autor: Gabby
Bill se vzbudil o hodinu a půl dříve. Měl totiž ještě malý plán, který potřeboval uskutečnit. A bylo dobře, že vstal dříve, jelikož dnes to bude on, kdo se bude smát!
Měli totiž dnes zkoušku s kapelou a on chtěl, aby se jeho milovaný bratříček pořádně ztrapnil. Proto vstal, došel ke svému psacímu stolu a sebral z něj několik různobarevných fixek. Strčil je do menší tašky a potichu vyšel ze svého pokoje. Sešel do kuchyně, kde vzal z lednice další potřebné věci. Vše nastrkal do malé tašky a pospíchal zpátky do druhého poschodí.
Před dveřmi bratrova pokoje se zastavil. Před očima se mu vyjevila scéna stará ani ne dva měsíce. Bill prudce zatřásl hlavou a otevřel dveře. Nezavíral za sebou, dělalo by mu to tak akorát potíže, až by odcházel.
Došel k Tomově posteli a lehce se nad ni naklonil. Tom vypadal tak… nevinně, když spal.
Bill si znovu v duchu vyfackoval a začal si připravovat potřebné věci pro svůj plán.
***
Když za dvě hodiny přišel do Tomova pokoje, málem vypískl smíchy, ale naštěstí to udržel. Pravá zábava bude až ve zkušebně.
„Tome, vstávej, za deset minut musíme být ve zkušebně.“ Schválně bratra budil takto pozdě, aby se stihl jen obléci. „Dělej, vstávej.“ Řekl znovu, když Tom nijak nereagoval.
„Ježiš, nech mě spát.“ Řekl po chvíli, a jak se zdálo, chtěl se přetočit na druhý bok, což však Bill nemohl dopustit. Dokonale by tak zkazil Billův výtvor.
„Žádný takový! Máme zkoušku s kapelou.“ Přiběhl až k Tomově posteli a prudce ho chytil za ruku, čímž docílil toho, že Toma vytáhl do sedu.
„Co-co se děje?“ Tom měl v tu ránu oči jako dva tenisové míčky. Takovéto probuzení ještě nezažil. „Bille, proč mě budíš?! A navíc takhle, ty kreténe,“ křikl na něj Tom.
„Nojo, vždyť víš, že probuzení ode mě jsou vždy ty nejněžnější.“ Bill rychle vzal nějaké Tomovo oblečení a hodil mu je na postel. „Dělej, oblíkni se, máš už jenom pět minut.“ Zahulákal a doufal, že se Tom cestou někde nepodívá do zrcadla. Vypadal opravdu vtipně, ba až k popukání.
—
Za chvíli už dvojčata vcházela do zkušebny, kde na ně čekal zbytek kapely a ostatní členové týmu. Bill se tak nehorázně těšil na to, až se budou Tomovi všichni smát. Tak strašně moc se na to těšil.
„No konečně jste tady! Kde jste zase by-. Pane Bože, jak to zase vypadáte?“ Vykřikl zděšeně David, manažer kapely, a ani si neuvědomil, že upustil hrnek s kávou. Gustav sedící v křesle zapomněl na to, že má otevřenou pusu a Georg ladící svou baskytaru vypadal zrovna tak, jako Gustav.
„No jo, Tom se jen špatně vyspal.“ Začal se okamžitě smát Bill a byl hrdý na své umělecké dílo, které vytvořil na Tomově obličeji. Ten na něj stále rozespale civěl a nic nechápal.
„Bille, ty pitomče, cos mi zase udělal?“ Rozkřikl se na svého mladšího bratra a došel do malé koupelny, která ve zkušebně byla.
„Bille!“ Ozvalo se z ní za malou chvíli. Tom nasupeně došel k Billovi a propaloval ho očima. A není divu. Vypadal jako stará paní, která neumí pracovat s make-upem. Bill bravurně vytvořil fixami zářivě modré stíny, které Tomovi sahaly až k obočí, rudou rtěnku a dokonce i růžové tvářičky. Ale to nejvtipnější na Tomovi dnes byly jeho dredy, které se Billovi podařilo s velikým úsilím postavit, takže vypadal jako kdysi Bill s dikobrazem. Ale třešničkou na dortu bylo to, že na každém dredu měl veliký nános šlehačky, marmelády a nutely.
„Tos přehnal, brácha!“ Tom vypadal jako načasovaná bomba, která každou chvíli vybuchne. Byl jako smyslů zbavený a v hlavě se mu začaly rojit nové a nové nápady, jak Billovi ublížit.
„No, Bille, tobě to dneska taky moc sluší.“ Ozval se Georg, kterému cukaly koutky nad Billovým vzhledem.
„Cože?“ Vyjekl překvapeně Bill a okamžitě zamířil do koupelny k zrcadlu.
„Tome!“ Procedil mezi zubama, a hnal se zpátky do zkušebny.
„Co to jako má znamenat?! Kdy si to stihl udělat?! Vždyť jsem vstával dřív!“
„Na to samý bych se mohl ptát já tebe!“ Bill měl pravděpodobně tužkou na oči namalované vousy, srostlé obočí a několik pih po celém obličeji. Jeho vlasy byly svázány po každé straně do neúhledných copů, ze kterých mu trčelo několik vlasů na každou světovou stranu.
„Co to sakra má bejt, ty blbečku?! Chtěl si ze mě udělat Pipi dlouhou punčochu nebo co?!“ Bill ukazoval na výtvor na své tváři a cítil, jak se mu všechny svaly zatínají zlostí.
„To mi řekni ty!! Chtěl si ze mě udělat Billa Kaulitze nebo co?!“ Tom stejným gestem ukázal na své „dikobrazí“ vlasy a líčení. A to bylo pro Billa už příliš. Strčil do Toma, který mu to však okamžitě oplatil. Nebýt Georga, vypukla by nekončící rvačka.
„Sakra, uklidněte se! Přestaňte se už konečně hádat, běžte se trochu opláchnout, a pak konečně začne zkouška, sakra už!“ Georg byl snad víc rozčílen než oba dva dohromady. Štvalo ho, že se ti dva zase hádají. Zdálo se, jako by se od sebe čím dál víc vzdalovali a to spolu dříve byli pořád. Nikdo nechápal, co se mezi nimi stalo. Věděli to jen ti dva.
„Hmm, dobře.“ Řekli svorně a naráz se na sebe zamračili.
„Ale já jdu první!“ řekli znovu naráz a oba zaznamenali, jak se jejich ruce zatínají v pěsti.
„No tak, hoši,“ vložil se do toho zase Georg a přistoupil k nim blíž. „Je snad jedno, kdo půjde dřív, ne? Ale dělejte, ať taky stihneme udělat nějakou tu práci,“ pokusil se o úsměv, ale když viděl, jak se ti dva k sobě otočili zády, došla mu trpělivost. „Nevím, co se s vámi děje, ale pokud pro vás kapela alespoň něco znamená, tak hejbněte zadkama, ať začneme hrát,“ se zvýšeným hlasem ze sebe vykřičel to, co chtěl, a znovu se vracel ke své baskytaře.
„Fajn, jdu první.“ Řekl Bill a šel ke koupelně, ale Tom ho rychle doběhl.
„Ne, já jdu první.“
„Tak seš praštěnej? Neslyšel si Georga? A uhni, já tam budu první.“ Strčil do Toma, aby si udělal volnou cestu, ale ten ho rychle zastavil.
„Uhni, Bille! Já se jdu umýt první!“
„Ne, já! Vypadni.“
„Já jsem starší, takže mám přednost!“
„Coo? Tak Pán se bude ohánět argumenty, že je starší?! Jsi ubohej, Tome!“
„Zavři klapačku, ty holčičko.“
„Cos to řekl? Zopakuj to! Dělej, ty nafrněnej hopere.“
„Holčičko! Holčičko! Vypadáš jak ženská!“
„A Ty máš xicht jak přejetej parním válcem, zrůdko.“
„V tom případě ty taky, jsi moje dvojče.“
Bill užuž otvíral pusu s další urážkou, ale vmísil se do toho David, díky Bohu.
„A DOST!“ Vykřikl tak nahlas, jak jen to bylo možné. „Pokud se oba ihned neuklidníte a nezačnete něco dělat, tak vám teda garantuju, že se na vás můžu vykašlat a vy si začnete hledat nového manažera.“ Oběma okamžitě zatrnulo, svěsili hlavy a bez jediného slova se namačkali do malé koupelny a umyli se u jednoho umyvadla zároveň. Když se vraceli zpátky, jakž takž čistí, Gustav poprvé promluvil.
„Kluci, co se to s vámi děje? Vždyť vy jste na sebe nikdy takový nebyli. Tak proč…“ Mluvil dosti přerývavě, jako by se měl každou chvílí rozbrečet. „Proč nejste takový, jako dřív…“ V tu chvíli se na sebe dvojčata podívala a ve svých očích mohla najít tak akorát nenávist, chuť tomu druhému ublížit, ale i lítost. A možná…
Jak je jenom možné, že to mohl zničit jeden jediný večer?
autor: Gabby
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Hej ti dva jsou fakt nepoučitelný…=D
Já ale nechi aby se nenáviděli i když je to sranda! =D
jakej večer sakra???!!!
stejně zase skončej v posteli tak o co go ?
Tak ať už si to konečně přiznají…
no s tou šlehačkou a nutelou to bylo přehnany ale jinak super… ale mohly by se vzpamatovat! xD
[3]: Jsi to vyřešila xDD
Já chci vědět jakej večer..ale když si twinsata představim takhle..no bože xDD
Hej to by chtělo flashback a ne nás takhle napínat, holka. xD Skvělý…
:D:D to jsou úžasný věci, co na sebe vymejšlej, já z toho nemůžu :D:D a jak jsou stejní! 😀 je to úžasný! a to ještě ani nevíme, proč to dělají – by mě zajímalo, jaký to byl tenkrát večer 🙂
všechno de když se chce!