autor: Bitter
Zazvonil zvonec a Ikonky je konec. Omlouvám se, že jste na předchozí díl museli čekat, a proto tenhle posílám tak brzo… Taky se ještě chci omluvit, že nekomentuju, ale mam starej mobil, kterej mi prostě dělá co chce a jsem vděčná, že mi na tom šlape alespoň mail…
No tak omluva vyřízena, tak už wás nebudu zdržovat a přeju pěkný počtení, doufám, že vás koncem nenaštvu, ale už je to tak, Bill se konečně rozhodnul a šmitec…
Papa Bitter
Neutíkej…
Flashback
„Jak to sakra myslíte, že je rezervace zrušená?!“ Vyjekl Bill do telefonu a pár lidí se za ním otočilo. Promnul si spánek a opřel se o zeď.
„Ne, něco si najdu, děkuju pěkně.“ Odsekl do mobilu a naštvaně ho hodil do tašky. Kde má teď sakra shánět ubytování? Je deset večer, je v nemocniční čekárně a nemá kde přespat, protože nějakej idiot něco zblbnul a jeho rezervace na pokoj padla.
„Děje se něco?“ Zeptal se opatrně Tom, ale nedíval se na něj. Velice ho zaujala bílá stěna před ním.
„Nemam kde přespat.“ Odpověděl Bill prostě a bouchl pěstí do zdi. „Něco zblbli a zrušili mi rezervačku.“ Dodal a všiml si lehkého úsměvu na Tomových rtech.
„Můžeš přespat u nás…“ Navrhl Tom neurčitě a nespustil oči ze stěny.
„Tobě by to nevadilo?“
„Najednou se zajímáš o to, co mně vadí a co ne?“ Podivil se Tom a konečně se na Billa zadíval, ten pohledem uhnul a těžce vydechl.
„Najdu si něco jinýho.“ Odpověděl vyhýbavě a Tom se uchichtl.
„Vždycky před vším utečeš…“
„Uteču?“
„Jo… začal jsem si s Andym a tys utek do Paříže, začneš si se mnou a utečeš s Andym zase do Paříže, teď utíkáš zase.“
„Já neutíkám… proč bych podle tebe utíkal?“ Vypískl Bill podrážděně a založil ruce v bok.
„Utíkáš, utíkáš před problémy a před vším… a hlavně před sebou, protože se bojíš toho, co opravdu cítíš.“
„Jak ty to můžeš vědět?“
„Vím, to jsi celý ty, děláš to pořád…“
„Nechápu, co tím sleduješ.“
„Miluješ mě.“ Odpověděl Tom jednoduše a Billův zděšený pohled mu to jasně potvrdil. Za tu dobu, co tu byli, si moc dobře všiml Billových kradmých pohledů a bylo mu jasné, o čem přemýšlí, ale nebyl si jistý, teď však ano a rozhodl se zabojovat. Nenechá ho znova utéct do Francie. To, jak ho Bill podrazil, ho dost bolelo, ale on ho svým způsobem taky tenkrát podrazil. Byli si kvit, teď už záleželo jen na tom, jak se rozhodne teď. Minulost už nehrála roli.
Tom se rozhlédl kolem, a když zjistil, že je čekárna konečně prázdná, rozhodně došel přímo před Billa a sledoval jeho vyplašené oči. Ten tam byl ten model, co je věčně nad věcí a na všechny hledí shora. Teď měl strach. Nedokázal ovládat jedinou část svého těla a jeho ústa nedokázala Toma od sebe odehnat, i když chtěl, nebo ne? Rozum byl jasně proti a srdce? Co mu vlastně radilo srdce? Pro koho tak splašeně tluče? Pro Toma? Pro Andrease?
Tom se k němu ještě víc přiblížil a Bill chtěl couvnout. Zmateně zaznamenal, že nemá kam a že je nalepený na zdi. Byl jak hadrová panenka. Tom mu bez potíží dal ruce nad hlavu a odhodlaně se vpil do jeho rtů.
„Ne…. Tahle ne… další…“ Andreas už pomalu šílel, žádná z modelek neodpovídala jeho požadavkům, žádná nedokázala nosit jeho modely tak, jak si to představoval. Nakrucovaly se jako v pytli od brambor.
Na molo vešla další modelka v jedněch jeho koktejlkách. Pozorně se zadíval na to, jak jde a jak se natáčí. Nevypadalo to špatně… konečně někdo, kdo to umí. Pomyslel si a už chtěl začít tleskat, když si všiml, kdo ta modelka je. Juliet. I ona, když si ho pořádně prohlédla, znejistěla a zmateně na něj zamrkala.
„Tak co, která? Nebo to necháme na zítra?“ Zeptal se Andrease Matyas, který měl na starost připravovat modelky.
„Ne… veme to tady Juliet…“ Odpověděl mu trochu nejistě Andreas, protože ona byla vážně na svém místě a další střeva, který málem spadly z podia, už vidět nechtěl. Sice mu to bylo proti srsti, ale co nadělá… ještě štěstí, že Bill nebude předvádět. Volal mu, že dřív, než se máma probere, nepřijede, a to, kdy se Simone probere, nevěděl nikdo. Naštěstí za Billa náhradu hledat nemusí, střihne si to sám.
Pár dní to s Juliet přežije, a pak už konečně bude se svojí láskou…
Flashback
„Miluju tě… Miluju tě a už z toho šílím…“ Zašeptal Tom a překulil Billa pod sebe a přetáhl mu přes hlavu tričko.
„To nejsi sám.“ Vydechl Bill a prohnul, se když mu Tom bez okolků vjel dlaní pod kalhoty.
„Řekni, že mě miluješ, řekni to.“ Zaprosil Tom a stiskl.
„Ou bože, Tome… Miluju tě… miluju… tak moc tě miluju…“ Vzdychal Bill a netrpělivě přirážel do Tomovy dlaně.
„Neutíkej mi už… Zůstaň tady…“
„Nečekala bych, že mě vybereš.“ Ozvalo se za Andreasem ve chvíli, kdy otvíral dveře studia a chystal se jet domů.
„A… ahoj Juliet… no, já… prostě ti to sedí.“
„Kdybych tě pozvala na kafe, asi bys odmítl, viď?“ Pousmála se nejistě a přešlápla na místě.
„Nemyslím, že je to dobrej nápad.“ Odpověděl blonďáček a zadíval se do země.
„Já jen… že bysme si promluvili a vyjasnili… no, ty víš co…“
„Jo, ale myslim, že… prostě se to stalo, už je to pryč…“ Zakoktal se Andreas nejistě a prohrábl si vlasy.
„Nechtěla jsem ti ublížit, to s Tomem mě mrzí…“ Špitla a Andreas jen vytřeštil oči.
„Tak tebe to mrzí? A co Bill, měli jste se přece brát a ty…“
„Brát? Co je to za blbost?“
„Bill říkal, že jste byli zasnoubení….“
„Ne, to nebyli…“
„Ale tomu teda nerozumím…“
„Myslím, že teď už to kafe neodmítneš…“
„Konečně, můžeš mi říct, proč mi nebereš telefon?“ Rozčílil se Andy hned, jak Bill hovor přijal.
„Promiň, já…“ Začal Bill, ale jeho pokus o vysvětlení byl okamžitě zamítnut.
„Máš výčitky?“
„C – co?“
„Máš výčitky, viď? Co Tom?“
„Andy, nechápu tě…“ Brouknul Bill otráveně a zadíval se na Toma spícího vedle něj.
„Potkal jsem Juliet…“
„Pořád nechápu…“ Brouknul Bill znova. Byl unavený a nevyspalý, nic si nepřál víc, než se stulit vedle Toma a spát. Natáhl ruku a pohladil jeho hebké rty.
„Byli jsme na kafi… vysvětlila mi dost věcí…“ Nahodil Andreas a neušel mu Billův šokovaný nádech
„C – co ti řekla?“ Vyhrkl, najednou ho ospalost přešla. Juliet věděla, co se mezi ním a Tomem stalo. Není blbá, poskládala si souvislosti a rádoby nenápadný polibek, který věnoval Tom Billovi, když nakládali její věci do auta, už vůbec nebyl nenápadný, jak si mysleli… Ne pro ní.
„Všechno… Nechápu to… nechápu, jak jsem moh bejt tak blbej a ničeho si nevšimnout…“
„Andreami, já ti to vysvětlím…“
„Nechci. Nechci nic vysvětlovat. Až se vrátíš do Francie, nebudu tady… nechci tě už nikdy vidět, ty sobeckej hajzle!“ Neudržel se Andreas a Billovi se do očí vehnaly slzy. Takhle to nechtěl… Chtěl, co vlastně chtěl? Zůstat tady? Utéct?
„Andy, prosím já…“
„Ne, mlč! Co si myslíš? Ty dokážeš každýho jen využít, já si měl Toma brát, a pak přijdeš ty a všechno změníš, víš ty vůbec, jak se teď cítím?! Víš to? Děvko.“ Sykl Andreas a položil mobil hned vedle sbalené cestovky. Chtělo se mu křičet a zase se mu do očí nahrnuly slzy.
Ne… pro ty dva se už nabrečel dost. Nejdřív kvůli Tomovi a teď má brečet i kvůli Billovi? Ne, nikdy víc.
„Můžeme?“ Zeptala se nejistě Juliet, postávající ve dveřích.
„Jo…“ Usmál se na ní Andreas a přehodil si tašku přes rameno.
„Vážně ti to nebude vadit?“
„Ne… konec konců ti to dlužím.“ Pousmála se trochu a vyndala z kapsy klíčky od auta. „Nebýt mě…“
„Nebýt tebe, tak mě Bill dál tahá za nos.“ Doplnil jí hned Andreas pohotově a naložil tašku do kufru jejího auta.
„Udělala jsi dobře, žes mi to řekla…“ Juliet jen kývla a nastoupila.
„Vážně chceš do hotelu? Klidně můžeš pár dní bejt u mě…“
„Ne, chci bejt chvíli sám…“
„Tak dobře… ale nevidíme se naposled?“
Bill jen zničeně odložil mobil na stolek a složil hlavu do dlaní. Nevěděl, co má udělat… Připadal si zahnaný do kouta a chtěl utéct…. zmizet někam pryč, kde by nebyl Andreas a Tom.
Jenže takové místo nebylo. Nezbývalo, než se konečně rozhodnout… Není kam utéct a on přece slíbil, že neuteče, že zůstane…
„Tommy…“ Špitl, schoulil se vedle něj a objal ho kolem pasu.
„Neuteču… slibuju.“ Špitl a po nějaké chvíli usnul.
Teď už věděl, jak půjde jeho život dál, žádný útěk pryč, zůstane… bude to těžké, věděl to, ale s Tomem to zvládne… Vždyť už bylo načase, vzít svůj život pevně do rukou, postavit se problémům a nespoléhat na to, že on je Bill Kaulitz, ikona modelingu…
KONEC
autor: Bitter
betaread: Áďa
Tleskááám, úžasnost to byla!!!
Ikonka byla ÚŽASNÁ povídka! Maximálně mě lákala svojí neobvyklostí. Bill byl ten správnej hajzl, kterej měl ovšem z mýho pohledu právo na takovou menší pomstičku, díky který dosáhl svýho štěstí. 😛
moc pěkné..akorát moc rychlé… to mně mrzí.. ae jinak moc moc krásné..
proč už je konec?? Já ještě nechci konec. Jinak je to naprosto úžasný. Milovala jsem to. Přiznám se, že jsem teď čekala, že Bill odjede. Ani by mě to u tebe nepřekvapilo 😀 Ale jsem ráda, že zůstal.
Já ještě nechci konec:-(( ALe povídka byla úúúúúžasná
Andreas a Juliet, já to věděla… 🙂 Skvělé. Jsem ráda, že se to skončilo tak, jak se to skončilo. Je fajn, že si všichni všechno vyříkali a teď už snad nikdo nebude dělat tajnosti nebo lhát, že jo, Bille 🙂
a já chtěla aby byl s Andym…tak nic..xD
Nice koneec.Nikdo nezustal sam a hlavně,že Bill a Tom sou spolu.Sem ráda,že neskončil s Andym,páč nejdřív říkal,jak Toma miluje …a za chvilku zase miloval Billa xDD miluju happy endy
Moc pěkný konec stejně jako celá povídka ;o*
wooow to bylo vážně užásné!!!!
Nááádhera! Měla jsem tuto povídku strašně moc ráda a tak je mi torchu líto, ž končí…:-(
Ale jsem ráda, že se nakonec Bill z tý nesnesitelný mrchy, kterou jsem měl ráda, stal lepším a že zůstal s Tomem…**
to je úžasný 🙂
sice mi je líto,že Bill se ještě pořádně nezamiloval do Tomíka…ale..i tak miluju šťastné konce…alespoň pro někoho ;D
jsi skvělá Bitter!
Jsou spolu… hezky to dopadlo…. je kam by už utíkal když ho Andy nechtěl že…. ta povídka se mi moc líbila.. a teď jsem se dostala na poslední díl.. to trvalo xD…. krása!
Tohle byla pěkná povídka, i když jsem si ze začátku nebyla jistá, o koho Billovi vlastně jde. Když pak šlo o Andyho, byla jsem překvapená. 😀 No, proč ne? Ale trochu se mu to vymklo… Napadlo mě, že by nakonec mohli skončit v trojce. Na Andyho mě zamrzelo, že tak vyváděl, přestože se sám přiznal, že s Tomem to nebylo to pravé a stejně očekával rozchod. Místo, aby mu lichotilo, jak o něho Bill bojoval, poslal ho do háje. Dobře mu tak, zbyla mu Juliet. A já mám pocit, že není o co stát. 😀
Díky za povídku.
Tak tohle byla ale jizda plna zvratu. Předně – Andrease v povídkách obvykle nesnasim. Tady tenhle byl ale uzasnej, uplne mi ho, smudly, bylo chvílemi az lito a rikala jsem si, ze si ho ani jeden Kaulitz nezaslouží 😂😂😂. Maličko se muj dojem z nej pokazil az v průběhu, kdy se stal tak trochu muzem bez morálky, ktery spi doslova se vsim, co po nem vystartuje. Navic jeste v kombinaci s neschopnosti ovladnout se po požití vína, ktere bylo jakýmsi spoustecem jeho hrisneho ja. Byl vylíčen maličko jako promiskuitni alkoholik, ale nevadi 😅. Co dal povazuju za úžasnou srandu byl ten moment, kdy vyslo najevo, ze Tom je tu tim teplým a naopak Bill ma holku – nečekaná zmena a tleskám ji 👏🏼. Jinak jsem mela ale neodbytny pocit, ze co se tyka citu a toho, koho ktera postava skutecne chce, maji v tom vsichni tri opravdu obr zmatek. Jakoby se v sobe ani jeden nevyznal a nikdo z nich nevěděl, koho tedy opravdu miluje. Zvláštní, v tomhle jsem byla do posledni chvile napnuta, nedalo se vubec předvídat, kdo s kym nakonec skončí, coz bylo paradoxně dobre, protoze tady v tomhle příběhu nemohl jeden očekávat vubec nic, ani již tradiční zakončení Billa s Tomem spolecne bok po boku, coz opet Bitter připsalo body plus za dramaticnost. No ale ten konec, ten mi nepřišel nejšťastnější… to skoro vypada, ze Bill byl opet jen nevěrný a ze Andreas udelal ono rozhodnuti za nej. Opravdu jsem nemela pocit, ze kdyby Billa Andy neopustil, ze by si sam zvolil zustat s Tomem. Tohle na me pusobi tak, ze jen nemel na zbyt. O svých citech me opravdu nepřesvědčil. No a to, ze jsme se vubec nedozvedeli, jak to bylo nebo nebylo se Simone, je uz jen posledni, temer nepodstatná vycitka. Konec hlášení 😆!