autor: Theodor
Hey leute,
Mám tady pro vás další jednodílovku s názvem „Jednotka následné péče“ doufám, že se Vám bude líbit a vnikne Vám do mysli ponaučení, že milovat někoho, kdo Vás miluje, je lepší než ho odstrčit, i kdyby byl jakýkoli.
Pac a pusu Theodor ♂+♂=♥
Štěstím druhých, nalézáme to své…
Zkuste se podívat po nemocnici. Většina z Vás v nemocnici nepracuje, ale Bill takovou práci zažil. Dokonce ji zažil na jednom z nejtěžších oddělení. Na oddělení Jednotky následné péče. JNP je oddělení náročné fyzicky, ale především psychicky. Lidé staří, bezmocně ležící, ochrnutí, v bezvědomí. Celá jednotka vyzařuje depresivnost. Dlouhá vykachlíkovaná chodba, všude bílo, žádné barvy. Za zavřenými dveřmi se ozývá nářek a někdy i pláč. Emoce se na tomto místě prostě mísí. I když personál i pacienti jsou na sebe velmi milí a někdy se z pokoje line spokojený smích, bílé kachle na zdech je pohlcují, až zaniknou do prázdna. To jsou jen ty světlé okamžiky, které zhasnou, jako život včelky, která dala své žihadlo.
Zvláště večer celá jednotka dýchá negativními emocemi.
Jak můžete člověku jen tak říct, že nemá nohy. Jak můžete člověku říct, ať si pomůže sám. Jak můžete nechat starého a bezmocného člověka na pospas? Bojujme proti tomu! Bill proti tomu bojoval už tím, že se stal zdravotním bratrem…
Byl velmi oblíbeným ošetřovatelem. Doteď si pamatuje jednu paní, která u nich ležela. Bylo jí 79 let. Byla již vystrašená, ale stále čiperná. Měl ji velmi rád. Byla to paní vděčná a i za obyčejné podání pití poděkovala. Za celou směnu, od ní slyšel slovíčko „děkuju“ snad statisíckrát. To ho právě hřálo u srdce, že někomu pomáhá, a že není jen tak k ničemu. Opravdu se snažil vždy vyhovět pacientům.
Na druhý den, zemřela. Byla to pro Billa strašná rána, avšak z profesionálního hlediska na sobě nedal nic znát. Lidé přicházejí a odcházejí. Je to koloběh života a on s tím nic neudělá. Byl ale šťastný za to, že jí zpříjemnil poslední hodiny života a naposled té stařence stiskl ruku, pohladil ji po vlasech se slovy, že se zítra uvidí. Zemřela ve spánku, smrt vyvolených, vytoužená smrt.
Ten den, co zemřela, Bill pracoval pomaleji než obvykle. Ačkoli měl tvář velmi neutrální, jeho oči prozrazovaly velkou ztrátu. Doktor, co byl na oddělení, byl na něj velmi nepříjemný. Nikdy ho neměl rád. Přestože každý na oddělení věděl a respektoval, že Bill je gay. Tenhle heterosexuální starý doktor to jaksi nemohl překousnout. Nenáviděl jej, a kdyby měl tu pravomoc, vyrazil by jej z oddělení. Jenže tuto pravomoc neměl, a taky by nevěděl, jak to vysvětlit. Přeci jen, Bill byl na oddělení nejpilnější…
Kolem osmé hodiny večer, měl nový příjem. Byl to mladý muž, měl 20 let, což tento věk byl velmi velká výjimka na oddělení. Bill si přečetl v jeho dokumentaci, že je ochrnutý na dolní končetiny, ale že má také velkou šanci zase chodit. Proto potřebuje rehabilitovat a cvičit s končetinami. Bill byl na mladého muže velmi zvědav. Rozhodl se, že ho dá na pokoj 30, který byl samostatný. Vzal veškerou dokumentaci a vyšel na chodbu. Pozdravil sestřičky, které běhaly z jednoho pokoje do druhého.
Šel k výtahu a počkal tam, dokud nepřijede i s jeho pacientem. Výtah cinknul a otevřely se dveře. Bill zalapal po dechu a dokumenty se mu málem válely po zemi. Na lůžku ležel mladý muž. Byl neskonale krásný, jeho černé vlasy spletené do jemňoučkých francouzských copánků, ležely kolem něj na polštáři. Měl zavřené oči a řasy se mu jemně chvěly. Rty měl pootevřené a červené jak lesní jahody. Bill se nadechl. Nikdy necítil tak přenádhernou vůni. Ten mladý muž jej naprosto okouzlil, letmě se pozdravil se záchranáři a spolu s jedním přemístili Toma na lůžko. Tom se ani nehnul. Ležel a spal. Mohli s ním jakkoliv pohybovat a on si stále dřímal.
Byl zrovna čtvrtek, kdy se Tom konečně probudil. Ihned zaregistroval, že je úplně jinde. Už není na chirurgii, ale jinde. Podíval se kolem a uviděl barevný pokoj. (Bill mu to tam vyzdobil) Cítil se velmi příjemně. Ještě byl zvědavý na personál a jejich přístup, protože na chíře byli strašní. Chvíli tak uvažoval a trhl sebou až po otevření dveří. Dovnitř vešel Bill a pousmál se.
„Tak, pane Kaulitzi, už jste nám probral? To máme dneska ale krásné počasí, viďte.“ Usmál se Bill a začal převlékat lůžko. Tomovi se Bill velmi líbil a tak každou chvíli po něm pokukoval. Rád se s ním bavil a smál se jeho vtipům. Oproti chíře, měl tady všechno, co si mohl přát. Příjemné prostředí a krásný personál. Tím krásným personálem samozřejmě myslel Billa.
Čím víc si s ním rozuměl, tím víc zjišťoval, že jako partner, by byl Bill ideální. Ovšem byl smutný z toho, že u něj nebude mít ani tu nejmenší šanci. Kdo by taky chtěl mrzáka jako je on. Uvědomoval si to až moc dobře, proto se pomalu uzavíral do sebe a nehodlal s nikým mluvit.
Po dvou týdnech Tom s Billem nekomunikoval vůbec, i když se Bill snažil, jak jen mohl. Pořád s ním zkoušel navázat rozhovor, Tom si ho raději nevšímal.
V pondělí ale Bill nepřišel. Tom byl ještě víc skleslejší, ale co si bude nalhávat, může si za to jedině sám. Strašně se mu po něm stýskalo. Odmítal jíst i pít. Utápěl se ve své melancholické náladě.
Bill na tom taky nebyl úplně nejlíp. To, že s ním Tom prostě nemluvil, mu dodávalo pocit méněcennosti, že by zjistil, že je gay, a že se toho štítí? Bill si vzal den volna, pevně rozhodnutý, že v úterý zase půjde do práce a začne s Tomem cvičit. Ať se mu to líbí nebo ne!
Den utekl velmi rychle a Bill stál před Tomovým pokojem, měl s sebou i chodítko, na kterým se lidé učí chodit. Otevřel dveře a vešel, nervózně se usmál na Toma a mlčky z něj sundal peřinu. Tom pookřál, už ani nedoufal, že by Bill za ním přišel. Měl plán, zase se naučí chodit a dostane Billovo srdce, po kterém tak úpěnlivě toužil.
„Ty se mnou nemluvíš?“ Zeptal se po chvilce Tom, když mu Bill pomáhal sednout si.
„Nevěděl jsem, že máš o to zájem.“
„Omlouvám se, Bille.“
Bill kývnul hlavou a usmál se. Dal si Tomovy ruce na ramena a sám jej chytil za pas.
„Tak zkusíme se zvednout, ano?“
Tom přitakal. Nesměle se usmál a držel Billova ramena.
„Tak… na tři, jo? Raz, dva… tři!“
Tom se sice zvedl, ale zase spadl zpět na postel a strhl Billa s sebou. Teď Bill vykuleně ležel na Tomovi a koukal do jeho krásných čokoládových očí. Nervózně se usmál a vyšoupl se na nohy. Poupravil si své černobílé dready a Toma uložil na lůžko.
„Nevadí, budeme to zkoušet dál, jednou nám to jít musí.“
Bill přikryl Toma, vzal chodítko a odešel na sesternu. Podíval se do dokumentů a projel všechny prášky, co má mít Tom před obědem. Dietu měl normální a prášků fůru. Přečetl si všechny na seznamu a zastavil se u jedné.
„Hmm výborně. Fragmin do břicha.“
Řekl si Bill. Neměl rád injekce do kůže. Představa, že bude píchat Toma… zasnil se. Jo Toma bude píchat, sice jenom do břicha, ale zní to dobře. Vytáhl si všechny věci k píchání a natáhl lék Fragmin do stříkačky. Vytlačil vzduch a šel na pokoj.
„Tak, teď ti dám prášky…“ řekl Bill a počkal, až to Tom bude jíst, „a pak si zapícháme.“
Tom se zakuckal léky a koukal vyjeveně na Billa. Neschopen nějakého slova. Bill si to vyložil trochu jinak než Tom, a pak si uvědomil, jak dvojsmyslně to muselo znít.
„Ehm, myslím jako injekci, do břicha.“ Usmál se Bill a vyhrnul Tomovi nemocniční košili. Jak uviděl to krásně opálené a vypracované bříško, jen vydechl úžasem a jeho capart v kalhotách se začal probouzet. Nelenil a píchnul Tomovi předepsaný lék. Pak jeho břicho zakryl a odnesl zlikvidovat nebezpečný odpad.
Tom ležel na JNP už měsíc. Měl se jak v ráji, protože Bill byl jeho anděl. Mrzelo ho, že mu stále nešlo chodit, ale doufal a měl naději.
Bill smutně vstoupil do pokoje s doktorem a podíval se na Toma. Tom jeho smutný obličej postřehl a čekal, co mu Bill přišel říct.
„Dobrý den, pane Kaulitzi.“ Řekl doktor a podíval se na Toma. „Mám pro Vás bohužel špatnou zprávu. Vaše páteř byla hodně poškozena, a tak nebudete moct chodit, ale nezoufejte, život jde dál, Vy to zvládnete.“ Řekl doktor bez mrknutí oka a odešel. Tom ležel vykuleně na posteli a do očí se mu tlačily slzy. Jeho plán dostat Billovo srdce byl rázem pryč a on už neměl žádnou chuť do života. Tak se snažil… a vlastně proč? Aby zjistil, že nadosmrti zůstane mrzákem?
Bill se na něj soucitně koukal a přistoupil k němu blíž. Sedl si k němu na postel a vzal jej za ruku. Věděl, že Tom teď potřebuje někoho u sebe. Cítil s ním.
„Tome?“
„Mlč.“
Bill sklopil hlavu. Svým způsobem jej chápal, ale taky jej miloval, a toto mu strašně ubližovalo. Tom se na něj podíval. Možná, že o něj třeba Bill stojí, třeba si jen něco nalhává.
Zvedl ruku a pohladil Billa po tváři. Ten okamžitě zvedl hlavu a kouknul se do jeho očí. Tom setrval rukou na Billově bradě a pomalu si ji přibližoval blíže. Jejich rty byly již několik milimetrů od sebe a Tom cítil Billův horký dech. Byl to Bill, který přerušil poslední milimetry mezi jejich rty. Jejich hebké polštářky se o sebe jemně třely. Tom převzal iniciativu a přitáhl si Billa za zátylek ještě blíž. Dral se do jeho nevinných úst a jazykem přejížděl ten jeho.
Tom byl štěstím bez sebe, nejenže Bill necuknul, ale dokonce spolupracoval. Odtrhli se od sebe jen proto, aby nabrali vzduch do plic. Usmívali se na sebe a koukali do očí toho druhého.
„Mám pocit, že jsem se zamiloval.“
„To já taky, Bille. Nevadí ti, že budu navždy mrzák?“
„Zamiloval jsem se do tebe a beru tě takového, jaký jsi. Spolu to zvládneme.“
Bill stiskl Tomovi ruku a podíval se na něj. Druhou rukou jej hladil po hrudníku a sjel až na jeho vypracované bříško. Tomovi přejel po zádech mráz. Byl neskonale šťastný. Bill měl zájem! Zamiloval se do něj! Do mrzáka! Tom si přetřel oči, jestli se mu to nezdá, ale nezdálo. Bill byl stále tady a byl jeho…
autor: Theodor
betaread: Janule
Naprosto nádherný…mám ráda povídky, kde se jednomu z dvojčat nějakým způsobem ubližuje xD
nádherá… Je neskutečně hezky že i takovým lidem se neodpírá právo na lásku… dojemny 🙂
Je to krásný, akorát se mi to strefilo do nálady. Miluju povídky se šťastným koncem a tenhle je přímo bizardní. Je to fantastický mít pod článkem komentáře že?
úžasný…fakt super…moc se mi to libilo
mám záchvat smíchu ,,a pak si půjdem zapíchat,, bože!:D:D:D:D:D
Jinak nádherná povídka..lidi by se měli brát takoví jací jsou…nádhera x)
xoxoxoxo!!! Jako vidim dobře? Mám pocit, že potřebuju brýle!!! Theodor napsal něco v čem není krev, smrt (tak ta jo ale ne tak hrozná) a mučení? Tak buď sem blázen já nebo nevim….x)
Krásná povídka, normálně mi to vehnalo slzy do očí….děkuji
Krásná povídka, dojemná, skvělý nápad. Dokonce v tomto příběhu nikdo nepřišel o život po znásilnění, že? 🙂 Výborné.
Jůůůůůůůůůůůůůů ty dovedeš tak hezky psát,ž to není možný,tvoje povídky se mi čtou tak dobře.. 🙂 fakt krásný,hrozně mě ta povídka dojala,fakt moc hezký Theo,obdivuju tě ^^
Nečekal si že nějaký kluci čtou tvoji povídku co?:)
no teda, koukám… nesadistická povídka od tebe? 🙂 změna je život 😀 ale byla moc krásná, moc se mi líbila 🙂
[9]: sice tvoje poznámka byla spíš na autora, ale nedá mi to, a musim napsat, že je to náhodou super, že je na twincest i více kluků 🙂
[10]: JJ s těma klukama máš pravdu…
Theo… te seš úžasnej. Kdyby jsi napsal, že to byl sen, tak by jsi byl na místě mrtvej! xD
[10]: Zatáhla mě do toho kamarádka,teplej sice nejsem(což je podle ní hrozná škoda :D) ale baví mě číst povídky o homosexuálecha tak a ikdyž neposlouchám TéHáčka,twincest si rád přečtu,ti dva se k sobě prostě hodí 🙂 viva la twincest ^^
jo toje hezky 😀 já teplej jsem a sem na to hrdej 😀 díks za krasny komentaře lidičci moji
[12]: zvláštní…kluky, který znám (pravda, že jich moc neznám x)) z tohohle blogu jsou teplý….ty seš jediná výjimka…to je zvláštní…teď nad tím bude Saurinka celej zbytek dne přemejšlet….xD
teplej neteplej… kdo to v dnešní době řeší? 🙂
[14]: No měnit se nehodlám,sice se mi líbí slečny ale proti gayům nic nemám ,jsou hrozně vpohodě,mám pár takových kamarádů no:) moc o tom nepřemejšlej 😀 z přemejšlení bolí hlava 😀
[15]: třeba okolí kolem tebe,ti to řeší dost 😀 a navíc ke mně ani nesedí být teplej..nejsem hezkej,gayové sou vždycky hezký kluci 😀
[13]: jasně,buď na to hrdej chlape,a piš dál dál dál 🙂
[16]: už nepřemejšlim…xD No já nevim gayové nemusejí být vždycky pěkný (a každej je hezkej takže i ty!) Já mám na gaye vyloženě smůlu (nebo to je štěstí? xD) protože se mi začne líbit nějakej kluk a pak zjistim, že je to gay…xD prostě smůla….xD
[16]: tak to bych se s tebou hádala, že gayové musí být dycky hezcí 😀 pár jich znám a neplatí to o všech, to je zaprvý, a zadruhý, krásnej je každej, jen to ti druzí musí umět vidět 🙂
🙁
Celkem jednoduchý příběh,bez žádného mučení a stříkání krve 🙂 ale i přes to zajímavé. V jednoduchosti je krása. V tvém podání dokonalost. Tleskám 🙂
Nádherná povídka,klidně by mohla být i rozepsaná na vícedílovku,škoda…♥
mo coment…:)
Jednoduché, krásne a aj keď končí tou smutnou správou pre Toma, stále je to šťastný koniec. 🙂