Loving Liar 34.

Tom jako zkamenělý pozoroval Lauřina přibližující se ústa. Přestože toho během dnešního večera vypil vcelku dost, dokázal ještě rozpoznat, co chce a co ne. Nechtěl Lauru, netoužil po jejích polibcích, její blízkosti, vlastně nestál o nic ve spojitosti s její osobou. Prahnul po Billovi, jeho rtech, dotecích. Ne ona, ale on tady měl s ním teď být, s ním se chtěl líbat, jeho těla se toužil dotýkat. Co na tom, že je to jeho vlastní bratr, dvojče! Může být láska hříchem? Ne! To, co se děje, se stát nemá a nesmí. Přesto zůstával zkoprněle sedět, neschopen jediného slova nebo alespoň pohybu, kterým by zabránil tomu, k čemu se nyní schylovalo. Mysl se bránila, avšak tělo s chlapcem odmítalo spolupracovat. Jednoduše jej zradilo.

Laura byla už nebezpečně blízko, kytarista cítil její dech, jenž ovanul jeho rty. Do nosu jej udeřila povědomá vůně parfému, který používala již předtím, a z kterého se mu zamotala hlava. Nesnášel tyto sladké vůně, zvedal se mu z nich žaludek, a teď tomu tak bylo dvojnásob. Jeho Bill voněl úplně jinak… Vůně Billova těla pro něj byla příjemná, působila na něj jako afrodiziakum, byla pro něj jako droga, které se mu nyní nedostávalo, a abstinenční příznaky sílily každým dalším okamžikem, čímž přiváděly mladíka k šílenství.

Tom sledoval, jak Laura přivírá oči a sklání se k jeho rtům, v duchu počítal každičký milimetr, co byla blíž a blíž a modlil se, aby se něco stalo. Cokoliv… Pevně semknul rty a stiskl víčka, aby alespoň nic neviděl. Cítil její rty, jak se zlehka otřely o ty jeho, ale to bylo všechno. Laura jej nezačala líbat, ani se jazykem nedobývala do jeho úst, jak předpokládal, spíš to vypadalo, jako by se zvedla a odešla. Chlapec velmi pomalu otevřel oči a prudce zamrkal, aby se ujistil, že je zcela při smyslech a neblouzní, protože to, co viděl, by ho nenapadlo ani v těch nejšílenějších představách. Laura se nevypařila, stále seděla na lavičce s nasupeným výrazem ve tváři. Proti ní stál zhluboka oddechující Bill, jenž svíral obě ruce v pěst a vzteky se třásl po celém těle. Kytarista vše v tichosti pozoroval, i když to bylo zbytečné. Ti dva nevypadali, že by je jeho přítomnost nějak zajímala. Zpříma si hleděli do očí a jeden se druhého alespoň pohledem snažil sprovodit z tohoto světa. Vypadali jako dva kohouti na jednom smetišti, v tomto případě tedy spíš jeden kohout a slepice.

„Co si jako myslíš, že děláš?“ dívka sjela Billa dalším nenávistným pohledem. Mandlové oči sklouzly z Laury na zpěváka, dychtivě očekávajíc jeho reakci, jež na sebe nenechala dlouho čekat.

„Já? A co ty? Uvnitř jsi mi něco říkala, ale to, co vidím, tomu nějak neodpovídá.“ Bill se ušklíbnul a poprvé na krátký okamžik zavadil pohledem o hopera. „Asi nejsem sám, koho si Tom…“

„Sklapni, nic nevíš!“ okřikla jej dívka a vyskočila na nohy. Sakra, tenhle skřet si fakt umí vybrat, kdy se má objevit!

Bill se jen kysele usmál. On jí dá pomlouvat Toma, a pak se po něm sápat.

„…svým kouzlem a řečičkami omotal kolem prstu, co?“ A máš to spočítaný, děvenko! Dívka se neodvážila podívat na Toma, který právě nechápavě těkal očima z Billa na Lauru a zpátky. Nerozuměl tomu, co Bill říká, nechápal, proč Laura zničehonic vyskočila a snažila se ho umlčet. Vlastně nechápal nic, co se odehrávalo před jeho očima. Alkohol teprve teď začínal opravdu působit a ovládat jeho tělo. Celý svět se s ním točil, s přimhouřenýma očima pozoroval ty dva, jejichž pohyby byly jako ze zpomaleného filmu. Ano, zpomalený němý film bylo to, co kytarista právě viděl.

„Co kdyby ses prostě sebral a vypadnul, Bille?“

„A co kdybys třeba odprejskla ty, hm?“ oplatil jí Bill stejnou kartou. Nějaká taková, jako je ona, mu nebude rozkazovat, co má dělat. Zatímco se ti dva dohadovali, kdo z nich vypadne a kdo zůstane, Tom silně stiskl v dlani láhev, jakoby si snad myslel, že v ní najde nějakou oporu a pokusil se vstát. Vzhledem k alkoholu, proudícímu mu v krvi, chvilku trvalo, než chytil rovnováhu a zkoordinoval svoje pohyby. Nakonec se zadařilo a on se ocitnul těsně u nenávistně na sebe pohlížející dvojice, jež jej ani nezaregistrovala. Teprve když ovinul svou paži kolem Billova těla a opřel si hlavu o jeho rameno, se mu podařilo upozornit na svou přítomnost. Bill na okamžik odtrhl zrak od dívky a pohlédl na Toma, jenž se celou vahou opíral o jeho hubené tělo a něco si sám pro sebe mumlal. Hádka ustala, protože jak Lauřiny tak Billovy oči teď přitahoval jen Tom, připitoměle se usmívající a jednomu po druhém nabízející flašku.

„Billi… Na…“ přistrčil asi popáté hrdlo ke zpěvákovým rtům a zasmál se. Bill razantně odstrčil Tomovu ruku, naslouchajíc nesrozumitelnému huhlání svého dvojčete, z něhož pochytil jen několik slov: „dej si“, „pak“ a „budeš“. Další smysl sdělení mu jaksi unikl…

„Tome?“ oslovila jej otázkou dívka, která absolutně nechápala, co kytarista provádí, avšak oslovený ji vůbec nevnímal. Pro něj neexistovalo v tuto chvíli nic a nikdo jiný než Bill. Ještě více se přitisknul ke svému bratrovi a zabořil nos do jeho dlouhých havraních vlasů, nasávajíc tak jejich nezapomenutelnou, charakteristickou vůni, kterou během jejich odloučení tolik postrádal. Pořád voněly tak, jak si pamatoval. Tomova dlaň pomalu vklouzla pod Billovo triko a začala hladit chlapce po zádech. Zpěvákova kůže byla stejně sametově jemná a horká jako kdysi a nejen podnapilý Tom, ale i Bill, by dal cokoli za to, aby se hned teď ocitli úplně na jiném místě, jen oni dva spolu, nerušeni nikým třetím.

„Billi…“ zamumlal Tom, opírajíc si bradu o rameno dvojčete.

Bill věnoval Lauře jeden vítězný pohled, dávajíc tak „sokyni“ najevo, kdo je poraženým, který by měl urychleně opustit „bitevní pole“.

„Tome!“ vykřikla hystericky Laura. „Co má tohle znamenat?!“ Tohle přece není Tom! Nikdy nedával najevo city, nějaké mazlení či podobné projevy něžností mu byly absolutně cizí. V životě jej nespatřila v podobné situaci s dívkou, natož s klukem. Co se týkalo jich dvou a jejich společné noci, o podobných projevech náklonnosti z kytaristovy strany si mohla nechat jen zdát. Dredáč si prostě vzal jen to, co chtěl a co mu sama přímo nabídla na stříbrném podnose, a nezajímal se o to, co chce ona. Sobecky si s ní užil, a hned potom ji surově a chladně odkopnul. A teď se tu lísá k tomu androgynnímu stvoření, a kdyby nevěděla, že je to blbost, troufla by si říct, že je do něj snad zamilovaný. Jenže Tom Kaulitz a láska nešli dohromady. To je něco naprosto absurdního, neslučitelného! Kdyby jen věděla, jak moc se plete…

„To je…“

„Vtip?“ dokončil za ní otázku Bill a pohledem sklouznul k Tomovi, od nějž v této chvíli zrovna pomoc očekávat nemohl. Taky se nemusel takhle ztřískat. I když on by asi na jeho místě… „Hmm, škoda, že Tom je tak trošku indisponovaný. Možná by ti odpověděl. I když podle mě stačí jen se podívat…“ Úsměv v Billově tváři, nebo lépe řečeno úšklebek, se ještě více rozšířil.

„Takže… Víš, nechci, aby to vyznělo nějak hnusně, protože ty si to vůbec nezasloužíš,“ pokračoval Bill a jen blbec by nerozeznal ironii v jeho hlase, se kterou k Lauře promlouval. „Jak se totiž tak kolem sebe rozhlížím a počítám, někdo tu je jaksi navíc. Kdopak to asi bude? Lauro, ty jsi mi opravdu sympatická a za jiných okolností bych s tebou pokecal, ale jistě pochopíš, že…“

„Kreténe samolibej…“ ulevila si dívka. „Je namol, jinak by na tebe nehrábnul!“

„Když si to myslíš…“

„Nemyslím, to vím!“ Lauřino tělo zaplavila další vlna hysterie. Tom měl být dnes večer její, k ní se měl tulit, jí se měl dotýkat, líbat ji. S touhle představou sem přišla a ten blbec se místo po ní válí po něm!!

„No, zpovídat se ti nebudu. Nejdeš? Tak půjdeme my. Co, Tomi?“ Bill malinko pohnul ramenem, načež Tom pootočil hlavu, která na něm spočívala. A zpěvákovi hned došlo, že dopravit někam jeho dvojče bude problém. Ale i kdyby si jej měl hodit na záda nebo nést kilometry v náručí, klidně by to udělal, jen aby se dostali co nejdál od té fúrie. Paže ovinující se kolem jeho pasu ho vyrušily ve vymýšlení různých variant, jak dostat sebe a Toma z jejího dosahu, a teprve Tom, dožadující se polibku, jej naplno vrátil zpět na zem.

„Bože, je mi z vás zle. Z obou,“ odfrkla si Laura a k Billově nevýslovné radosti konečně nabrala směr klub.

„Tak to bychom měli. A co s tebou?“ vyslovil otázku, na níž vlastně ani odpověď nečekal, poněvadž Tomova hlava opět dopadla na jeho rameno a jeho oddechování mu napovídalo, že jeho dvojče se jaksi znovu ocitlo mimo tento čas a prostor.

Bill se tiše zasmál: „No, super, lepší narozeniny bych si snad ani přát nemohl…“