autor: Anett483
betaread: Helushka
betaread: Helushka
„No, Bille, budeš nám chybět. Neradi se s tebou loučíme…“ Učitelka stála u tabule a dojemně se loučila s jedním ze svých žáků. Bill nehybně stál před celou třídou, která na něj upírala svoje oči. Taky tak nerad odjížděl… Zvykl si tady, našel si tu kamarády a teď si jeho táta usmyslí, že by se měli přestěhovat až na druhý konec Německa. Bill žil jen s otcem…
„Já… já nevim, co říct… Budu vám psát a… snad se někdy zase potkáme…“ řekl Bill a prohlídl si celou třídu… I když tu bylo pár lidí, které neměl rád a oni zase jeho ne, tak i po těch mu bude smutno…
„No, už je čas. Měl bych jít,“ řekl Bill a podíval se na hodiny, které ukazovaly, že je přesně 10:00. Bill se naposledy podíval na celou třídu a s pozdravem a dárkem od spolužáků odcházel ze třídy.
„Já… já nevim, co říct… Budu vám psát a… snad se někdy zase potkáme…“ řekl Bill a prohlídl si celou třídu… I když tu bylo pár lidí, které neměl rád a oni zase jeho ne, tak i po těch mu bude smutno…
„No, už je čas. Měl bych jít,“ řekl Bill a podíval se na hodiny, které ukazovaly, že je přesně 10:00. Bill se naposledy podíval na celou třídu a s pozdravem a dárkem od spolužáků odcházel ze třídy.
„Tak co, Bille?“ promluvil k Billovi jeho otec, když odjížděli ze školy domů pro věci.
„Jo… pohoda,“ řekl Bill a dál tu situaci nechtěl komentovat. Jeho otec se ho radši na nic neptal. Věděl, že Bill dokáže rychle vypěnit. Dojeli domů, vzali si jen osobní věci – ty velké, jako byl nábytek, měli už odstěhované. Bill se naposledy rozhlédl po celém domě. Proč tu nemůže zůstat?
„Bille, no tak, pojď už!“ slyšel nervózní hlas svého otce, který netrpělivě seděl v autě před domem a Bill byl ještě uvnitř domu. Naposledy projel pohledem úzkou chodbu a běžel si sednout do auta. Cesta byla strašně dlouhá. Nebo to tak aspoň Billovi připadalo. Možná to bylo tím, jak se vzdaloval od domova, možná taky ne. Z myšlenek ho dostal až hlas jeho otce: „Tak, Bille, jsme tu.“
„Jo… pohoda,“ řekl Bill a dál tu situaci nechtěl komentovat. Jeho otec se ho radši na nic neptal. Věděl, že Bill dokáže rychle vypěnit. Dojeli domů, vzali si jen osobní věci – ty velké, jako byl nábytek, měli už odstěhované. Bill se naposledy rozhlédl po celém domě. Proč tu nemůže zůstat?
„Bille, no tak, pojď už!“ slyšel nervózní hlas svého otce, který netrpělivě seděl v autě před domem a Bill byl ještě uvnitř domu. Naposledy projel pohledem úzkou chodbu a běžel si sednout do auta. Cesta byla strašně dlouhá. Nebo to tak aspoň Billovi připadalo. Možná to bylo tím, jak se vzdaloval od domova, možná taky ne. Z myšlenek ho dostal až hlas jeho otce: „Tak, Bille, jsme tu.“
Bill pomalu vystoupil z auta. Ocitl se před nádhernou, přepychovou vilou. Jak by ne, když jeho otec byl pořád v práci a vydělával těžké peníze. Těmi si chtěl u Billa vyžehlit častou nepřítomnost doma. Billa si takhle ale nezískal… Na co mu jsou peníze, když nemá ke komu přijít a poradit se? Co to je za rodiče, když se o vás nezajímá?
(BILL)
Ach jo… Tom se má líp. Vlastně nevim… Jak se asi má? Kdybych o něm aspoň něco věděl. Viděl jsem ho naposledy… ehm… kdy jsem ho viděl naposledy? Bylo nám asi 6 let… Od té doby nevim. Kde teď asi je? Jak se má máma? Má třeba novýho přítele, nebo je pořád sama jako táta? Ach jo, co bych za to dal jen bráchu vidět, slyšet ho mluvit… Vejdu do tý obrovský vily.
Tss… tady budu bloudit. Budu potřebovat mapu nebo průvodce. Rozhlížím se po moderně vybavené vile. Pro dva lidi je to fakt moc…
„Bille, bež nahoru a vyber si nějaký pokoj… jaký chceš…“ usměje se na mě táta. Hm. Jdu pomalu po schodech… Vypadají, jakoby byly ze skla. Dojdu do druhého patra. Asi vypadám dost blbě, když se mi sveze spodní čelist až ke kotníkům. Tohle že je barák pro dva lidi?! Nahlédl jsem do všech pokojů. Nakonec sem se rozhodl pro ten úplně vlevo… Nějak si vybalim věci a už jen tupě zírám do stropu. To je nuda, když je člověk sám. Ani blbý zvíře nemůžu mít… A zítra ještě k tomu do nový školy. Už slyším ty blbý posměšky a narážky na to, jak vypadám. Ale co… jsem na to zvyklej. Už mě nic nerozhází. Kamarády, který sem si po hrozně dlouhý době našel, o ty sem zase přišel, tak co… A jen kvůli tátovi a kvůli nějakýmu blbýmu stěhování. Ještěže už mě táta nenutí chodit na ty debilní podnikatelský večírky, kde si na mě všichni ukazovali a nazývali mě tím „synáčkem“ z bohatý rodiny… Jo… kdybych měl aspoň tu rodinu a ne jen tátu, který je doma jednou za 14 dní a je rád, že je rád… Ale co… Jsem už na to zvyklej…´Kamarádi´ za mnou chodí, jen když potřebujou půjčit peníze…
(TOM)
„Do prdele!“ Zase nestíhám. Proč já vždycky zaspim?
„Mami? Kam si mi dala to zelený tričko?“ křičím na mámu z kuchyně.
„Myslíš to špinavý, zlatíčko?“ Protočim očima.
„Mami, neříkej mi zlatíčko… Už mi není pět… Víš, co dělali kluci, když si mi takhle před nima řekla?! Smáli se mi…“ Jen když si na to vzpomenu, zrudnu… Mně, největšímu machrovi na škole, největšímu idolu holek… největšímu… největšímu… ehm… no, to je jedno, prostě sem borec, bude někdo říkat zlatíčko a ještě před kamarádama?!
„Tak promiň, zlat-, hm… Tome.. Vyprala sem ho. Vem si jiný…“ Ach bože, za co mě trestáš?! Horror mít takovouhle mámu. Kdybych tak měl tátu… Hm, to Bill se má a tátou určitě suprově. Zato já to tady musim přežívat s ´ženskou´ úplně sám. Ale co! Aspoň mám teplý večeře, ty táta určo nezvládá, a když jo, tak spálený xD. Jen Bill mi občas chybí… Ach jo…
Dneska k nám má přijít někdo novej. Tak doufám, že to bude nějaká kost. No, jestli se tady ještě chvilku budu rozplývat, tak vážně příjdu pozdě. Rychle běžim do školy. Samozřejmě! Už je po zvonění a já letim jak splašenej. Najednou do někoho prudce vrazim.
„Ty idiote! Nemůžeš dávat bacha?!“ hned na mě vylítne.
„Ježíš sorry! Děláš, jako kdybys byla z cukru.“ Kouknu na ni. No… ta není z cukru… ta je snad z oceli. Celkem kus… Napravim si čepici a mrknu na ni… Samozřejmě si nezapomenu přejet jazykem přes svůj pierc.
„Ty idiote! Nemůžeš dávat bacha?!“ hned na mě vylítne.
„Ježíš sorry! Děláš, jako kdybys byla z cukru.“ Kouknu na ni. No… ta není z cukru… ta je snad z oceli. Celkem kus… Napravim si čepici a mrknu na ni… Samozřejmě si nezapomenu přejet jazykem přes svůj pierc.
„Jsem kluk, blbečku! Teď mi řekni, kde najdu ředitelnu…“ zkříží ruce na hrudi…
Tohle že je kluk, jo?! No tak to mě poser na holý záda… Počkat…
„Ty… ty jsi… ty jsi ten novej?“ zakoktám se…
„To mě tady jako chceš vyslýchat, jo?! Řekni mi, kde je ředitelna…“ Hm… si hraje na tvrďáka. Nosánek má sice nahoru, no takovej ´pršák´, ale jinak ujde. Co to plácáš?! Přece nejseš teplej! Počkej, chapečku… Já ti to osolim.
„Něco si ujasníme, frajere. Nejsem žádný hej nebo počkej… Jsem Tom. A už teď jdu kvůli tobě pozdě. Takže se ti omlouvám, ale ředitelnu si najdi sám.“ Ha! Teď se ukaž, frajere. Tlamička mu trochu spadla dolů. Tyhle typy lidí nesnáším. Myslí si, že je každej musí obskakovat a že jsou nejlepší. Ale ne… na Toma Kaulitze nikdo nemá… Pomalu se otočim a chystám se jít do svý třídy. Můžu jít pomalu… stejně nestihnu první hodinu už celou… Zastaví mě ten známý hlas…
„Hej… ehm, Tome. Řekni mi… PROSÍM… kde je tady ředitelna.“ Usmál jsem se na něj a on se tvářil, jakoby mi řekl něco hrozného. Jako by se styděl za slovo PROSÍM. To je fakt nějakej rozmazlenej fracek… Ale je nehorázně sexy…
„Hej… ehm, Tome. Řekni mi… PROSÍM… kde je tady ředitelna.“ Usmál jsem se na něj a on se tvářil, jakoby mi řekl něco hrozného. Jako by se styděl za slovo PROSÍM. To je fakt nějakej rozmazlenej fracek… Ale je nehorázně sexy…
autor: Anett483
A je to jeho BRÁÁÁŠKA!!!! Hahahaa!!! ((= ŽEO????? ((= Mušíííí!!! (((= Už se těším na pokráškoooo!!! ((=
muheh zajímavý..tk honem dál…doufám že v tom nebdudou žadny zapletky jakože se rozejdnou kvuli tomu že sou brachove a podobně xDD
to je hezkýýýý x) rychle dáál x)
heeessskkkyyy
to si pis ze je seeexi…sak je to Bill…..=)
hezkyyyyy rychle dalll!!!
ty to se mi paaaaci…ne to se mi wiiic nez paaci…….powedena ffka…..miluji kffky kde jsou twins opet we skole;)….
Hey nemelo by byt w nazwu powidky misto off jen of?…..teda aspon podle me;)
nóóóóóó pěkně se nám to rozjíždí….už v prvním díle Toma přitahuje kluk…hm…. xDDDDDDDDD
jo dááááál je to skvělý……honem
to snad čtu poprve kde je Bill s otcem…
Jo, jo, povídky ze školního prostředí, to je moje… asi vzpomínky na mládí, či co… :-)))
Ty vado…toe nezvyklé,aby tak něžná a jemná dušička žila s tátou….jsem zvyklá,že je většinou s mámou.Twe…Tome?Občas ti chybí??Občas???
Hey,já to tušila,že budou chodit do stejné školy!!!Už když Tom řekl,že k nim příjde někdo nový..jsem bystrá,co??