autor: Sapere aude
Obávaný rozhovor
Bill se opřel o otevřenou školní bránu, čekal na Toma. Cítil úlevu, že to Tomovi tak dlouho trvá, škola byla skoro prázdná a Bill se cítil lépe, když bude mluvit s Tomem, aniž by byl někdo poblíž. Nestyděl se za to, že jej s Tomem uvidí, to vůbec ne, jenže Tom se může stydět, že jej s ním uvidí. Chtěl jej ušetřit ponížení, proto byl rád, že jen pár starších studentů, kteří se nezajímali ani o Toma ani o Billa, bylo v tuto dobu poblíž.
Bill mrknul na hodinky. Uběhlo jen pět minut od doby, kdy se naposledy díval. Povzdechl si. Proč to Tomovi tak trvá?
Znovu se opřel o bránu a zavřel oči. Jak vysvětlí Tomovi svoje chování? Trošku se bál konverzace, která jej čekala. Jestliže byl Tom tak nešťastný, jak se snažil Georg vylíčit, pak nevěděl, jestli bude schopen se mu podívat do tváře. Co když bude naštvaný? Co když s ním Georg ještě nemluvil a Tom nemá ponětí o tom, že tam na něj čeká a chce si promluvit?
Bill vzal svůj těžký batoh a opustil školní pozemky.
Může Tomovi zavolat později, až bude mít hotové domácí úkoly. Nebo mu může napsat zprávu. Jo, napíše mu krásnou dlouhou textovku, která všechno vysvětlí. Tom to pochopí.
„Bille! Počkej!“
Bill ztuhnul. Zpomalil a sledoval chodník pod nohama, když ucítil ruku na rameni.
„Ahoj,“ řekl Tom a trošku oddechoval.
Bill se na něj slabě usmál a okamžitě se podíval jinam. Cítil, jak mu horko stoupá do tváří. Styděl se a cítil se nepohodlně. Pořád ještě nevěděl, jestli byl Tom naštvaný nebo ne.
‚Já bych byl, kdybych byl jím,‘ pomyslel si Bill a v duchu se ušklíbl.
„Jak se máš?“ zeptal se Tom, šel vedle Billa.
Chlapec pokrčil rameny, oči stále přilepené na svých botách.
Tom si povzdechl. „Koukni, Bille, Georg se mnou mluvil, řekl mi, cos mu pověděl.“
Georg mu převykládal celou konverzaci, opatrný, aby nevynechal nic, co mu Bill řekl. Taky se mu svěřil, že Bill brečel, což způsobilo, že mu okamžitě odpustil, a ještě se navíc cítil špatně kvůli tomu, že se na Billa zlobil.
Bill kývnul, stále nenašel odvahu podívat se na Toma.
„Já tě chápu, Bille, rozumím, o co ses… o co se snažíš, jenže já si nemyslím, že to je ten nejlepší způsob, jak se s věcmi vypořádat,“ řekl klidně, nechtěl, aby si Bill myslel, že se na něj zlobí.
Bill opět kývnul, oči stále na chodníku. Zrovna šli kolem pole. Kolem toho, na kterém se poprvé políbili.
Tom se zastavil a povzdechl si. „Bille,“ řekl, avšak Bill pokračoval v chůzi. „Bille,“ zopakoval trošku silněji, hlasitěji.
Bill se zastavil. Zaklonil hlavu a podíval se na oblohu, trhaně si povzdechl. Tom přešel pár kroků blíž k Billovi a zastavil se před ním.
„Podívej se na mě.“
Bill zavrtěl hlavou a podíval se zpět na zem, studoval svoje boty.
Tom si povzdechl a prstem zvedl Billovu hlavu. Ten se vůbec nebránil, avšak odmítal se očima střetnout s Tomovým pohledem.
Dredáč se naklonil a pevně Billa políbil. Černovlásek zalapal po dechu, zaskočený Tomovým nenadálým útokem, avšak plaše polibek opětoval. Když se Tom odtáhl a Bill pomalu otevřel oči, konečně se podíval na chlapce před sebou.
„Chci, aby to věděli,“ řekl Tom. „Chci, aby věděli, že jsme spolu, chci, aby to věděl celý svět.“ Položil dlaň na Billovu tvář, lehce přejížděl palcem po plném spodním rtu.
Billovo srdce vynechalo. Takže skutečně jsou spolu. Tom to právě řekl, jsou spolu. Tom byl jeho přítel, partner, dokonce milenec.
Bill se téměř usmál nad tou myšlenkou, jenže si vzpomněl na to, co Tom právě řekl. Chtěl to udělat oficiální, ve škole.
Bill zavrtěl hlavou.
„Ano Bille, chci, aby to každý věděl. Ale když nechceš, nebudu tě nutit. Nemůžu tě nutit, udělat to oficiální.“
Bill trhavě vydechl, tělem se mu rozlila úleva.
„Jen mi řekni, proč přesně nechceš, aby to kdokoliv věděl, stydíš se za to, že jsi se mnou?“
Tom věděl, že to není ten důvod, věděl, že za tohle by se Bill nikdy nestyděl, jenže chtěl to slyšet od Billa, chtěl, aby mu Bill řekl, co se děje v jeho hlavě.
„Ne,“ řekl Bill okamžitě. „Ty víš, že tak to není.“
Tom si povzdechl. „Tak mi řekni, proč?“
„Georg ti to už řekl,“ zněla Billova tichá odpověď, pohled stočil zpět na své boty.
Tom znovu zvedl prstem Billovu hlavu. „Chci, abys mi to řekl ty,“ díval se přímo do čokoládových očí před ním.
„Já- ty- já- já-„
„Bille,“ přerušil jej Tom jemně. „Řekni mi to.“
„Já- nechci, abys skončil jako já,“ zašeptal. Cítil se trapně, ponížený, smutný a bylo mu to líto. Cítil slzy v očích.
„Nemyslíš si, že to je na mně, abych se rozhodnul? Možná chci být jako ty, možná chci, aby mě konečně nechali všichni na pokoji, možná bych raději byl pro ně neviditelný, než aby mi každý den líbali nohy.“
Bill zavrtěl hlavou. „Ty nevíš, jaké to je,“ zašeptal tiše, sklonil hlavu. „Nevíš, jaké to je nemít nikoho, vůbec nikoho.“
„Jenže já mám tebe,“ řekl Tom stejně tiše.
Bill si odfrknul. „No, tak pak je to všechno v pořádku,“ řekl sarkasticky.
Tom se zamračil. „Přestaň s tím,“ řekl a spustil ruce podél těla. „Přestaň s tím, sakra.“ Přidal na razanci.
„S čím?“ řekl Bill a vzhlédl. „S čím mám přestat?“ také zvýšil hlas.
Bill se třásl, jeho celé tělo se chvělo. Proč jej Tom nechce pochopit? Proč nemůžou pokračovat tak jako před tím? Byl naštvaný. Ne na Toma, ale na celou tu situaci.
„Přestaň se chovat, jako bys byl ta nejbezcennější bytost na téhle zasrané planetě!“ vykřikl dredáč.
Bill ucukl před hněvivým tónem Tomova hlasu.
„Přestaň se chovat, jako bys mi ničil život, jako bys byl nějaké břemeno. To nejsi, pro Krista pána!“
Bill rozšířil oči vlivem šoku a překvapení.
„Ano, Bille, převrátil jsi můj život vzhůru nohama, mám tě plnou hlavu a šílím z tebe, jenže já to miluju, já to, sakra, miluju! Dokonce jsem o tobě řekl i mýmu tátovi, mýmu tátovi, Bille!“
Bill zamrkal. Jednou, podruhé. Zavřel pusu, již otevřel překvapením. Byl překvapený, velmi překvapený. Znovu si přehrál konverzaci, kterou vedli, jak mu Tom řekl o strachu z toho, co si jeho táta bude myslet, co řekne nebo udělá, až to o nich zjistí.
„Co… co řekl?“ zeptal se Bill opatrně.
Tom hlasitě dýchal. Bill jej pěkně vytočil.
„Nic moc,“ řekl, snažil se uklidnit. „Řekl, že potřebuje čas, aby si na to zvyknul a zkoušel si ulevit tím, že se opije. Teď se chová, jako by se nikdy nic nestalo. Hádám, že to nevzal moc dobře.“
Billovy rysy zjemněly. „To je mi líto.“
Tom si odfrkl. „Je mi úplně u prdele, co si on myslí. Je mi u prdele, co si kdokoliv myslí, dokud mám tebe a ty s tím souhlasíš.“
Bill kývnul, cítil se trochu zahanbeně. „Já vím. Já vím, jenže… můžeme prostě- můžeme postupovat pomalu? Můžeme to prostě zatím ještě nikomu neříkat? Prosím.“ Bill se na něj díval s prosbou v očích. „Prosím,“ zopakoval tiše.
Tom si povzdechl. Tyhle proklaté, nevinné kočičí oči, jej pokaždé přinutí couvnout.
„Ok,“ řekl Tom nakonec. „Jestli je to to, co chceš.“
Bill se poprvé během dneška opravdu šťastně usmál. „Díky,“ řekl zářivě. Chtěl Toma obejmout, chtěl na něj skočit a silně jej políbit. Jenže to neudělal, nebylo by to asi příliš vhodné po jejich hádce.
„Můžeme aspoň… mluvit… ve škole?“ zeptal se Tom a poškrábal se na hlavě.
Bill vehementně přikyvoval a udělal několik kroků vpřed. Váhavě zastavil, avšak rozhodl se zmenšit vzdálenost mezi nimi a ovinul svoje paže kolem Tomova krku. Nedokázal se zastavit.
„Promiň,“ řekl. „Je mi to tak líto, nechtěl jsem, abys byl nešťastný.“
Tom obmotal pažemi Billův pas a pevně jej stiskl. „Netrap se tím,“ řekl a políbil Billa na hlavu.
Bill se odtáhl a políbil Toma přímo na rty.
„Pojďme ke mně,“ zamumlal Tom proti Billovým rtům.
„Kdy?“ zeptal se Bill, aniž by se odtáhl.
„Teď,“ vydechl Tom chraplavě, tiskl své rty pevně na ty Billovy.
Černovlásek kývnul a odtáhl se, když zaznamenal Tomův jazyk deroucí se mezi jeho rty.
„Pojďme,“ řekl a sebral svůj batoh.
Ještě se necítil natolik jistě a pohodlně, aby se líbal na veřejnosti. Kolem nikdo nebyl, jenže člověk nikdy neví. Raději bude opatrný, než aby toho pak litoval.
„Dej,“ řekl Tom, vzal Billův těžký batoh a přehodil si ho přes rameno.
Billův zmatený pohled jej rozesmál. „Ponesu ti ho,“ vysvětlil. „Je to setsakramentsky těžký, mohlo by tě to zlomit.“
Bill se zachichotal a zčervenal. Nevěděl ani proč, ale nedokázal to ovládnout. Vypadalo to, jako by se červenal pokaždé, když je Tom nablízku.
Tom se zazubil a šel první. Bill vypadal tak křehce, nedokázal si představit černovlasého chlapce, jak nese tak těžký batoh celou cestu domů.
Připadalo mu, jako by se jeho záda měla zlomit pod tíhou obou jejich batohů, avšak na tom nezáleželo. Protože když se Bill usmívá, nic jiného není podstatného.
Komentáře prosím anglicky nebo německy :o)
autor: Sapere aude
translate: Dania
betaread: Janule
Ich liebe es! Mehr als vollkommen und ich will schon gleich nächst' Teil! ♥ Ich finde Tom total wundervoll und Bill? Er ist immer klein Kätzchen!
ooo se poštěkaj a hned jsou zas v pohodě…přišlo by mi to roztomilý, kdybych v tom neviděla mojí kámošku s jejím klukem…xD
Ti jsou jak manželé po svatbě… xD Nejdřív jsou rozhádaní, že to až není pěkné a hned nato ťuťu ňuňu xD
***
Oh, Georg did it really good! x) And Bill… Hmmm, I think that he is very shy (ehm… snažila jsem se říct plachý xD) – but Tom… yeah, he´s kind…
ŤUŤU ŇUŇU xD Hej.. nemužu! Toto je úžasnej díl!
ou sooooo sweeeet…. omg i love this story….. *IN LOVE* ♥♥♥♥♥♥
Milujem milujem milujem milujem,perfektná poviedka!!!!!!!!!!!
Oh, Mr. Tom Gentleman 🙂 Amazing episode, I´m glad that Bill and Tom solved their task… It´s hard for both of them. But – what will happen at Tom´s home? 🙂
Schöne Folge! ** Ich bin froh, dass Tom und Bill "versöhnt". Das Ende, als Tom Bill nahm den Rucksack, war schön. Ich freue mich auf die nächste Folge! **