autor: Tomi
Bill
„Ty jsi taková svině. Teď jsem tě odhalil. Je mi z tebe na nic. Jsi hnusnej nejvíc. Že jsem tě potkal. Kdybych tě nikdy neviděl. Udělal bych líp. Jak jsi mohl. Já jsem křivdil chudáčkovi Chrisovi. Vypadni. Vypadni!“
„Dělal jsem to pro nás. Miluju tě.“
„Jsi ubohej. Málem jsi ho zabil. Já tě nenávidím. Slyšíš? Nenávidím!“
„Bille?“
„Nesahej na mě. Dobře, abys neřekl, že jsem hajzl, tak máš měsíc na to, aby ses odstěhoval.“ Dneska jsem chytil Tomyho, jak sype nějakej prášek do sklenice a Chris jí skoro celou vypil. Bylo mi líto, že jsem musel chudáčka vystavit dalšímu účinku drog, ale nebylo zbytí, chtěl jsem mít jistotu.
Chris
Takovej obrat jsem nečekal. Musel mýho Billa tak milovat, že by i zabíjel. On se měl léčit a né já. Tohle už asi není jenom láska, ale nebezpečná posedlost.
Tomi
Ztratil jsem úplně všechno. Svojí hloupostí. Přestěhoval jsem se zpátky do svýho bytu, ještě štěstí, že mým podnájemníkům akorát končila smlouva. Byl jsem sám v prázdným bytě a mohl jsem přemýšlet, co jsem udělal špatně. Tolikrát jsem Billovi psal a volal, až si změnil simku. Ze začátku jsem stál před jeho barákem v autě a čekal, jestli ho neuvidím. Zdálo se mi o něm. Nemohl jsem ani jíst, spát, nic. Musel jsem na něj myslet každou buňkou svýho těla. Bylo to krutý vědět, že se ho už nikdy nedotknu. Nebude mi patřit ani jeho tělo ani duše. Byl jsem pro něj ten nejhorší zrádce. Na zdi jsem měl nalepený jeho fotky.
Asi po půl roce jsem si našel Keirina. Pravej opak Billa. Drobnej blonďáček, kterej by pro mě udělal všechno. Za každou cenu jsem chtěl zapomenout, ale nešlo to, ať jsem se snažil sebe víc.
„Jééé, ty jsi krásnej.“ Vykřikl jsem, když ke mně přiběhl malinkatej chlupatej pejsek. Vzal jsem ho do náruče. Zdálo se, že mě poznává.
„Sandy! Sandy!“ Přede mnou se objevil ON. Rozetřásla se mi kolena. Byl krásnější než dřív. Asi to bylo tím, že jsem ho takovou dobu neviděl.
„Bille?“
„Ty máš drzost po tom všem.“ Tvářil se jako bůh pomsty. „Dej mi ho.“ Podal jsem mu psa. Naše ruce se dotkly jedna druhý. Uskočil, jako by ho kousl had.
„Můžu si s tebou promluvit? Prosím.“
„Ne, spěchám.“
„Prosím.“
„Dobře máš na to deset minut.“
KONEC
autor: Tomi
betaread: Janule
konec si jako máme domyslet? pche… další řadička by nebyla?… chudak chris… sem ráda jak to dopadlo 😉
jako doufám, že se k němu nehodlá vrátit…xD
[2]: Já taky!!!!
Tak to já doufám, že se k němu vrátí! 😀
Neverím vlastným očiam. On do toho Bill zase vlezie? Toto by bol s Chrisom asi koniec. Škoda toho konca. Je to úplne skvelý príbeh, ale je mi ľúto, že sa v podstate všetci ničia. Je mi strašne smutno.