autor: B-kay
Věc, která mohla změnit celý můj život. Věc, která mě nutila smát se a zároveň mě nutila plakat. Nevěděl jsem to jistě. Ještě pořád jsem neměl dostatečnou odvahu na to, abych si to přiznal.
Zamiloval jsem se! Zamiloval jsem se do kluka, který mi během několika týdnů dokázal pomotat hlavu natolik, že jsem se nepoznával. Všechno bylo najednou úplně jiné. Můj pohled na svět byl úplně jiný. Jako bych dostal novou energii. Nový důvod žít a zapomenout na všechno, co bylo předtím.
Zhluboka jsem se nadechl. Vůně, která mě obklopovala, mi stoupala do hlavy závratnou rychlostí a já se v ní nechal utápět. Byla to jeho vůně.
Vůně jeho horkého těla, tak křehkého, a přitom krásného.
Nezajímalo mě, odkud pocházel. Jeho minulost pro mě prostě nebyla důležitá. Kdysi jsem možná lidi bez domova odsuzoval, ale dnes už bylo všechno jinak. Sářina smrt mi ukázala, že nejsem dítě štěstěny. I já jsem si musel své štěstí zasloužit a dobře si jej chránit. Byl jsem obyčejným člověkem. Stejným z mnoha. Úplně stejným jako Tom. To on se stal mým štěstím. Nedokázal jsem si představit, že by odešel nebo by mu někdo ubližoval…
Probouzet se v jeho náručí, byla ta nejkrásnější věc, jakou si lze představit. Naše nahá těla byla k sobě ochranitelsky přitulená, akorát jsem si nebyl jist, jestli on chránil mě, nebo já jeho. V podstatě to však bylo úplně jedno. „Tome,“ zašeptal jsem spíš pro sebe a nosem jsem se zlehka dotkl jeho tváře. Odpověď kterou jsem dostal byla až překvapivě roztomilá. Objal mě kolem boků, přisunul si mě ještě blíž k těm svým a ze snů téměř neslyšně zasténal mé jméno. Pohled mi padl na jeho rty. Dokonale vykrojené… sladké a pro tuhle chvíli jenom mé…
Ztěžka jsem polkl, jak jsem se pomalu blížil k jeho tváři. Nejdřív jsem jeho rty jenom zlehka skousl. Okusil jejich plnost jazykem, a poté jsem se do nich bez váhání vnořil. Za stálého líbání jsem se nevědomky pokládal na něj. Nedokázal jsem se toho pocitu vzdát.
Nespolupracoval, ale já stejně cítil, že nespí. Naléhal jsem na jeho rty. Tak moc jsem toužil po odezvě mých polibků.
Překvapeně jsem zamrkal, jakmile jsem se náhle ocitnul na zádech. Tom se skláněl nade mnou, ve tváři byl mírně zčervenalý, jeho rty byly nádherně naběhlé. Hladově jsem zvedal tvář ve snaze ukořistit si ještě jeden polibek, Tom mě však s rukou proti hrudníku pokaždé odsunul. Neustále se mi díval hluboce do očí, jako by ještě pořád váhal.
„Nedávno ses mě ptal na jednu otázku,“ zašeptal. Pořád jsem opětovával jeho utrápený pohled a napjatě jsem očekával další a další slova. Všechno to bylo tak těžké. Cítit proti sobě jeho hřejivou kůži a nesmět se jej dotknout. „Ptal ses mě, co se to s náma děje,“ pokračoval s vážným výrazem ve tváři a já se na něj přesto nemohl vynadívat.
I kdyby udělal cokoliv, nedokázal by mě od sebe odehnat. Nepovedlo se mu to doteď
a popravdě, nevypadal na to, že by v tom boji chtěl ještě pokračovat. „Myslím, že konečně vím odpověď na tvou otázku,“ vydechl a já mohl cítit, jak mě nesměle hladí po tváři. Nemohl jsem se ani nadechnout. Každá vrozená činnost, jako třeba dýchání nebo přemýšlení, byly náhle neskutečně náročné. Chvěl jsem se jako malé dítě. Konečně jsem si byl skutečně jistý. Miloval jsem ho!
a popravdě, nevypadal na to, že by v tom boji chtěl ještě pokračovat. „Myslím, že konečně vím odpověď na tvou otázku,“ vydechl a já mohl cítit, jak mě nesměle hladí po tváři. Nemohl jsem se ani nadechnout. Každá vrozená činnost, jako třeba dýchání nebo přemýšlení, byly náhle neskutečně náročné. Chvěl jsem se jako malé dítě. Konečně jsem si byl skutečně jistý. Miloval jsem ho!
Z nešťastného a vážného výrazu ve tváři se stal pomalu sklíčený. Když se zhluboka nadechoval, ve snaze říct ještě něco, stékala mu po tváři zbloudilá slza.
„Já už nechci být sám. Už to nedokážu, Bille,“ mé jméno vyslovil tak tiše, že jsem jej sotva slyšel. V jeho hlase se náhle mihlo neskutečné množství lásky a něhy.
„To znamená?“ zeptal jsem se třesoucím se hlasem. Vlastně bych se divil, kdyby se mi netřásl, jelikož jsem se třásl úplně celý. „Že už mě od sebe nebudeš odhánět?“ sklonil jsem tvář.
„Promiň, takhle jsem to nechtěl říct,“ omluvil jsem se vzápětí. Tom přeci za to nemohl. Jenom mě chtěl chránit. Nepovedlo se. Bláznivě jsem se do něj zamiloval a byl jsem ochotný snášet úplně všechno, co takováhle láska obnáší.
„To je v pořádku. Máš pravdu. Byl jsem na tebe zlý. A podívej, co se stalo?“ rozhlédl se po pokoji a pohledem jakoby mi ukazoval poházené kousky našeho oblečení. „Mělo to vůbec smysl?“ Skousl jsem si rty. Musel jsem se začervenat.
„Mělo. Díky tomu sis možná uvědomil, že k sobě možná patříme. Tedy, alespoň já jsem si to uvědomil,“ už jsem jeho hluboký pohled víc nesnesl. Nedokázal bych se víc ovládat. Rychle jsem se od něj odsunul, zamotal jsem se do deky a vylezl jsem z postele. „Půjdu udělat snídani, ano? Chtěl jsem ještě zavolat mamce, takže tě tady nechám,“ zatímco jsem mluvil, ani jednou jsem se mu nepodíval do očí. Jeho pohled mi způsoboval přímo mdloby. Dokázal bych se v jeho očích utápět hodiny…
(Tom)
„Bille, počkej prosím,“ u dveří jsem jej doběhl a zastavil právě ve chvíli, kdy sahal na kliku a chystal se otevřít. Zničeně se na mě podíval a silně proti mně strčil. Poslepu jsem s ním kráčel až k posteli, na kterou mě přímo hodil. Dopadnul na mě a horlivě mě políbil…
Toto nie som naozaj ja,
si anjel, ktorý sa ma nepýta kto som,
rozumieš…
Toto nie si naozaj ty,
pozeráš sa na mňa, akoby som bol niečo viac,
v poriadku, snívaj ďalej…
si anjel, ktorý sa ma nepýta kto som,
rozumieš…
Toto nie si naozaj ty,
pozeráš sa na mňa, akoby som bol niečo viac,
v poriadku, snívaj ďalej…
Vitaj v mojom živote,
vidíš, že nie je ľahký,
ale ja robím všetko správne…
Vitaj v mojom sne,
je jediný, ktorý ma potrebuje
a stojí pri mne…
Vitaj v mojej krajine zázrakov,
dá ti čas zistiť, kde stojíme
vo všetkom tom zmätku,
tu bol tiež môj prvý deň
a nemal som sprievodcu
a bol som stratený ako ty,
stále som…
Ale oživilo ma to…
(Sunrise Avenue – Welcom to my life)
autor: B-kay
betaread: Janule
Oh, další skvostný díl. Opravdu se velmi těším na pokračovaní, jsem zvědavá, jak to všechno bude… Jen mi je líto, že ty díly jsou tak krátké…
perfektní díl….
užasně něžňučka povídka ♥_♥
Zase strajkujou? 😀 Nevím, pokolikáté to říkám… Ale proč dělat problémy tam, kde nejsou?! Nic jim nebrání v tom být spolu, minulost je pryč a i když je to těžké, je potřeba zapomenout… Ale aktuální je budoucnost, kluci! 🙂 Takže doufám, že už to mezi nimi bude v pořádku… A že se konečně budou milovat bez zábran 🙂