autor: Theodor
Hey leute,
tak se nám nějak ty povídky množí, viďte? Zase jsem tu a představím Vám další z mých jednodílek. Tato povídka se nazývá „Halucinace ze cvokárny“, což je už od pohledu debilní název 😀 Ovšem vymyslet pro povídku dobrý název je to nejtěžší. Tato povídka není mimořádně o sexu, což je pro mě naprosto neuvěřitelné.
Upozornění: Depresivní, psycho, krimi, pokus o vraždu Toma 😀 (za to mě asi zabijete)
Doufám, že se Vám i toto bude líbit.
Tuto povídku věnuji Saurielce, aby si furt nemyslela, že ji týrám! Což je pro takového tvorečka jako já nepřípustné 😀
Pac a pusu Theodor ♂+♂=♥
Asi hodinu poté, co mě pustili ze cvokárny, jsem zapadl do jednoho malého baru a tam se pořádně ožral.
Musel jsem spláchnout všechny ty sračky, které do mě nacpali, a vyplnit tu propast v mé duši. Pak jsem šel domů…
Strávil jsem na psychiatrii snad tři měsíce, snad milion let. Triliony pokusů o sebevraždu. A celou tu dobu špatný sny. Sny o jejích mrtvých očích, krvi a beznaději.
Bloudil jsem deštivou nocí až do rána, v hlavě vzpomínku… vzpomínku o té zasrané noci před třemi měsíci…
Byl jsem mimo město, když ji nějakej vymatlanej psychopat přeřezával žíly na rukou. Našel jsem ji ráno v jejím bytě, jak ležela bezmocně na zemi. Tělo bez krve, tvář bez očí.
Život se posral… a já toužil po smrti…
Pak si jen pamatuju, jak mě odváželi předávkovaného mizerným fetem…
Konečně jsem byl ve svém bytě. Čtyři holé stěny, matrace, židle, rozbité zrcadlo a počítačový terminál, který stejně nešel. Bylo to jasné, když někdo nezaplatí elektřinu po tři měsíce, musí se spoléhat na to, že mu nějaký elektronický nesmysl nebude fungovat.
Na spánek jsem neměl ani pomyšlení. Venku za ušmudlaným oknem se blýskalo a já neměl chuť obohatit se o další noční můry.
Na stěně byl rudý nápis: „Najdu si tě.“ Byl přesně nad mou matrací a já ho měl na očích po celý den. Stejně jako nápis i zrcadlo viselo na stěně. Vždycky jak jsem se do něj podíval, měl jsem pocit, jako bych ji viděl.
Našel jsem mezi matracemi zapadlý svazek klíčů od mého auta před barákem. Vzal je a vyšel ven. Zapadl jsem opět do baru.
—
„Ahoj, hospodo.“
„Ahoj, Tome, co to dneska bude?“
„Jen pár informací.“ Řekl Tom a sedl si na barovou stoličku. Barman mu rychle načepoval pivko do půl litru.
„O čem?“
„Co si myslíš o vraždě Ingrid?“
Barman se podrbal za uchem a otevřel pusu.
„No, Ingrid byla taková, že si toto nezasloužila. Měla strašnou smůlu, už jak chodila s tebou, sem věděl, že něco není v pořádku.“
„Ano uznávám, nejsem ten nejlepší, ale to teď nebudeš rozebírat. Neviděl jsi ji tu v poslední době s někým?“
Tom se napil svého piva a očima propaloval barmanovu kravatu.
„Jen s těmi pitomými kamarádkami, ale to je ti asi jedno. Spíš tě zajímá, že tu dvakrát byla s nějakým mladíkem.“
„Jak vypadal?“
Dozvídal se Tom, měl čím dál víc informací. Prahnul po nich. Chtěl zjistit, kdo zabil jeho lásku – Ingrid.
„Byl vysoký, hubený a měl dlouhé černobílé vlasy spletené do dreadů. Jeho oblečení bylo dost elegantní, no spíš rockerské, ale sladěné do nejmenšího detailu.“
Tom poslouchal a ošil se při představě tohoto kluka. Měl slabost pro temné duše.
„No už mám dost, nemáš nějaký morfium na dobití do žíly?“
„Ne, ale podívej se tu někde, měl by tu být Doktor Cor.“
Tom se usmál a rozhlédl se kolem. Nikdo tu skoro nebyl, zašel si na záchod a tam viděl chlapa. Dlouhé zrzavé vlasy mu sahaly po pas a ruce měl založené do pytlovitých zelených kalhot.
„Nazdar, Doktore!“
„Ahoj, co chceš?“
Cor se odlepil od stěny, a namířil si to k Tomovi.
„Co je nového, Doktore?“
„Světlo ubývá a mrtví přebývají.“
„Doktore, měl byste se krotit s tou chemií, zase jste přebral.“ Sedl si Tom na záchodovou mísu a sebral ze země stříkačku. Podíval se na Cora a povzdechl si.
„Potřeboval bych nakrmit žíly Morfem.“
„Zaplať a já ti něco dám.“
Když jsem se podíval do svých prázdných kapes, došlo mi, že nemám žádný prachy.
„No stavím se později, nashle, doktore…“
„Najdi svou cestu…“
Tom vyletěl ze záchodu a namířil si to na ulici. Tam uviděl policistu, chtěl si s ním promluvit.
Zjistil, že je to zatím zbytečné, jen hlídal nějaké vylomené sklo. Šel zpátky k baru a před barem viděl stát Damiena.
„Ahoj Damiene, na koho tu čekáš?“
„Na jednoho týpka, Tome. Má kvalitní zbožíčko. Soucit s tebou, kámo. Ta smrt tvojí holky byl vážně maras, měl by sis promluvit s hrobníkem.“
„Dík, já zase půjdu mizet ve tmě.“
„Měj se, mrtvolo.“
Tom si to namířil ke starému hřbitovu. Už zdálky k němu doléhal zápach mrtvol a chladný vítr. Byla tma a na hřbitově to dělalo strašidelné prostředí. Za normálních okolností by se Tom nebál, ale teď.
Byl tak zabraný do svého zkoumání duše, že nepostřehl čerstvě vykopaný hrob. Šel a šel a najednou žuch! Rána jak z děla a Tom se ocitl metr a půl pod zemí.
„Do prdele, zasraná díra jedna…!“
Pustil si pusu na špacír a vyhrabával se ven. Nemínil tam zůstat po celý svůj život. Hrob byl ale promočený odpoledním deštěm, a tak není divu, že Tomovy nohy klouzaly a jeho triko bylo celé špinavé od bláta. Tom se ušklíbl.
„Nechceš pomoct?“
Slyšel nad sebou jemný hlas. Bylo to jak rajská hudba, a když pohlédl nahoru, uviděl anděla. Černého anděla a podával mu ruku. V tom okamžiku Tomovi došlo, kdo na něj promluvil. Byl to ten kluk, kterého popisoval barman.
„Ehm, ty jsi hrobník?“
„Ne, nejsem, jen se tady rád procházím.“ Odvětil černovlasý chlapec a vytáhl Toma nahoru. Tom sundával ze sebe bláto a žížaly, které měl v hlavě, vytahoval jednu po druhý.
„Jak se vůbec jmenu…“ pozvedl oči, „ješ…?“
Byl pryč. Ten chlapec byl pryč. Kam se poděl najednou? Tomovi, ač nechtěně, přejel po zádech mráz. Naskočila mu husí kůže a jeho prsty se sevřely v pěst. Zmateně kolem sebe koukal s nadějí, že toho chlapce uvidí, ale neviděl.
Špinavý a mokrý nasedl do auta a nastartoval. Hned jak vyjel z brány, ucítil na svém krku nějaký drát, který mu znemožňoval dýchat. Prudce zastavil a snažil se drát sundat. V tom zahlédl ve zpětném zrcátku toho kluka. Jeho výraz nebyl zrovna příjemný, a tak Tom udělal poslední zoufalý pokus. Sevřel pěst a ohnal se za tím stvořením na zadním sedadle. Nejspíš se mu povedlo jej zasáhnout, protože první, co cítil, bylo, že mohl volně dýchat. Pak uslyšel zakvičení a cítil bolest v ruce. Okamžitě se otočil a podíval se černovlasému chlapci do očí. Slzy, zmatek, lítost a strach – všechno toto se zračilo v hnědých očích a Tom si povzdechl.
„Proč jsi to udělal?“
„…“
Tom si uvědomil, že ten malý hajzlík asi nemíní mluvit. Vystoupil z auta a otevřel zadní dveře. Vytáhl černovlasého mladíka za kapuci ven a hodil ho na bok auta.
„Okamžitě mi pověz, kdo jsi a co jsi chtěl se mnou udělat, a co jsi udělal s Ingrid?!“
Z chlapce se ozval jen přidušený šepot, kterému Tom nerozuměl. Povolil stisk a čekal, co mu řekne.
„Já jsem, jsem Bill a… a já tě chtěl jen po-postrašit. Ingrid ne-neznám.“
„Lžeš!“
Bill sklopil oči a nehybně stál. Nikdy se v situaci, jako je tato, nevyskytl a nedělalo mu to zrovna super pocit.
Tom zamrkal a hmatal vzduch. Zase zmizel. Tohle je vážně už divné. Podíval se do svého auta a nebyl tam, rychle do něj skočil a uháněl od tohoto velmi divného místa pryč.
Stará dobra Hunbend-straße, na které ležel i monumentální kostel.
Vešel potichu dovnitř a našel skříňku s milodary. Vzal ji pod paži a uháněl z kostela tak rychle jako střela.
Otevřel ji páčidlem a vybral z ní všechny peníze. Zastrčil je do kapsy a skříňku vyhodil z jedoucího auta a bylo mu jedno, že nějakou babku smetl z kola.
Autíčko vesele brumlalo po silnicích a vezlo svého nositele do jeho domova.
Tom vešel do místnosti a málem ho trefil šlak. Pohlédl na stěnu, na které se zjevoval stále, rudý nápis: „Najdu si tě“, jenže pod ním bylo ještě malým písmem dopsáno „Bill“.
„Vystrašený?“ Zeptal se Bill a Tom vyjekl. Nechápal, že se ten temný kluk vždycky zjeví právě v tu nejnevhodnější chvíli. Teď stál těsně za ním a on mohl slyšet jeho mělký dech. Zakroutil hlavou na znamení, že se nebojí, a otočil se k němu čelem.
Zděsil se. Na chvíli si myslel, že ten dotyčný nemá oči a na něj koukají jen prázdné důlky bez života. Jenže po několika sekundách mu došlo, že ten dotyčný ty oči nemá, a že Tom tomu dotyčnému vidí až do mozku.
„Kde máš oči, Bille?“
„Vypíchl jsem si je, leží támhle, vidíš?“
Zašeptal Bill a ukázal směrem k oknu. Na parapetu se pyšnily dvě krvavé bulvy. Tohle na Toma už bylo moc a za celou dobu doufal, že se probudí v bílé místnosti s jedním oknem, na kterým budou mříže. Jenže čím víc to chtěl, tak se mu to nedařilo.
Bill tu byl stále a pořád se na něj díval prázdnými očními důlky. Tom si sedl na matračku a vytáhl starou, ušmudlanou lékárničku.
Chytl Billa za ruku a stáhl jej k sobě na matraci a začal mu obvazovat oči. Přes obvaz to taky krvácelo a na obvazu šly vidět dvě temně červené kolečka.
Tom si jen povzdech. Bylo mu jej líto, ale stále nevěděl, proč to Bill udělal.
„Proč si to udělal?“
„To byl trest za tvou Ingrid. Žárlil jsem na ní, a po tom, jak jsem tě viděl naštvaného, jsem se rozhodl, že už tě nechci vidět smutného nebo naštvaného.“
Tom nevěřil vlastním uším. Díval se na Billa a nechápal, co mu to řekl.
„Miluju tě, Tomi… odpusť mi to.“
Bill sklopil hlavu a popotáhl. Bolest jej svazovala. Cítil prázdné oči a cítil svou zklamanou duši. Tom se na něj soucitně podíval.
„Víš, Bille… Já tě sice nemiluju, ale kdybys mi dal čas…“
Chytl Billa za ruce a přitáhl si jej k sobě. Přivoněl k jeho vlasům a pohladil jej po tváři. Bill se cítil neskonale krásně a zamilovaně. Konečně byl Tom jenom jeho.
Natáhl k němu svůj krk a políbil jej. Lehce a vášnivě. Tom mu s velkou radostí polibky oplácel.
—
Probral jsem se obklopen čtyřmi bílými stěnami a zamřížovaným oknem. Byl jsem zpátky ve cvokárně, neschopen vzpomenout si, jak a proč jsem se tu octl. Pokud jsem odtud vůbec odešel a nebyla to jen velká a šílená halucinace.
Možná to byl sen, možná že skutečnost je ještě horší. Možná…
…ale možná se za okny rozhoří v jediné nanosekundě triliony žhavých sluncí a spálí mé stíny v duši…
…a všechno to trápení konečně navždy skončí… snad…
Na kom mi záleží víc? Na Ingrid nebo na mém temném Billovi?
autor: Theodor
betaread: Janule
wow…tak to je…neskutečný…vážně moc povedený…ale nejvíc mě dostalo jak Tom smetl tu babku z kola xD
No jo Tománek nerad babičky kerý jezdí v prostředku silnice 😀 *poplácávám se po ramení*
uuuuu tak todle je halda!
TahlE poWidkA nEnI o sExu ??? tAQ tO nEhodlAm Cist…AlE nE kDyZ Ji pSalA thEodOr…NemUzu oDolAt xDDDD
ou… sem se v tom zamotala xD xD jen lehce xD xD jako… měla sem z toho husinu ale jen trošku xD
[5]: BU BU BU
To yE mooOOOCcC!!!!
úúžasnýýý
krásný__=´)
ten zacatek mi sakra pripomina tu hru Mrtve mesto, nebyla jsi inspirovana? xD
[10]: No, já nevím, jak ty ale já myslím, že Theo je kluk??? xD
Wow, bezva! Takový tajemný, miluju takovýhle povídky… Originalita nadevše 😉
děkuju za věnování Theo….x) nevim jak to říct. Píšeš nádherně, ale krváky, to je tvůj život, co….no jo…..prostě se musim naučit, že tě nezměnim…xDDD
[11]: ok, dobre omlouvam se… xD nejak jsem prehlidla jmeno… jeste jednou pardon 🙂
omg..ted sem posral strachy XD a nejdu na zachod.. ale uzasna povidka,fakt Theodore,zeru tvy ffky 🙂 a ikdyz tohle neni uchylny tak je to krasny,si fakt jednicka 🙂
zajímavý.. moc se mi to líbilo! x)
Oh,Theo,tohle bylo tak krásné,ostatně jako každá Tvá povídka. Divím se,že není perverzní 🙂 mně úplně vypadla slova,fakt nevím,co sem napsat,abych vyjádřila,jak moc se mi to líbilo. . . Nebudu psát,že je to dokonalé,protože slovo ,,dokonalé" je urážkou pro toto dílo.
Tyy kráásoo…! Tak tohle mají zfilmovat..! Ne ty americký břečky, u kterejch člověk umírá nudou..! ;)) Trochu prodloužit, zfilmovat a jdu do kina..! xDD Máš to úplně suprový, vážně se mi to líbilo… ;))
Ooooou… geniálne strelené. Nedýcham a trápne sa smejem, pretože mi došlo, že to vôbec nie je smiešne. A vraj tam nebola erotika??? Asi som úchyl, ale ja som cítila erotické napätie od momentu ako ho vytiahol z tej jamy.