autor: Ketty
And it works.
„Dále,“ zavolal Tom jednoho deštivého odpoledne, když zaslechl klepání na dveře svého hotelového pokoje.
„Tomi…“ ozval se Bill zkroušeně, jakmile strčil hlavu do dveří. „Mně je smutno,“ postěžoval si a posadil se na Tomovu postel.
„Hm…“ pokrčil Tom rameny.
„Tobě ne?“ zvedl Bill obočí. Většinou se od sebe jejich nálada příliš nelišila.
„Ne, jsem v pohodě,“ mávl Tom rukou a odvrátil pohled od Billa. Neměl náladu se na něj dívat. Už dva týdny téměř každý večer musel snášet jeho zamilované pohledy a zvrácené doteky… Nevadilo mu se ho dotýkat, když ale věděl, že to má vyhlížet milenecky… Bylo to zkrátka zvrácené.
Nevěřil, že by to Bill dokázal tak dobře zahrát, tady zkrátka něco nebylo v pořádku. Nelíbilo se mu to.
„Nějaký problémy s tou tvojí milovanou slečnou?“ zamrkal na něj Bill a mírně se usmál.
„Ne, všechno je v pohodě, není mi smutno a nemiluju jí. Nemusíš se pořád plíst do mých vztahů,“ nehodlal se na Billa podívat. Věděl dobře, že se mu na tváři právě rozhostil ublížený výraz a to on nechtěl snášet. Dneska ne.
„Jak chceš,“ Bill se uraženě zvednul z postele a přešel zpátky ke dveřím.
„Nemáš právo být na mě naštvaný. Já si tohle všechno nevymyslel!“ křikl na něj ještě od prahu a praštil za sebou dveřmi.
Tom schoval hlavu do dlaní. Nesnášel, když se s bratrem hádali, dneska to ale jinak nešlo. Nemohl si hrát na chápavého sourozence, když o několik hodin později bude muset předstírat, jak ho miluje. Vadilo mu to. Pokud by to měli jen předstírat, mohlo by to být ve skutečnosti i docela zábavné, Tom ale čím dál tím víc podléhal svému počátečnímu tušení – ta touha v Billových očích nemohla být pouze výsledkem jeho hereckého snažení.
Nahánělo mu to strach a připadalo mu to zvrácené. Přitáhl si židli k oknu a jen sledoval kapky, stékající po okenici. V mysli se opět vrátil ke své Agnes. Bylo pro něj čím dál tím těžší, utvrzovat se v tom, že opravdu není zamilovaný. Něco mu říkalo, že jestli tohle není láska, pak už si může být jistý, že láska neexistuje. Tohle bylo maximum, co člověk mohl cítit a on teprve teď poznal, jakou tíhu v sobě ten cit skrývá.
Agnes byla ve všech směrech dokonalá, nemohl jí nic vytknout, možná až na tu přílišnou žárlivost. S tím se ale dalo počítat. S jeho image děvkaře, byla by blázen, kdyby nežárlila. Přesto se mu tohle zdálo poněkud příliš. Ale co na tom, přece si tím nemůže nechat kazit tu radost z konečně podařeného vztahu… Kdo nežárlí, nemiluje.
Život byl najednou tak krásný. Měl děvče, které možná miloval, měl pořád vcelku úspěšnou kapelu a měl oddané dvojče, které při něm bude stát, i kdyby nastal konec světa. Padající déšť za sklem mu ještě nikdy nepřipadal tak nádherný a svěží. Když už si ale vzpomněl na dvojče, mimoděk se za své chování zastyděl. Neměl opravdu právo vytýkat Billovi něco, co musel dělat na příkaz producentů. Nebylo to vůči němu fér. A co se jeho podezření týče… ani to nemusí být pravda. Bill se vždycky rád lísal, možná proto mu to nedělalo takový problém.
Život byl najednou tak krásný. Měl děvče, které možná miloval, měl pořád vcelku úspěšnou kapelu a měl oddané dvojče, které při něm bude stát, i kdyby nastal konec světa. Padající déšť za sklem mu ještě nikdy nepřipadal tak nádherný a svěží. Když už si ale vzpomněl na dvojče, mimoděk se za své chování zastyděl. Neměl opravdu právo vytýkat Billovi něco, co musel dělat na příkaz producentů. Nebylo to vůči němu fér. A co se jeho podezření týče… ani to nemusí být pravda. Bill se vždycky rád lísal, možná proto mu to nedělalo takový problém.
Měl by se mu nejspíš omluvit. A ne jenom tak slovně. Chtěl, aby Bill pochopil jeho obavy. Bylo to přeci přirozené, že měl strach, aby se něco nezvrtlo. Musel to chápat…
°°°°
„Davide, Davide!“ David se pobaveně ušklíbl, když spatřil k němu běžícího Davea, který zářil téměř dětským nadšením a mával jakýmsi časopisem.
„Jestli už píšou o tom, jak spolu dvojčata spí a jaký je to skandál, ani mi to nečti,“ upozornil Davea s úsměvem a zaklapnul svůj notebook.
Dave si přisedl k jeho stolu a položil před ně barevnou tiskovinu.
„Ne, je to právě úplně v pohodě, řeší se tam hlavně fanynky a jejich reakce na úterní koncert,“ vysvětlil Dave a dal se do čtení.
„…už nějakou dobu se ti dva chovají zvláštně,“ vysvětluje nám sedmnáctiletá fanynka Andrea s úsměvem. „Culí se na sebe, naklánějí se k sobě, dotýkají se toho druhého a vrchol byl, když na koncertu v Düsseldorfu vzal Tom při „In die Nacht“ Billa za ruku a upíral na něj takový štěněčí pohled. Na Billovi bylo vidět, že ho to těší. Usmíval se na něj a nechtěl ho pustit. No, řekněte – chovají se takhle normální sourozenci?“ Chovají nebo nechovají? Toť otázka…
Již jsme vás v minulých číslech našeho časopisu informovali o jisté skupině TH-fans, jež si vytvořila fiktivní vztah mezi dvojčaty, zkrátka na základě svých bujných fantazií. Ty se teď mohou zbláznit radostí.
„Je to naprosto úžasné! Viděla jsem z toho koncertu videozáznam a je mi doopravdy líto, že jsem to neviděla naživo. Na příští koncert už prostě musím, vypadá to, že s každým koncertem bude narůstat intenzita jejich doteků. Mezi nima prostě něco je, nevěřím, že ne,“ říká nekompromisně osmnáctiletá Lisa.
Zda je mezi bratry Kaulitzovými opravdu zakázaný vztah, či se jedná pouze o špatně pochopenou bratrskou lásku, zůstává prozatím tajemstvím. Vypadá to ale, že lístky na další koncert budou vyprodané během několika minut,“ dočetl nadšeně Dave.
„To doufám…“ podotkl David a znovu se musel usmát Daveovu výrazu.
„Ale jinak dobrý, čekal jsem to horší. Asi by se měli hádat častěji, aby pak Tom mohl Billa na usmířenou brát na koncertech za ruku…“
°°°°
„A v kategorii nejlepší videoklip byli nominovaní,“ moderátor rozevlátě mávnul směrem k obrovské obrazovce nad pódiem, kde se právě spustily ukázky klipů všech nominovaných – Tokio Hotel byl mezi nimi. Byl to již jejich třetí ročník Comet, kterého se zúčastnili, a i přesto byli pekelně nervózní, jak to dopadne. A to nejenom kvůli případné výhře, ale zčásti také kvůli tomu, co museli udělat, v případě, že by opravdu jejich klip zvítězil.
Bill byl nervóznější, než všichni ostatní interpreti dohromady. Seděl na svém místě, poklepával nohou a roztržitě si pohrával s plackou, již měl připnutou na džínech. Celý se klepal a srdce mu bušilo neskutečně rychle.
„A cenu získávají… Tokio Hotel!“ hlas moderátora se rozlehl halou, publikum propuklo v ohlušující řev a potlesk a Bill nervózně vyskočil na nohy. Ihned se vrhnul na svoje dvojče, jak to bylo v plánu, a jen se modlil, aby neudělal něco špatně. Pevně Toma objímal, tiskl se k němu a obličejem se mu něžně otíral o krk. Tom k sobě tiskl bratra neméně pevně a stejně jako Bill, si v tu chvíli ze všeho nejvíc přál, aby udělal to co má správně. Hladil Billa po zádech a nakonec nechal ruce sklouznout níž, až dlaní letmo přejel přes Billův zadek. Snažil se přitom nevšímat si toho, že na ně u toho zírá asi deset tisíc lidí. To mu to znepříjemňovalo ještě víc.
Konečně od sebe odstoupili a společně s Georgem a Gustavem sklusali k pódiu. Zatímco Bill odříkával srdceryvnou děkovnou řeč, Tom se rozhlédl po divácích. Většina z nich vypadala přinejmenším překvapeně a zaraženě naslouchali Billovu proslovu, byly tady ale i slečny, které vyhlížely všelijak, jen ne překvapeně. Většinou stály v prvních řadách, tleskaly a zaboha nemohly přestat ječet.
Jen nezrudnout… hlavně nesmíš zrudnout… odříkával si Tom v duchu a snažil se nemyslet na to, jak neskutečně trapné to je.
Byl doopravdy rád, když Bill konečně doděkoval a oni si mohli jít zase sednout. Teprve až když byli znovu pohodlně usazeni na svých místech a show pokračovala, pocítili radost z ceny. Nikdo z nich s tím nepočítal, neboť počet fans toho roku opravdu výrazně klesl, a tak to s vyhlídkami na vítězství Comet neviděli moc optimisticky.
Teď si ale opravdu mohli gratulovat – vyhráli cenu, a ještě se jim podařilo zahrát, co měli nakázáno, bez větších obtíží. Tohle byl doopravdy důvod k oslavě…
autor: Ketty
betaread: Janule
Oooo, "obdivuji" Davida a Davea co všechno twincestního oni nevymysliii xD Ale je to dobréé x) Moc se mi to líbí. Rychle další! ♥
skvěle!Těším se na další díl!
Dočkala jsem se… a teď asi nedospím do středy, jak se těším na pokračování! Je to skvělý… jenom mě zarazil Tom, ale na jednu stranu ho chápu… ♥ ♥ Krásný!
Billa je mi líto…chudák, ale ono se to zvrhne co? Bill je takovej lísal:-)
Bože, bože!! Já chci aby se na nějakém koncertu vzali za ruku!! Já chci aby mu na Comet Tom šahal na zadek!!
Kéž by to byla realita…nádherná povídka x))
o bože!… jako jo beru to a líbí se mi to! ale nemálo musej trpět oba dva…. chudaci…
panebože, to je dokonalá povídka!
tyjo, ale při tom ošahávání mi bylo taky trapně 🙂 kdyby to byla pravda, tak se taky zblázním radostí, ale jak se Tom styděl, tak se to na mě přeneslo 🙂
Prej "zvrácené doteky" 😀 jak to Tom neumí ocenit, ne? xD mně je pokaždý v tvých povídkách Billa tak líto xD Chudinka, všechno vždycky schytá on 😀
Musím říct, že původní skvělej plán se rozjíždí jedna radost. Nejvíc se mi líbí proměny Davida. Jak si přeje, aby vztah mezi dvojčaty nakonec byl skutečností…
Nicméně Bill ještě bude dělat problémy. To jsem zvědavá…
Já teda žádný osahávačky nepodporuji! Jestliže nejsou upřímné, tak ať se na sebe ti dva nejmenovaní klidně ani nepodívají… No nevím. Takový odporný marketingový tahy… Když už jsme u toho, kam se hrabou Tokio Hotel, třeba takovej Marilyn Manson si nechal na konzertě vykouřit ptáka od svého kytaristy… Doufám, že do téhle fáze dvojčata nedospějí…
Honem dál! Mě se to teda moc líbí! Pak se nakonec do sebe zabouchnou a bum…. "Šťastní až do smrti!" xD
Ano, správně, Tome, tak to má být. Žádné slovní omluvy, vždyť existuje tolik příjemnějších věcí… xD a ty určitě přijdeš na tu jednu jedinou správnou xD bože, Ketty, s každým dílem jsem čím dál víc zvrácenější… proč mi tohle děláš?? xD xD xD
Teď vážně… opět senzační díl, líbí se mi, že ten jejich vztah není jen tak jednoduchej, jak je Tom pořád tak trochu odtažitej. Ale to se už brzy změní, že? x) Musí, jinak umřu nedočkavostí x)
já prostě nemůžu z toho, jak David odmítá připustit, že by twincest nebyl 😀
Ale doufám že Tom se co nejrychleji přeorientuje z Agnes na Billa, že jo??
fanynka Andrea,to je hezky,to jsem já ..:D
je to HODNE zajimava povidka..jsem do toho zazrana..:-)
Och, Ketty, napínáš mě. Nemohu se dočkat příštího dílu. Začíná.. začíná to být zajímavé. Opravdu zajímavé. Moc se mi tvoje povídka líbí.. je taková..ehm, zvláštní, jiná…
Bylo by pěkný, kdyby si tuhle povídku přečetli twinsátka, mohli by se nechat inspirovat… x) sice nám toho už trochu ukazují, ale na zadek Billovi Tomík nešahá… chjo x(
co ty déčka ještě nevymyslej…