autor: Lea
Toho rána bylo všechno pochmurné a smutné. Sluníčko bylo zalezlé za těžkými šedými mraky a ne a ne vykouknout.
To Billovi na náladě moc nepřispělo. Když se probudil, byl celý smutný a rozmrzelý. A sotva si vzpomněl na včerejšek, tlačily se mu slzy do očí. Jak mu to jen Tom mohl udělat? Byl šťastný. Zamilovaný. A Tom mu zasadí takovou ránu. Zlomil mu srdce.
Vstal. Jeho bříško se hlásilo o pozornost. Chtěl si jít dát snídani, ale… dveře byly zamčené. Co to? Vztekle do nich praštil. No jistě, Tom ho zamkl.
,,Otevři!“ zaječel hlasitě. Začal bušit do dveří pěstičkama. Ty se po chvíli otevřely a stál v nich Tom.
,,Co tady řveš? Chci spát,“ zaprskal.
,,A já chci jídlo!“
,,Dostaneš ho, až se mi bude chtít,“ ušklíbl se Tom a zabouchl dveře. Zamkl a odešel.
Bill zůstal stát jako opařený. Dopotácel se k posteli a sedl si na ni. Chvíli nehybně seděl a pak se rozplakal. To přece není možné. Tom… jeho milovaný Tom… se chová jako nějaká zrůda. Jako bytost, která nemá city. Jako člověk, kterému na něm vůbec nezáleží. Ale vždyť to byla jeho láska! Jeho bratr…
Proč se s tím nedokáže smířit? Vždyť by se nikdo nedozvěděl, že miluje svého brášku. A byly by šťastní. Ale on je prostě tak tvrdohlavej…
Po dvou hodinách Tom nepřicházel a Bill už doslova kňučel hlady. Do bříška ho chytaly křeče. Tak moc chtěl jídlo, jídlo… ale Tom nejspíš spal.
Když už myslel, že hlady omdlí, dveře se otevřely a vešel Tom. Zabodl do Billa chladný pohled.
,,Pojď dolů,“ utrousil a odešel. Bill se zvedl a sešel dolů. Oči se mu rozzářily, když uviděl talíř s toasty. Hladově se na ně vrhl a začal jíst.
Tom stál za jeho zády, opřený o linku a sledoval Billův bělostný krk, který zčásti halily jeho černé vlasy. Byl tak krásný… ale ne, takhle nesmí uvažovat! Vždyť je to jeho bratr!
Najednou se Bill prudce otočil a zadíval se mu do očí. Tom se zatvářil překvapeně, ale očima neuhnul. Sledoval Billa, jak najednou pomalu vstal a přešel k němu. Viděl, jak se jeho nádherný obličej přibližuje čím dál víc, a pak ucítil ty dvě slaďoučké jahůdky na svých rtech…
Ani nevěděl, proč mu tu facku dal. Reagoval v afektu. Opravdu ho nechtěl uhodit. Ta facka Billa porazila. Jeho drobné tělíčko se chvíli třáslo, ale pak už se jen otřásalo v srdcervoucích vzlycích.
Tom se zarazil a upřeně hleděl na svou pravou ruku, která Billa uhodila. To nechtěl. Bylo mu chlapce líto, nechtěl, aby plakal. Už, už ho chtě jít utěšit, když vtom mu zazvonil mobil. Podíval se na Billa omluvným pohledem a odešel zvednout telefon. Na víc se nezmohl. Nevěděl, že tohle Billa jen utvrdilo v tom, že se teď budou navzájem nenávidět…
,,Ano?“
,,Nazdar.“ Tom se zamračil. Poznal hlas svého nevlastního otce.
,,Co chceš?“ vyštěkl nevrle a posadil se na pohovku.
,,Hele, ty spratku, kdyby to nebylo nutný, tak ti nevolám, tak drž hubu. Věř mi, že kdybys nebyl můj syn, tak ti rozmlátím obličej,“ prskl Gordon a Tom pozdvihl obočí. Takže ještě neví, že Tom není jeho.
,,Dneska ráno přišly Davidovi na účet peníze od Kaulitze.“
,,No a?“ Tom nechápal, kam tím míří.
,,Zítra toho skrčka dovezeš domů.“ Tom vykulil oči, otevřel pusu a dlouhou chvíli nevydal ani slovo.
,,A-Ale to nejde,“ vykoktal nakonec.
,,A proč by to nešlo?“ odsekl Gordon.
,,Nešlo by prostě…“
,,Ne, nešlo! Je mi jedno, že už ti nebude dělat kurvu. Vím, co s tím klukem děláš,“ ušklíbl se Gordon a radoval se z Tomova neštěstí. Podvědomě totiž tušil, že jsou ti dva do sebe zamilovaní…
,,Gordone…“ Tomovi se zlomil hlas. Mohl to tušit, že tu Bill nezůstane věčně. Co si jenom počne? Přivřel bolestně oči. Cítil, jak ho začínají pálit. ,,Kdy?“
,,Zítra. I když nejlepší by bylo, kdybyste to stihli teď. Takže ať se sbalí, a ty se pak koukej vrátit domů.“ S těmito slovy Gordon zavěsil.
Ozvala se nepříliš hlasitá rána, jak Tomovi vypadl mobil z ruky. Nevšímal si toho. Co to sakra udělal? Rozhádal si Billa teď… teď, když musí pryč. Opustí ho. Co bude bez něho dělat?
Tom si teď, teď když bylo pozdě, uvědomoval, že ho pořád nejspíš miluje. Že ho nedokáže jen tak opustit… do čeho se to dostal?
Ani si neuvědomoval, že vstal a jde do kuchyně. Jeho oči sklouzly dolů a z pohledu, který viděl, ho bodlo u srdce. Bill seděl na zemi, kolena přitáhnutá k bradě, obličejík schovaný do dlaní a plakal. Plakal kvůli Tomovi…
Tom si sedl k Billovi a pohladil ho po vlasech. Ten sebou cukl a vyděšeně se na Toma zadíval. Jako by se bál, že ho Tom znovu uhodí..
,,Neboj, Bille. Omluvám se za tu facku,“ zašeptal a políbil ho na tvář. Když si všiml zmatení v Bilových očích, usmál se.
,,Miluju tě, Bille. Miluju.“
Chvilku bylo ticho, které přehlušovaly jen Billovy výdechy. A pak… Bill řekl ty čtyři proklatá slova, která to všechno změnila.
,,Ale já tebe ne.“
Tom se zarazil. Pomalu se na Billa podíval.
,,Cože?“ zeptal se nevěřícně.
,,Nemiluju. Co si o sobě myslíš, Tome? Že mi vynadáš do děvek, pak mi dáš facku, ječíš na mě, že je mezi náma konec, a když pak přilezeš, že mě miluješ, tak co? Já mám nad tím mávnout rukou a začít tě líbat?“ zvýšil Bill hlas. Slzy vzteku ho pálily v očích, ale přesto se dál na bratra nevraživě díval.
,,Byl jsem v šoku,“ snažil se Tom bránit.
,,To já taky!“
Tom nevěděl, co říct. Věděl, že si za to může sám. Ale Billa zoufale potřeboval. Nedokázal se smířit s tím, že už ho nikdy neuvidí.
,,Prosím, Bille. Sbalme se a odjeďme pryč. Někam daleko. Daleko. Pojedeme někam k moři, za sluníčkem. Najdeme si domov a práci. A budeme spolu šťastní,“ zašeptal. Tak to měl totiž v plánu. Odjet s Billem pryč z Německa, aby nikdo nebránil jejich lásce. Bill ale z toho byl tak v šoku, že se musel pohrdavě zasmát.
,,Ty jsi tak egoistickej, Tomane. Já tu mám rodinu, jestli sis nevšiml,“ vyštěkl. ,,A s tebou bych už nikdy nikam neodjel,“ dodal zarputile. Tom sklopil oči a cítil, jak mu vlhnou. Tohle nečekal. Nečekal, že ho Bill odmítne.
,,Je to tvoje poslední slovo, Billí?“ zeptá se šeptem a na malý okamžik se střetnou jejich stejné oči. Bill ty svoje sklopil.
,,Ano,“ vydechne.
Tomovi se zhroutil svět. Už ho nikdy neuvidí… bude se s tím muset smířit. Ale to nejde… vždyť on ho tak moc miluje…
,,Tak si běž zabalit. Jedeme domů.“
autor: Lea
betaread: Janule
nikdy mi tu nefungujú komenty, ale milujem túto ff-ku. :-* a vlastne všetky čo sú na tomto blogu… len komenty nefungujú tak ako majú 😀
To je smutny 🙁 ale muže si za to sám blbeček :-/
no ne! =´( Billíne!!! okamžitě něco udělej! hned! prostě snim budeš!! =// awwww.. mě ten díl poprvdě uplně dojal .. x(
OMG! To snad né! Billy.. řekni že nikam nechceš! Že chceš zůstat se svým bráškou! Prosím!
no vidíš broučku, už ses dočkal! frčíš domů! hip hip hurá, ne? 🙂 už jenom nějak zpracovat Toma, aby tam s ním zůstal, a bude vymalováno!
[3]: Nene, jen ať si odejde… Však Toma to bude ještě mrzet… Krásný xD
neeee, to neee… vždyť je to tak smutný… přece ho jen tak nepustí domů… honem napiš další díl, nebo z toho zešílím!!! Prosím!!
ou.. no .. Tom to prehnal..necudujem sa Billovi ze to urobil.. som zvedava na pokracko…sup…sup… xDD
kdyby sis to neposral tak ste mohli bejt spolu….xP
ty jo tak teď to musim dohánět. Uteklo mi dost dílů. A jen co kouknu tak už tu je poslední. Leo nechce se mi tomu věřit. Tak jdu se do toho pustit.