autor: Ainikki
Bill se chytl okraje bazénu a nabíral dech. Nějak mu to nešlo. Zdálo se mu, že se zadýchává již po pár tempech, a navíc se ho zmocňoval zvláštní pocit, který nedokázal nijak dešifrovat. Vůbec neměl představu, čím by mohla ta vnitřní rozechvělost a napětí být způsobena. Tady se většinou vždycky uvolňoval. Dnes to nějak nefungovalo. Otočil se zády ke stěně bazénu a lokty se podepřel o okraj. Chtěl přivřít víčka a jen tak relaxovat, ale v poslední chvíli jeho oči zaregistrovaly čeřící se hladinu po jeho pravé straně.
Nebyl tu sám. Blížil se k němu nějaký další plavec. Pozorněji se na něj zadíval a naprosto ztuhnul. Nebyl schopný pohnout se ani o píď, pootočit hlavou, či snad mrknout, protože pak by se mu ten kdosi ztratil, a on nechtěl promeškat ani vteřinu z možnosti se na něj dívat. Sám sobě nerozuměl. Byl to jen jakýsi neznámý člověk. Nebyl důvod jím být natolik fascinovaný, snad až paralyzovaný. Jeho srdce se rozbušilo s takovou razancí, že hrozilo vyskočením z hrudi. Uvědomil si, že zadržel dech, když mu došlo, že plave přímo k němu. Prudce se nadechl, lapaje po ztraceném vzduchu, a za další moment se mu ho opět nedostávalo. To když se ten kluk dostal až k němu a znenadání se přitiskl na jeho rty ve vášnivém polibku.
On ale nemohl jinak. Nedokázal to ovládnout. Hned jak vlezl do vody, a všiml si, že se ta černá kštice zastavila a otočila obličej na druhou stranu, směrem k němu, byl jako očarovaný. Cítil se spoutaný neznámou silou, která mu přikazovala plavat přímo k tomu křehce vzhlížejícímu stvoření a líbat ho, dotýkat se, milovat. Možná mu i na kratičký zlomek vteřiny prolétlo hlavou, že takováhle šílenost nemůže vyjít, ale ta pozoruhodná krása se nebránila. Naopak. Přijímala jeho laskání a sama mu ho i oplácela.
Hladově od sebe navzájem přijímali polibky, proplétali své jazyky, noříc se do hloubky úst toho druhého. Dravá roztouženost zvolna přecházela v něco více procítěného a opatrnějšího. Jako by snad již bylo dostatek živočišné touhy. Líbali se něžně, vláčně, snad až zamilovaně. Užívali si sametovou měkkost a horkost rtů svého protějšku a ochutnávali sladkou medovost.
Billovi se zdálo, že snad právě na tohle jako kdyby čekal už velmi dlouho, protože jinak si nedovedl vysvětlit, jak by mohl něco takového připustit. On, který se tak špatně sbližoval, a po tělesné stránce především. Nyní nebylo nic přirozenějšího, než se plně podvolit, vydat se do rukou tohohle žhavého kluka a nabídnout mu nejen své srdce, ale v tuto chvíli především své tělo. On by mu přeci neublížil. Někdo, kdo dokáže tak procítěně líbat, by to snad ani nedokázal. Ne, tohle byla náruč, ve které měl skončit. Tak je to správně.
Přistihl se, jak zrychleně dýchá, když se ty dráždivé rty přesunuly na jeho velmi citlivou pokožku na krku. Cítil vlhký horký jazyk, jak ji ochutnává, a hned na to ho ta ústa sají ve snaze plně si ho vychutnat. Hlava se mu prudce zvrátila nazad a z hrdla mu unikl přidušený sten, to když byla pozornost náhle věnována jeho bradavce propíchnuté malým kroužkem, která téměř okamžitě ztuhla a znásobila tak úžasné pocity, které se mu rozlévaly do celého těla.
Náhle to smyslné dráždění ustalo, přesto to v Billovi nevyvolalo zklamání, protože on se na něj nepřestával tisknout, nepouštěl ho a dál ho pevně objímal. Tom se jednoduše musel na tu nádheru zadívat, ujistit se, že nesní. Vzal jeho obličej do dlaní a zvedl si ho z mírného záklonu k sobě. Jemně jej políbil na čelo, nepouštěje jeho tvář, čekal. Přivřená víčka párkrát zamžikala, třepotajíc řasami jako křídly motýlů a dvě světle hnědé duhovky se na něj konečně zadívaly a setkaly se s těmi jeho. Topil se v jeho očích. Zaměřoval se na jeho rysy ve tváři, ale pokaždé se stejně vracel k té rozteklé čokoládě.
Bill se pousmál a nesměle se k němu natáhl pro polibek, a když se setkal s příznivou odezvou, dodal si odvahy trochu z té opojnosti nabídnout i jemu. Sjel níž a zasypával jeho krk a vysportovanou hruď lehounkými polibky. Ke své velké radosti zaznamenal vzrušené usykávání, zrychlený tep a obratné prsty, kterým se, aniž by postřehl kdy, povedlo vymotat z jeho vlasů gumičku, a teď se tou záplavou černobílých háďat proplétaly, hladíc ho po hlavě. Když Bill udělal to, co on před chvílí s jeho bradavkou, mohl vidět jeho rychle se zvedající hrudník v boji o dech.
Jeho ramena stiskly silné paže a tahaly ho vzhůru. Bill jen neochotně propustil ze své péče ten ztvrdlý vrcholek, omotal ruce kolem jeho krku a natiskl si ho ještě těsněji na sebe. Když ho nemohl líbat, chtěl ho alespoň všude cítit. Malinko se chvěl, to když ho Tom hladil dlouhými tahy po zádech, zavřel oči a položil si hlavu na jeho rameno. Připadal si opilý. Opilý láskou a touhou. Chtěl si vyžádat nějaké další pokračování, ale něco mu říkalo, že když bude trpělivý a nechá to na něm, bude to mnohem krásnější. Dál tedy spočíval v jeho objetí a vyčkával.
Tom si skousl ret, předtím než zanořil jednu svou ruku pod hladinu a přejel bříšky prstů po Billově břiše. Ten si slastně povzdechl a z nosu i úst zároveň vypustil proud teplého vzduchu, který se roztříštil o Tomův krk. Na nic nečekal a pokračoval dál. Vklouzl rukou pod lem jeho plavek a jal se je rolovat dolů. Jeho malá vodní víla jen souhlasně zamručela a sama si je přetáhla přes kotníky.
Bezděčně sjel dlaní na jeho malý zadeček a stisknul. Pro Billa jako kdyby to byl impuls, na který doteď nečinně čekal. Další kousek látky odplaval někam stranou a Billovy dlouhé štíhlé nohy se omotaly kolem pasu jeho lásky. Tak si ho totiž v duchu pojmenoval. Neznal jeho jméno, tak to tedy pro něj byla zcela jednoduše jeho láska. Podsadil pánev a přitiskl se boky k jeho klínu. Byl tvrdý, stejně tak jako on. Tohle zjištění ho donutilo zavzdychat nahlas. Párkrát zavrtěl boky. Potřeboval ten pulzující penis cítit znovu a znovu na tom svém. Tom ho donutil vykřiknout, když se jeho ruka prosmýkla mezi jejich těly a sevřel je oba v dlani. Třel je a Bill umdléval nad klouzavým dotykem, těžce oddechujíc do jeho úst. Chtěl totiž znovu jeho rty, dožadoval se tepla jeho jazyka a toužebně s ním tančil.
Toma tím obíral o rozum. Žasl nad smyslností téhle na první pohled křehké a nevinné bytosti, a chtěl ji jako snad nikdy nikoho před ní. Přesto si ho nedokázal vzít tak, jako ty kluky dřív. Samotného ho překvapilo zjištění, že mu nejde jen o jeho vlastní uspokojení, ale že mu záleží na tom, aby si to užil i tenhle rozkošný černovlásek. Bestiální živočišnost a touha po násilném ukojení šla stranou. Nechtěl s ním mít sex, chtěl ho pomilovat. Nerozuměl tomu, ale v tenhle moment ho to netrápilo. Bylo to jen jednoduše něco, co potřeboval.
Po linii páteře jel dolů přes kostrč, až se nakonec zlehka otřel o svůj cíl. Vstup do tohohle božského těla. Voda to celé usnadňovala, přesto s tou největší opatrností, jaké byl jen schopen, pronikl nejdříve jedním prstem dovnitř. Překonal prvotní odpor svalů a po bolestném usyknutí, které se před ním ten klučina pokusil utlumit v prohlubni mezi jeho krkem a ramenem, zaznamenal spokojené vydechnutí. Důkaz toho, že je po bolesti a už mu nepřináší nic jiného, než příjemný pocit. Nesnesl by vědomí, že mu ublížil, proto dál pokračoval zvolna, když přidával druhý a třetí prst. Možná proto ho i překvapilo, když se ty boky pohnuly proti jeho ruce a ty smyslné rty rozkošně zavzdychaly. Zadíval se na něj s obdivným výrazem a znovu ho políbil. Líbilo se mu to jako nikdy předtím. Polibky nebývaly důležité, ale s ním se stávaly něčím přirozeným, něčím, bez čeho by nedokázal být.
Billovy útroby se sevřely toužebným očekáváním, když už bylo jasné, že do něj brzy pronikne. Netrvalo to dlouho a Tomovy prsty nahradil pulzující horký penis. Pronikal do něj s línou pomalostí a on měl chuť prosit o víc a rychleji. Cosi mu ale našeptávalo, že slova by nebyla na místě, a tak jediné, co udělal, bylo, že mu svými boky vyšel vstříc. Neovladatelně se roztřásl, když hned napoprvé se tam uvnitř dotkl jeho bodu. Zaryl nehty do jeho ramenou, kterých se přidržoval, aby měl stabilitu a bezděčně zalapal po vzduchu. Stačilo pár Tomových přírazů, aby se jejich těla sjednotila v pravidelném rytmu. Voda kolem nich šplouchala a cudně zahalovala celý ten akt vášně.
Jak jen jim to stále narůstající tempo, které jim zkracovalo dech, dovolovalo, líbali se, případně k sobě jen tiskli tváře, nosy, a když ani to nebylo možné, dívali se sobě navzájem do očí a zjitřeně vnímali vzdychání a slastné sténání toho druhého. Oba se nezadržitelně blížili až k vrcholu. Stačilo málo a téměř ve stejnou chvíli se přehoupli přes okraj. Billovi hučelo v uších a před očima měl jen černo s poletujícími bílými tečkami. Svět kolem něj se vytratil a nahradily ho jen orgasmické vlny, které se rozlévaly do každičké jeho buňky. Dokázal vnímat jen je. Proto si možná ani nevšiml, že teplo druhého těla se vytrácí a jeho obklopuje už jen chladivá voda. Snad by stačilo jen na kratičkou vteřinu rozlepit ta pevně zavřená víčka, aby si všiml, pokusil se zadržet. A třeba bylo správně, že to neudělal. Poranilo by ho to mnohem dříve.
S Tomovým odeznívajícím orgasmem totiž odplouvalo i to magično, které ho zprvu tak spoutalo. Veškeré okouzlení bylo pryč a on najednou neviděl sebemenší důvod k tomu, tu i nadále setrvávat. Ten kluk už nebyl tak jedinečný a úchvatný. Ano, byl pěkný, ale to byli všichni, s kterými spal. Tenhle nebyl ničím výjimečný. Nebo alespoň jeho kamenné srdce to odmítalo vidět. Vyprostil se z jeho objetí a položil jeho hlavu na kraj bazénu tak, aby celý pokud možno nesjel pod hladinu. Jediné, co nehodlal mít na svědomí, byl utopenec. To, že by mohl způsobit mnohem horší rány na něčí duši, už ho nezajímalo.
Bill se probral až v době, kdy už byl v bazénu jen sám. Porozhlédl se po své lásce s nadějí, že třeba dostane drobný cituplný polibek, jako takové malé zakončení toho, co se tu mezi nimi stalo. Nikdo nikde. Jen zbytečně se snažil poulit oči do tmy v marné snaze ho zahlédnout, a pak se z ničeho nic realita kolem něj vytratila a jeho mysl mu poskytla úplně jiný obrázek. Uviděl tvář kluka ze svého snu, jak splynula v jednu s tváří, kterou poznal tady. Viděl sebe, jak zapadl do postavy mladého faraóna. Slyšel sám sebe, jak říká své jediné lásce, že se sejdou znovu v novém životě. A ono se mu to povedlo. Našel ho. Tak proč tu najednou zůstal sám…
…
Neměl vůbec představu, jak dlouho tam seděl s bezvládným tělem v náručí. Nechtěl ho pustit, vzdát se ho. Sevřel jeho dlaň ve své a marně doufal, že mu snad stisk opětuje. Nestalo se. Místo toho ucítil chladivý kov. Pohlédl na Tutanchamonovu ruku, na které se třpytil zlatý prsten – sluneční kotouč. Bezmyšlenkovitě mu ho stáhl a zasunul ho do malého váčku, který nosil pod bederní rouškou. Věděl, že ho od něj odtrhnou, a tohle byla zřejmě jediná památka, jakou si na něj mohl uchovat.
Ani nepostřehl, že od stěny u zadního vstupu do panovníkových komnat, se odlepil stín. Neodešla tak, jak se její manžel domníval. Zůstala skrytě pozorovat dění v pokoji a doufala, že se jí dostane patřičného zadostiučinění, až je tu oba uvidí umírat. Tohle nebylo v plánu. Tutanchamon neměl zemřít sám, navíc ještě s příslibem lásky, která bude vzkříšena. To by znamenalo naprostou prohru. Neutěšoval ji ani pohled na momentálně zhrzeného Herembheba. Nesnesla myšlenku, že to bude jednou pokračovat.
„Proklínám tě, ty jeden zkurvysynu!“ Rozkřikla se, až sebou voják úlekem trhnul. „Ukradl jsi mi manžela, ale nemysli si, že ti někdy bude patřit! Je mi z vás na nic! Apópis, velký had, je mi svědkem a pomocníkem v tvém prokletí. Ano, setkáte se znovu, ale dojde mezi vámi jen k tomu, co jste nestihli dnes, pak tvé srdce ztvrdne. Odvrhneš od sebe milovaného prince, nepoznáš ho a on žalem zemře. Teprve potom si uvědomíš, co jsi způsobil.“ Ječela na něj dál jako šílená. Herembheb na ni jen konsternovaně hleděl, v ochranitelském gestu si k sobě ještě pevněji přivinul Tutanchamonovo tělo. Nikdy víc mu žádná slova nepřipadala nesmyslnější. Jak by jen dokázal od sebe odehnat člověka, kterého tak moc miloval. Ta ženská jednoduše nevěděla, co mluví…
autor: Ainikki
betaread: Janule
Ten Tom je…mě je toho Billa šíleně líto…nemůžu se dokčat dalšího dílku..
Čtu jen tebe, nic jiného už nemá smysl.
Myslím, že to věděla moc dobře… Kráva pitomá xD
Jako sem byla upe zaskočená… tak o bože… mazec xD
no tak to je fakt výborný…zase všechno zkazí ženská!!!
to je nádherný, to je tak setsakramentky nejúžasnější, áá! to, jak se setkali, bylo naprosto úchvatný a všechno, co se stalo taky, teda až na to, že ho Tom opustil 🙁 ale on za to chudák nemůže a chudák Bill, ach chudák Bill 🙁 pane profesore, musíte jim pomooct!! já se ták hrozně těšim na další díl!!!
[4]: 😀 výstižný 😀
Teeda… no toto… na tenhle díl jsem se těšila celých dlouhých sedm dni a upřímně, Ainikki, že na to hned tahle "hupnou" jsem neočekávala ani v těch nejvíc žádoucích snech xD … i když… xD vážně, užívala jsem si každý slovo, nevím čím to je, ale prostě tvůj styl psaní a celkově tvůj popis děje mě vždycky do tý povídky tak vtáhne, že si připadám, jako bych byla jejích součástí, takovej nestranej paparazzi xD x)
O to víc mě zaskočila Tomova reakce po "tom" všem… chudák Bill… i když zase musím oznat, že on za to vlastně nemůže, když tak hnusná Achsenpaatona předpověděla jejich osud… x(
Ale čím víc se toho každým dílem dozvídám o celém prokletí, tím víc mě tahle povídka baví x)
Omlouvám se za pravopisné chyby, ale nestihla jsem to ještě všechno pořádně rozdejchat xD x) x)
[7]: S chybama si nelam hlavu. Obsah tvých komentářů je plně převažuje. Díky ti za ně.
Ovšem jinak musím se teď přiznat, že pravidelná dávka Reinkarnace byla vyčerpána. Tohle je poslední díl, který jsem měla napsaný a volný čas pro další tvoření v nedohlednu. Tak jen, prosím, o malinko trpělivosti. Ono to přijde. ;o)
[5]: Myslíš, že jim ten starej dědula bude něco platnej? … :o)
[1]:
[2]:
[3]:
[4]:
[5]:
[7]: A jinak vám všem samozřejmě moc děkuji za to, že komentujete. :o)
Ku*va!! Pardon, že tady nadávám, ale tohle bylo první slovo, co mi vyklouzlo po přečtení té kletby..mrcha jedna, tak proto Tom odplaval… no snad se to ten profesor jako dozví a tu kletbu nějak zruší nebo mě odvezou.. sákriš to se přece nesmí stát, aby to pokračovalo a nedejbože skončilo špatně…:'-(
drsný…a jeste kletba k tomu…v bazenku to bylo fajne
neeee Bill nesmí umřít žalem!
[4]: Ne, všechno zkazí Tom… Teda, vlastně už zkazil, páč se hned zpakoval. Nemusel se chovat tak debilně, ale stejně si myslím, že ti dva se ještě potkají ve škole a… a bude to zas o něčem jiném… 😉 Dokonalej díl, vůbec jsem nečekala, že se spolu vyspí. Jen tak, v bazéně, když ani neví, jak se jmenují… romantika nadevše =D
[9]: To je škoda, že se tu teď tahle senzační povídka nebude vyskytovat pravidelně… x( já už vždycky v pondělí a ve čtvrtek natěšeně naklikávala do vyhledávače twincest.blog a těšila se na další díl Reinkarnace x)
Proto ti přeju, ať tě co nejdřív osvítí nějakej egyptskej bůh (Ra, nebo Re, netušim, jak se přesně jmenuje xD) a hlavně, ať si na psaní najdeš co nejdřív čas x) malinko trpělivosti vydržim, ale stejně… mysli na nás ubohé nadržené čtenáře x)
jeziis..to hadam nie..ze sa tom s Billom vyspia..a uz nebudi dalej spolu..to niee..:-(( rychlo pokrackoooo….
Pane Bože,já tady na to čumím s hubou dokořán 😀 Hej tohle musí skončit dobře,prosím!!!CHCI HAPPY END:D Je to skutečně velice krásně napsáno.
To ma skoro zabilo 🙁 to je strašná kliatba a tak som dúfala, že to bude inak, že ho Tom spozná, ale on nie, a Bill netuší, že by mu mal dať svoj prsteň a Tom má kamenné srdce. Bože toto je smutné 🙁 milovanie bolo magicky nádherné.