autor: Kiki
Děkuju Vám, holky. Jsem ráda, že se Vám moje další FF líbí…
Bill byl tím hodně zaskočený. Tak on má syny? No to snad ne! Vždyť on má jet tam! Ale už se to nedá zrušit… Máma si bude muset vzít volno. A to na celé tři týdny. Vzal do ruky papíry a začal si je pročítat. Místo narození, datum, rodné číslo. Na nic víc neměl šanci. Sebastian se totiž rozplakal. Co má dělat? Bože! Vzal jej do náruče a začal s ním houpat. ‚Třeba má hlad.‘ pomyslel si. Nakonec ho zase uspal. Šel s ním k sobě do pokoje a položil ho na svou manželskou postel. Rychle se běžel osprchovat, na líčení se vykašlal, a na upravovaní vlasů taky. Byl z koupelny venku za deset minut. Zkontroloval Seba, když se v pokoji převlékal a pak běžel pro mobil, který měl v obývacím pokoji na stole, takže tím se i koukl na Chrise. Ihned zavolal mámě.
„Mami! Kde máme kočárek ještě po mně?“
„Dole ve sklepě… Proč?“
„A co jedí malé asi půlroční děti?“
„Dole ve sklepě… Proč?“
„A co jedí malé asi půlroční děti?“
Takhle pokračoval v jejich ‚výslechovém rozhovoru.‘ Vzal Své úspory, vytáhl kočárek ze sklepa a… Moment? Proč je to kočárek pro dvojčata? Teď to nechal být, pak se na to zeptá mamky. Oprášil ho, vběhl do pokoje pro Seba, položil jej vedle Chrise na sedačku. Našel nějaké polštářky, tak je dal do kočárku, a pak tam i opatrně položil ty dva. Peněženku strčil do kapsy spolu s mobilem a klíčema.
Vyšel s kočárkem, zamkl a vydal se směrem do centra Magdeburgu. Nakoupit potřebné věci. Rozhodl si je nechat. Co by to byl potom za otce? Nezodpovědný a… Do konce života by si to vyčítal. Nejdříve koupil jídlo. Pak se rozhodl pro oblečení… Když si myslel, že má vše, rozhodl se jít domů. Peníze mu ještě trochu zbyly. Roztáhl deku na zem, posadil tam kluky, kteří už uměli sedět, dal jim pár nakoupených hraček, aby si hráli a on v klidu mohl vybalovat nakoupené jídlo. V pohodě na ně viděl, protože obývák byl s kuchyní propojený. Jedli asi před hodinou, když spolu seděli na lavičce a Bill je krmil jahodovou přesnídávkou. Hezky střídavě. Dohromady snědli celou skleničku. Takže byli napapaní a klid. Věci jako oblečení nechal v tašce. Udělal vše, co chtěl, a tak si šel přisednout ke klukům na deku. Sedl si do tureckého sedu a každého si dal na jednu nohu. Hrál si s nimi, smál se, ale čeho si nevšiml, bylo toho, že je už chvíli pozoruje Simone ode dveří. Po dalších pěti minutách se ozvala.
„Hlídáš?“
Bill se na ni okamžitě otočil hlavou. „No, ne tak docela…“
Simone se posadila na gauč, Bill položil kluky na zem a šel jí dát ten dopis. Nevěděl, jak by jí to řekl. Simone se na něj soucitně podívala a promluvila…
„Takže jsem babička?“
„Asi už to tak bude…. Omlouvám se…“
„To je super!!! Počkej, za co se omlouváš? Vždyť za to nemůžeš…“
„Ale můžu… Měli jsme si dávat pozor…“
„Bille… to se může stát každému… Hlavní je teď to, že se o ně dobře staráš… Budeš moc dobrý táta… Je na vás báječný pohled.“
„Mami, ale já… musím jet tam…“
„O to se nestarej… jako pravá babička se o svá vnoučata dobře postarám… A kdepak mají věci?“
„O to jsem se postaral zase já… Byli jsme s klukama nakupovat…“ zazubil se a ukázal na tašky. „A taky máme papů… Už jsou asi hodinku a čtvrt po jídle. Zaplatil jsem to ze svých úspor,“ začal mluvit jak s malým dítětem.
„Jo, peníze na oblečení tam ti dám… Jsi šikovný…“
„Mami? Jak to, že máme kočárek pro dvojčata?“
„No… Už jsi dost velký, aby ses dozvěděl pravdu… Tehdy, když jsme se s tátou rozváděli, chtěl jednoho syna…“
„Jednoho?“
„Nepřerušuj mě… Jo… Jednoho… Měl jsi bratra… Dvojče…“
Bill se na ni okamžitě otočil hlavou. „No, ne tak docela…“
Simone se posadila na gauč, Bill položil kluky na zem a šel jí dát ten dopis. Nevěděl, jak by jí to řekl. Simone se na něj soucitně podívala a promluvila…
„Takže jsem babička?“
„Asi už to tak bude…. Omlouvám se…“
„To je super!!! Počkej, za co se omlouváš? Vždyť za to nemůžeš…“
„Ale můžu… Měli jsme si dávat pozor…“
„Bille… to se může stát každému… Hlavní je teď to, že se o ně dobře staráš… Budeš moc dobrý táta… Je na vás báječný pohled.“
„Mami, ale já… musím jet tam…“
„O to se nestarej… jako pravá babička se o svá vnoučata dobře postarám… A kdepak mají věci?“
„O to jsem se postaral zase já… Byli jsme s klukama nakupovat…“ zazubil se a ukázal na tašky. „A taky máme papů… Už jsou asi hodinku a čtvrt po jídle. Zaplatil jsem to ze svých úspor,“ začal mluvit jak s malým dítětem.
„Jo, peníze na oblečení tam ti dám… Jsi šikovný…“
„Mami? Jak to, že máme kočárek pro dvojčata?“
„No… Už jsi dost velký, aby ses dozvěděl pravdu… Tehdy, když jsme se s tátou rozváděli, chtěl jednoho syna…“
„Jednoho?“
„Nepřerušuj mě… Jo… Jednoho… Měl jsi bratra… Dvojče…“
autor: Kiki
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
mu to řekne jak kdyby se nechumelilo xD
Hej chudák Bill! Takové šoky za jeden den…=D
Super, rychle dál! 🙂
to jo teda 😀 to musej bejt těžký šoky 😀 No nic pěkný dál honem 🙂
Tak tohle je teda docela divný a hlavně nereálný… xD Moje mamka by teda určitě reagovala jinak, kdybych jí řekla, že mám děti… A já taky… xD Ale co, fantazii se meze nekladou, koneckonců je to Fan-Fiction ne nic reálnýho, že? xD
Ozdravivna, dítě, dvojče…já být Billem tak to se mnou sekne xDDD
Ale úúžasná povídka, rychle dál
[2]: Právě tak jsem to chtěla xD
Člověče, já normálně nestíhám! Díl kráťounkej a tolik informací se na nás stačilo vysypat… No nevadí. Fakt mi to nevadí, jen kdyby to všechno nebylo tak narychlo… Mně kdyby někdo (kdybych byla chlap, samozřejmě 😀 )přinesl děcka se slovy, že jsou moje a že se mám o ně postarat a já bych byla nevyspělým, hloupým studentem střední… Nevím, asi bych se nechala odprásknout na záchodě. A Billa trápí nejvíc to, kdo se o ně postará, když bude tři tejdny pryč. Mně by spíš trápilo, kdo se o ně postará celej ŽIVOT. Nojo, ale Bill to zvládnul bravurně, například mě by museli sbírat ze země. No a pak ta informace o dvojčeti… Jak říkám, tolik informací, že nestíhám… Promiň, rozepsala jsem se.
[7]: Jasně, právě to mám ráda, když se někdo rozepíše..
no…taky dobrý…xD