Otravná ozdravovna? Ne, něco víc! 1.

Posted on by Janule
autor: Kiki

Jak jsem se už zmiňovala v jednom díle ‚Jiné planety‘, že jsem začala psát novou FF, tak jsem to splnila. Začala jsem to psát v ozdravovně a nechala jsem se jí inspirovat (trošku xD). Doufám, že tato FF bude mít aspoň nějakou úspěšnost u Vás, jako mé předešlé povídky. Nebudu už zdržovat a můžete se pustit do čtení Ozdravovny xD

„Pojedeš tam a hotovo, Bille, podívej se na sebe, jak vypadáš?! Prostě pojedeš přibrat a hotovo! Jedeš za týden, tak si sháněj věci. Víc se o tom bavit nebudu!“ Ukončila debatu o tom, jestli její syn pojede přibrat, Simone.
„Ale mami…“
„Dost!“
„Je mi 16!“
„No a? Kdyby ti bylo do patnácti, tak to máš zadarmo! Už jsem ti to s Gordonem zaplatila. Bille, je to dvanáct tisíc!“ Věděl, že na tom finančně nejsou nejlíp a že se máma o něj bojí, tak se raději odebral do pokoje. Lehl si na postel, ruce dal za krk a přemýšlel. Bál se, že to tam bude stejné jako ve škole. Nikomu to neřekl, ani mámě s tátou, ne, ale šikanovali ho. Začaly mu po tvářích stékat hořké, slané a studené slzy, které mu rozmazávaly líčení. Byl večer, tak se rozhodl, že se půjde umýt.
V koupelně se svlékl, Vlezl do sprchovacího koutu a nechal na sebe dopadat horkou, ale příjemnou vodu, a jako by čekal, že to všechno spláchne, odnese to trápení, ale… nestalo se tak. Oblékl si čisté spodní prádlo, zalehl do postele a vydal se do říše bez problémů a starostí… říše snů.
Ráno se vzbudil kupodivu o 10 minut dřív, než mu měl zazvonit budík. Spát už nemělo cenu, tak udělal ranní hygienu, oblékl čisté spodní prádlo a oblečení, znova zalezl do koupelny, kde si vyžehlil vlasy, které nechal splývat po ramena. Nalíčil se a vydal se dolů za mámou. Ta už tancovala v kuchyni a připravovala vafle. Bill se do toho s chutí pustil, a když polkl, začal. „Mňam, mami, ty jsou dneska dobré. Tak co se děje?“
„No… víš…“ začala opatrně a taky tak pokračovala. „Poslali nám špatný termín. Máš už nástup pozítří…“
„Cože?!!!“ Začal prskat vafle, které zrovna měl v puse. Tak krásně mu ten den začínal, a ona takhle!
„Dneska do školy půjdeš, napíšu ti omluvenku, tu ukážeš učitelce a zítra už tam nemusíš.“ „Mami! Děláš si srandu? Řekni že jo? Prosím…“ škemral.
„Ne, nedělám si srandu…“
„To je snad zlý sen!“ zabědoval.
„Ale zlatíčko… najdeš si nové kamarády a…“
„Není mi pět, mami!“ Porval další vafli, batoh a utekl ke vchodovým dveřím. „Čau!“ procedil skrz zuby a ač nerad, vydal se směrem k tomu ústavu, kterému se říká škola. Hodil na záda batoh a sykl bolestí. Úplně zapomněl na jizvy na zádech od ‚kamarádů‘. ‚Tento den už nemůže být horší‘ pomyslel si. Omyl!

Hned když vešel na školní pozemek, seběhla se kolem něj parta kluků. Naskočila mu husí kůže. Věděl, co přijde. To, co každý den. Zprvu jen tak na něj hleděli, ale pak se začali přibližovat. ‚To není dobré‘. Naštěstí ale začalo zvonit a začali pouštět studenty dovnitř školy.
„Máš štěstí, Trümpere! Počkej ale po škole!“ promluvil na něj jejich vůdce a kroužek se začal rozpadat. Nahlas si oddechl. Ihned se rozešel do školy, kde začal hledat třídní. Nakonec jí našel v kabinetě.
„No dobře, a to tam budeš celé tři týdny?“ ptala se, když mu to podepisovala.
„Jo.“ Pokýval hlavou.
„Tak jo.“ Podala mu to s těmito slovy a Bill mohl spokojeně a s poděkováním odejít. Došel do třídy, kde rovnou zamířil na své místo, které se nacházelo vzadu u okna. Byl s tím spokojený. S nikým a ani před ním nikdo neseděl. Nachystal si věci, za minutu zazvonilo a do třídy vešel učitel, kterého Bill nenáviděl. On jeho očividně taky ne.
„Táák, koho si dneska vyvoláme k tabuli? Á, pan Trümper!“ zvolal radostně a zároveň škodolibě. Bill na něj hodil jeden ze svých šklebů a s žákovskou, kterou položil na učitelský stůl, se vydal k tabuli. Učitel mu zadal příklad, který si myslel, že nevypočítá. Mýlil se. Bill je průměrný žák a ne pětkař. Do pěti minut ho měl vypracován. Podíval se vítězoslavně na učitele, který to zatím kontroloval. „No dobrá. Dneska za jedna.“ Bylo vidět, že mu jí nechce vůbec dát.

Zbytek dne proběhl v pohodě. Konečně nastal konec školy a on se vydal domů. Procházel kolem temné ulice, jako vždy, ale dneska mu někdo strnul batoh ze zad, povalili ho na zem a začali do něj kopat. Hned mu bylo jasné, kdo to je. Jeho spolužáci, kteří ho ráno varovali. Začal vzlykat. Po asi čtvrt hodině, která byla pro Billa utrpením na denním pořádku, a pro ně zábavou, toho nechali a bez jediného slova odešli. Z Billa znova tekla krev. Z rukou, nohou, a taky z jizev na zádech a břichu. Chytl batoh, hodil ho na záda a opět sykl. Jednou rukou si chytil tu druhou a vydal se domů. Věděl, že máma je v práci. Tentokrát šel rychleji. Bál se, že mu to udělají znova. Přišel k vchodovým dveřím a jeho pozornost upoutaly dvě autosedačky položené vedle sebe. Ani se nepodíval, co, nebo kdo v nich je, ale okamžitě odemkl dům a autosedačky opatrně dostrkal (dokopal) do domu. Rychle si umyl ruce a odkryl přikrývky. Vykoukly na něj dvě krásné hlavičky s modrou čepičkou. Zjistil, že to jsou děti… Chlapečci. Vytáhl je z nepohodlných autosedaček a položil je na gauč. Vytáhl ještě nějaké papíry, ale nejprve si chtěl přečíst dopis, co byl na dně z jedné autosedaček…
„Ahoj, Bille!
Nevím, jestli si mě pamatuješ, ale já jsem Lisa. Ani nevím, co bych ti tu měla vypisovat, tak stručně – Toto jsou tvoje děti. Jmenují se Sebastian a Chris. Narodili se ve stejný den jako ty, takže 1.9. Více se dočteš v papírech. Ty papíry jsou na to, že jedny, kdybys je nechtěl, tak je můžeš dát k adopci. Ty druhé, na to, abys sis kluky mohl vzít do své péče. Oba jsem podepsala. Omlouvám se, ani jsi nevěděl, že jsi táta, ale oba jsme věděli, že to byl pouze úlet. Proto jsem ti to nechtěla říkat. Promiň, nemůžu se o ně starat. Jako jediný jsi mě napadl ty. Vím, že ty budeš určitě bezvadný táta. Postarej se o ně, prosím! Děkuju!“

Takže, já jsem táta? A to zrovna v nejhorší chvíli!

autor: Kiki
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3

13 thoughts on “Otravná ozdravovna? Ne, něco víc! 1.”

  4. šmarjáá toe teda hatlanina 😀 moc pěkně napsaný docela to bylo drsný že zase Billa zmlátili 🙁 nechceš malinko ubrat? Ve všech povídkách ho mlátěj 🙁 Chudáčka mno 🙁 jinak krásný moc povedený. 🙂

    Odpovědět

  5. Hej já se v tom už ani skoro nevyznám… skvělý, jsem zvědavá, jak to dopadne… Ale Simone určitě nebude zrovna nadšená… xD

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics