autor: Janule
BILL
Konečně jsme se dokodrcali na kopec a můžeme vystoupit. Oči mám červený jako králík, celou cestu jsem slzel, a když se ohlídnu, jak vypadá nevěsta, tchýně, svědkyně a moje matka, je mi jasný, že tohle schytám. Nenapadlo mě, že to v těch autech bude tak šíleně fičet a obyčejný sluneční brýle na to nebudou stačit. Musíme honem zapadnout někam na záchody a všichni se upravit, než vlezeme do kaple, jinak bychom vypadali jako idioti. Dojdu pro Sabine, pomůžu jí z auta, aby se na těch bílejch kamínkách nezabila a za doprovodu jejích sarkastických poznámek na mou adresu společně zamíříme rovnou na toalety, který jsou naštěstí mimo kapli v malým baráčku vedle. Už jsme se tam stavovali, když jsme tu byli na obhlídce, takže neváháme ani jeden a zapadneme do svých dveří. Na rozdíl od Sabine, já mám celej záchod pro sebe, protože ostatním chlapům se nemělo co rozmazat, takže si hezky otevřu svou kabelu a začnu opravovat napáchaný škody. Stejně bude vidět, že jsem brečel… no co… aspoň to bude vypadat, že jsem dojatej, taky k něčemu dobrý.
Ruka se mi klepe, když se snažím opravit linku, ale nakonec to jakžtakž zvládnu. Ještě si dojdu na malou, aby se mi nechtělo uprostřed obřadu, a když si meju ruce, vrazí do dveří Georg.
„Čau, ženichu, ani jsem tě neměl čas poplivat pro štěstí, ty vole, hned si mi zdrhnul,“ zahlaholí a vrhne se na mě, aby mě objal. Chvilku mě poplácává, prcek jeden, sahá mi sotva po bradu, a pak, zatímco si ulevuje do mušle, chrlí na mě informace, co a jak. Gustav s Tarou už jsou tu prý taky, sedí uvnitř v lavicích, aby se Taře neudělalo nevolno, Vanessa se Sofinkou jsou prý ještě venku, aby malá nerušila křikem hosty, ale hned jak to začne, půjdou dovnitř. Jinak prý zatím žádný novináře nezahlídl, ale můžou bejt skrytý v těch čumilech, co jsou venku před kaplí, to se prej ukáže, až začne obřad. Huba mu jede, sotva ho stačím vnímat, a když si umeje ruce a zazubí se na mě do zrcadla, teprve si všimne mých červených očí.
„Nebul, ty vole… svatba není pohřeb,“ mrkne na mě a zase mě vtáhne do svýho medvědího objetí. „To se poddá, zvykneš si, uvidíš. Každej si zvykne,“ mluví nejspíš z vlastní zkušenosti. „A krom toho, ty to nemáš na furt, tak co řešíš? Až budeš chtít, zbavíš se manželky, jen to fikne,“ směje se, když mě pouští z náručí.
„Já nebulim, ty pako, to mám od větru,“ konečně se zmůžu na slovo, a rozesměju se.
„Aha, člověče, ale vypadá to, jako bys fakt brečel,“ potvrdí mi Geo mou teorii o dojatých svatebčanech. „Aspoň budete věrohodný,“ ukončí náš rozhovor basák a společně vypadneme ze záchodů.
Sabine ještě venku není, asi jí údržba trvá trochu dýl, zvlášť, když jí k tomu asistuje svědkyně, její matka a tchýně, tak se rozhodnu na ni počkat. Když jí ty tři konečně propustí znovu nalíčenou a upravenou, společně s Georgem vejdeme do kaple. Zahlídnu Toma s Dejvem, jak stojí vzadu za lavicemi, ale nemám teď čas s nima mluvit, musíme najít oddávajícího, abychom s ním dohodli všechny podrobnosti. V lavicích už sedí pozvaní hosté, předpokládám, že Greta je mezi nimi, určil jsem jí v zasedacím pořádku zvlášť výhodný místo ve druhý řadě, aby si tu podívanou holka užila. Nemám čas ji hledat, teď musíme hlavně sehnat úředníka, aby se ta sláva mohla začít… panebože… drž mi palce, ať to všechno dobře dopadne, nemám z toho dobrej pocit.
TOM
„Pocem, tučňáku,“ zasyčím na svého synovce, a chytím ho kolem pasu těsně předtím, než zakopne o hranu koberce, táhnoucího se až dopředu k oltáři. O vteřinu dýl a natáhne se jak širokej tak dlouhej. Asi mě z něj za chvíli trefí, dneska je jak utrženej ze řetězu.
„Já nejsem žádnej tučňák, strejdo,“ uraženě se na mě otočí a snaží se dostat z mýho pevnýho sevření. „Jsem David a basta,“ div si nedupne tou svojí prťavou nožičkou a mračí se na mě jako čert. V černým fráčku, kterej mu nechal Bill ušít na svatbu, fakt vypadá jako tučňák, nemůžu si pomoct. Bílá košile, černá vestička, dlouhý krovky na zadečku, motýlek u krku… dokonalej malej roztomilej tučňáček. Ale já mám co kecat. Bill mě narval do toho samýho, takže jsme jak starej a mladej tučňák a nemáme si co vyčítat. Sice jsem si vydupal o něco volnější kalhoty, aby mě to mezi nohama netlačilo, ale víc jsem nezmohl. Naštěstí jsem Billovi sice rozmluvil ty cylindry, co nám chtěl nechat vyrobit na míru, ale motýlku jsem se vyhnout nedokázal, a teď mě ten blbej motýl šíleně škrtí, nejradši bych ho serval a zahodil na zem. Jenže copak to v kostele můžu udělat? Brácha by mě zabil… Sakra, už aby bylo po všem… celou tuhle svatbu nám byl čert dlužen…
„Já chci za tátou,“ kňučí špunt a snaží se mi vyrvat z ruky, za kterou ho pevně držím.
„Nesmíš mi zdrhat, to už vydržíš, za chvíli to začne,“ nabádám ho, aby mi neutíkal. „Teď za ním nemůžeš, musí stát vepředu,“ snažím se mu v tom zabránit.
„Ale já na ně nevidím,“ zase kňučí a drápe se mi do náruče. Odevzdaně se pro něj sehnu a zvednu ho nahoru. Chvilku kouká kolem dokola, spokojenej, že konečně vidí na ty davy, co se přišly podívat na svatbu, a usmívá se.
„Mě to škrtííííííí,“ zakňučí zase za chvíli a ukazuje na černého motýlka.
„Mě taky,“ odseknu a zatáhnu za tu jeho ozdůbku, natáhnu gumičku a pustím.
„Jau!“ zaječí to naše malý pometlo na celej kostel… pěkně ho to štíplo. Bill se jen káravě ohlídne, poznal neomylně hlas svého nezdárného synka a zahrozí na nás prstem.
„Vidíš? Buď zticha, táta se zlobí,“ zahudrám Dejvovi do ucha.
„Tos mi udělal ty,“ odsekne a snaží se vysmeknout z mého náručí. Jenže to se přepočítal, chlapeček, už ho nepustím.
„Jau!“ zařvu zase pro změnu já, když mi ten zákeřnej prcek na oplátku práskne motýlkem přímo do ohryzku… panebože, další Billův káravej pohled už nás dva nejspíš spálí na prach.
„Pojď na chvilku ještě ven,“ navrhnu tomu šídlu, ale v tu chvíli ke mně přiběhne Gordon, že už se máme přemístit dopředu, bude se začínat. No konečně, už jsem myslel, že se tam vepředu nedohodnou. Držím prcka za ruku, když jdeme prostředkem, všechny oči sedících hostů se na nás upíraj, nemám tenhle druh pozornosti rád. Nejradši bych tu nebyl… Stoupneme si s prckem vedle Georga a Billa, kterej už je připravenej na příchod svý nevěstinky a sleduju lidi v prvních řadách. Naši sedí po letech vedle sebe, máma uprostřed svých dvou mužů, z jedný strany táta, z druhý Gordon, vedle nich sedí matka nevěsty, pak Vanessa se Sofinkou, mrknu na Gustava s Tarou, ale v tom se rozezní hudba, vzadu se otevřou velký hnědý vyřezávaný vrata, a z nich vyjde nevěsta zavěšená do svýho otce. Tak… šaškárna může začít.
GRETA
Konečně… všechno ztichlo, asistentka oddávajícího nás vyzvala, ať se postavíme, rozezněla se hudba a hlavy všech hostů se otočily dozadu, odkud se blíží nevěsta zavěšená do svého otce. Úžasný… bože, tý Sabine to tak sluší. Vždycky byla nádherná, ale teď vypadá jako bohyně. Nedivím se Billovi, že jí miluje. Taky se tváří slavnostně, a když se člověk líp podívá, vypadá, že se mu chce brečet. Teda… taky bych chtěla takovou svatbu. Dojemnou, krásnou… ach jo. No, snad se dočkám.
Nevěstu zatím otec dovedl až k ženichovi, předal mu jí a šel si stoupnout vedle své ženy. Ti dva se vzali za ruce a otočili se směrem k oddávajícímu, který mezitím přišel a čekal u stolečku. Všichni ti chlapi ve fracích, co stáli a čekali na nevěstu, se poskládali do první řady, aby nepřekáželi, zůstal jen Georg, který si stoupl za ženicha, asi mu bude svědčit, a k němu se přidala zřejmě svědkyně nevěsty. Oba jsou o hlavu menší než ti dva před nimi, což vypadá docela srandovně, vůbec přes ně nemůžou vidět. Ale co… nemůže mít každej dva metry, jako tihle dva černovlasí snoubenci. Trošku mě ruší fotografové a hlavně ten chlápek s kamerou, co to všechno natáčí, ale snažím se na něj nekoukat, a poslouchat, co říká oddávající. Zatím jsou to ale samý takový ty řeči o věrnosti a lásce, o dětech a jejich výchově… no… nic moc originálního to není, už jsem slyšela hezčí proslovy. Myslela jsem, že si budou nevěsta s ženichem říkat vzájemně slib, ale vypadá to, že na to neměli dost odvahy. Vybavilo se mi, jak se nedávno ženil můj bratranec, utrhl si tím pěknej trapas, když uprostřed svýho svatebního slibu chytil okno, zmlknul jako kapr na suchu s pootevřenou pusou a nevěděl jak dál. Celá svatba se během dvaceti vteřin toho strašnýho ticha rozesmála, a bylo to fakt hrozný… někdy je lepší se do takovejch věcí radši nepouštět.
Všichni už jsme se posadili a sledujeme obřad před sebou, ale samozřejmě, něco to neustále ruší. Každou chvilku si někdo smrkne, odkašle, nebo popotáhne. Davídek je celou dobu neklidnej, sedí strejdovi na klíně, ale Tom se ho snaží uklidňovat jak může, je na něm vidět, že mu to tady není moc po chuti. Ale stejně je to tak dojemný. Přede mnou v lavici sedí matka nevěsty, taková milá malá paní, a má u očí bílej kapesníček. Když oddávající mluvil o dětech, nahlas vzlykla, že se na ni otočili všichni okolo. Naše mamča asi taky bude brečet, až se budu vdávat, už jí vidím… Á, konec proslovu, vypadá to, že jde do tuhýho.
BILL
Tak… chlápek dokecal, vůbec netušim, co říkal, nebyl jsem schopnej ho vnímat a jenom poslouchal, jak Tom vzadu za mnou neustále uklidňuje Dejva, aby sebou tak nešil. Nedivím se, musí to pro něj být otrava, stejně jako pro mě, ale já se musím tvářit důstojně a bůhví, jak to všechno nedělám rád a z lásky. Musím se soustředit, nebo se nakonec neožením kvůli tomu, že jsem nedával pozor jako ve škole… právě včas.
„Táži se vás, slečno Sabine Zeilerová, zda dobrovolně vstupujete do manželství se zde přítomným panem Billem Kaulitzem?“ zeptá se ten připlešlej páprda s medailí na krku a já cítím, jak se Sabine vedle mě pomalu nadechuje k odpovědi. Doufám, že teď už si to nerozmyslí, to by byl dobrej trapas.
„Ano,“ řekla zřetelně a nahlas Sab, a mně se celkem ulevilo. Tak… první věc je v suchu.
„Táži se vás, pane Bille Kaulitzi, zda dobrovolně vstupujete do manželství se zde přítomnou slečnou Sabine Zeilerovou?“ optá se ten zvědavec naproti. Ten by čuměl, kdybych mu řekl pravdu, ale to se nedočkáš, chlapče…
„Ano,“ řeknu taky pokud možno nahlas, aby to slyšela celá kaple, když už jsme se tady kvůli tomu sešli. Tak… a jsem v tom až po uši. Právě jsem se oženil. Ani to nebolelo.
SABINE
No vida, jsme manželé. Šlo to celkem hladce. Málem se mi nepodařilo to ano vůbec říct, měla jsem najednou knedlík v krku, a myslela si, že ho nemůžu obyčejným hlasem překonat, ale vyšlo to. Ani jsem nezněla jako krákoravá vrána, jak jsem se obávala. Bill to taky zvládnul celkem v klidu, i když jsem cítila, jak se trošku víc napnul, když se ho oddávající zeptal, jestli si mě bere dobrovolně. Stiskl mi trošku ruku, asi se musel hodně překonávat, než tu lež ze sebe vymáčkl. Slečna asistentka k nám mezitím přinesla stříbrný tácek s prstýnky, tak jsem nastavila levou ruku, aby mi mohl Bill ten zázrak lehce nasadit na prsteníček, a sledovala přitom, jak se mu trošku klepe ruka. Když jsem i já nakonec nasadila kroužek na ruku svého manžela, dostala jsem první manželský polibek a bylo to hotovka. No… nevím, co kdo na tom má, ani mi to nepřišlo moc romantický. Nejspíš proto, že my dva spolu rozhodně dnes v noci neskončíme v manželský posteli, a předpokládám, že mě velice dobře nahradí bratr ženicha. Uff… myslím, že jsem jedna z mála nevěst, která při prvním manželském polibku myslí na to, že její manžel bude trávit svatební noc s někým jiným. S někým, koho by ona sama nejradši v té posteli měla… bože to je ironie. A teď ještě přežít ty šílený gratulace a oslintávání od lidí, který jsem v životě neviděla. Ještěže jsme oba tak vysoký, třeba budeme mít lišej jenom na bradě, výš nikdo z těch prcků nedosáhne.
TOM
„Tak pojď, špunte, jdeme jim popřát,“ pustím konečně Dejva z klína, když se ti dva podepíšou do knihy na stole a stoupnou si tak, aby mohli přijímat gratulace. Jsem smutnej, to je fakt, ale myslel jsem, že mě to vezme daleko víc. Celou dobu přemejšlím o tom, jak asi musí bejt Billovi, když tam tak stojí, a dělá něco, co nikdy v životě udělat nechtěl. On je na tom přece mnohem hůř než já, to on strká hlavu do chomoutu, to on podepsal předmanželskou smlouvu, podle který v případě rozvodu dostane Sabine tučnou částku za to, co pro nás udělala. Jeho budou teď vyslýchat každý noviny a každej časopis, co se tak najednou zbláznil a oženil se, když se předtím tvářil, že je sám… ještě ho čeká velký vysvětlování, ale snad to zvládne. Dejv se mi mezitím vytrhl z ruky a běžel rovnou za tátou, kterej si ho vyzvedl do náručí a přijímá gratulace s prckem obtočeným kolem sebe. Byl jsem rád, že se mi ho podařilo udržet, chtěl běžet za tátou celou dobu, co probíhal obřad. Nejspíš měl pocit, že patří mezi ty dva, ale Bill to nechtěl. Věděl, že by s ním byly akorát problémy, tak jsem ho dostal na starost já.
Konečně na mě přijde řada s gratulací, oba už jsou stokrát oblíbaný od všech, kdo byli ve frontě přede mnou, Sabinina matka pláče, chudák netuší, jaká je její dcera podvodnice, a myslí si, že je na regulérní svatbě z lásky. Naše mamča je už tradičně v klidu, spíš se snaží všechno organizovat, a zatím se jí to daří. Musím si natrénovat úsměv, tuhle šarádu budou určitě všichni nadšeně fotit, takže je potřeba, abych působil jako bratr, který svému dvojčeti přeje štěstí do manželství. Sabine ke mně natočí hlavu, aby přivítala dalšího gratulanta, a když zjistí, že jsem to já, krásně se usměje. Vidím na ní, že by mi ráda něco řekla, ale kolem je spousta lidí, takže pochybuju, že se jí to podaří. Jako jeden z mála se k ní nemusím šplhat po žebříku, takže se k ní skloním a líbnu ji na tvář.
„Všechno nejlepší,“ řeknu to samý, co ti přede mnou a usměju se na ni.
„Děkuju,“ špitne Sabine, dneska už nejspíš posté, ale přece jen něco potichounku dodá. „Neboj se, je pořád tvůj.“ Obdařím ji tím nejkrásnějším úsměvem, jakej najdu ve svým repertoáru, nebudu lhát, když přiznám, že mě to potěšilo. „Dík,“ zašeptám ještě a líbnu ji na druhou tvář. Pak už musím jít, protože za mnou v řadě stojí další, kteří už jsou nedočkaví, aby políbili nevěstu, a dost z nich taky ženicha. To si ovšem já dovolit nemůžu. Bill, když mě vidí, usměje se, trošku si nadhodí Dejva v náručí, a mrkne na mě.
„Tak bráško,“ oslovím ho, „všechno nejlepší, ať jste spolu šťastní,“ pronesu nahlas, aby to zaznamenala kamera, která brousí nebezpečně blízko nás. Poklepu ho přitom chlapsky po rameně, prckovi cvrnknu do nosu a pustím dalšího, co je za mnou. Všechno klaplo, tak to jdeme zapít. Myslím, že jsme z nejhoršího venku.
autor: Janule
betaread: Áďa
=/ =/ =/ =/ =/ A v dalším díle ať už je rozvod, prosím!O=) Brrr, nemám to ráda… teda, mám to ráda, ale nemám tohle ráda. Proč sakra nestihnul Bédu, ten Filip? Těším se na další díl <3333
a hele, scénka z prvního dílu:-)
no, svatba pěkná, ale nejsem z ní nadšená, místo Sabine tam měl být Tom xD
Krásný dílek ale souhlasím s Cathy, měl tam být Tom..xD No uvidíme jak se to ještě všechno zamotá
Tak jsem to snad minule řekla jasně! Nechci žádnou svatbu!!!! 🙂
nebylo to ani tak dojemný jako spíš vtipny xD xD nevím proč… ale žadna tragedie 🙂 to se spraví… snad xD
Jdeme to zapít? Uff, já asi půjdu taky. Nějak nemůžu uvěřit, že se ty dvě žirafky doopravdy vzali… Téda, takhle lhát před bohem, fařizeji podvodničtí. Ale jsem zvědavá, co a jak se bude dít dál, zejména ty postelový scény mi nejsou jasný, sex po telefonu je jedna věc, ale jak to budou reálně provádět? Koneckonců, Davídek roste, určitě bude pekelně zvědavej, když přijede strejda a okamžitě si s tátou zaleze do zkušebny… 🙂
Proč mě to pořád tak štve, že se Bill oženil? :-/
Jinak Davídek v tom fráčku musel být úplně kouzelný…**
[4]: Tady si laskvě nebude nikdo nic vymrzovat, páč autorka je krutá sadistka, a bude si psát, co bude chtít, jasný? 😀 Já vám dám, že nechcete svatbu…. chudáka Dejva byste šouply zpátky do děcáku, jenom aby si ti dva kohoutci mohli hezky dál v pohodičce vyvádět v posteli,co? No fuj, že se nestydíte, potvory jedny 😀
jj mě to takly štve že se Bill oženil ale víme že Janulka s toho zuase nějak hezky vybruslí 🙂
Janule, přece bys nevěřila, že bych tenhle důležitej, ale pro mě tragickej díl, odbyla jednou větou, tedy přesně řečeno, dvěma větami!!! 🙂 Já to jen tak zkoušela, alá Aduska, když už jsem ji dneska tak chválila, ovšem moc mi to napodobování nejde 🙂
Tááákže, teď už po mojemu 🙂 Tohle bylo tak nechutný, celá ta fingovaná svatba, samozřejmě brilantně popsaný, o to nic, ale vážně se mi při čtení otvírala kudla v kapse. Byla jsem vytočená až tak, že jsem dokonce chtěla poznamenat cosi o motorové pile a lidském mase ve smyslu větší pohody při čtení povídky, ale pak jsem usoudila, že to už bych vážně přehnala :)))) No jo no, co se dá dělat, tak už je Sabine pod čepcem. Jak jsem proti ní minule brojila, dneska mě trošičku uchlácholila tou větou, pronesenou k Tomovi, ale jen jsem si přečetla o dojaté, nic netušící matce a hlavně o předmanželské smlouvě, zase jsem viděla rudě. Já vážně nevím, jak ty to děláš, ale vždycky mě těma svatebníma řečma spolehlivě rozpálíš do běla!!! 🙂
A bude hostina? A svatební noc?? A co třeba svatební cesta??? Nejsem si vůbec jistá, jestli se na to těším 🙂
Ba ne, kecám, těším se a moc!!! I když tedy podle poslední věty soudě, čekají nás zaručeně nějaký další katastrofy 🙂
Janule, já věděla, že se ozveš!!! :)))))
A hele, jak jsem odvážná: "Nechci svatbu!!!!!"
To koukáš, co! 🙂
No, mám v sobě dvě skleničky šampáňa, to je celá ta moje odvaha, to mi pak jde hravě, vzpouzet se autorce, ale uznej, za střízliva by se to čtení týhle svatební kapitoly vážně nedalo přežít!!! :)))
Já věřím, že nikdo nechceme svatbu.. ale až bude béda hotovej tak se zase všecko dá do normálu.. a žili šťastně až.. do další řady Časoprostoru =DD néé. vážně skvělej díl.. chválim, hezky popsaný…
Opět skvělý díl, i když by to tak vlastně být nemělo. Na druhou stranu.. No, myslím, že by se o tom dalo spekulovat, hodně dlouho. Každopádně se už teď velmi těším, až se tu objeví další díl. Myslím, že tohle bude ještě.. zajímavé…
[11]: No je mi to jasný, že bys to za střízliva nedokázala :-D, jsem přece jenom autorita :-D, že? 😀 Taky bych novomanžele mohla spolu nacpat do postele, kdyby někdo moc řval, že se mu to nelíbí 😀 Že bych si zkusila hetero sexíček? 😀
Bude hostina a bude i svatební noc, i když pojatá po "mojemu", takže trošku netradiční… ale budou 😀 Co bude dál nevím, protože to je to poslední, co mám napsaný. 🙂 Užij si to šampáňo, Katt, napij se na zdraví novomanželů 😀
Janule, hetero sexíček? Jen se opovaž!!! 🙂 Těším se na tu netradiční svatební noc! A dobře tedy, v rámci zachování přátelských vztahů s autorkou, připíjím na zdar novomanželů. Doufám, že nevadí, když si na Sabinino místo na tu chvilku doplním Toma 🙂
Tyjoo chudáci malinký … Skoro sem se u té "ANO" části rozbrečela … kurník šopa !! To je tak zamotaný x))).
Těším se na pokračování – na hostinu co bude následovat (doufám) a pak možná i svatební noc – Billa a Toma …. Už se strašně těším až si Bill s Tomem pokecají …
[2]: Heeh taky sem si na tu svadbu z prvního dílu hned vpoměla… a prvních několik dílů sem přermejšlela komu ta svadba patří – tenkrát sem si myslela že Bill stojí vepředu protože je svědek xDD. Ale né no …
[17]: No ono to tak bylo napsaný, abyste si to mysleli 😀 Proto je to taky dost divný 😀 Ale což… hlavní je, že jsem se k tomu vůbec dohrabala, už jsem měla dojem, že s tim praštim 😀
A další řada Časoprostoru? No to nehrozí… už nikdy víc, tohle je poslední, tak si to užijte až do konce. Ani kdybych už nikdy nic neměla napsat, v tomhle už pokračovat nebudu, mám už toho sama tak akorát. 🙂
teda tohle mi nedá a musim ti něco napsat. kdo ti dal autorský povolení vztahovat si MŮJ titul sadistky na sebe, co??? 😀
[19]: No teda sorry, Adi, taky můžu bejt chvílema sadistka. Rozhodně jim nic neřežu, jako někdo 😀 Taková mrcha zase nejsem, jen je trošinku tejránkuju, no… ale Billovi prstíček už nikdo nepřišije, kdežto já to vždycky můžu nějak udělat, protože píšu povídky, kde se dá dělat prakticky všechno… jste si nevšimli, jak si to ulehčuju, co? 😀
no a co 😀 copak ty, ty jim to tam vždycky tak promotáš a zamotáš, že z toho pak jde jednomu hlava kolem 😀 každopádně, doufám, žes na mě nezapomněla s další zásilkou 🙂
[18]: Jako zapomeň !!! Psát budeš .. zase tě navštíví nějakej supr nápad na povídku xDD.
A s ničím se práskat nebude … Jako !! Konec chci x))). Víš jak se tady za tím monitorem napjatá ? A zvědavá na pokračování ? Vždycky v neděli kontroluju blog jestli tady už náhodou není novej díl a vždycky když vidím new časoprostor tak tady upa nadskočím na židli xDD
Jo a nechci aby to vyznělo jako že ti něco přikazuju – to vůbec né xDD.
A ještě sem chtěla napsat že nám nesmíš říkat že už tě to nebaví … jak to říkal hejma v SuperStar ? Musíš se tvářit že ti to naprosto vyhovuje :-DD
Milá Janule, tvař se jak chceš, ale hlavně piš, KaTHulle mi jistě promine!!! Ovšem já to s tím psaním poněkud nezvládám, takže až příští víkend! :)))
[24]: 😀
Vám se to řekne, holky, ale já už tuhle věc píšu od srpna 2007, to by se vám taky protáčely panenky 😀 Sice s přestávkama, to je fakt, ale je to náročnější a náročnější ze sebe něco vypotit. Ale když píšu, tak mě to baví, to zase jo. Jen se k tomu dokopat dá víc práce, no… Hejma mi může 😀
A supr nápad? Nikde žádnej, ani ťuk, vůbec nic… jsem vyhořelá 😀
[26]: Ale kuš – to protože se soustředíš na časoprostor … Až to dopíšeš (doufám že to nebude tak brzo) tak si pročistíš hlavu (i když při betareadu se spíš rozčílíš xDD) a zase tě něco napadne xD Určo :-))
A nedivím se že si "vyhořelá" když si v časoprostoru 2 vymyslela nějakejch 70 dílů x))
Kurňa to byo něco…retaztoho byla dobře mimo a ty poznámky dvojčat mě dostávaly. Tom zase bodoval prej tučňáci×DD ale na svtební no jáse těším takyyy..×DD
*bylo
* Greta z toho byla
já zase perlím s těma chybama, se mi tu zaseknul kompl, šmejďák jeden. Takže padon:-)
Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne!!!!!!! 🙁 🙁 🙁
Celou dobu jsem věděla, že se tohle stane. Už jsem na to i byla připravená, ale i přesto je mi strašně smutno. Je mi smutno i za kluky, že nikdy nebudou moci veřejně přiznat svoji lásku a že se vždycky budou muset na veřejnosti chovat jako bratři. Je mi z toho všeho vážně smutno a když si představím, že by ti dva spolu měli jet ještě někam na líbánky 😀 No, doufám, že k něčemu takovému nedojde, když teď mají kluci turné a pak se na to ´zapomene´. Asi bych nepřežila si číst pasáže, jak jsou ti dva, možná i s Dejvem, někde u moře. Fuj, ani pomyslet na to nechci!