autor: Nephilim
Tak jsem zase tu s další částí, abyste se lépe zorientovali, už je odpoledne a Tom a jeho gang sedí v jídelně. V druhé části, kdy Tom a Dirk spolu sedí u stolu, opět projednávají věci ohledně gangu a Tom vzpomíná, jak se poznali.
Tom přišel ke svému místu u stolu, všichni na něj nevěřícně koukali.
Povšiml si, že Bill není na svém místě, jeho stůl byl prázdný… Tentokrát však nebude chodit po škole, aby zjistil, že pláče na záchodě.
„Nevěřil jsem, že to uděláš!“ Začal Georg, namotal si několik špaget na vidličku.
„Co jsem udělal?“ Zeptal se podrážděně Tom a rukou si do pusy narval hrst špaget, žvýkal rychle, aby nemusel poslouchat tyhle bláboly.
„Ten sešit…“ Připojil se Andreas, „nevěřili jsme, že to fakt podpálíš.“
Dredáč se na všechny podíval. „Proč jste si mysleli, že toho nejsem schopnej? Není tohle náhodou náš koníček?“ Praštil vidličkou do talíře.
„Ne, ale…“ Rozhlédl se Adam okolo, aby mohl počítat s přáteli, „ale ty jsi byl vždycky ten, co nejednal impulzivně…“ hodil rameny a svůj pohled zabodl zpět do talíře.
„Přesně tak.“ Přitakal Sim. „To my jsme ti, co na toho parchanta věčně něco šijou.“
„Myslím, že taková soda po ránu neuškodí. Jen sem tomu nuzákovi spálil sešit, no a?“ Dokončil a začal opět jíst, to znamenalo změnu tématu.
**
Po půlhodině u stolu zůstali sedět už jen Tom a Dirk. Tom jedl pomaleji než obvykle, až tím rozčiloval sám sebe. Doufal, že u stolu zůstane sám, ale Dirk měl asi jiný plán… Alespoň dokud nepromluvil.
„Ani já nevěřím, žes to udělal.“ Vyhodil pár pečených brambor.
„A proč, prosím tě?“ Ovládl svůj hlas, věděl, že Dirk je jeden z mála, kdo by mohl mít nějakou kloudnou myšlenku. Možná spíš jediný, kdo měl trochu mozku v hlavě.
„Jsi bastard…“ Pokrčil rameny.
Tom otevřel pusu na prázdno…
„Bastard? Každej je bastard… Víš, kolika lidem jsem už rozbil hubu? A když jsem takový bastard, tak proč si za mnou přišel, abych se přidal do gangu?“
„Jistě, tohle už je jen otázka hrdosti… roztrhat papír, to je opravdu skvělý akt síly, Tome! Jenom lidi využívat!“
Tom věděl, že když mu Dirk řekl jménem, bylo to už kurva vážný.
„Trümper je čurák a je jenom moje věc, co já si dělám, tak mi laskavě neříkej, co mám dělat!“ Prudce odstrčil talíř. Přešel ho hlad.
Dirk tiše odstrčil svůj oběd.
„Nepřišel sem se tě ptát pro nic za nic, ty víš líp než já, co se děje.“ Pronesl tiše, bez toho, aby odlepil pohled od stolu.
Tomovou myslí proletělo pět let zpátky…
***
Přesně tenkrát, když začínal chodit do školy. Už tenkrát chtěl, aby z něj měl každý respekt, všichni měli svoji svobodu a nikdo nechtěl mít nic s Tomem Kaulitzem. Říkali mu SM. Až později zjistil, že to znamenalo Sériové Monstrum.
Byl v pohodě, ale měl bolestný život, bez přátel, a ani nečekal, že by je někdy mohl mít.
Potom jednoho dne volna, za ním přišel jeden hloupý chlapec, aby mu řekl, že ho nenávidí. Byl to Dirk. Tom mu řekl, že je hloupý nebo blázen, že něco takového na něj neubude mít vliv.
Dirk mu řekl, že z jeho pohledu je jen násilnický blbec, a že on je ještě hloupější, než je on sám, když si myslí, že sám něco dokáže. Tom mu chtěl rozbít hubu, ale Dirk se rozesmál, že se nesníží k něčemu takovému, aby to řešil bojem a že rvačkou dokážou řešit problémy jen pošetilci. V Tomovi to už pěnilo a vystartoval po něm, chtěl ho uhodit, ale Dirk se mu mrštně vyhnul a Tom místo toho upadl. Dirk se mu začal smát, blonďák k němu natáhl ruku, aby mu pomohl se postavit. Vlastně to byla výzva… Tom pak propukl ve smích?
„Chceš vstoupit do mého gangu?“ Zeptal se impulsivně s úsměvem.
“ Ty nějaký máš?“ Dirk se na něj usmál a povytáhl obočí.
„Jo, odteď už jo!“
V tomto okamžiku vznikl jejich gang, vlastně začali tropit neplechu dohromady.
Tom zjistil, že Dirk je ze stejného těsta, řekl, co chtěl a všemu se postavil čelem.
Teď mu bylo líto, že se to takhle zkazilo. Spolu všechno dotáhli dál…
Ale jednu věc musel vědět, co Dirk nemá rád, jako třeba různá gesta… Říkal tomu ‚špinavé triky dětí z azylu‘.
***
„…Dobrá. Možná se mýlím.“ Řekl skepticky Dirk.
„Ano, možná,“ Tom se zvedl od stolu a odešel.
Dirk zavrtěl hlavou a konečně dojel svůj oběd.
***
Ujistil se, že na jeho tváři už nezůstaly žádné stopy po rozmazané řasence. Zazvonil zvonek a všichni se hrnuli ze třídy. Bill beztak strávil poslední dvě hodiny na záchodě. Hodil si batoh na záda, odešel ze třídy, aniž by se rozloučil s profesorem. Stejně by mu nikdo jeho ´ahoj´ neopětoval a dneska na to neměl ani náladu.
Dveře byly už jen nedaleko od něj, už jen pár metrů a pak jen svoboda.
Tom odhodil další nedopalek cigarety a zašlápl ho nohou. Byl opřený o zeď vedle východu ze školy, nikdo si ho nevšiml, nebyl vidět, a byl ticho, jen koukal na lidi opouštějící školu.
Vlastně ani nevěděl, proč tam je. Prostě odmítl další pozvání od Georga a spol., aby šel s nimi, obzvlášť když Dirk už šel domů.
Věděl, že nemá co na práci.
Zvonek zazvonil potřetí, naposledy, a ve škole už zbyly jen uklízečky.
Povzdechl si, strčil ruce do kapes a připomněl si Dirkova slova.
Dneska byl sešit už v háji, ale on by mu ho nejradši, kdyby mohl, vrátil zpátky do tašky… jenže to už nejde!
Zavrtěl hlavou, když vtom zaslechl kroky procházející kolem něj. Podíval se právě včas, aby viděl Billa, jak jde po schodech, vlastně prakticky běžel k bráně.
Nevěděl proč, ale nesměl mu uniknout. Mohl by odpřísáhnout, že když ho viděl, po tváři mu tekla slza.
Jednal bezmyšlenkovitě, vytáhl si kalhoty a rozběhl se za ním. Běžel rychleji, než si vůbec sám myslel. Úmyslně na něj nezakřičel, zpanikařil by.
Když už byl u něj, popadl ho za ruku, Bill se zastavil strachy.
„Kdo…“ Promluvil tiše, jeho oříškové oči se setkaly s těmi čokoládovými, lesklými Toma.
Jeho zorničky se roztáhly jako vyplašenému kotěti a začal křičet.
„Ne, nech mě!“ Křičel a snažil se vytrhnout z jeho sevření.
Dredáč se nevzdal, až když uviděl jeho uplakané oči. „Přestaň,“ pokoušel se. „Nechci ti…“
„Nech mě jít!“ Křikl Bill, jako zázrakem se dostal z jeho sevření a utíkal tak rychle, jak jen mohl.
Tom tam stál s rukou nataženou ve vzduchu a koukal, jak Bill mizí za branou.
Najednou jeho mysl zaplavila hromada myšlenek… proč za ním běžel? Co by mu vlastně řekl?
A proč ho ty zatracený slzy tak vykolejily?
Nakopl kámen a sesunul se k zemi.
Komentáře prosím anglicky, díky J. :o)
autor: Nephilim
translate: Mei
betaread: Janule
Panebože, uplně hotovo z toho ♥ Rychle dál ♥
teda Tom se nám začíná vybarvovat!
OMG… this is… woooow
Shit this is amazing…I hope, that another episode fast:-)
—————————————-Mei sákriš další překlad musí být co nejdřív nebo umřu zvědavostí…vím že to není lehký překládat ale jestli další část bude až příští týden umřu fakt že jo×D nebo radši ne to už by jsem si to potom asi nepřečetla… ale přesto vždycky je to ukončeno v té nejnapínavější části sakra, to je za trest, proč to jen všichni dělají?×DD
Hustý už se to začíná rozjíždět xD
Rychle dáál!
kruci rychle dál dál dáál
souhalsim se všema komentářema!
Že by se nám Tom zamiloval?Honem dááál
Beautiful story:-D♥ I haven´t got any words…. Amazing!!!!:-D♥
BEAUTIFUL, BEAUTIFUL, BEAUTIFUL!!!
Další dílek..pls, pls, pls!!!
WaaaaW it´s really very good story…I love this story Nephilim..And i love viedo to lovelles…And this part…Tom are very kind i don´k know why but his behavior was amazing ….I love Lovelles Nephilim
on se zamiloval už dávno 😀[7]:
[4]: to se ti to říká, já jmsem přes týden do 4-6 hodin ve škole vstávám ráno v 5 takže toho moc nestíhám snažím se to co nejvíc dohnat přes víkendy
[12]: tak to jsme na tom podobně taky vstávám v 5 domů se dostanu nějak kolem 6 už kolikrát usínám ve škole jsem vyčerpaná a ještě k tomu další starosti ale tak to holt na střední je… jestli teda jsi na střední, co já vím třeba si už na vysoké ale to spíš ne já fakt newm…
[7]: On se zamiluje vždycky XD
I´m so sorry i alway write lovelles ..but is it loveless..I´m so sorry…twl ja sem tele…to tam dicky napisu blbe!:-D
Doufám, že ti to konečně docvaklo. A ty dej Billovi svůj vlastní sešit – ne že by v něm bylo něco správně xD – a před tím si checkni, jestli tam máš aspoň něco bez chyby… xD Však Tom teprve pozná, co je to love! xP
njn tady to má neměl ho mlátit :(Chudáček Billík x( ať to dobře dopadne pls 🙂 tahle povídka je zajímavá už od začátku co jí čtu 😀