, tím více měl pochopení pro Toma. Když viděl Billa na fotografiích, musel uznat, že z chlapce vyzařovalo určité kouzlo, které dokázalo pomotat hlavu nejedné holce a v případě jeho přítele i nejednomu chlapci. Jenže kouzlo, jež na něj působilo z fotek, nebylo nic v porovnání s tím, jaký účinek na něj měl Bill, stojící před ním a pohlížející na něj svýma hlubokýma očima. Andreas potřásl hlavou, aby se probral ze svých úvah a znovu se na jeho tváři objevil široký úsměv.

„Tak jdeme, ne?“ jediným pohybem otevřel dveře a vyčkával, až Bill vejde. Ten ale nevypadal, že by se k tomu v blízké době chystal.

„Já nevím, možná bych…“

„Měl prostě jít dovnitř.“ Bill se nadechnul a udělal, co Andy řekl. Navíc je to Tomův nejlepší přítel, takže kdyby odešel, Tom by se vzápětí dozvěděl, že tu byl a zase zbaběle zdrhnul a tím by bylo všechno definitivně ztraceno. Kdybych nebyl debil, nemusel bych být tady. Kdybych nenechal Toma odejít… Kdyby, kdyby… Pozdě, chlapče. Teď si vyžer, co sis nadrobil. Po boku Andrease vešel Bill do místnosti plné lidí. Chlapce se okamžitě zmocnila panika, a kdyby nestál blonďák za ním, na patě by se otočil a vzal do zaječích. Dobrou polovinu z přítomných neznal a zatím neviděl ani nikoho z týmu, ke komu by se mohl přidat, než se mu podaří najít Toma nebo spíš, jak doufal, si Tom najde jeho. I když tato jeho myšlenka mu připadala absurdní. Proč by ho měl Tom vlastně hledat?

„Bille!!!“ vykřiknul kdosi po jeho levé ruce a vzápětí se mu kolem krku pověsil Georg. „To je dost, že ses ukázal. Teď jsem o tobě mluvil…“

„S kým?“ zeptal se se zájmem zpěvák a v duchu prosil, aby řekl ta tři písmenka, dávající dohromady to nejkrásnější jméno na světě.

„Tady…“ ukázal basák za sebe a po chvilce se po jeho boku objevila menší tmavovláska, již Bill odněkud znal, jen si nemohl vybavit odkud. Byl si jistý, že ji viděl a nebylo to určitě jen jednou. Jen si vzpomenout, kde to bylo. „S Larou.“

„Bille, tolik jsem o tobě slyšela… Od Georga, Gustava, Davida a ostatních. Jsem ráda, že tě konečně můžu poznat osobně.“ Nabídla mu dívka dlaň, již Bill stisknul, jen aby se neřeklo, a pokusil se o úsměv. Zrovna ji tady nečekal. A upřímně, ani v těch nejdivočejších snech by ho nenapadlo, že by ji Tom pozval na svou narozeninovou oslavu. Po tom všem, co se stalo a po tom, jak o ní vždycky mluvil.

„Bille, ty seš na suchu? To ti hned musíme něco obstarat.“ Ozval se znovu Georg, stále zavěšený na chlapcově štíhlém těle, a aniž by čekal na odpověď, už jej táhnul k jednomu z boxů, do nějž jej usadil a zmizel. Zpěvák zůstal o samotě s Laurou, s níž si neměl co říct a vlastně ani nestál o to, se s ní vybavovat. Proč by taky měl? Takže zatímco dívka mu něco vyprávěla, on myšlenkami míle vzdálen si ji prohlížel. Image docela ujde, ale jinak… Vůbec není hezká, jak všichni tvrdili. Má divnej nos, úsměv je umělej až až, a ten hlas… Bože, ten hlas. A sexy už vůbec není. Slovo sexy je…

„Jak vycházíš s Tomem?“

„Co?“ probral se Bill ze svého hodnocení Lauřina zevnějšku, jenž by ohodnotil přinejlepším jako ucházející, a ocitnul se duchem zpět na oslavě.

„Ptám se, jakej máš vztah s Tomem?“ Mladík se na dívku nedůvěřivě podíval, vůbec se mu nelíbilo, že se vyptává na ně dva a nevěděl, co jí odpovědět. Nebyl si jistý, jestli jí o něm a Tomovi něco řekla Géčka nebo někdo jiný. Ještě k tomu právě tato holka byla a možná ještě je do Toma zamilovaná.

„No, dobrej, proč?“

„Fakt?“ chlapec nemohl nezaznamenat úsměv, jenž se objevil na jejích rtech. Ten úsměv ale nepůsobil moc přátelsky, spíš Bill nabyl dojmu, že to byl posměšek, a že Laura pochybuje o pravdivosti jeho slov.

„A proč bych jako neměl?“ zaujal Bill bojovný postoj, k němuž mu Laura s přibývajícími vteřinami dávala stále více důvodů.

„No, Tom slaví narozky, jsou tu všichni, až na tebe…“

„Jsem tady.“ Upozornil ji Bill a měl sto chutí přeskočit stůl a zakroutit jí krkem. Nána jedna pitomá, co tím jako chtěla říct?

„To vidím, ale nebyl jsi tu a podle toho, jak vypadáš, jsi ani neměl v plánu sem jít. David ti volal, že je to tak?“ Doplnila Laura a triumfálně se usmála.

Vteřinu od vteřiny ji Bill nesnášel víc a víc, uvnitř něj to vřelo.

„Ne, nevolal. Přišel jsem kvůli Tomovi, stačí?“

„Hele, přede mnou si na nic hrát nemusíš, znám Toma nějakej ten pátek a je…“

„Nejlepší kluk, jakého jsem kdy potkal, a má hodně velký srdce.“ Dokončil Bill větu a probodl dívku nepřátelským pohledem. Nepřipustí, aby o jeho lásce někdo řekl jediný křivý slovo. Lauřina reakce jej moc nepřekvapila, jednoduše se mu vysmála.

„Mluvíme o Tomovi Kaulitzovi, že jo?“

„Jo,“procedil mladík skrze zuby, byl by nadmíru šťastný, kdyby se Georg vrátil nebo kdyby přišel kdokoli a zbavil ho té nafintěné nány, jinak neručí za to, že za chvíli bude na Tomově oslavě o jednoho hosta míň.

„Je vidět, že ho neznáš.“ Ještě slovo a ukopnu ti palici!

„Znám ho líp než ty,“ zavrčel na ni.

„To bych se hádala. Tom si dovede hezkými řečičkami omotat všechny kolem prstu. Svým kouzlem si získá všechny na svou stranu, ale jakmile už někoho nepotřebuje, zbaví se ho. Někoho elegantním způsobem, jiného krapet drsnějším… Koukám, že i s tebou se mu to povedlo, a to jsi na mě působil jako člověk, co se nenechá nikým ovlivnit. Zdání klame, no. Je jen otázkou času, kdy…“

„Drž hubu. Slyšíš, sklapni! Víš hovno, jakej Tom je! Neznáš ho! Ty ani nikdo jinej nevíte, kdo ve skutečnosti Tom Kaulitz je. Pomlouváš ho tu jen proto, že tě odkopnul, a abych byl upřímnej, ani se mu nedivím. Udělal bych to samý!! I když já bych se s tebou ani nezahazoval. Jsi ubohá…“ mladík nasupeně vstal od stolu a vydal se hledat někoho nebo něco, co by ho uklidnilo. Bylo mu jedno, že ho doprovází pohledy přítomných, jejichž uši zachytily konec jeho a Lauřiny debaty na téma Tom. Ať si políbí, přece nenechá nějakou zhrzenou a zamindrákovanou holku, aby vyprávěla o jeho Tomovi takový sprostý a nechutný lži.

„Kráva!“

„Kdo?“ ozval se za jeho zády pobavený hlas Gustava.

„Vaše drahá kamarádka Laura.“ Bubeník Billovi podal jednu ze skleniček se šampaňským, již chlapec s radostí přijal a div nevypil na ex.

„Copak ti provedla? Zkoušela tě sbalit nebo co?“ Billův nevraživý pohled Gustavovi naznačil, že tenhle vtípek se nepovedl, a že jeho a Lauřino setkání neproběhlo zrovna v přátelském duchu.

„Je to prostě… Bože, nenávidím ji a to ji pomalu ani neznám.“ Gustav nad Billovými slovy nechápavě kroutil hlavou. Znal dívku už delší dobu a vždycky na něj působila milým dojmem. Nikdy nebyla typ vyvolávající konflikty, a když později ohlásila, že opouští skupinu, nebylo mu z toho dvakrát dobře. Víceméně počítal s tím, že se už neuvidí, a pokud ano, bude to za hodně dlouho. Dnes ho překvapila, když se zjevila tady. Vyrovnaná, usměvavá, prostě stará Laura. Tatam byla ta dívka ze dne, kdy se spolu viděli naposledy.

„A co udělala?“ zeptal se bubeník znovu, a znovu soustředil pozornost na Billa.

„Pomlouvala Toma.“ V tu ránu bylo jasné, proč je Bill tak načuřený. Pokaždé, když se někdo jen slovem otřel o Toma, setkal se buď s Billovým nevraživým pohledem nebo hůř s nějakou hodně nepříjemnou poznámkou. „Co si o sobě jako myslí? Co ji tak sere? Můžu já za to, že se na ni vybodnul?!“ mladík zběsile mával rukou. Vytočila ho. Proč sem teda leze, když ji Tom tak štve a má na něj takovýto názor. To se vymyká mezím normálního chování a uvažování. „Bille, klid. Neřeš ji.“

„Klid? To se ti…“ Billova ústa rázem oněměla, když spatřil Toma, jak si sedá do boxu, skrývá hlavu do dlaní a vzápětí osobu, jež si sedá vedle něj a konejšivě jej objímá. Tohle přece není možný! „To si ze mě dělá prdel, ne???“

betaread: Janule