autor: Bajik
Bylo něco mezi devátou a půl desátou hodinou ranní, když skupina studentů v čele se dvěma protivnými profesorkami čekala u vchodu v dolní části komplexu zámku Belvedere na průvodkyni. Chvíle, kterou jim slibovala, se protáhla už na víc než pět minut.
Byl to jejich poslední den ve Vídni, pokud se nepočítala projížďka Vídní v nočním světle na tamní vlakové nádraží, aby nasedli na vlak a pak – Sbohem krásná Vídeň!
Bill se už těšil domů. Těšil se na Mel, ke které si za poměrně krátkou dobu vypěstoval zvláštní vztah a měl ji opravdu rád. Těšil se, až jí všechno řekne do posledního detailu. Ona byla jediný člověk, kterého pustil tak hluboko do sebe. Mohl za ní dojít s čímkoli a ona ho nikdy neodkopla. Ano, mohl zajít i za Tomem, ale… Známe Toma.
Taky se těšil na mámu, na své oblíbené cornflakes a hlavně na tu měkkou postýlku, která stála v Tomově pokoji. V jejich pokoji. Nikým nerušeni mohli spát až do oběda, anebo až do večeře. Nikdo je nebude budit a on bude moci spát v Tomově objetí, jak dlouho budou oba chtít.
A na co se těšil Tom? Samozřejmě na to, až bude moci být s Billem zase sám. Plánoval dneska v Pratru udělat spoustu bláznivých věcí spolu se svým malým bráškou. A nemohl se dočkat taky toho, až večer dojedou zpátky do hotelu. Třeba se tentokrát Bill nenechá přemlouvat…
Tom se vmáčknul na plnou lavičku a tím z ní shodil jednoho magora z béčka, jmenoval se Paul, s tím, že on tam sedí už dost dlouho. Paul jen pokrčil rameny a zmizel někam za roh, dát si práska. Poté plánoval návrat a shození někoho dalšího.
Tom se podíval na Billa stojícího před ním a poklepal si na kolena.
„Jsem těžkej,“ řekl Bill, který hned pochopil, co Tom navrhuje.
„Jo, dvacet kilo i s postelí, to je fakt hodně,“ zašklebil se Tom proti sluníčku a sledoval, jak Bill znuděně protočil oči. Nenechal se však dvakrát přemlouvat a posadil se Tomovi na klín.
„Pane Bože, ty jseš mi teda těžkej. Musíš mít nadváhu, brácha,“ řekl Tom ironicky, šťouchl ho pod žebra, která by mohl spočítat i přes tu tlustou mikinu, co zase od něj zase jeho malý bráška vyloudil, protože mu byla ráno zima, a Bill mu za to dal malý pohlavek.
Sledoval, jak Bill těká pohledem z místa na místo a pořád si hrál s prsty na rukou. Byl nervózní, všimnul si toho už ráno v posteli, v koupelně chaoticky lítal z místa na místo, i když měl všechno přímo před sebou, a o snídani ani nemluvě. Málem se pohledem utopil v hrnku plném horkého ovocného čaje, kdyby jej Tom nevylovil.
„Děje se něco?“ natáhnul se k Billovu uchu, ale nedosáhl dál než k ramenu; Bill ho holt přerostl o pár centimetrů, když mu tak seděl na klíně.
„Cože?“ otočil černovlásek hlavu na Toma s omluvným úsměvem.
„Ptal jsem se, jestli se něco děje. Jsi nervózní,“ uvedl Tom na pravou míru a čekal na bratrovu odpověď.
„Jen mám od rána takovej blbej pocit… Víš, jak kdyby se mělo stát něco špatnýho,“ řekl Bill smutně a na čele mu naskočila vráska.
„Až budeš padat ze schodů, budu tě chytat,“ zavtipkoval Tom, i když to vlastně byla pravda. Skočil by pro své dvojče i do ohně. Udělal by to pro něj, jen aby se mu nic nestalo a on dál klidně proplouval životem.
„Ha-ha. Myslím to vážně,“ řekl Bill utrápeně a povzdechl si. Nepatrně se však usmál nad tím, jak ho Tom bude chytat. Dvě sestavy párátek v akci. Směšné. „Možná že to je jenom tím, že jsme tady poslední den.“
„Možná.“ Tom se nezmohl na víc. Vlastně ani nevěděl, co by mu měl říct. Nehodilo se na to něco odpovědět. A i kdyby chtěl něco říct, nesměl by být nikdo v okolí tří kilometrů. „Neboj, takovejch výletů ještě bude. Když budeš chtít, můžu zkusit ukecat Seba, abychom jeli do Vídně o prázdninách. Třeba na týden, na dva. Anebo můžeme vyrazit někam do tepla.“
„Španělsko?“ navrhnul Bill a na tváři se mu usadil úsměv. Ještě u moře nebo někde v teple na jihu nebyl.
„Klidně i do Austrálie, když budeš chtít… Ale to jen pokud najdeme nějakýho hodně bohatýho sponzora, protože Seba bysme tím zruinovali,“ dodal rychle Tom a Bill se s úsměvem na tváři zavrtěl na jeho klíně. Kupodivu to dredáče nechalo chladným. To asi kvůli těm skupinkám lidí, co postávaly okolo.
Billovi začal vibrovat mobil, který měl zastrčený hluboko v kapse. Rychle se postavil a vytáhnul mobil ze svých úzkých džínů.
Danielka, hlásal display a Billovi prolítlo hlavou, co asi může Mel chtít. Zmáčkl zelený telefonek.
„Dobré ráno, beruško, jak pak ses vyspinkala?“ začal Bill zamilovaně do telefonu, když šel okolo Nelly a její úžasné společnosti tak daleko, aby jej nikdo moc neslyšel.
„Jak pro koho. Máme problém. A pokus se znít po tom, co ti řeknu, rozčileně nebo tak nějak. Smutně, zklamaně, naštvaně. Jako kdyby Tom zase vyvedl něco, co bys nepřekousnul, okey?“ vychrlila Mel do sluchátka na jeden nádech.
„Co se stalo?“ zeptal se jí Bill zmateně a zahleděl se na Toma. Vůbec nic nechápal.
„Někdo, řekla bych, že nějaká žárlivá slepice od vás ze školy, mi poslala na vymyšlenej Danielin mejl fotky, kde jsme my dva. Víš, jak jsme byli v tom parku,“ vysvětlila Mel a povzdechla si.
„Cože?! Nikdy bych tě nepodváděl! Melanie je jen moje kamarádka!“ vykřikl Bill do telefonu, až se všichni okolo otočili a pečlivě naslouchali.
„Jo, jsem ráda, žes pochopil, co se od tebe čeká. Jako, nevím, co budem dělat. Nejspíš si myslí, že spolu něco máme, a ty podvádíš tu svou Danielu. Jsou to husy. Udělají pro to, aby se s tebou jaksi rozešla, všechno,“ pokračovala rusovláska.
„Dan, miláčku, věř mi. Nikdy bych si s nikým jiným než s tebou NIC nezačal. Ta holka bydlí vedle nás, Tom se s ní zná od mala. Je to jen kamarádka!“ Bill už začal znít vážně nešťastně, možná se do toho vžil až příliš.
„Dobře, stačí, stačí. Nemusíš mi vyřvávat do ucha. Až dojedete domů, všechno vyřešíme a všechno vám ukážu. Nevím, co to bylo za krávu, která se snaží zkazit tak „úžasnej vztah“. Chtěla jsem jen, abys o tom věděl… A možná taky všichni ostatní. Počítám s tím, že určitě už někde jste a posloucháte trapnej výklad. Nejlepší by to bylo v nějaký dobře akustický místnosti, víš, aby se to rozlíhalo. Takhle bys rychle poznal, kdo to udělal, protože uchechtnutí by šlo slyšet. Musím končit, ještě mám plno učení. Mám vás ráda. Uvidíme se v neděli,“ rozloučila se Mel a počkala na poslední Billův výstup.
„Ale… To není pravda! Nemůžeš to udělat. Vždyť tě miluju! Danny! Danny!“ volal marně, i když už byl hovor ukončen, poté se podíval na mobil a nenápadně na displeji zkontroloval svůj zoufalý pohled. Vztekle strčil mobil do kapsy a na jeho rameni přistála bratrova ruka.
„Co se stalo?“ zeptal se jej Tom opatrně a nechápavě se na něj díval.
„Chce se se mnou rozejít. Chápeš to?! Kvůli tomu, že jí nějaká děvka poslala fotky, na který se objímám s Melanií. S LESBIČKOU! Panebože, kdyby Mel nebyla lesba jak poleno a nechodila s Klaudií, neřeknu ani hovno, ale tohle? Chodím s ní přes dva roky a teď…“ zoufale si projel rukou vlasy. „Nechápu to. Ale až potkám toho, kdo to způsobil, zakroutím mu krkem, pokud to Danny nevysvětlím. A to myslím vážně!“ řekl naštvaně, slzy se mu nahrnuly do očí, když procházel kolem těch, které v tom měly určitě prsty.
Shodil někoho z lavičky, neviděl koho skrz slzy v očích, a zkroušeně si sednul. Cítil se bídně, i když to nebyla pravda. Obličej složil do dlaní a tiše se rozvzlykal.
„No tak, Billí, uvidíš, že všechno dobře dopadne. Vysvětlí se to,“ uklidňoval jej Tom, který si dřepnul před něj a konejšivě ho hladil po rameni.
„Nic se nevysvětlí. Nenechá si to vysvětlit. Na to je moc paličatá… Nechápu, jak tohle mohl někdo udělat. Vždyť víš, jak nám to spolu klape a jak ji miluju. Já… nedokážu bez ní být. Je to moje všechno, stejně jako ty… Která bezpáteřní krysa mi mohla tohle udělat?!“ zvýšil zase hlas a nechal se obejmout svým starším dvojčetem, kterému udělala Emily, drobná holka z céčka, místo na lavičce vedle něj. Sledovala z povzdálí celý jeho výstup a bylo jí ho líto. Chvíli se na něj dívala, a poté mu nabídla papírový kapesníček. Tom s díkem kapesníček vzal a osušil bratrovy slzy.
„Vím moc dobře, jak ti je,“ řekla klidně a počkala, až Bill vzhlédne. „Stalo se mi něco podobnýho. A řekla bych, že to je i od stejných lidí,“ podívala se svýma ledově modrýma očima na skupinku děvčat opodál. Naklonila se blíž k němu a levé obočí se jí ztratilo v ofině. „Můžu ti pomoct.“
„A jak?“ zeptal se zoufale Bill a hlasitě posmrknul. Emily mu ze solidárnosti podala další kapesníček.
„Jestli chceš, můžu ti říct všechno, co o nich vím. Ale o Karin si musíš zjistit něco sám, neznám ji moc dlouho. Ale ostatní, jako Anettu, Nellu a tak, znám dost dobře… Kdysi jsme totiž bývaly nejlepší kamarádky…“
***
„Možná, že jsme to trošku přehnali,“ vypustila tiše z úst Lisa, když si konečně po několika hodinách chůze a postávání sedli do malé restaurace uprostřed Pratru.
„A jako s čím?“ zeptala se jí protivně Nella a udělala velkou modrou bublinu. Kdyby praskla, měla by špinavý celý svůj dokonale nalíčený obličej.
„Moc dobře víš, o co jde,“ řekla a upřela na ni své smaragdové oči. „Vidělas sama, jak ho to vzalo. Ne každý bere rozchody tak lhostejně jako ty.“
„Že beru rozchody lhostejně?! Co to tu meleš za sračky, Liso?! Nikdy jsem nic takovýho nebrala jen tak! A navíc – volal tý holce? Volal. Byl v tom parku s cizí holkou? Byl. V tom případě nevím, co bychom měli přehánět,“ vyhrkla ze sebe Nella zpět a opřela se o kožené opěrátko židle. „A taky to nebyl zas tak moc můj nápad. Jen jsem zařídila, aby to April vyfotila. Nic víc. O tom si popovídej tady s Karin,“ řekla s pokřiveným úsměvem a lehce se dotkla Karinina ramena.
„Můj nápad?“ obrátila se na ni černovláska a vyvalila oči. „Můj nápad?!“
„Nevím, koho napadlo, že bychom mohli něco podniknout. Něco jako důvod k rozchodu, aby byl Billí volnej a my ho měli jen pro sebe,“ odvětila jí Nella a v očích se jí začaly kroutit malé pekelné plamínky.
„Jen mě to prostě napadlo, když jsem ten hovor slyšela. Netušila jsem, že bys mohla říct April, aby to udělala,“ odsekla jí Karin a založila ruce bojovně a nedostupně na prsou.
„Bože, nehádejte se,“ pustila se mezi ně Anetta, protože jinak by si byly určitě vytrhaly všechny vlasy na hlavě. „Nell, vzpomeň si, co jsi tenkrát udělala Emily. Je to úplně stejnej scénář, nemyslíš? Doufáš, že jí nedojde, kdo to udělal? Dneska dopoledne s ním mluvila, takže podle mě už ví, kdo v tom má prsty.“
„Ty jseš v tom stejně namočená jako my všechny, takže se z toho nesnaž nijak vyvlíct. Jedna za všechny, všechny za jednu. Takovej je život. A navíc, nebylas to právě ty, kdo Billa chtěl jen pro sebe?“ popíchla ji Nella.
„Ovšem, ale není sama,“ zašeptala si Karin pro sebe a hodila očkem po mladém číšníkovi, který šel okolo.
„To sice jo, ale ne za takovech podmínek,“ řekla Anetta a vstala od stolu.
Ani jedna z nich neuměla prohrávat. Vždycky dostaly všechno, co chtěly. Spaly s chlapci, o kterých si ostatní dívky mohly nechat jen zdát. Jenže Bill, jejich nový sen, se zdál být naprosto nedosažitelný.
„Anetto, jestli to na nás bonzneš, tak jsi skončila!“ řekla jí varovně Nella.
„Tak ať,“ odpověděla klidně Anetta a chůzí modelky odešla ven. Měly se navzájem v šachu, to snad muselo stačit.
***
Stmívalo se. Dvojčata prošli celej Prater křížem krážem, vlezli na všechny nejbláznivější atrakce a utratili pár posledních eur, které dostali s sebou.
„Ještě nikdy jsem se netěšil na sprchu tak jako teď,“ řekl Bill a vyčerpaně klesnul na volnou lavičku. Bill držel v náruči plyšového medvídka, který však nebyl pro něj, ale pro někoho, kdo pro Toma prý hodně znamená…
Samozřejmě, že si Bill ihned medvídka přivlastnil, ale jeho pravý majitel to opravdu nebyl. Bill nebyl jediný na světě, který pro Toma znamenal něco víc. Řekl jen, že to není pro mámu ani pro Mel nebo Klaudi, a Bill sám pochyboval, že by to mohlo být pro April. Byla to jeho malá neznámá. Někdo, kdo měl být podle něj pro Billa více než velkým překvapením a konkurentem v jednom.
„Už jsme toho prošli i víc než dneska, nemyslíš?“ zeptal se jej Tom a sledoval, jak Bill zalovil v batůžku a nakonec vytáhnul zrcátko, aby se podíval, jak moc má rozmazané linky. „Lepší už to nebude,“ podotknul ironicky dredáč a čekal, že mu jedna přiletí. Dělal si z něj srandu, protože dneska vypadal úplně nepopsatelně nádherně.
„Jako bych nic neslyšel,“ zasyčel Bill a podíval se na něj koutkem oka. Poté vytáhnul tužku a obkroužil s ní obě oči. „Myslím, že jsme se tu ještě nefotili.“
„Tebe to nějak začalo bavit,“ podotknul Tom a dvojče se na něj zazubilo. Vytáhnul foťák a hrál si se šňůrkou na jeho konci. „A nechceš raději počkat a udělat pár fotek až na pokoji?“ navrhnul mu tajemně.
„Nejlíp, abych byl úplně nahej, co?“ našpulil Bill pusu a vytrhl mu foťák z ruky a během chvilky zmáčknul spoušť.
„A nebyla by to ještě dětská pornografie?“ zavtipkoval Tom a sledoval bratrovu reakci. Bill přimhouřil oči a otevřel pusu.
„Ty…“ zasyčel Bill a podíval se do objektivu.
„Bastarde,“ dodal Tom místo něj nadávku, kterou od něj slyšel neustále, a přitiskl rty na Billovu tvář, zatímco jeho malé dvojčátko zmáčklo čudlík a udělalo další sladkou fotku stejně jako ráno, když se ještě váleli v postýlce a nechtěli vstávat.
*~*
„…A v deset večer budete všichni před hotelem. Je vám to všem jasné?“ zakřičela profesorka na celou jídelnu po večeři a ozvalo se souhlasné zamručení, poté se všichni vyhrnuli z jídelny ven do svých pokojů. Bylo osm večer a jejich pobyt ve Vídni se nebezpečně rychle krátil.
„Bille, počkej,“ zavolala na něj Anetta a Bill se spolu s Tomem zastavili a otočili na ni.
„Promiň, Anett, ale já spěchám. Ještě se chci osprchovat. Nepočkalo by to na později?“ navrhnul Bill a pomalu couval do chodby.
Anetta se zastavila a povzdechla si. Chtěla mu to říct hned. Teď už nikdy nesebere tolik odvahy, aby mu to řekla.
„Jo, jasně. Tak až venku,“ řekla bloncka a pousmála se. Kopala si hrob.
Bill jí ještě zamával, když už byli dál, a poté se obrátil s úsměvem na Toma.
S úsměvem? Anetta tam stála uprostřed chodby sama a přemýšlela. Ráno byl z toho rozchodu úplně mimo, a teď se šťastně usmívá?
„Vidělas to?“ zeptala se jí Ema, která si stoupla vedle ní, a nevěřila svým vlastním očím.
„Teď už jsou jen dvě možnosti. Buďto ten rozchod stáhla zpátky a všechno je jako dřív, anebo žádná Daniela neexistuje a jen si z nás dělaj prdel, abychom jim dali pokoj,“ přidala se k nim Nella s Karin.
„Anebo to jen hraje. Jako že je šťastnej,“ navrhla Paula, která jim zase všechno odpustila, a dívky protočily očima. Zase ty její kladný úvahy.
…
Jakmile vklouzli do pokoje, Bill zamknul dveře. Kdyby náhodou…
Když se otočil, Tom už s osuškou v ruce zavíral dveře do koupelny.
„Hej, slíbils mi, že můžu jít první já!“ vzteknul se Bill, bezmocně rozhodil rukama a dupnul si. Z koupelny se však ozval jenom smích.
Však já ti ještě ukážu, smát se mi, pomyslel si Bill a posadil se naštvaně na postel. Přemýšlel, co mu za to udělá. Zahleděl se na svou běloučkou osušku a dostal nápad. Nebyla to pomsta, to opravdu ne.
Počkal, dokud neuslyší téct vodu. Chvíli však ještě váhal, jestli to má nebo nemá udělat, ale zvítězil rozum a tiše se vkradl za dvojčetem do koupelny.
Když otevřel dveře, ovanul ho horký, vlhký vzduch. Rychle za sebou zavřel dveře a rozkoukal se v páře. Sklo sprchy bylo zamlžené, o zrcadlu ani nemluvě. Neměl by ho tedy vidět.
Položil si osušku vedle umyvadla a pousmál se; Tom si pobrukoval nějakou melodii. Věděl, že ten song zná a že ho Tom docela často poslouchá, ale jak se písnička jmenovala nebo od koho vlastně byla, to opravdu nevěděl.
Pomalu si sundal oblečení a nechal ho ležet na zemi. Stejně už si tohle nebude oblíkat a hodí to rovnou do kufru mezi špinavé prádlo, podobně jako včera a den před tím.
Opatrně za ním vlezl do vany; bál se, že uklouzne a rozbije si hlavu. Když konečně pevnýma nohama stál v mokré vaně, oddechl si. Avšak nevěděl, kam zahnal stud, že za ním dokázal vlézt. I když… Jako by to Tom nedělal doma běžně; pravidelně každé ráno lezl za ním do sprchy. Nahého jej viděl už nekolikrát.
Bill si na ruku vymáčknul trošku modrého sprchového gelu a přistoupil k Tomovi blíž. Promnul si ruce a jemně se dotkl pokožky na jeho rameni.
Tom zaklonil hlavu dopředu a nechal si dredy spadnout přes ramena, zatímco mu Bill pomalu roztíral mýdlo po celých zádech.
„Mohl bys mě poškrabat na levý lopatce?“ požádal jej Tom a všechno, co jeho malému bráškovi létalo hlavou, jakákoli představa, jak tohle asi dopadne, se rozplynula jako sen. Zkazil to, zase. Zaksichtil se, ale udělal, co po něm Tom žádal.
„Neleknul ses mě,“ řekl tiše Bill a dredáč se pousmál. Tak o to mu šlo? Jen aby ho vylekal? Přinejmenším, aby z něj dostal infarkt? I když jak by vysvětloval, že mu vlezl do sprchy? No, každopádně by si Bill nějakou lež vymyslel.
„Viděl jsem tě přicházet. Nejseš zas tak nenápadnej, jak si myslíš,“ podotknul Tom jemně a otočil se k němu čelem. „Ale můžu přiznat, že by mě ani ve snu nenapadlo, že bys mi taky mohl vlízt do sprchy,“ pokračoval a pohladil jej po tváři.
„Říkals, že dneska můžu do sprchy první a než se otočím…“
„Pššt,“ položil mu prst na rty a Bill jej lehce políbil. Tom mu položil ruku okolo pasu a přitáhnul si ho k sobě. Bill si položil hlavu na jeho mokré rameno a zavřel oči.
„Billí, víš, na co jsem si teď vzpomněl?“ zeptal se černovláska a podíval se na něj. Měl úplně rozteklé linky, tvořily mu na tváři dlouhé černé klikaté cestičky.
Když Bill s dětinským výrazem zakroutil hlavou a položil si ji znovu na jeho rameno, pokračoval. „Vzpomněl jsem si na toho človíčka v černý košili, co nevěřil, že jsem jeho brácha. Políbil jsem tě a myslel jsem si, že jsem se musel úplně zbláznit. Byls tak krásně nevinnej a já nevěděl, co dělám. Stejně tak jako ty.“
„Mohl bys to říct nějak snadněji?“ zeptal se ho Bill s úsměvem a vzhlédnul k němu.
„Jseš ta nejkrásnější změna v mým životě,“ řekl a zastavil vodu. Poté pod sprchu postavil bratra a zase vodu pustil. Jemně mu z tváří setřel rozteklou tužku a sehnul se pro sprchový gel. Namydlil si jím ruce a začal Billa umývat. Stále se pohledem vracel na jeho přivřená víčka; Bill si vychutnával každý dotek bratrových rukou.
„Krásně se to zahojilo,“ řekl Tom tiše, když se k němu Bill otočil zády. V hlavě mu probleskla vzpomínka na ty hnusné krvavé šrámy na Billových jemných zádíčkách a znovu se mu sevřel žaludek.
Lehce přejel po pár jizvičkách, které byly o něco tmavší než ostatní. Tam byly rány hlubší.
„Máma mi to čímsi mazala; zapomínal jsi na to,“ vyčetl mu Bill, ale nemyslel to špatně.
„Já vím. Omlouvám se,“ řekl Tom a odhrnul mu vlasy z krku, aby jej tam mohl políbit. Bill natočil hlavu a oči se setkaly s identickými. Tom jej pohladil po tváři a spojil své rty s těmi jeho.
Bill se v jeho náruči otočil a nechal jej laskat ho svými rty. Tom byl tentokrát obzvlášť něžný. Nedobýval se svým jazykem dovnitř, jako to dělal obvykle. Mazlil se s ním, nikam nespěchal. Neměl kam.
Bill ho objal kolem krku, čímž si ho k sobě přitáhnul nejvíc, co to šlo, a tím prohloubil polibek ještě víc, než se o to snažil Tom. Nebyl to Tom, kdo to chtěl dneska dotáhnout dál než k líbání a mazlení. Právě Bill chtěl udělat čáru za těmi všemi nesmysly, co dřív říkal. V hlavě postupně škrtal všechny body, které si vytyčil; ty, které Tomovi určovaly, co může a co naopak nesmí. Teď chtěl všechno.
Tomova nevinná hra se začala hroutit právě v tom okamžiku, kdy pootevřel rty, aby se nadechl, a Bill mu strčil jazyk hluboko do úst. Při tom mu zajel rukou do dredů a tvrdě tisknul jeho rty na své. Tom proti němu nic nezmohl; nemohl jej odstrčit, protože už nikdy víc by jej k sobě takhle nepustil. Tentokrát byl Tom ten druhý a Bill ten, který tomu velel.
„Myslel jsem, že ses chtěl jen osprchovat,“ zahuhlal Tom, zatímco Bill vsál mezi rty bratrův dolní ret se stříbrnou ozdobou, když cítil, jak jeho ruka brouzdá mezi jejich k sobě přitisklými těly. Zatím byla jen nad pupíkem, ale pokud by se dostala níž, stejně jako v tu chvíli, když se mu Bill podíval zpříma do očí, asi by už nedokázal couvnout.
„Mám přestat? Jestli nechceš, nechám toho. Stačí říct,“ pokračoval klidně, avšak rukou sjížděl níž a níž.
„Ne, já jen… Kam se poděly ty tvý pravidla a já nevím co?“ zeptal se jej a cítil, jak se mu začíná třepat hlas, zatímco Bill sunul svou ručku k jeho druhému mozečku.
„Prostě dělej, jako by nikdy nebyly, jo?“ zašeptal mu smyslně do ouška a kousl jej jemně do boltce, zatímco zaklínil ruku mezi jejich klíny a přejel po Tomově chloubě.
„Kurva,“ vydechl ze sebe prudce Tom a naklonil se zpátky k Billovým rtům, aby jej mohl vášnivě políbit, a chytnul ho za zadek. Už nebyl něžný, to vůbec ne. Na Billa jeho sladká hříčka tenhle večer absolutně neplatila. A vlastně ho už ani nechápal. Den, dva předtím je to Bill a jeho několik bodů, kdy může trvat klidně rok, než se dostanou na ten poslední, a najednou skočil na předposlední a to nechtěl ani uvažovat o tom, co Bill ještě bude asi tak chtít.
„My asi opravdu musíme být dvojčata,“ vydechl Tom a obmotal ruku okolo Billova penisu stejně jako on sám před chvílí a začal jej uspokojovat.
„Proč myslíš?“ zeptal se Bill, opřel se svým čelem o Tomovo a dlouze zasténal.
„Kdo jinej by asi došel na to, aby ho honil svýmu bráchovi, a celý se mu to líbilo víc než dost? Je to tak prasácký! Jseš prase, Bille!“
„Jako bys ty měl co říkat. Nebyls to jen tak náhodou ty, kdo mi ho sám od sebe vykouřil?“
autor: Bajik
betaread: Janule
Och krásný dílek…se těším jako vždy na další….a doufám že nebude za tak dlouho…Miluju tuhle povídku <3
Ten Bill je ale šílená herečka…=D
Ten konec je dokonalý…konečně Bill zahodil všecky ty jeho body…;-)
No končně xD ale ty holky sou fakt kravy… chudera Emily :-/
aaaaaaach <3 dokonale ! uplne dokonale !! <3 Ten herecky výstup bol užasny ..dlho som sa uz takto nerehotala 😀
A ten koniec, boze moj ! <3 Dúfam ze pokracovanie bude coskoro, ja chcem vediet, ako to bude pokracovanie !!!! co najskor ! 😛 Vyzerá to velmi zaujimavo 😀
akurát som neska rozmýšlala, že kedy sem pribudne ďalší diel 😀
"A nebyla by to ještě dětská pornografie?"….zabitééé 😀 som sa rehotala 😀 a ten záver bol fajnový 😀 pravidlá sú v keli 😀
Teda ten by měl dostat Oscara!! Úžasné 🙂
nádhera.. miluju tu povídku..:D:D hej toj seoiu fakt paka.. uplně to živě vidím..:D:D no jo..:D:Dpíšeš to krásně..:)
Jak se v té sprše hádají xD Nádherný dílek, jako vždy!
Konečně dojde k sexíku? 🙂
Ale ty holčiny tam mi fakt zvedly tlak… nechápu, jak může být někdo tak… stupidní. Zajímavé, já nikdy nepociťovala potřebu chrápat s někým, abych tím někomu něco dokázala… Ale píšeš pěkně, Bajik, máš osobitý styl, který se mi líbí.
Huuuuuuuuuuuuuuuuuuuu*skanduje*..konečně dalšííí dílek upe dokonaly…sem se upe těšila na tu poslední čás..a *YAHOO*se tu:-D…nááádhera
no ještě se tam poštěkejte