autor: Áďa
V hotelovém pokoji panovala naprostá tma, jediné, co ji přehlušovalo, bylo mdlé světýlko lampy na nočním stolku. Po chvíli se však pokoj projasnil, když Tom zapnul televizi a stiskem příslušného tlačítka přiměl dvd přehrávač k zobrazení informací na cédéčku. Byl napnutý jako snad nikdy v životě. Konečně uvidí svého bratra, své malé dvojčátko, svou jedinou lásku, zjistí, co s ním je…
„Tome… opravdu to chceš vidět?“ ujistil se David, když se na obrazovce načetlo několik ikonek značících fotky a jedno video.
„Davi… Je to jediný kontakt s Billem,“ odpověděl Tom tiše, ale pevně. „I kdyby tam bylo něco hnusnýho, tak to vidět chci. Chci vědět, co s ním je.“
Jeho slova byla pevná a jistá. Avšak o pár vteřin později, když se zobrazila první fotka v celé své kráse, hezky přes celou plazmatickou obrazovku, vyjekl, jako by jím projel nůž. Rozklepal se jako nikdy předtím, když spatřil ten hrůzný výjev. Vytřeštěnýma očima sledoval uplakanou tvář svého dvojčete, které vyděšeně pošilhávalo po něčem kovovém na své tváři, uvědomil si provazy, poutající Billa k židli, a i obsah skříně za ním…
„Bože, Bille!“ vydechl a do očí se mu vedraly slzy, když přesunul obraz na další fotku. Tam už místo kovového předmětu dominoval sněhobílé tváři krvácející šrám. Spatřil slzy a Billův obličej stažený do bolestné grimasy…
„Proboha, to ne…“
Pověsil se Georgovi, který seděl po jeho levici, kolem krku a zoufale se rozplakal.
„Billí… ne…“
Cítil, jak ho tři páry paží okamžitě objaly, nikdo z přítomných však nenacházel žádná vhodná slova, kterými by nešťastného kytaristu utěšili. Ta slova neexistovala, stačilo se podívat na televizní obrazovku a na krev, jíž byl napsaný vzkaz. Byli zcela bezmocní, nemohli dělat absolutně nic, jenom čekat, zatímco věděli, komu je Bill vydán napospas.
„Vypnu to,“ rozhodl tiše David a už se natahoval po ovladači, když jej Tom chytil za ruku.
„Ne, Davi… pusť… pusť tam to video.“
David na něj vykulil oči, a nejinak se zachovali Gustav i Georg.
„Tome… nemůžeš na to koukat! Co když… to bude ještě horší, než ty fotky?“
Tom si protřel oči, aby se zbavil slz.
„To mi je jedno… Davi, prosím, pusť to… chci ho vidět.“
„Ale – „
„Davide, prosím!“
David si nešťastně povzdychl. Ani jemu pohled na týrání svého svěřence nedělal dobře, ale věděl, jak moc k sobě mají dvojčata blízko, a nechtěl, aby Tom trpěl ještě víc, než musí. Ale copak mohl Tomovi upřít ten záznam, když si to copatý chlapec vyloženě přál vidět? Váhavě stiskl Play a Tom se přitiskl ke Georgovi ještě víc, jeho tělem začal cloumat ještě větší třes, avšak neodtrhl oči od obrazovky. Fixoval pohled na krvavý šrám, z něhož jednotlivé rudé pramínky stékaly až na bradu a krk, když však uviděl nůž, jak trhá Billovi triko, zděšeně vyjekl, a když se místností rozlehly neskutečně rychlé údery Billova srdce a jeho tiché nářky, rozvzlykal se naplno. Video sice nebylo dlouhé, jenom necelou minutu, ale tepy Billova zděšeného srdce v Tomových uších zněly ještě dlouhou chvíli poté, co David televizi vypnul.
„Ne… proč?“ špitl tiše, načež se zakuckal vlastními vzlyky. „Proč zrovna on?“
Teď už se o Georga opíral téměř celou svojí vahou, nebyl schopný svoje tělo koordinovat. Už od zjištění Billova zmizení neměl dobrý pocit, věděl, že něco není v pořádku, ale že to bude až takhle zlé? Nemohl popřít, že něco podobného tušil, ale tolik nechtěl, aby to byla realita… Kdyby ten hajzl, co Billa vězní, napsal něco víc! Kontakt na sebe, to, že bude chtít výkupné, cokoliv! Z toho krátkého textu, psaného docela jistě Billovou (Tom se otřásl, když si uvědomil, čí) krví, se policie moc informací, vedoucích k záchraně jeho dvojčete, nedozví. A proto se musí přiklonit k té druhé variantě. K té, co ten hajzl uvedl jako podmínku ve svém požadavku. Budou muset policii z vyšetřování stáhnout. I když to Toma tížilo, bude to tak zřejmě nejlepší, co kdyby ten blázen spatřil nějakého policistu v jejich přítomnosti? Zcela jasně psal, že pokud se tak stane, Billa zabije. Zabije… Ani netušil, kdy se mu protočily oči v sloup a kdy ztratil vědomí…
„Musíme tam zajet.“
„Ne, je to blbost!“
„Není, psal to tak v tom vzkazu! Psal tam, že nemáme spolupracovat s policií, jinak Billa zabije!“
„Tome, a jak jinak máme zvýšit šance, že Billa najdeme živého?“ rozčiloval se David. „Neboj, policajti mají svoje metody, jak být nenápadní!“
„Davide! A co když to odhalí? Co se stane pak? Jak mu pak zabráníš, aby Billa…“
Zlomil se mu hlas a zničeně se posadil na postel. Od chvíle, kdy se probral z bezvědomí, jenom dokázal koukat do prázdna a v hlavě zas a znovu viděl obrázky z cédéčka. Musí to udělat, musí veškeré spojení s policí zrušit. Jenže je už odpoledne, až do předchvíle ležel ve mdlobách na hotelové posteli a pořád se nikam nedostali. David ho pořád dokola přesvědčoval, že by s policií rozhodně spolupracovat měli, a on sám si to v koutku duše myslel taky. Ale copak to může udělat, když si únosce zcela jasně určil podmínky, a když viděl, jak je jeho dvojče vydáno na milost a nemilost kruté bolesti?
Zvedl se a zamířil do koupelny, kde si studenou vodou opláchl obličej. Ani tím však svou vizáž moc nezměnil, jeho oči byly pořád červené a oteklé, jeho tvář bledá a jeho ruce se chvěly jako lístečky v podzimním větru. Využil toho, že David, Georg a Gustav začali po jeho odchodu o něčem tiše, ale živě diskutovat, a nenápadně se mu povedlo proplížit se na hotelovou chodbu. Objednal si přes recepci taxi a o několik minut později již nasedal do auta, kterého ho vezlo na policejní stanici, aby tam mohl zrušit jejich účast na případu. Celou cestu neřekl ani slovo, před očima měl pořád Billovu uplakanou tvář, kterou hyzdil hluboký šlinc. Viděl řasy, obalené zbytečkem řasenky, jak je slepovaly slzy, mísící se o něco níž s krví a slyšel zběsile bušící srdce, které tepalo mnohem rychleji, než kdykoliv ve zpěvákově mladém životě. Oči se mu opět začaly naplňovat slzami, vůbec nedokázal vnímat rozostřenou městskou krajinu, která se za okny auta míhala. Když stoupal po schodech vedoucích na policejní služebnu, neviděl tmavou dodávku, kterou viděl v den, kdy byl Bill unesen, a která za ním mířila již od hotelu, aniž by si jí kdokoliv všiml…
„To myslíš vážně?“ prskl Holger do telefonu.
„Jo,“ přikývl hlavou Tobias, zatímco pozoroval, jak Tom vychází z budovy ven a nasedá do taxíku a pro jistotu vyjel za ním, přestože tušil, že už se nebude dít nic zajímavého, že se kytarista vrací do hotelu. „Teď byl na policii, zrovna vyšel a vrací se.“
Na druhé straně telefonu bylo na chvíli ticho.
„Dobře, dík za info,“ zavrčel Holger. „Sleduj ho dál, a kdyby něco, dej mi vědět.“
Zavěsil a jeho žilami začal tepat vztek. Nedodrželi pravidla, která jim určil. Proč by jinak ten smrad jezdil na policii? Kdyby jejich dohodu dodržel, tak jim přece zavolá hned, jak obdržel dopis! Ani ve snu ho nenapadlo, že by Tom mohl spolupráci s policií dojít zrušit osobně, na to byl přece až příliš velká star… Tohle mohlo znamenat jediné. Policajti jsou v případu stále zamotaní. To nebylo dobré. Bude muset zvolit důraznější varování. Vzal motorovou pilu a vydal se směrem ke sklepu…
autor: Áďa
betaread: Janule
Komplikejšns, komplikejšns… Mám nehorázný strach! Motorová pila? Áďo, hergot, nedívej se tolik na ty filmy! 😀 Tohle bude takový "Berlínský masakr motorovou pilou" 😀 Ne, Holger nesmí Billovi ublížit… Už tohle bylo dost děsivé.
Áďo! Hele včera jsi mi dala jeden šok ( z kterýho jsem se do ted nevspamatovala) a ted todle? Jakou pilu??? Bože on mu uřízne hlavu!!! ( vůbec nehysterčím xDDDD)
To si děláš kozy,ne? Jen tu pilu zahoď! Jak si to představuješ? Ale jen tak dál.. xD
nene, bude pila…. smůla je v tom, že jsem pár let zpátky na vlastní oči viděla, jak se jí strejda poranil… takže Billí to má jistý 🙂
heeej zkus to a narwu ti tu motorowku zaplou do riti a hodim te do bazenu…to bude teprw berlinsky masakr motorowou pilou kuwa!!!…neee musim se uklidnit…dejte mi sem nejakou jednodilowku….uffff…..grrrr…ja toho zmetka zabiju!!!!!
Pilu!!??? Si děláš srandu!!!!? Nepřeháňeeeeej!!!!!! *hysterická*
Motorovku? to je vtip! kurva to začíná byt děsivý… neci byla pez nohou… o můj bože… ulet… I love it xD
bozee…co chce robit stou motorovou pilou..aa..bozee..
Ach jéje, teď se pokoušejí mrákoty už i o mě a já tedy něco vydržím.
Strašně moc se mi líbí, jak jsou oba, Tommy i Bill, strašně silní. Bill se nevzdává, zatím teda, až bude mít rande s motorovou pilou, možná se nedočkám dalšího dílu… A Tommy, já být na jeho místě, nedokázala bych unést ani to video. Ten strach , úzkost a hlavně vědomí, že mu nemůže pomoct, i když tolik chce… ježkovy voči, nádherně popsané drama… nevím, co psát.
Tobias je hajzl, já na něj vlítnu. Jestli se Billímu něco stane a asi stane (vrahoun s motorovou pilou, to nedopadne dobře), tak mu uříznu pindíka, Tobiasovi…! No dobře, no, ale aspoň ho tam můžu nakopnout, no ne?