Za štěstí zaplatíš! 5.

„Bille? BILLE!“ zařval zoufale a zběsile se rozhlížel kolem dokola, nikde svého malého brášku neviděl. Až teprve pláč u jeho nohou ho přiměl sklopit oči k zemi na ležícího Billa… Tomovi se docela ulevilo, v první vteřině si myslel, že jeho dvojče někdo napadl nebo unesl. Nepopíral, že to bylo krajně paranoidní, ale tak co jiného by mohlo takové celebrity, jako jsou oni dva, napadnout? Vždyť tu bylo spousta lidí, kteří měli důvod jim jakkoliv ublížit. Ať už ze závisti nebo proto, že je odsuzovali za kapelu homosexuálů, nebo ze msty, nebo to taky mohli být antifanoušci, ti byli ze všeho nejhorší. A taky stalkers, ty uměly znepříjemňovat život… Proto se mu ulevilo, když zjistil, že Bill nejspíš jenom zakopnul. Sklonil se k němu.

„Ale notak, lásko,“ pousmál se na něj povzbudivě. „Vždyťs jenom zakopl, to snad přece není tak zlý! Nebo sis nějak ublížil?“

Bill sice dovolil, aby ho Tom vytáhl opět na nohy, pláč ale neustával a to se Tomovi nelíbilo.

„Billí, copak se stalo?“

„To… tohle,“ zaštkal a podstrčil Tomovi pod nos svou pravou ruku. „AUUUUU!“ zakvílel, když ji Tom uchopil. Nikoliv však z bolesti působené dotykem, nýbrž z bolesti, která vystřelovala z jeho pravého prsteníčku.

„Proboha!“ vydechl Tom a na okamžik odvrátil tvář, přičemž Bill začal naříkat ještě víc.

Byl to skutečně ošklivý pohled. Bill sice skutečně jenom klopýtnul o špatně usazený dlažební kámen na chodníku, při dopadu však natáhl proti zemi prsty, aby ztlumil svůj pád. Ale pravý prsteníček zvrátil tak, že jeho dlouhý nehet narazil přímo proti chodníku. A ve spojení s rychlostí, jakou Bill padal, samozřejmě gelový nehet nemohl odolat. Odlomil se. Nikoliv však jenom horní vrstva gelu, jak byl Bill zvyklý, když už se mu výjimečně něco takového stalo. Odlomil se až do půlky celého nehtu… a to i s Billovým vlastním přírodním. Oba odlomené kousky, jak gelový, tak přírodní, teď visely na posledním kousíčku, a z obnaženého masa se linula horká krev, která kanula po celém prstu až na dlaň a zápěstí. Rána pekelně štípala a ten kousíček, který držel odlomené kousky u pozůstatku, který z nehtu zbyl, nepříjemně tlačil. Teď už se Tom vůbec nedivil, že Bill tak brečí. Jemu samotnýmu vždycky stačilo, když se jenom odřel. Nebo když jednou praskla struna u jeho kytary a řízla ho do ruky. Tehdy si taky užil bolesti jako blázen. Ale jak musí bolet až do půlky zlomený a odtržený nehet, to si radši ani nedokázal představit…

„Notak, lásko,“ tišil nešťastného Billa a odvedl ho na lavičku, kde ho usadil. „To bude dobrý… Ukaž!“

Jemně uchopil chvějící se ruku a vytáhl papírový kapesníček. Něžně jím stíral krev od zápěstí přes dlaň až k prstu, když se však dotkl zraněného nehtu, Bill rukou cukl.

„Au,“ špitl a skrz slzy vyděšeně sledoval, jak se k němu Tom s kapesníčkem znovu blíží.

„Neboj se, lásko… musíme jen zastavit krvácení, než se dostanem na pokoj, kde teprv to budem moct vyčistit…“

„NEEE!“ trhl sebou Bill. „Čištění ne!“

Tom si povzdychl.

„Hele, já vím, že dezinfekci nemáš rád, ale tohle se prostě musí – „

„Tome, ty to nechápeš!“ zvýšil třesoucí se hlas Bill. „Tohle nechce vyčistit! To chce odborný manikérský zásah! A to hned!“

Volnou rukou si vjel do kapsy u džín, zatímco dovolil Tomovi, aby konečně přitiskl kapesník k ráně. Popaměti najel na požadované číslo a už už se chystal vytočit hovor, když ho Tom zarazil.

„No počkej, lásko, to si děláš srandu?“ zeptal se posmutněle. „Já myslel, že dnes budeš celý odpolko se mnou, a ne s tím vyšinutým teploušem!“

„Tomi, neříkej mu tak!“

„Budu! Protože je to hajzlík, co tě jen a pouze balí pokaždý, když k němu jdeš na nehty!“

„Nene!“

„Proboha, Bille!“ prskl rozhořčeně Tom. „To sis nikdy nevšim, jak na tebe nadrženě čumí? Jak se furt snaží tě upoutat? Že se mu postaví pokaždý, když ti na závěr masíruje ruce?“

„A DOST!“

Na Billův výkřik Tom skutečně zmlknul. I on si uvědomil, že tohle poněkud přehnal, že takhle Billova manikéra nazývat neměl. Jo, Leo byl sice orientovaný na kluky, a je pravda, že se zezačátku snažil na Billa dost zapůsobit. Jenomže když mu Bill dal onehdy taktně najevo, že z toho nic nebude, tak se Leo stáhnul zpátky a byli jenom kamarádi. Jenomže Tom byl s Billem na nehtech jen jednou a to v dobách, kdy Leo po jeho bráškovi koukal, a tak mu logicky nemohly uniknout náznaky, které manikér vysílal. A od té doby jakákoliv Billova zmínka o nehtech vyvolávala v Tomovi vlnu nevole. Zas a znovu si vybavoval, jak ten slizoun tiskl Billovu ručku, a o to horší to pro něj bylo teď, když si se svým dvojčátkem vyměnil dlouho skrývané city. Ale věděl taky, že takhle o něm opravdu mluvit nemusel…

„Leo? Hele můžu se k tobě dneska stavit? Urval se mi nehet…. Jo, tak za hoďku bych mohl… Tak jo, měj se a dík!“

Dal telefon zpátky do kapsy a podíval se na Toma.

„Za hodinu jdu k němu, ať mi to ošetří. Ale pak s tebou budu celý večer na pokoji,“ nabídl Bill smířlivé gesto a zraněnou ručkou pohladil Toma po tváři. Syknul, když ho přitom zabolel prsteníček, v němž mu dosud zběsile pulsovalo.

„Jasný, Billí, promiň,“ stiskl mu Tom jemně zápěstí, na kterém se černalo posledních pár zbytečků již zaschlé krve. Tolik chtěl dát bráškovi pusu nebo ho obejmout, ale až příliš dobře si uvědomoval, že jsou na veřejnosti, a že veškeré větší něžnosti si musí nechat až domů. Pomohl mu tedy aspoň na nohy.

„Tak pojď, lásko, ať to stihneš.“

Vrátili se na hotel, kde konečně mohl Tom popustit otěže svým emocím. Okamžitě prudce objal Billa a stulil ho na postel, kde ho ihned zalehl a začal mu pusinkovat celý obličej. Bill jenom spokojeně vydechl, sice nijak víc nespolupracoval, ale krásně se u toho uvolnil a zrelaxoval. Dokonce nic nenamítal, když ho Tom uchopil za poraněnou ruku a přisunul si ji k ústům.

„Neboj se, lásko,“ zašeptal, když spatřil lehkou nejistotu v Billových očích. „Ošetřím ti to aspoň trošku.“

Stiskl prsteníček malinko silněji. Napřed na něj jenom lehce foukl, a pak se ho opatrně dotkl rty.

„Ach,“ sykl Bill a křečovitě sevřel oči, když se masa dotkly Tomovy sliny. Byla to veliká bolest, strašně ho to zaštípalo. Přesto se však snažil potlačit slzy, byl bratrovi v koutku duše velice vděčný za to, že se o něj takhle stará. Nechal si tedy ošetřovat prst a snažil se působit klidně a uvolněně, zatímco přivíral oči, vlhnoucí pod přílivem slz bolesti, dokud nebyl čas odejít…

„Tak se měj, miláčku,“ rozloučil se a líbnul brášku na čelo. „Tak za dvě hodiny jsem tady a pak spolu budeme relaxovat až do zítřka do focení, jo?“

„Jasně,“ kývl hlavou Tom. Když za Billem zacvakly dveře, stulil se pod peřinu. Byla tolik cítit Billovou vůni, která ho ukolébala do říše sladkých snů…

…

„Proboha Bille!“ vydechl zděšeně svým poněkud vyšším hláskem blonďák s vlasy po ramena, slíznutými do patky gelem, a šedivýma očima, když před něj Bill položil svou zraněnou ruku. „Jak se ti to mohlo podařit?“

„Se ptej toho šutru, co se mi připlet pod nohy!“ zavrčel Bill. Poté, co ho nesnesitelná bolest aspoň trošku přešla, se ho zmocnil šílený vztek. Ze všeho nejradši by teď zažaloval městský úřad za to, že si neumí udržovat chodníky v pořádku, ale měl důležitější starosti, proto si své emoce vybíjel alespoň nadáváním na nevinný kámen, o který zakoply jeho dlouhé nohy.

„No nepopírám, že to vypadá fakt hnusně,“ rozumoval Leo. „Ale není to nic, co by se nedalo spravit. Jen tě to bude asi pěkně bolet. Dáš si kafe?“

„A víš, že možná i jo?“ přikývl Bill. „Jo, dám si. Rozpustný. Vodu ale jen do dvou třetin, zbytek dolít mlíkem… a tři cukry,“ upřesnil ještě svou objednávku a trpělivě vyčkával, než se Leo vrátí. Když se to stalo, zjistil Bill, že se na stole objevil i talíř máslových sušenek.

„Ach Leo, ty seš poklad,“ pousmál se Bill, a protože manikéra už nějakou tu dobu znal, bez optání a zcela suverénně si nabídl hned dvě sušenky najednou, což mu způsobilo vybouleniny ve tvářích, díky kterým teď vypadal trošku jako sysel. Na rtech mu začal pohrávat spokojený úsměv, který však setrval jen do doby, než Leo odpiloval devět nehtů bez problémů… a šel na desátý, na ten uražený.

„Au!“ sykl Bill a trošku cuknul rukou.

„Notak, drž!“ napomenul ho Leo jemným hlasem. „Víš přece dobře, že i ten zbyteček, co ti tam setrval, musím zarovnat do nějakýho tvaru, aby ti tam dobře držel typ, a že z povrchu musím odbrousit odrostlý gel!“

„Já vím,“ vzdychl Bill a zatínal zuby, zatímco mu přes povrch nehtu hbitě jezdil pilník tam a zpátky. Až do konce pilování to už vydržel relativně bez problémů, nejhorší bylo zarovnání uraženého kraje. V tu chvíli se radši zadíval na televizi, kterou měl Leo permanentně puštěnou na kanálu MTV. Najednou tam uslyšel povědomou hudbu. Upřel pohled na obrazovku…

„Hele!“ vydechl a na rtech se mu rozlil široký úsměv. „To jsme my!“ dodal, když viděl sám sebe, jak kráčí pochmurnou krajinou po kolejích.

„Já vím,“ odvětil Leo. „Ale teď nemám čas,“ odbyl s omluvným úsměvem Billa. „Neboj, si to pak pustím na youtubu.“

„… ich dreh´mich um, die Nacht hat mich verlor´n…“ broukal si Bill a zaujatě sledoval klip. Bože, to jsem měl ještě ty hrozný králičí zuby, uvědomil si, když mu bylo v jednom záběru vidět do pusy. Ale piercing se tam vyjímá docela dost hezky…

„Wir mussen nur noch tausend Meere weit, durch tausend dun – AÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ zařval bolestí a strhl ruku k sobě ve chvíli, kdy se jí Leo dotkl kosmetickým čtverečkem namočeným v lihu. Věděl sice, že se tímhle nehty stírají po každé fázi, kdy se buď piluje, nebo nanáší gel, tedy skoro pořád, přesto si však neuvědomil, jak moc dokáže líh štípat. Jednou to už teda zažil, a to, když se mu povedlo udělat si záděru, tehdy taky skučel. Jenomže to nebylo nic v porovnání s tím, když se teď líh dotkl obnaženého masa…

„To musíš vydržet!“ namítl Leo a pevným stiskem si přitáhl ruku k sobě. „Víš, že bez týhle fáze to prostě nejde! Pro parádu musíš něco vydržet!“

„Já vím!“ zaskučel Bill a rozechvěle sledoval, jak se k němu namočený čtvereček znovu nemilosrdně blíží. Když se jeho rány dotkl podruhé, už nekřičel nahlas, ale syčel, zatínal zuby, svíjel se a z očí mu tekly slzy…

„No vidíš, jak to jde,“ pochválil ho manikér, když s čištěním nehtu skončil. Vytáhl z krabičky nový typ a přestože znal Billovu velikost, pro jistotu ho k místu přiložil a pečlivě prohlédl ze všech stran, jestli typ dokonale pasuje. Teprve pak vytáhl speciální nehtařské lepidlo a nakapal jej na něj. Přiložil typ k nehtu a stiskl, aby se dobře přilepil…

„Aůůůůůůů!“ kvílel Bill, ale držel. Nebolel ho Leův stisk, jako kontakt lepidla se zraněním. A to si myslel, jak v kosmetické oblasti bez problémů vydrží všechno, že to nic není! Teď se tu ale kroutil jako ryba na souši a všechno kolem sebe viděl rozmazaně, jak se z jeho slzných kanálků řinuly doslova proudy slané tekutiny…

Zbytek procesu ale už přežil relativně bez problémů. Nepopíral, že pilování a nanášení gelu na zraněném prstu cítil, a to dost. Nejhorším utrpením pak už pro něj bylo vstrčit ruku do UV lampy, která gel vytvrzovala. Tam ho to pálilo jako nikdy. Když ale Leo celý proces ukončil, nazdobil nehet černo – bílou manikúrou, nanesl poslední lesklou vrstvu gelu a po vytvrzení natřel kůžičku kolem nehtů vonným olejíčkem, už to Billa moc nebolelo, a když následovalo závěrečné nakrémování rukou, tak už ani nevěděl o tom, že si před pár hodinami vůbec nějaký nehet zlomil. S úsměvem si pedanticky prohlížel hotové dílo, každičký nehet sjel snad rentgenovým pohledem, než potěšeně kývl hlavou.

„Perfektní, jako vždycky,“ usmál se na Lea. Zaplatil a vydal se ke dveřím. „Tak se měj a ještě jednou díky!“

„Jasný, v pohodě… Se měj taky a kdyby jakejkoliv problém, tak brnkni, ok?“

„Jasný, čau.“

Celou cestu k hotelu měl Bill, jako po každém doplnění, příjemně povznášející pocit. Měl zbrusu nové drápky, pořád na ně koukal, a už se moc těšil, jak jimi bude Toma večer škrábat na zádech. To se bude jeho bráškovi určitě hodně líbit. Cestou se ještě stavil v obchůdku, kde koupil velikánskou mléčnou čokoládu, aby si večer zpříjemnili mlsáním. Tušil, že Tom bude mít radost, a i jeho samotného tohle rozhodnutí potěšilo. Od medovníku totiž neměl k jídlu nic, a ač mu to moc nevadilo, čokoládě ve vitríně neodolal. Kdoví, třeba zase najde lásku k jídlu, kterou poslední dobou tolik postrádal. Ne, že by vyloženě trpěl hlady, to se najedl. Avšak, byly to opravdu mravenčí porce, a jeho chaotický způsob života mu prostě hnal váhu neúprosně dolů. Proto ho velice potěšilo, že se mu na čokoládu, kterou teď třímal v ruce, sbíhají sliny tak, jako už dlouho na nic. Se spokojeným úsměvem prošel kolem recepce a zamířil do pokoje za svou jedinou láskou…