autor: Rachel
Čokoládově hnědá očka už asi posté stočila svůj pohled na prázdnou cestu, po které jen občas bez jediného náznaku zastavení přejelo auto a jejich majitel si sám pro sebe tiše povzdychl, hubenou ručkou si podpírajíc svou hlavinku. Bylo krátce po poledni, sluníčko už od brzkého rána stačilo stočit své paprsky na druhou stranu a ozářilo tak Billovu malinko posmutnělou tvářičku, která už hodnou chvíli zvědavě vykoukávala z kuchyňského okna s výrazem, plným očekávání. Bill si zastrčil pramínek havraních vlásků za ouško a smutně vyšpulil pusinku. Od rána uplynulo sice jen několik hodin, jemu to však přišlo jako celá věčnost. Věčnost od chvíle, kdy se posadil na židli k oknu a jen velmi netrpělivě vyhlížel auto s majáčkem na střeše. Co chvilku si na židli nedočkavě poposedl a očima přejížděl po prázdné silnici za oknem, očekávajíc tak svou lásku, které se už od včerejšího večera, co ji v nemocnici opustil, nemohl dočkat. Jen při té nádherné myšlence, že bude mít svého Toma opět u sebe a bude se o něj starat se přes Billovy rty mihl šťastný úsměv, o to víc však Billova očka posmutněla, když se jejich pohledu naskytla prázdná ulice.
Bill sklopil hlavinku a už asi posté si prohlížel své pečlivě upravené černé nehtíky bez jediné chybičky. Uběhlo jen pár minut od doby, kdy spolu s Ann poobědvali a jen při pouhém pohledu na hodinové ručičky, které se najednou podle Billa posouvaly až velmi pomalu, Bill zavrtěl svou střapatou hlavinkou a sklesle svěsil ramínka.
„Já se snad nikdy nedočkám,“ povzdychl si tiše a pootočil se směrem k mamince, která právě skládala špinavé nádobí do myčky. Sama pro sebe se usmála nad nedočkavostí svého synka a nad větou, kterou dnes slyšela už poněkolikáté. I ona se na Toma velmi těšila, zároveň si však pamatovala lékařova včerejší slova. Pomalu přešla k sedícímu Billovi a konejšivě jej pohladila po uhlově černých vláscích.
„Ale dočkáš, Billi, uvidíš. Víš, co říkal včera pan doktor? Že čeká Toma ještě jedna prohlídka a až po ní nám ho dovezou. Ani se nenaděješ a bude tu, hm?“ mile se pousmála na Billa, který znova svěsil hlavinku a jen náhodou mrkla na cestu, v tom se však její srdce zastavilo a vynechalo jeden úder.
Ze zatáčky, skryté za stromy se vynořilo známé auto a už z dálky šlo dobře rozpoznat, kde zastaví. Anniny rty rozzářil široký úsměv a Ann znova pohladila po vláscích Billa, jehož očka byla stále upřená někde u jeho nohou. Jejich majitel ani netušil, že jeho dlouhé a netrpělivé čekání je právě teď u konce a on už se konečně dočkal. Uvědomil si to až ve chvíli, kdy se k jeho oušku dolinul maminčin radostný hlas a Annina tvář se celá rozjasnila.
„Podívej,“ vybídla Billa a sama rukou ukazovala na auto za oknem, které právě zastavilo před jejich brankou a vyskočily z něj dvě osoby, míříc k zadním dveřím. Billova očka zvědavě pozvedla svůj pohled a Bill vykoukl z okna ven na chodník a…
Ticho, které až doposud v kuchyni vládlo přerušil jeho hlasitý pískot, který se roznesl celým domkem a způsobil tak asi vteřinové ohluchnutí Ann, které na okamžik dokonale zalehlo v uších. Malinko zatřásla hlavou a polekaně vzhlédla, pohled na to šťastné černovlasé stvořeníčko jí však vyvolal na tváři milý úsměv. Billova očka se rozzářila radostí a Bill vesele zatleskal svýma hubenýma ručkama, zvonivě se chichotajíc. Stačil jen pohled na auto před brankou a on už věděl, že je toho nekonečného čekání konec. Sladce zamrkal a vyskočil ze židle jako střela. Nechtěl čekat už na nic. Vesele a uvolněně se rozesmál a jako blesk vystřelil z kuchyně na chodbu, míříc tak k proskleným domovním dveřím.
„Tomí je tady!!! Jupííí,“ hlasité pištění se rozneslo celým domkem a Bill nadšeně capkal ke dveřím, za kterými šly matně rozpoznat tři postavy. Rychle sáhnul po klíči, otočil jím v zámku a otevřel dveře.
„Tomííí,“ Billova tvářička se šťastně rozzářila a Bill se nedočkavě vrhnul do náruče svému miláčkovi, který jen tak tak stačil udržet rovnováhu, přesto se však vesele rozesmál spolu s ním. Jeho rty se zvlnily do krásného úsměvu a Tom si Billa přivinul k sobě ještě blíž, nasávajíc omamnou květinkovou vůni jeho vlásků, do kterých okamžitě zabořil nosík a něžně je políbil. Bylo mu úplně jedno, že teď vedle něj stojí dva statní muži z nemocnice. Konečně byl doma a v náruči svíral svou jedinou a pravou lásku, nic pro něj teď nebylo důležitější, než jeho černovlasý andílek, který se mu teď zvonivě chichotal do trička. Zároveň mu však také přišlo nevhodné, že se na ně dívají dva páry očí, proto se od Billa jemně odtáhl a na oba s úsměvem mrkl.
„Děkuji moc, těch pár věcí už si odnesu sám, nemusíte mít starost,“ usmál se a viděl, jak mu oba úsměv oplatili a zdvořile se s ním rozloučili, nasedajíc do svého auta, které během několika minut opět zmizelo v zatáčce. Tomův pohled se stočil někam k listům stromů, se kterými si pohrával teplý letní větřík, netrvalo však dlouho a Tomovy myšlenky přerušilo to nejkrásnější, co je přerušit mohlo. Byl to ten nejkrásnější hlásek, který přerušil vzniklé ticho mezi nimi a donutil tak Toma zadívat se do rozzářené tvářičky, která k němu právě vzhlížela. Bill se krásně usmál a packou pohladil Tomovu hebkou tvář.
„Tomi,“ špitl něžně oslovení, které Tom tolik miloval a mile zamrkal. Nemohl tomu uvěřit. Nemohl uvěřit, že se jej dočkal, že všechno to zlé, co prožil se v dobré obrátilo a před ním teď stojí osůbka, za kterou by klidně položil i svůj život, které dal své zaláskované srdíčko a kterou miloval víc, než kohokoli na světě. Jeho princ, jeho Tomi. Znova mile zamrkal a upřel své čokoládky na dredáčka, na jehož rtech se rozlil zářivý úsměv.
„Ahoj, broučku. Moc ti to dnes sluší,“ pochválil jej a očima přejel Billovu krásně štíhlou postavu, sledujíc, jak tomu černovlasému smíškovi v jedné vteřince zrůžověla líčka. Bill se nesměle uculil a jen velmi nemotorně se snažil skrýt své stále větší a větší červenání.
„Děkuji, Tomi. Už jsem si myslel, že se tě nedočkám. Pojď dál,“ vyzval jej konečně a sám se ochotně sehnul pro pár Tomových věcí z nemocnice.
Oba vešli na chodbu a zavřeli za sebou dveře, jen co se však Tom stačil vyzout, už jej objímala Ann, která za nimi vyběhla samou nedočkavostí až na chodbu. Pevně jej sevřela ve své náruči a dlaní jej pohladila po dredech.
„Tome, no konečně. Už jsme se na tebe tolik těšili, nemohli jsme se dočkat, až přijedeš. Myslela jsem, že se mi tu Billi samým tím čekáním a vyhlížením rozpustí,“ usmála se a odtáhla se od Toma, aby jej mohla políbit na tvář. Tom se usmál a mrkl na Billa, nato se však otočil znova na Ann.
„Já vím, omlouvám se, ale musel jsem jít ještě na tu jednu prohlídku a… Pan doktor říkal, že jsem v pořádku, jen se nesmím namáhat, ale mám odpočívat. Zítra dopoledne mě přijde prohlédnout,“ připomněl důležitou věc a viděl, jak Ann pokývala hlavou, očima přejíždějíc po kuchyňské lince s několika hrnci a příbory.
„Tak to je úžasné, že jsi v pořádku. Odpočívat budeš a to teď hned. Billi ti to v pokoji už připravil. Může ti pomoci a uložit tě, já ti zatím ohřeju oběd, určitě ti muselo vyhládnout. Dnes jsem vařila tvoje oblíbené jídlo,“ dodala lákavě a viděla, jak se Tom celý rozzářil. Souhlasně přitakal a zatímco Anniny kroky zamířily do kuchyně, on spolu s Billem poodešel ke dveřím jejich společného pokoje.
Celým pokojem, ponořeným do zlatavé sluneční záře, se roznesl Billův hlásek a jeho majitel se spolu s taškou s několika Tomovými věcmi přesunul až k velké posteli, neustále povídajíc svou upovídanou pusinkou. Tom se sám pro sebe usmál a zavřel za nimi dveře, když však uviděl, jak se Bill s neskrývanou energií a horlivostí hrne do vybalování jeho tašky, popošel k němu blíž a s úsměvem zavrtěl hlavou.
„Ale, Billí, s tímhle mi nemusíš pomáhat. Tohle zvládnu i sám,“ mrkl směrem k tašce, ani v nejmenším však neočekával Billovu reakci. Bill se napřímil, pozvedl nosík trošku nahoru a protestně vyšpulil rtíky, založíc si ruce v bok. Zavrtěl svou střapatou hlavinkou a důležitě zamrkal.
„Tománku, já jsem přeci Vaše sestřička a mou povinností tedy je se o Vás postarat a pomoci Vám. Laskavě mi proto neodporujte, nebo… nebo uvidíte,“ dodal narychlo a snažil se udržet svou vážnou a naoko přísnou tvář, což bylo při pohledu na Toma, který jen tak tak zadržoval smích téměř nemožné. Proto se jen důležitě zvedl a kývl hlavou směrem ke dveřím. „Teď si hezky lehnete a já Vám donesu nějaké jídlo, ano?“ oznámil Tomovi, který už nedovedl déle udržet vážnou tvář. Jemně si Billa přivinul k sobě a šibalsky se zaculil, dlaní sjíždějíc na místečko, které na Billově těle tolik miloval.
„Takže oběd až do postele? To si nechám líbit,“ zašeptal s úsměvem a pohladil Billa po tom dokonalém místečku. Bill zvědavě vykulil očka nad tím jedním jediným dotykem, když však jeho pohled sjel někam dolů na jeho zadeček, po kterém teď přejížděla Tomova teplá dlaň, v duchu se sám pro sebe zaculil, nato se však na Toma naoko přísně podíval. Tak tohle bys chtěl, Tomí.
„No, vidíte, a zase děláte to, co nemáte,“ pronesl káravě a se vztyčeným ukazováčkem pohrozil Tomovi, který se na něj usmál tak krásně a nevinně, že ani on už nedokázal déle skrývat svůj zářivý a šťastný úsměv. Ba právě naopak. Vesele se rozesmál spolu s Tomem a prstíky něžně přejel po Tomově líci. „Hned ti donesu oběd, Tomi. Ty se zatím převlékni a běda, jestli nebudeš ležet v posteli, až přijdu. Víš, co říkal pan doktor,“ připomenul důležitě, přesto však stále se svým krásným úsměvem. Tom se rošťácky zaculil a pokýval hlavou.
„Rozkaz, sestřičko,“ horlivě přitakal a jemně plácl po zadečku Billa, který jen něco vykníkl a nato zmizel za dveřmi jejich pokoje.
„Tak, a ještě za Billího,“ na Billových rtících se rozlil široký úsměv a Bill s kouskem masa, nabodnutým na vidličce, zamířil do Tomových pootevřených úst, která už jen z posledních sil přijímala stále nová a nová sousta, kterých v poslední půlhodině dostala bezpočet. Tom vydechnul a pomalu žvýkal malý kousek masa, který mu najednou přišel mnohem větší, než jaký ve skutečnosti byl. S úlevou se zadíval na poslední bramboru, jeho myšlenky však přerušil Billův hlásek.
„A ještě za Bobinku,“ dodal, nato se však setkal s Tomovým protestem. Tom zavrtěl hlavou a dlaní přejel po svém napapaném bříšku. Měl pocit, že by se do něj nevešel už ani oříšek.
„Billí, jsem plnej. Už nemůžu,“ povzdechl si omluvně a opřel se o polštář, sledujíc, jak Bill pokrčil svými útlými ramínky a nato zamířil se soustem do svých vlastních úst. Tom se usmál a spokojeně si oddychl. „Ale bylo to výborné,“ přiznal a zamrkal na Billa, který se zářivě usmál a odložil prázdný talíř na podnos na nočním stolku. Přitulil se blíž k Tomovi a jemně mu prstíky otřel drobečky v koutcích.
„Chutnalo ti?“ optal se tázavě, když mu odpovědí byl Tomův milý úsměv, dychtivě se nahnul k jeho narůžovělým polštářkům. Dlouze se políbili a nechali své prsty proplétat se v něžném spojení.
Tom něžně políbil Billa na čelíčko a malinko se zamyslel. Teď byl nasycený až dost a na jídlo neměl v nejbližších chvílích ani pomyšlení, už od rána měl však chuť na něco sladkého a čokoládového, na něco, co jedl zatím jen jednou v životě, přesto mu to však hned napoprvé velmi zachutnalo. Proto se teď malinko nadzvedl a prosebně mrkl na Billa, který si teď pohrával s konečky jeho dredíků.
„Billí, víš, na co jsem dnes ráno dostal chuť?“ optal se tázavě a malinko se zamyslel. Billova hlavinka se zvědavě nadzvedla a Bill překvapeně vykulil kukadýlka, nevědomky tak vrtíc svou střapatou hlavinkou a vybízejíc Toma k pokračování. Tom se usmál a brnknul mu po nosíku.
„Na ten tvůj výborný dort. Tenkrát jsi mi ho pekl, když jsme ještě bydleli v Magdeburku,“ upřesnil a už jen z výrazu v Billově tváři rozpoznal, že jeho broučkovi právě došlo, co má na mysli. Bill se mile usmál a malinko se zasnil. Samozřejmě, že si pamatoval, jak ho tenkrát Tomovi upekl. Ten den se totiž vůbec poprvé jen letmo dotkli toho druhého. Krásně se usmál a pokýval hlavinkou. Moc dobře věděl, na co Tom naráží tím, že na něj dostal chuť, proto se andělsky uculil a jemně píchnul Toma do žeber.
„Ale ale, Tomí by nám chtěl mlsat,“ špitl s úsměvem a neuniklo mu, jak Tom mírně sklopil hlavu. Věděl, že jej teď Bill dokonale prokoukl a že už nemá cenu nic zapírat. Bill se vítězně usmál a přisunul se k Tomovi blíž. Udělal by pro něj všechno, cokoli na světě, proto věděl už teď, čím stráví následující chvilky.
„Ale… ta příprava trvá trošku déle,“ namítl tichounce, měříc si pohledem Toma, který však jen zavrtěl hlavou.
„To nevadí, broučku, já si rád počkám na tvou dobrůtku,“ usmál se a nato už se jeho očím naskytla Billova hubeňoučká postava, rychle mizící za dveřmi…
Sluníčko už zapadalo za obzor, když štíhlé prstíky pomalu dopnuly poslední bílý knoflíček na medvídkovém pyžamku a Bill se naposled zhlédl ve velkém zrcadle, vycházejíc z koupelny na chodbu. Ještě před několika minutami si užíval teplé sprchy a tisíců kapiček vody, které dopadaly na jeho pokožku, teď však jeho kroky zamířily ke kuchyňské lince a k výtvoru, který vzal Bill do rukou spolu s nožem, kávovou lžičkou a talířkem. Dal si opravdu záležet a všechen svůj perfekcionismus vložil do toho sladkého kousku, se kterým teď zamířil ke dveřím jejich společného pokoje. Moc se snažil a také doufal, že to Tom ocení, proto neváhal a lehce zatahal za kliku dřevěných dveří, vcházejíc dovnitř.
Celý pokoj ozařovalo jen světélko za lampičky a Tom, až doteď ponořený do svých myšlenek zvědavě pozvedl hlavu ke dveřím, které tiše cvakly a poodhalily mu tak černovlasou osůbku, vcházející dovnitř. Bill za sebou tiše zavřel a s milým úsměvem přešel až ke svému miláčkovi, se svým mistrovským dílem v ruce.
„Hotovo, Tomi,“ špitl tichounce a opatrně položil na Tomův klín podložku s dortem.
Tomova ústa zůstala v němém pootevření a Tom jen překvapeně hleděl na tu nádheru před sebou. Dort vypadal snad ještě krásněji a už na první pohled chutněji, než tenkrát poprvé a vyvolal tak u Toma neovladatelnou chuť. Tom zamrkal a očima přejížděl po oříšcích, šlehačce a všem možném. To nejkrásnější se však jeho očím naskytlo v tom okamžiku, kdy se pohled jeho očí stočil na prostředek a zároveň vrcholek dortu. Tomovy rty rozzářil krásný úsměv a Tom očima už poněkolikáté přejel ozdobný nápis, napsaný bílou polevou. Miluji tě, Tomi.
Tomova tvář se rozjasnila radostí a Tom se na Billa obdivně zadíval, s neskrývaným úžasem a překvapením v očích. Moc dobře věděl, že by to sám nesvedl a právě proto teď na Billa malinko dojatě mrkl a věnoval mu jeden ze svých nejnádhernějších úsměvů.
„Billi, t-to… to je nádhera. Můžu kousek ochutnat?“ zaškemral prosebně a viděl, jak se Bill celý rozzářil. Ochotně se natáhnul po talířku a noži a vesele kníkl.
„Samozřejmě, miláčku. Je jen a jen tvůj,“ dodal s úsměvem a opatrně ukrojil na talířek malý klínek, podávajíc jej nedočkavému Tomovi i se lžičkou.
„Dobrou chuť,“ popřál mu a poposedl si na posteli blíž k němu.
Tom s úsměvem poděkoval a konečně si nabral na lžičku sousto té vábivě vonící nádhery. Nedočkavě s ním zamířil do svých úst a za okamžik už si vychutnával vynikající chuť těsta, které se mu téměř samo rozplývalo v ústech. Nedočkavě si nabral další kousek a nechal jej podmanit si všechny jeho smysly, přivírajíc tak víčka nad tou úžasnou dobrůtkou, kterou mu jeho láska upekla z lásky.
„Je to vynikající, broučku. Moc se ti povedl,“ přiznal a ani v nejmenším si neuvědomoval skutečnost, že Bill už dávno jen nesedí naproti němu. Teď se k němu tulil a lísal, mile se uculujíc. Tom byl právě plně zaměstnán vychutnáváním si té pochoutky a proto jej ani nevnímal. A to bylo přesně to, čeho chtěl Bill docílit. Měl své vlastní plány pro dnešní večer a neexistovalo nic, co by jej od nich mohlo odradit. Moc dobře věděl, co chce a po čem dnes večer touží. A právě proto se teď přisunul blíž k Tomovi a zlehka olízl jeho ouško.
„Vážně?“ zašeptal malinko svádivě a lehce vydechl, čímž způsobil Tomovi malinko husí kůži. Tom se překvapeně pootočil a pokýval hlavou.
„Vážně,“ přitakal a na důkaz spojil své rty s těmi Billovými.
A to bylo přesně to, na co teď Bill čekal ze všeho nejvíc. A chtěl toho také patřičně využít. Hladově přitiskl své rty na ty Tomovy a vášnivě je začal ochutnávat těmi svými. Cítil, jak Toma jeho počínání malinko zaskočilo a jak dredáček strnul, proto se k němu přitulil ještě blíž a znova nechal své rty splynout s těmi jeho.
„Pojď,“ jemně vzdychl do polibku a mírně povystrčil jazýček, čekajíc, až se Tom alespoň trošku chytne. A Tom neváhal. I on toužil po polibcích a Billově blízkosti, která mu byla tolik dlouho odpírána. Pohodlně se uvelebil v peřinách a přivinul si k sobě blíž Billa, který se teď vítězně usmál a svým nenechavým jazýčkem žhavě obkroužil Tomovy rty, nedočkavě tak vnikajíc do jeho úst. Jeho plán mu zatím dokonale vycházel…
Jejich rty se nechaly unášet těmi druhými a jejich jazyky spolu rozpoutaly vášnivý tanec, plný touhy a chtíče. Tom se pod peřinou malinko zavrtěl a přivřel víčka nad dalším polibkem, který mu Billovy rty věnovaly. Skoro vůbec je nepoznával. Vždy byly spíše nesmělé, opatrné a velmi něžné k těm jeho, teď si však mezi sebe braly jeho polštářky ne s jemností, ale s neskrývanou touhou, což se Tomovi velmi zalíbilo. Málokdy jej Bill líbal tak vášnivě a roztouženě, jako právě teď, přesto se však Tom rozhodl na jeho hru a hru jejich jazyků přistoupit. Lehce o něj otíral ten svůj a tiskl si k sobě Billa, který teď opatrně a velmi pomalounku zajel svou ručkou pod peřinu, zahalující Tomovo tělo. Věděl, co chce udělat a nechtěl čekat už ani vteřinu. Jemně položil svou dlaň na Tomovo horké bříško a lehce po něm přejel, jen velmi nesměle se snažíc sjet packou ještě níž. Moc dobře věděl, co má Tom rád a co je pro něj příjemné a také věděl, jak na něj. Sám pro sebe se usmál nad svým ďábelským plánem a lehce, téměř neznatelně se hřbetem ručky otřel o Tomův klín.
Všechny svaly Tomova těla se napjaly a Tom jen přerývaně vydechl do polibku, kterým jej zasypávaly Billovy nenasytné rtíky. Jeho tělem projelo něco neuvěřitelně silného a vzrušujícího, něco, co jej přinutilo se trhaně nadechnout a stočit pohled na nenechavou ručku někde pod bílou peřinou, která rychle cukla a vrátila se zpět na jeho bříško, zatímco její majitel se na Toma andělsky uculil, vůbec si neuvědomujíc, co tím jedním jediným dotykem dredáčkovi způsobil. Tomova víčka se pevně semknula k sobě a Tom se ještě hlouběji ponořil do Billových úst, která jej lákala čím dál tím víc. Pocit, který právě začal vzrůstat v jeho těle a minutu od minuty sílil stále víc a víc byl silnější, mnohem silnější, než všechny Tomovy předsudky a předsevzetí. Plně ovládl jeho tělo a nechtěl se jej jen tak vzdát, ne teď, když se Tomovi začínal rozehřívat každý kousínek jeho těla, které prahlo po Billových polibcích a dotecích. Stačil jen jeden jediný dotyk, pár polibků a Tom byl dokonale pod Billovou nadvládou. To, co on, s ním nedovedl udělat ještě nikdo, nikdo na světě.
A to poznal i Bill. Stačila vášnivá souhra jeho jazyka s tím Tomovým a jeden jediný dotyk na správném místě a on jej měl přesně tam, kde chtěl. Bylo to až neuvěřitelné, co s Tomem dovedlo udělat pár chvilek Billovy blízkosti, právě to bylo však to, čeho chtěl Bill docílit a co teď s potěšením zaznamenal. Moc dobře cítil horkost, vycházející z Tomova rozpáleného těla, moc dobře cítil tu vášeň a smyslnost v jeho polibcích… a také moc dobře pocítil něco stoupajícího a lehce tvrdnoucího, co se teď jemně otřelo o jeho ručku…
pokračování
