Společník hvězd 6.

autor: Ivetka

Bill ten den, co měl první schůzku s Tomem, dojel domů s dobrým pocitem na hrudi. Celou cestu domů o něm přemýšlel. Oproti Christianovi byl Tom o moc lepší. Když dal pan Bruno Billa do rukou Christianovi, neexistovalo, že by ho někdy vzal na tak romantický oběd nebo večeři. Jejich první schůzka proběhla v jakémsi baru a byli tam spolu asi půl hodiny. Pak musel Christian odejít kvůli práci. Bill vlastně mohl být jenom rád, že za něj ten den Christian vůbec zaplatil. Bill se po boku Christiana cítil opravdu jako obyčejná děvka. Přicházel jen, když měl potřebu sexu a odcházel takřka bez rozloučení. Billovi trvalo opravdu velmi dlouho, než si zvyknul na to, co musí dělat, když pracuje pro pana Bruna. Kolikrát s tím chtěl Bill seknout, ale když si vzpomněl na to, co z něj bylo, než si ho pan Bruno tenkrát v parku všimnul, bylo mu do breku. Kdyby pro pana Bruna přestal pracovat, stalo by se z něj znovu to samé, co tenkrát byl. Bruno by mu jisto jistě sebral byt, který díky němu má, a vůbec… zřejmě by mu vzal všechno… A to Bill nechtěl. Radši se smířil s tím, co je, než aby se vrátil ke svému starému ne-životu.

S Christianem Billovi netrvalo moc dlouho, než svou práci dělal automaticky. Christian chodil za Billem minimálně obden… a po dobu 5ti, 6ti měsíců? Nebyl problém… Ale pryč od Christiana, to je minulost. Když pan Bruno za Billem přišel s novým zákazníkem, Tomem, tak se Bill přirozeně obával. Bál se toho, že Tom bude stejný, jako byl Christian, ale netušil, že Tom bude naprosto jiný. To, co pro Christiana nepřipadalo ani v tom nejmenším v úvahu, tím Tom začal. Takovouhle večeři ještě nezažil, a takhle mu nikdy nechutnalo.

Christian Billa skoro nikdy nepolíbil a Tom to udělal hned první den jejich schůzky. A tak něžně, opatrně. Billovi to nevadilo, i když z toho byl zprvu hodně zmatený. To pro oba byl velký pokrok. Proto se snad nebudete divit, jakou měl Bill radost, když mu pan Bruno oznámil, že se s ním chce Tom znovu sejít. Tentokrát to mělo být v cukrárně… Což bylo u Billa velké další plus pro Toma. Dnes měl Bill ohromnou chuť na nějakou zmrzlinovou pochoutku. Zakázal Jessice, aby se s ním dlouho dělala, chtěl být s Tomem, co nejdéle to šlo.

Vlasy měl udělané do drdolu a nalíčený byl jen tak, aby se neřeklo. Do cukrárny dorazil ještě pět minut před druhou hodinou odpolední, tedy pět minut předtím, než měli s Tomem smluvenou schůzku. Tom už tam čekal. Tentokrát u normálního stolu.
Už od chvíle, co Bill vstoupil do dveří cukrárny, se na sebe s Tomem usmívali.

,,Ahoj,“ pousmál se Tom a ochotně vstal z malého koženého křesílka a políbil Billa na tvář. Ten mu pozdrav i akt oplatil. ,,Chci se předem omluvit, že pro tebe i dnes nemám květiny, ale všude mají polední pauzy, tak alespoň můžeš mlsat…“ Tom Billovi podal bonboniéru ve tvaru velkého srdce.

,,To jsi nemusel, Tome. Nic už nekupuj… ale děkuju…“ sladce se usmál Bill a na oplátku Toma políbil na rty.

,,Co si dáš?“ navázal hned Tom.

,,No… asi bych nebyl normální, kdybych přišel na delší dobu do cukrárny a ani si nedal nějaký pořádný zmrzlinový pohár…“ Bill hned ukázal na jahodovo-banánový.

,,Mluvíš mi z duše…“ souhlasil Tom, a nakonec si vybral nějaký z tropického ovoce. ,,Tuhle cukrárnu mám rád, protože i když je tu narváno k prasknutí, příprava těch pohárů netrvá déle jak deset minut…“ pochválil Tom.

,,Chodíš sem asi často, že?“

,,Jo, sice jsem tu teď déle nebyl, ale nic se tu nezměnilo…“ porozhlédl se po okolí.

,,Aha…“ odpověděl Bill, vlastně vůbec nevěděl, co na tohle má říct.

,,Děje se něco?“ zvážněl Tom… Billa vlastně docela překvapovalo, jak je Tom všímavý.

,,Ne, jenom jsi úplně jiný, než ten můj první… jestli se tomu dá říkat zákazník…“ Bill sklopil hlavu do stolu.

,,Slyšel jsem, že jsi měl Christiana…“ souhlasně kývnul Tom.

,,Ty ho znáš?“ zvednul pohled Bill.

,,No, jen trochu…“ pousmál se Tom.

,,No… on se mnou nikam nechodil, nikam mě nebral, jako to děláš ty. Asi na to nejsem zvyklý, dostávat od někoho dárky… být od někoho někam pozvaný…“ tiše se Bill usmál, bylo mu trapně.

,,Jestli ti to teda nevadí, já bych si tě rád rozmazlil… Nemůžu si nevšimnout těch malých jiskřiček štěstí, co máš v očích, když ti něco dám, někde se sejdeme. Nechci si věřit, ale…“ usmál se Tom…

O_o

Chlapci si společně snědli zmrzlinové poháry, a potom se společně šli projít po městě.

,,Tady mě poprvé oslovil pan Bruno,“ ukázal na jednu lavičku, když byli v parku.

,,Jak na tebe tohle místo vůbec působí?“ žbleptl Tom po chvíli ticha.

,,No já ani nevím… dost zvláštně… ale… procházel jsem tu už několikrát od té doby, takže to na mě zas tak velký dojem už nedělá… snažím se zapomenout na to, co bylo předtím…“ povzdychnul Bill.

,,Jo… to chápu… co máš rád, Bille?“ zajímal se Tom, navíc chtěl také změnit téma.

,,Jako co přesně máš na mysli?“ pousmál se Bill, napadaly ho pod tou otázkou všelijaké věci. ,,Jako k jídlu, kam rád chodíš, co rád děláš a tak…“

,,No, mám rád čínskou a italskou kuchyni… miluju sladkosti… Moc míst neznám, ale miluju přírodu. A co dělám rád? No… válím se ve vyhřáté měkké postýlce, chodím rád na procházky a tak…“ odpověděl snad na všechny Tomovy otázky.

,,Wow, tak to jsi můj člověk… Když ty procházky neměří okolo dvaceti kilometrů, tak s tebou naprosto souhlasím…“ usmál se nadšeně Tom.

,,Mohl bych tě teda někam příště pozvat já?“ kouknul se Bill na svého ,,pána“.

,,Jestli chceš, já neodmítnu…“ kývnul hlavou Tom.

— o několik dní později —

Pan Bruno už se dál o složku Bill a Tom moc nezajímal. Oba dva byli spokojení, proto nechal Billa v klidu dělat svou práci. Tom měl na Billa telefonní číslo, a tak tomu bylo i naopak. Oba chlapci spolu byli v kontaktu a byli spolu, co nejdéle to šlo. Tom už byl za tu dobu i několikrát u Billa doma. Zatím se mezi nimi ale nic vážného nestalo a ani jeden to neměl v plánu. Kdyby byl Tom povahově podobný Christianovi, jisto jistě by už s ním dneska i spal.
,,Mám pro tebe skvělý program na dnešní večer,“ volal Billovi Tom okolo druhé hodiny odpoledne.

,,A co budeme dělat?“ zajímal se Bill.

,,Půjdeme do kina a potom na večeři,“ usmál se Tom do telefonu.

,,No a na co půjdeme?“ optal se Bill.

,,No… na co budeš chtít.. v šest pro tebe přijedu a přivezu ti i program, něco po cestě vybereme, jo?“ Tom chtěl po Billovi potvrzení.

,,Okay, budu se těšit…“ zakončil hovor Bill a šel se ještě něčeho malého najíst. Okolo 16:00 se šel upravovat. Jessicu potřeboval jen na opravdu výjimečné chvíle. Vlasy si svázal do culíku a tradičně se nalíčil. Oblékl si tmavé džínsy a k tomu tmavě modré tričko. Nechtěl dnes vypadat nijak přeplácaně. I Tom potvrdil, že se mu Bill líbí, když je sám sebou. A přesně v 18:00 u něj zazvonil zvonek. Tom býval ještě přesnější než hodinky. ,,Hned jsem dole,“ výsknul Bill do kecafonu, sbalil si ještě tašku přes rameno a už běžel dolů.

,,Ahoj..“ majetnicky se Tom usmál a Billa přivítal polibkem.

,,Ahojky…“ usmál se Bill a Toma objal. Společně potom došli k autu, kde Bill vybral z programu nějakou animovanou komedii. Tom souhlasil, vždycky byl přímo nadšen Billovou roztomilostí.
Když dorazili na místo, koupili si místenky úplně nahoře, tam je totiž podle obou nejlepší výhled na plátno.

,,Ale žádný popcorn, nezapomeň, že potom jdeme ještě na tu večeři…“ připomněl Tom.

,,Hm, tak já si dám jenom nějakou perlivou vodu…“ pousmál se Bill. Počkal na Toma, než nakoupí pro oba pití, a potom šli společně do kinosálu číslo 7, kde měl každou chvílí začít film, na který se rozhodli jít.

—

,,A kam pojedeme?“ dobýval Toma Bill už asi 15 minut.

,,Zarezervoval jsem nám stůl v jedné restauraci s výhledem na město a Labe… teď večer to bude parádní romantika…“ šibalsky se Tom usmál na svůj protějšek.

,,Tak takhle jsi na mě připravenej…“ zasmál se Bill, Tomova snaha se mu začínala náramně líbit…