autor: Sapere aude
Pondělní zmatek
Dalšího dne ráno, na cestě do školy, přemýšlel Bill o konverzaci po telefonu, kterou měl minulou noc s Tomem. Zasypal jej komplimenty a Bill ještě teď, když na to pomyslel, mohl cítit horkost ve tvářích.
Vidí ho Tom opravdu tímto způsobem? Opravdu si myslí, že je krásný a… a sexy?
Tome…
Bill jej dnes uvidí ve škole. Ta myšlenka vyslala jemné šimrání do jeho břicha a srdce se mu rozeběhlo o poznání rychleji. Nemohl se dočkat, až jej zase uvidí.
Jenže jakmile vstoupil do školní budovy, jeho tvář povadla. Nenáviděl školu a nenáviděl všechny lidi v ní, kromě Toma a možná i Georga. Několik lidí na něj zíralo, protože měl dnes vlasy naprosto rovné. Obvykle je má trochu načepýřené nebo nagelované do bodlin. Lidi si šeptali a posmívali se, byl si jistý, že slyšel někoho říkat, že takhle vypadá ještě víc jak holka.
Nelíbila se mu ta pozornost, jež se mu dostávalo.
***
Tom už seděl ve třídě. Vždycky chodil včas, většinou dokonce i s předstihem. Nevadilo mu brzké vstávání a raději chodil dřív než později.
Třída se pomalu plnila, avšak Bill zatím nikde. Tom zíral na dveře, čekal, až Bill vstoupí. Nemohl se dočkat, až jej zase uvidí. Dokonce si přál, aby tentokrát přišel Bill dříve, než bylo jeho zvykem.
Když vstoupila učitelka, ten někdo, na koho Tom čekal, proklouzl dveřmi, aniž by si jej učitelka všimla, a hnal se ke své lavici. Tom, který pomalu ležel na svém stole, se zpříma posadil, obrovský úsměv se usadil na jeho rtech, jakmile se na něm zastavil Billův pohled.
„Ahoj Bi-“ dredáč se nechápavě zastavil v půli slova.
Bill rychle prošel kolem něj, bez jediného slova či úsměvu. Tom se otočil na židli, takže se mohl dívat přímo na Billa, jak si sedá na svou židli na opačné straně místnosti, ve stejné řadě, jako Tom.
Bill se posadil a vytáhl učebnici Francouzštiny, hluboko sklonil hlavu, takže mu vlasy zakrývaly tvář jako záclona. Několik lidí si z jeho vlasů dělalo srandu, avšak většina třídy jej prostě ignorovala. Tom si toho všimnul. Všimnul si, jak se několik lidí směje a ukazuje si na Billa, jen proto, že se rozhodl si vlasy poprvé narovnat. Tom si odfrknul. Bill vypadal nádherně, když měl takhle upravené vlasy, tak jemně a žensky. Miloval to.
Několik lidí se právě tiše smálo a syčeli na Billa slova jako „buzno“ nebo dokonce „děvko“.
Tom zatnul zuby i pěsti. Pohled stočil zpět na černovlasého chlapce. Seděl za svým stolem, ramena svěšená, vlasy skrývající jeho tvář. Na zlomek sekundy se podíval na Toma, a ten si byl jistý, že v jeho očích viděl slzy. Cítil to.
„Zavřete, sakra, huby!“ vykřikl hlasitě.
Každý přestal s tím, co právě dělal a v tichosti zíral na Toma. A Tom opětoval pohled každého z nich.
„Tome!“ vykřikla učitelka, která stále ještě připravovala dnešní hodinu. „Běž ven a přemýšlej o svém chování!“ Ukázala na dveře. Tom si odfrknul. Kolik si myslela, že mu je, pět? Vstal a klidně prošel místností, zírajíc na spolužáky, kteří si z Billa dělali srandu. Když došel až ke dveřím, podíval se na Billa, jeho výraz zjihl a lehce se usmál. Bill se na něj díval a lehce třásl hlavou. Úsměv neopětoval.
Tom se zamračil a opustil místnost. Byl zmatený.
***
Zazvonil zvonek, signalizoval konec druhé hodiny a začátek přestávky. Bill si zabalil knihy a pospíchal pryč ze třídy. Hnal se chodbou, sem tam do někoho narazil, dokud se nedostal až ke své skříňce.
Kdykoliv u ní stál, vždy přemýšlel o Dni svatého Valentýna, o růži, kterou dostal a o Tomovi.
Bill si povzdechl, ukládal knihy do skříňky a vytáhl z ní malý balíček sušenek.
Co si Tom dnes ráno myslel, když ho bránil? Když tak bude pokračovat, lidi ho přestanou mít rádi. Stane se neoblíbeným, stejně jako Bill, a potom se k nim oběma budou chovat stejně hnusně. A všechno to bude jeho chyba.
Bill šel skrz téměř prázdnou chodbu. Nikdy nechodil o přestávce ven, protože tam byli všichni ostatní. Zahnul za roh, uždiboval sušenku, a skoro vrazil do skupinky lidí. Okamžitě udělal pár kroků zpět, než si jej někdo všimne.
Tom byl s nimi. Opíral se o zeď, zíral doblba, zatímco ostatní se shlukli kolem něj a zapáleně mu něco říkali, smáli se a přátelsky se pošťuchovali. Tom nemluvil ani se nesmál. Jednou za čas kývnul hlavou, jako kdyby poslouchal jejich konverzi, jenže jeho mysl byla tisíce mil daleko.
Bill je pozoroval, ukusoval poslední sušenku. Tom byl tak oblíbený, každý ho měl rád. Jak může riskovat něco takového? Proč chce být s Billem, když mu celá škola leží u nohou?
Tom si všimnul, že jedna z dívek se na něj obdivně dívá. Usmál se na ni a stočil pohled jinam. Jeho oči se setkaly s podobnými, čokoládově hnědými duhovkami a usmál se, jednou nohou se odrazil od zdi.
„Čau!“ zamával na Billa.
Během vteřiny byl černovlasý chlapec pryč.
Tom se zarazil, nechal ruku klesnout. Vyhýbal se mu Bill?
„Na koho to máváš?“ zeptala se dívka, následovala jeho pohled.
Tom neodpověděl. Protlačil se davem a utíkal směrem, kterým viděl Billa odcházet. Zahnul za roh, jenže chodba byla prázdná. Po Billovi ani památky.
***
Čtvrtá hodina – dějepis. Tom seděl v lavici, hrál si s perem. Chtěl, aby už hodina skončila. Bill s ním tuto hodinu neměl a Tom s ním opravdu chtěl mluvit.
Rozhodl se, že si začne dělat nějaké poznámky; možná, že potom bude čas utíkat rychleji. Právě v tu chvíli mu zmačkaný kus papíru přistál na lavici. Položil pero a zvedl vzkaz.
Jak to jde s Billíkem 😉 G.
Tom protočil oči a tiše se zasmál. Georg chtěl vždycky vědět, jak to pokračuje s Billem.
Jeho kamarád byl vlastně o ročník výše, jenže loni propadl z dějepisu, takže ho musí letos opakovat.
Vyhýbá se mi, byla Tomova jednoduchá odpověď.
Georg si odfrknul, když si četl kamarádův vzkaz. Proč se mu sakra vyhýbá? Georg si byl jistý, že když posledně viděl ty dva pohromadě, chovali se, jako by byli oba zamilovaní až po uši.
Pravděpodobně jsi jen paranoidní
Tom přečetl Goergovu zprávu a potřásl hlavou. Zazvonil zvonek a Tom si okamžitě zabalil svoje věci. Byl čas oběda, takže bude mít dost času promluvit si s Billem.
„Zdar,“ pozdravil Georg Toma, jakmile vešli na chodbu.
„Čau,“ odpověděl bez zájmu.
„Takže si myslíš, že se ti Bill vyhýbá?“
Tom pokrčil rameny, kopnul do neexistujícího kamene. Když to tak slyšel řečené nahlas, trochu to bolelo.
„Pohádali jste se nebo co?“ Zeptal se Georg, snažil se to pochopit.
Tom zavrtěl hlavou. „Včera jsme spolu mluvili po telefonu a šlo to moc dobře, řekl, že se nemůže dočkat, až mě uvidí ve škole. A teď se mi vyhýbá. Nechápu to.“ Povzdechl si Tom frustrovaně.
Georg nakrčil obočí. „Divné,“ zamručel. „Promluvím si s ním.“
Tomova hlava se prudce napřímila, chystal se protestovat a zastavit jej, jenže než stačil něco říct, Georg byl pryč.
***
Bill seděl na svém obvyklém místě na chlapeckých záchodech, zkoumal nové malůvky na dveřích kabinky. Právě dojedl svůj sandwich, když slyšel někoho vejít do místnosti.
Zadržel dech, doufajíc, že ten někdo bude rychle hotový a nechá ho zase o samotě. Cítil se tak nejbezpečněji.
„Bille, vím, že tam jsi, pojď ven.“
Bill vyvalil oči. Byl to Georg?
„Billé, potřebuju s tebou mluvit, pojď ven, hned.“
Bill si nervózně skousl spodní ret. Co po něm Georg může chtít?
„Bojíš se mě? No tak, ty víš, že ti neublížím!“
Bill se uchechtl. Bát se ho? Georga? Nikdy!
„Ah, takže tady se schováváš,“ řekl Georg, když došel až k poslední kabince.
Lehce na ni zaťukal. „No tak, Bille, nebuď takovej.“
Bill si povzdechl. Zvědavost jej přemohla, takže se zvedl, hodil odpadky do záchodu a odemknul dveře. Vyšel ven, podíval se na Georga, který byl asi o půl hlavy menší než on.
Georg si odkašlal, nepamatoval si, že by byl Bill tak vysoký. „Takže,“ začal. „Proč se Tomovi vyhýbáš?“ zeptal se na rovinu.
Bill ztuhnul. „C- co tím myslíš?“
„To není vtipný, víš? Nerad vidím Toma nešťastného a skleslého. Očividně se mu vyhýbáš celý den a on to nevzal zrovna dobře a- mimochodem, miluju tvoje vlasy, jakou používáš žehličku?“ Georg zkoumal zblízka Billovy vlasy.
Bill nakrčil obočí. „Já- err- používám hřeben a f- fén,“ vykoktal.
„Jednou to vyzkouším,“ zamumlal Georg sám pro sebe. „Vlastně, proč se vyhýbáš Tomovi? A nezkoušej na mě, jako že nevíš, o čem mluvím!“ Georg stočil svůj pohled zpět na Billův obličej.
„Já- já nevím já-“ Bill byl čím dál nervóznější a vystrašenější. Nechtěl Tomovi ublížit, nikdy by vědomě Tomovi neublížil! Jen… jej chránil.
„Co, Bille?“ zeptal se Georg hlasitě. Začínal být rozčilený. Tom opravdu změnil život tohohle kluka, v dobrém slova smyslu, a on za to ani nebyl pořádně vděčný.
„Já- já-“ Bill mohl cítit knedlík, jenž se formoval v jeho hrdle. „Nechtěl jsem mu ublížit,“ vyskřehotal, cítil slzy v očích.
Georg si odfrknul. „Co tím myslíš, že jsi mu nechtěl ublížit? Ubližuješ mu, sakra!“
„Já- nechci, aby mu ostatní ubližovali!“ vzlyknul Bill, první slzy se mu spustily po tvářích.
Georgův výraz zjemněl. Neměl v plánu Billa rozbrečet.
„Koukej, Bille, sorry, že jsem tě vyděsil, jen tě prostě nechápu, proč přesně se Tomovi vyhýbáš?“ řekl klidnějším hlasem, snažil se Billa trošku zklidnit.
Bill škytnul, rukávem setřel slzy. „Každej mě nenávidí, já- já- nechci, aby se k Tomovi ch- chovali stejně jako ke mně,“ vzlyknul tiše, další slza stekla po tváři.
„Ty myslíš, jako že nechceš zničit Tomovu reputaci?!“
Bill pokrčil rameny, téměř neznatelně kývnul hlavou.
„Bille,“ zasmál se Georg. „Toma ani za mák nezajímá jeho reputace, naprosto sere na ty lidi, ale zato ty pro něj něco znamenáš. Kdykoliv by zvolil tebe před jeho pověstí, stejně už to dělal.“ Georg položil ruku na Billovo rameno, lehce jej stiskl.
„Je- jenže, co když jej začnou šikanovat,“ popotáhl. „Co- co když nás začnou bít, protože jsme gayové.“ Jeho hlas začínal mít ukňouraný tón.
„Zajistím, aby se to nestalo,“ řekl Georg a pustil Billovo rameno.
Chlapec sklonil hlavu, popotáhl a utřel si slzy, opatrně, aby si nezničil make-up.
„Běž si s ním promluvit, cítí se pod psa,“ poradil mu Georg a povzbudivě se usmál.
„Nechtěl jsem, aby se tak cítil,“ řekl Bill tiše, jeho hlas byl trošku ochraptělý.
„Neboj, odpustí ti cokoliv!“ zasmál se Georg. „Půjdu mu vysvětlit, cos mi řekl, a potom si s ním promluvíš, ok?“
Bill kývnul.
„Ok, uvidíme se později.“ A po těch slovech nechal Billa zase samotného.
Přešel k zrcadlu, snažil se opravit svoje líčení tak, jak to jen holými prsty šlo.
Půjde a omluví se Tomovi, jenže ani za boha to neudělá ve škole, kde je každý může vidět. Ani za nic nedostane Toma do takové situace, všichni by si z něj dělali srandu.
Promluví si s ním až po škole.
Komentáře prosím anglicky nebo německy :o)
autor: Sapere aude
translate: Dania
betaread: Janule
chudák Tom i Bill….Bill jak je vystrašenej….
Georg ist unsere gute Fee! 😀 Wenn ihr mich fragt, wer ist in dieser Geschichte meine Liebe, ich sage seinen Namen. Obwohl liebe ich auch Tomi, galanten Liebling, und Billi, fragilen Engel. ♥ Großartig,
lange Teil.
OMG! Georg je moc dobrý kámoš.. takového bych chtěla mít…
Yeah, Tom, spit upon your reputation, it isn´t the most important thing. The most important is your and Bill´s relationship. But Bill is still shy… When will he change it? But Georg was kind to Bill. He´s sympathetic and agreeable 🙂
Ohhh… Amazing, but Bill is really… hmmm… interesting. x)) I like Georg, he is very kind…
Geirg is verry good fried. I love this story. It´s verry amazing!…:-*
Máš doopravdy pěkný design! Hlavně to záhlaví,
no prostě všechno pěkně sladěné k sobě! =)
Podívej se kdyžtak i ke mně. Budu se těšit!
xoxo AvrilBeats
PS- twincest je dobrej blog
Geo is really best friend!!!
this is so sweet story ♥_♥
Poor Bill (to má být pokus o chudák Bill) … I ♥ Georg :o)