Stars II 4.

autor: Tomi

Bill

„Co to s tebou do hajzlu je, Chrisi? Slyšíš vůbec co ti říkám. Nechal jsi mě tam stát jako blbce.“

„Promiň.“ Udělal na mě štěněčí obličej. Nevěděl jsem, co se děje. Chris se poslední dobou choval nevypočitatelně. Chvílema jsem měl pocit, že mě nevnímá. Neposlouchá to, co mu říkám. Pořád se vymlouval, že je unavenej a ležel v posteli a nebo se tak divně plížil po bytě. „Tohle není normální, měl by sis dojít k doktoru. Možná je to vážný.“

„Přestal by ses laskavě chovat jako moje máma? Sám nejlíp vím, co je pro mě dobrý.“ Dost jsme se hádali a mě to mrzelo. Nechápal jsem tu změnu. Chris byl vždycky tak milej a pořád v pohodě. Připravenej každýmu pomoct.

„Tomi, potřeboval bych hodit zejtra do školy.“

„Není problém. Pro tebe všechno. Díky.“ Vzal jsem Sandyho a šel se projít. Možná, že mě Chris už nemiluje a čeká, že mi to dojde. Nechce mi to asi říct přímo. Obešel jsem pár bloků a bylo mi do pláče. Pořád jsem ho miloval. Ale tohle nebyl starej Chris, jakého jsem měl k smrti rád. Tohle byl někdo úplně jinej, jako by ho ovládal nějakej démon. Rozhodl jsem se jednat, jen co jsem došel domů.

„Chrisi, potřebuju si s tebou o něčem promluvit.“

„Nemám čas.“ Dokola skládal jedno triko pořád dokola. Copak se zbláznil?

„Chrisi, ty už mě nemáš rád?“

„Proč jako?“ Vstal a podíval se na mě tím svým prázdným pohledem. Naháněl mi strach. „Co se děje? Máš málo sexu? Tak to můžeme hned napravit. To není problém.“ Přiblížil se ke mně. Dost drsně mě vzal za krk a políbil. Snažil jsem se mu vytrhnout. Kousl mě do rtu.

Tomi

Chris vypadal opravdu příšerně. Hůř a hůř. Billa mi bylo hrozně moc líto, ale bylo to nevyhnutelný.

Chris

Od tý doby, co se vrátil Tomi z toho focení, tak mi začalo bejt hůř a hůř. S Billem jsem se neustále hádal. Chudinka plakal. Viděl jsem ho před sebou. Otevíral rty a já neslyšel, co mi říká. Hrozně mě bolela hlava. Někdy se mi třásly ruce a nebo se mi nechtělo vylézt s postele. Jako bych ztratil veškerou vůli. Cítil jsem se jako vymačkanej citron. Byl jsem zlej na svý okolí. Nebyl jsem schopnej to zvládat v práci.

„Jé, tobě se něco stalo?“

„Co jako?“

“ Máš zavázanou ruku.“

„Jo tohle? Jsem se nechal pokérovat.“ Bill na mě zůstal zírat. „Vždycky jsem to chtěl. Mám kolem zápěstí asi deset drobnejch hvězdiček.

„Aha. Tak to je fajn.“ Pak se beze slova otočil a odešel.

Tomi

„To bude dobrý, neboj se.“ Vzal jsem Billa do náruče. Plakal. Poslední dobou jenom plakal. Dokonce přemýšlel, že se odstěhuje. Cítil jsem, jak mi jeho slzy máčí triko. „Vyrazíme někam ven. Chci, aby ti bylo dobře.“

„Jak mi může bejt dobře, když se dějou tyhle šílený věci? Co když je nějak nemocnej?“ Strachoval se Bill.

„Pojď.“ Vzal jsem ho za ruku. Nebránil se. Jenom si v chodbě vzal mikinu a vyrazili jsme. No přiznám, že to nebylo moc originální nápad na dobře strávený odpoledne, ale nic pořádnýho mne nenapadlo. Autem jsme přijeli k nákupnímu centru. Toulali jsme se po obchodech. Bill konečně přestal brečet. Móda ho vždycky zajímala.

„Hej, tak tohle je úděsný. To bych si na sebe nikdy nevzal.“ Mával oranžovým trikem nad hlavou, až se prodavačky pohoršovaly.

„Ale tohle by sis měl koupit.“

„Růžový?“

„Proč ne?“

„Hmmm, ale já…“

„V pohodě, zaplatím ti ho.“

„Jsi hodnej.“ Políbil mě a bylo mu jedno, jestli je kolem nás deset lidí nebo nikdo. Cítil jsem se báječně.

Chris

Ten zmetek někam zmizel a ten druhej taky. Je mi jasný, co spolu vyvádějí. Budu jim to muset zatrhnout. Zase se mi klepaly ruce a byl jsem nervózní. Popadl mě vztek. Mrsknul jsem s první věcí, co mi přišla pod ruku, o zeď. Následovala další a další.

Bill

Nakonec jsme šli ještě na večeři a projít se, i když mi byla trošku zima. Takovej návrat domů jsem si nedovedl představit ani v nejdivočejších snech. Všude bylo všechno rozházený a rozbitý věci se povalovaly kolem.

„Ježíš, tady to vypadá, nezouvej se.“ Byl jsem v šoku.

„Chrisi! Chrisi!“ Nás znova vykradli nebo co? Vždyť jsem neměl s nikým nevyřízený účty. Tomi nebo Chris? Mozek mi to nebral.

„Tak tady jsi.“ Lekl jsem se. “ Rozhodl jsem se, že ti to tvoje kurvení zatrhnu jednou pro vždy.“ Chris vypadal strašidelně. Bál jsem se ho. Vystartoval po mně hrozně rychle a začal mě fackovat.

„Pomoc!“

Tomi ode mě Chrise odtrhl. Nechali jsem ho být a přestěhovali se na noc do hotelu. Byl jsem hrozně vyklepanej. Tohle jsem snášel několik měsíců a byl jsem s nervama pryč.

„Pssttt. V klidu. To bude dobrý.“ Tomi mě políbil do vlasů. „Teď tě hezky umeju a uložím do postýlky.“

„Tomi, já na sex nemám nějak náladu.“

„V pohodě. Nemusíme hned šukat. Myslím, že hlazení tě uklidní.“ Chudinka Sandy, snad mu nic neudělá. Jsem ho nestačil zachránit.

Noc v prázdným rozbitým domě byla peklo. Uvědomil jsem si, jak jsem se choval a bylo mi z toho na nic. Co to se mnou je? Hned zítra musím uklidit a Billa odprosit. Je to jediný, co mám.

Bill

„Tak jsem tě odhalil. Jak jsi mohl? Všechno jsi akorát zkazil.“

„To není moje.“

„Aha, tak je to moje, jo?“

„Někdo mi to tam musel dát.“

„Proč mi lžeš.“ Byl jsem v šoku. Čekal jsem všechno, jenom ne tohle. Když se Chris ohnul, tak mu z kapsy vypadla peněženka, klíče od auta a malej sáček plnej něčeho bílýho.

„Aha, takže mi chceš namluvit, že je to moučkovej cukr, že to dáváte hostům ke kafi.“

„Ne. Prosím, Bille, vyslechni mě.“

„A co mi chceš jako nalhávat?“ Bylo mi zle z tohohle zjištění. Zhluboka jsem musel dejchat, jinak by to se mnou švihlo. Tomi se držel v pozadí. Určitě byl taky překvapenej co se stalo. „Nevím jak to vyřešit. Jedině, že se půjdeš léčit.“

Chris

Byl jsem ve stejným šoku jako Bill. Jak se tohle u mě mohlo objevit? Já jsem drogy nikdy nebral. Sice mi bylo poslední dobou divně, ale nefetoval jsem. To ne. Proč mi Bill nevěří?

Tomi

Radši jsem do jejich hádky nezasahoval. Bylo to tak lepší.

Bill

Chris byl asi měsíc na klinice. Bylo mi ho docela líto. Vypadal tak opuštěně. Byl to znova můj králíček. Uvědomil jsem si, že i kdyby byl nemocnej, ošklivej a neměl třeba nic, pro mě by byl vším. Byl jsem ochotnej mu odpustit všechno, i to, že se ke mně choval moc ošklivě. Pohladil jsem ho po vlasech. Byl jsem rád, že mu povolili návštěvy. Většinou se to nedělá. Vypadal pobledle a měl takovej zvláštní pohled, ale jinak se mi zdálo, že je v pohodě. Prošli jsem se trošku po zahradě. „Zase za tebou přijdu.“

„Budu moc rád.“

Tomi

Tahle situace se mi nelíbila. Sice jsem byl s Bill v celým baráku sám, ale on je snad padlej na hlavu, ne. Chris ho podrazil a on za ním ještě lítá jako pejsek.

Bill

„Zase jsi ho byl navštívit?“

„Jo a co má bejt?“

„Bille on tě nemá rád, pro něj jsou drogy vším. Počkej, až vyleze. Bude to na novo.“

„Jak tohle můžeš říct? Jsi hnusnej. Hnusnej. Já myslel, že ho máš rád.“ Vztekle jsem prásknul s dveřma a zmizel v ložnici. Lehnul jsem si na postel. Bylo mi ze všeho úzko.

Chris

Chtěl bych, aby všechno bylo jako dřív. Když jsme ještě byli sami. Stačili jsme si. Kvůli Billovi jsem to udělal a byl tady. Měl jsem hrozný noční můry a děsně jsem se potil. Nejblbější bylo vyplnit dotazník. Jak dlouho to beru a co beru. Tak jsem si to vymyslel. Nebyl jsem si vědom ničeho špatnýho. Našel jsem si kámoše, a tak jsem měl s kým kecat. Byl jsem mezi lehčíma případama. Jednou jsem potkal jak sestry vedou zástup trosek. Hrozný. Ty lidi byli sežraný zevnitř. Tohle jsem nikdy neviděl a ne, že bych po tom tak moc toužil, ale člověk si začne hodně vážit svýho života. Zajímalo by mě, jestli se ještě někdy vrátí do normálního života. A tak jsem trávil většinu dne ze začínajícím hercem. Prozradil jsem Jamiemu, že Bill je taky herec a Tomi taky, a že žijeme spolu. „Hej to není možný. Jste fakt praštený. Ale nevím, měl by sis na něj dávat pozor. To je ten blonďák co přivezl toho tmavovlasýho, se kterým mluvíš skoro každej den.“

„Přesně ten.“

„Něco se mi nezdá.“

„Nestraš.“ Zasmál jsem se nervózně.

„Chová se k němu jak k majetku.“

„Ani jsem si nevšiml.“