autor: Deni
Jak čas plynul, Tom se stával stále zoufalejším. Procházel stále dokola kolem skleněných vitrín, všechno mu však splývalo do jediného obrazu. S každou další, kterou minul, se mu hlava točila víc a víc, bál se, že promrhá tuhle šanci, že jej ztratí navždy.
Zastavil se ve středu místnosti, otáčel se podél své vlastní osy a prosil o zázrak. Všichni vypadali stejně, tak nádherně, jedinečně. A přesto až na jediného, byli všichni obyčejnou kopií. Zhluboka dýchal, pokoušel se uklidnit. Na malou chvíli zavřel oči, a v tu chvíli, jakoby jej zasáhl blesk z čistého nebe.
Prudce se rozešel k jedné z vitrínek. Upíral svůj pohled na jednoho z Billů a najednou věřil, že je to ten jeden jediný pravý. Cítil, jak mu srdce zběsile bije, když natáhl ruku, aby se zlehka dotkl hladkého skla.
„Je tenhle tvá volba?“ Diův hlas jej přinutil stáhnout ruku zpět. Zaváhal. Ještě před pár vteřinami si byl jistý, že tenhle je ten pravý, teď ho jistota však opouštěla. „Máš poslední 3 minuty, Éósi. Už by sis měl vybrat.“
Tom se opět zhluboka nadechl a rozhlédl se kolem sebe. Poplašeně zamrkal, když si všiml zlatavého paprsku slunce, který zářil jen na jediného Billa. Je tohle znamení? Zázrak, o který tak zoufale prosil? Stočil pohled k Billovi, o kterém si ještě před chvílí myslel, že je to ten pravý. Najednou jeho tělo nemělo stejnou reakci, jako poprvé. Jeho srdce už zběsile netlouklo, najednou vůči němu bylo naprosto lhostejné.
Opět se zadíval na Billa, kterého před chvíli ozářil paprsek slunce. Už tam nebyl. Jakoby se mu to před tím jen zdálo.
„Poslední minuta. Rozhoduj se rychle.“
Tom nasucho polknul, zhluboka nasál těžký vzduch do plic a jistými kroky se vydal k vitríně, jíž jediné teď patřil jeho pohled. „Tenhle je ten pravý. Ten můj,“ promluvil tiše, roztřeseným hlasem.
„Jsi si jistý?“
Zhluboka se nadechl, pohled stále upřený na tom nadpozemsky krásném stvoření. „Ano,“ odpověděl přesně ve chvíli, kdy poslední zrnko přepadlo na druhou stranu přesýpacích hodin. Na malou chvíli se všude kolem nich rozhostila tma. A pak… byl tam. Před ním stál jediný Bill. Ten se šťastným úsměvem na rtech a slzami v očích. Ten jeho.
„Lásko,“ zašeptal Tom tiše, neschopen pohybu. Zíral na stvoření před sebou, lapal po dechu nad jeho křehkostí a dokonalostí. Než se stihl nadát, Bill mu visel kolem krku. Silně tiskl své tělo k tomu jeho. Svými slzami smáčel Tomovo rameno, ale jemu to bylo jedno.
Rozechvělými dlaněmi přejel Billovi po vlasech, než jej pevně stiskl ve svém objetí. Plakal s ním. Ani jeden z nich nevnímal Diův rozezlený, nenávistný a v neposlední řadě poražený výraz. Bylo to poprvé, kdy jej někdo porazil. Ale tentokrát s tím nemohl už nic udělat. Je Bůh Bohů, jeho slovo je svaté, nemohl jej porušit, zase.
„Vyhrál jsi. Je tvůj.“
„Já vím,“ zašeptal Tom. V dlaních jemně držel Billovu tvář, palci jej hladil po líčkách a se slzami v očích se k němu zlehka sklonil. Nepatrně se svými rty otřel o ty Billovy. „Jen můj,“ špitl těsně před tím, než jej konečně políbil.
V tu chvíli pro ně přestal existovat celý svět. Byli jen oni dva. Nikdo jiný. Jen Tom, Bill a jejich láska, která plnila snad každičký kousek místnosti, ve které se oba ještě stále nacházeli.
Zeus je pozoroval s nenávistí a poražeností, Afrodita se slzami v očích a šťastným úsměvem. Doopravdy pochopila…
***
„Co ty tady-„
Než stihl Tom svou rozezlenou větu dokončit, Áres jej přerušil vlastními slovy. „Slyšel jsem, že je Bill zpátky.“
Tom se prudce nadechl, nosní dírky se mu rozšířily vzteky. „Do toho ti nic není. Táhni z mého-„
Opět byl přerušen. „Chci jej vidět.“
Tom zalapal po dechu. „Co prosím? Jak se opo-„
„Chci s ním jen mluvit.“ Tohle věčné přerušování mu už lezlo krkem.
„Nikdy,“ založil si ruce na prsou a s bojovně vztyčenou hlavou pozoroval Árese, který stál u hlavních dveří jeho paláce.
„Můžeš být u toho.“
„Nikdy,“ zopakoval Tom a byl rozhodnutý zavolat své vojáky, nehne-li se Áres z místa a nevypadne.
„Chci se mu… omluvit.“ Bylo vidět, jak s ním tohle jedno slovo zamávalo. Jako by snědl něco kyselého. „Chci s ním mluvit.“
„Čí to byl nápad? Omluvit se mu. Jsem si jistý, že ty bys to nevymyslel.“ A také si byl jistý tím, že to byl nápad jeho matky. Ona sama už se Billovi před několika dny omluvila a od té doby… jako by se všechno změnilo. Snad měla Billa doopravdy ráda.
Áres si odfrkl. „To není důležité.“
„Dobře.“ Tom nakonec souhlasil. Chtěl si plnými doušky vychutnat Áresovo ponížení. Bůh války se nikdy nikomu neomlouvá. Než mu dovolil jít společně s ním za Billem, který odpočíval v jejich ložnici, povolal dva stráže, aby je doprovodili.
„Ani se ho nedotkneš,“ sykl Tom před tím, než prošel dveřmi. Bill ležel uprostřed velké postele, jeho -ještě stále vyhublé tělo- zakrývala jen tenká látka přikrývky. Ležel přesně tak, jak jej Tom zanechal před tím, než se nad ránem vypařil probouzet slunce.
„Lásko,“ usmál se Bill, když se otočil ke dveřím. Jeho úsměv však zmizel v okamžiku, kdy si uvědomil přítomnost ještě dalších osob. Okamžitě k sobě pevně přivinul přikrývku a odsunul se ke kraji postele. Proč sem Tomi přivedl zrovna… jeho?
„Neboj se, Billi. Neublíží ti. Ani se tě nedotkne.“ Tom pokynul strážím, aby se od něj ani nehnuli a sám přešel k posteli. Bill se mu okamžitě stulil v náručí. Bál se, že ho zase někdo odtrhne od Toma pryč. Byl si jistý, že tentokrát už by to nepřežil.
„Tak můžeš začít,“ pobídnul ho Tom se škodolibým úsměvem na rtech. Opravdu se na to těšil. Pevně omotal ruce kolem Billova křehkého těla, a aniž by odtrhl pohled od Árese, vtiskl mu letmý polibek na rty.
Áres se zachvěl po celém těle, a rozhodně, se vztyčenou hlavou, předstoupil blíž před ně. Bill se nepatrně stáhl za Tomova záda, nechtěl mu být tak blízko. Áres se zhluboka nadechl, nevyšla z něj však ani hláska. Tom nad ním pokroutil hlavou.
„Jestli si přišel jen proto, abys na něj mohl zírat, tak-„
„Omlouvám se.“
„Cože?“ Bill tiše vykoukl zpoza Tomova ramena. Nevěřil tomu, že snad Áres mluvil na něj.
„Lituji toho, co jsem ti způsobil.“ Bylo vidět, že Árese stojí veškeré přemáhání říct tahle slova. Tvářil se u toho, jako by jej někdo zabíjel zaživa. A Tomovi se to líbilo. Byl to způsob, jakým Áres trpěl, a on byl rád, že se mu alespoň částečně vrací to, co jim udělal.
Bill se za Tomem opět nejistě zavrtěl a tiše něco zamumlal. I Tom, který měl jeho rty téměř u svého ucha, rozuměl jen něco jako „Mohl… zopakovat… nevěřím…“
„Mohl bys to říct ještě jednou? Bill tě myslím neslyšel,“ prohodil Tom s potěšením a čekal na Áresovu reakci. Ten se jen zhluboka nadechl, bylo vidět, jak jím cloumá vztek. Probodl Toma pohledem a bez jediného dalšího slova či pohledu se otočil a odešel. Oba, Tom i Bill věděli, že teď už od něj budou mít navždy pokoj. Po takovém ponížení už se k nim Áres nepřiblíží.
„Miluju tě, víš to?“ Tom se z ničeho nic otočil čelem k Billovi, který se mu uvelebil v náručí. Zlehka jej líbnul do vlasů a pevně objal. Od doby, kdy se mu Bill vrátil, měl ve zvyku jej skrývat ve svém náručí tak často, jak jen bylo možné. Už nikdy nedopustí, aby mu ho někdo vzal. Nikdy.
***
„Nikdy už tě nepustím.“ Tom zlehka ležel na Billově těle, které tiskl proti posteli, a něžně jej prsty hladil po tvářích. Rty jemně přejížděl přes jeho bradu, sem tam sklouznul podél lícní kosti až k ušnímu lalůčku, který nepatrně skousnul zuby.
„Nedovolím, abys mě někdy pustil,“ zašeptal Bill v odpověď a zaklonil hlavu, aby měl Tom lepší přístup k jeho krku, po kterém se právě vydal na průzkum svým jazykem. Paže měl zatím omotané kolem jeho trupu a znemožňoval mu tak jakýkoliv pohyb. Tomovi to však nevadilo, byl rád, že si jsou s Billem takhle blízko. Ještě radši by však byl, kdyby si byli o ještě menší kousek blíž.
„Tomi,“ vydechl Bill tiše, když se Tom nepatrně zhoupnul proti jeho tělu a otřel se tak svým klínem o ten jeho. Pro oba to byla celá věčnost od doby, kdy spolu byli naposled. Posledních několik dní vedle sebe spávali bok po boku, ale ani jeden si netroufl na více, než jen pár polibků. Pro oba bylo příliš čerstvé to, co s Billem dělal Zeus. Ale dnes se Tom rozhodl, že z Billovy mysli vymaže všechny špatné vzpomínky. Nenechá tam pro ně volné místo, nahradí je něčím, o čem věděl, že Bill miluje.
„Ano?“ zašeptal proti kůži na jeho krku, o kterou se nepatrně otíral rty. Jednou dlaní stále spočíval na Billově tváři, druhou sklouzl na jeho bok, který jemně tiskl mezi prsty. Zhluboka vdechoval Billovu jedinečnou vůni, která mu do celého těla šířila neskutečné vlny vzrušení. Jen Billova blízkost v něm vyvolávala neuvěřitelné pocity.
„Pomiluj mě.“
Ta dvě slůvka vystřelila Tomovi do celého těla a zasáhla jedno určené místo. Cítil, jak jeho vzrušení stoupá, nedokázal to kontrolovat, jeho tělo jen reagovalo na to, co mu bylo nabízeno.
„Jsi si jistý?“ zašeptal proti Billovým rtům, než jej něžně políbil. Bill nepatrně pootevřel rty a jazykem vyšel vstříc tomu Tomovu. Oba tiše vydechli, jak se jejich polibek začal prohlubovat. Bill jemně zarýval své nehty pod Tomovy lopatky, prohýbal se proti jeho tělu.
„Ano,“ vydechl nakonec po chvíli Bill, když se jejich rty rozdělily, na dobu nezbytně nutnou pro nabrání dalšího dechu. V další chvíli už byly jeho rty opět pohlceny těmi Tomovými. Nedokázal vnímat nic kolem sebe, jen to příjemné mravenčení v celém svém těle, Tomův horký dech odrážející se proti jeho pokožce, a příjemný tlak, který sílil v místě, kde se dotýkaly jejich vzrušené klíny.
„Chci zapomenout na všechno špatné,“ pokračoval Bill trhavě, jak se Tom svými polibky pomalu přesouval přes jeho krk až na hruď, ze které pomalu stahoval Billovo roucho. „Chci na to zapomenout a to můžu jen… ach, Tomi,“ vydechl, když se Tom rty otřel o jeho bradavku. „To můžu jen s tebou… ve tvém náručí… s tebou, uvnitř mě…“ Jeho hlas se zlomil ve chvíli, kdy Tomova dlaň proklouzla pod tenkou látku a jemně se otřela o jeho vzrušení.
„Opravdu?“ Tom sotva slyšitelně šeptal. Měl pocit, že kdyby promluvil nahlas, zničil by tu křehkou atmosféru, která se vznášela všude kolem nich. A dalším důvodem bylo, že si nebyl jistý, jestli se mu nezlomil hlas vzrušením.
„Ano, Tomi. Prosím.“ Bill si jej za týl přitáhl zpět k sobě a zatímco se rty vpíjel do těch jeho, šikovnými prstíky stahoval roucho i z Tomových ramen. Za malou chvíli proti sobě oba leželi nazí, v celé své kráse.
„Jsi nádherný.“ Tomův dech se otíral o Billovo tělo, jak se nad ním skláněl a sem tam mu vtiskl polibek. Bill tiše vrněl blahem, vzrušením a rozkoší. Líbilo se mu Tomovo počínání, miloval jeho styl laskání před tím, než spolu splynuli jako jedno tělo. Miloval Toma celého.
„To ty taky,“ vydechl Bill a zatímco Tom svými rty jemně cumlal jednu jeho bradavku, on sám se rty přitiskl k místečku za jeho uchem, kterému věnoval vlhký polibek. Tom naklonil hlavu stranou, svým dechem šimral Billa v podpaží.
„Jsi celý můj svět, Billi.“
Billovi vyhrkly slzy do očí. Věděl, že jej Tom miluje, opakoval mu to stále dokola, a přesto jej jeho slova dojala, udělalo jej to ještě šťastnějším, než doposud byl; bylo-li to možné.
„Miluju tě, tak moc tě miluju.“ Bill se silně přitiskl proti Tomovu tělu, horké slzy se mu spustily po tvářích, když jej opět horlivě políbil. Potřeboval nějak ventilovat všechny pocity, které jej naplňovaly odshora dolů. A slova mu na to nestačila.
„Bille!“ Tom zalapal po dechu, když ucítil Billovu ruku, jak jej hladí po zadečku. Bylo to tak intenzivní, tak nové. Tohle Bill nikdy nedělal, vždy nechával jednat pouze Toma.
„Miluj mě, Tomi.“ To byla Billova odpověď. Nemohl se dočkat okamžiku, kdy se jejich těla opět spojí v jedno. „Miluj mě hned teď, lásko.“ Se vší vášní, jaké byl schopen, se opět přitiskl na Tomovy rty, drtil je svými polibky a prsty klouzal jemně přes Tomovo vzrušení. A Tom nemohl zastavit třas v těle, který se šířil každou jeho buňkou. Bylo to tak silné, tak dokonalé. Aniž by nad tím delší chvíli přemýšlel, natáhl se vedle postele, kde na malém stolku stál, jako vždy, vonný olejíček.
Namočil si v něm dva prsty a neuvěřitelně ladně proklouzl rukou mezi jejich těla. Bill tiše usykl, když se jeden z Tomových prstů ztratil v jeho těle. Bylo to už dlouho, nebolelo to, jen to nepříjemně tlačilo.
„V pořádku?“ Tom jej volnou rukou pohladil po vlasech, do kterých mu vtiskl polibek.
„Pokračuj,“ vydechl Bill a uvolnil svaly kolem Tomova prstu, aby mohl přidat další. A Tom mu to velmi rád splnil. Vklouzl do jeho těla i druhým prstem, jemně jimi pohyboval dovnitř a ven, roztahoval jej, připravoval na něco podstatně většího. Už jen při té představě jeho penis silně pulzoval.
„Myslíš, že už…“
„Udělej to, Tomi.“ Bill se na něj díval zastřeným pohledem. Ještě si nezvykl na ten tlak, přesto byl dokonale uvolněný. Toma se nikdy nebál, neměl problém vpustit jej do svého těla. „Miluju tě, už to udělej, prosím.“
A Tom poslechl. Opět se natáhl po olejíčku, kterého si trochu vylil do dlaně, a rozetřel jej po svém penisu. Naposledy ještě vklouzl do Billova těla dvěma prsty, které pomalu nahradil svým vlastním vzrušením. Pomaličku, kousek po kousku, se sunul dál do jeho těla, slastně usykával, jak kolem něj Bill stahoval svaly. Bylo to, tak neuvěřitelné. Tak nádherné a přirozené.
„Lásko…“ Bill zalapal po dechu, když se v něm Tom konečně pohnul. Doopravdy pohnul. Silně mu zaryl nehty do ramen, rty skousnul spodní ret a hlavu zaklonil nepatrně na stranu. A Tom se pohnul znovu. A znovu. Cítil se jako v ráji, když klouzal do jeho těla, když se otíral o kouzelný bod uvnitř něj a přiváděl jej na vrchol blaha.
„Tomi… už… už…“ Billovi se zadrhl hlas, nemohl pokračovat, jak se jeho tělem šířila bouřlivá vlna předcházející jeho vrcholu. Tomovy pohyby uvnitř něj, polibky, které mu Tom věnoval, to vše jej přivádělo do naprosté extáze.
„Vydrž to ještě chvilku… počkej na mě,“ šeptal Tom proti jeho krku, jak se sám snažil vydržet co nejdéle. Dlaněmi se zapíral vedle Billovy hlavy, hladce klouzal do jeho těla a s každým dalším pohybem byl stále blíž vrcholu.
Přišlo to bez varování.
Aniž by Bill stihl vyslovit Tomovo jméno, vyvrcholil. A to byl signál pro Toma. Poslední kapka k tomu, aby i on překročil práh svých možností. S hlasitým zasténáním Billova jména vyvrcholil uvnitř jeho těla.
Prudce oddechoval, aniž by opustil jeho tělo, pevně sevřel Billa ve svém náručí a líbal jej všude, kam jen dosáhl. Když se svými polibky dostal až k Billově tváři, ucítil slanou chuť. Vzhlédl a všiml si Billových slz. Slz a šťastného úsměvu. Nepatrně, unaveně, se na něj pousmál a zlehka jej políbil na rty. Schoulil se vedle něj, jeho si přitiskl ke svému tělu a zatímco Bill pomalu usínal, špital mu slova lásky.
***
Nevěděl, čím si to zasloužil. Nevěděl, kdo mu tenkrát pomohl zachránit Billův i jeho vlastní život. Ale ať už to byl kdokoliv, ať si to zasloužil čímkoliv, byl vděčný. Nebýt onoho zázraku, nemohl by se teď dívat na Billovu klidnou tvář, již zdobil nepatrný úsměv i ve spánku. Nemohl by jej teď svírat v náručí a všude kolem sebe cítit jeho jedinečnou vůni. Nemohl by být s tím, pro koho žil, kdo tvořil jeho svět.
„Děkuji.“
Tichá slova se vznesla do noci. Byl to poslední dík tomu, kdo jim zachránil štěstí. Kdo zachránil tu největší a nejsilnější lásku, která kdy vstoupila na světlo tohoto světa…
KONEC
autor: Deni
betaread: Janule
Lepší konec už být nemohl..je to nádhera…jedním slovem nádhera..miluju tvoje povídky x)
Já jsem tak ráda, že to takhle dopadlo! 🙂 To ponížení Árese s mi moc líbilo, patří mu to! 🙂 byla to opravdu moc krásná povídka!! **
nádhera škoda že už končí:)
moc nádherná povídka! Maximálně sem si její čtení užívala….děkuju Deni
Nádherná povídka. Doopravdy nádherná. Četla jsem i první řadu a ta se mi líbila,ale tohle se mi líbilo o moc víc. Opravdu nádherná povídka,skvělej děj…láska♥♥♥ krásné..Jsem ráda,že to dobře skončilo…ještě,že ten někdo Tomovi poradil a on s Billem může žít šťastně na věky♥
Strašne mi bolo Toma a Billa ľúto. Celý čas chúďatká trpeli, ale nakoniec to skončilo nádherne.