Hope 18.

autor: B-kay

Neodvážil jsem se otevřít oči. Měl jsem takový strach, že to všechno bylo jenom krásným snem a já bych se měl náhle probudit do tvrdé reality. Reality, ve které jsem se jenom trápil a utápěl ve své bolesti. Kdysi byly mými emocemi jedině pláč, úzkost a neovladatelná bezmoc. Nevěděl jsem, co mám dělat. Nechtěl jsem žít, přesto jsem nedokázal zemřít. Myslel jsem, že se Sárou zmizelo i všechno mé štěstí. Na všechny kolem sebe jsem byl podrážděný, utápěl jsem se ve své lítosti a zapomínal jsem žít. Nevím, co by se se mnou stalo, nebýt Toma. Zachránil mi život ve všech směrech, jak lze život zachránit. Stal se mi vším. Během několika týdnů se stal celým mým světem. Pořád jsem cítil zvláštní potřebu chránit jej. Nedokázal jsem si připustit, že by mu
měl ještě někdy někdo ublížit. Prožil mnoho zlého. Řekl bych, že si prošel doslova peklem, a přesto byl pořád tady. Právě jeho minulost z něj udělala člověka, jakým byl dnes. Možná nebyl nejsilnější, nebo nejprůbojnější, měl však to nejcennější. Měl veliké laskavé srdce, a to pro mě znamenalo mnohem víc než síla a odvaha.

„Tome?“ opatrně jsem otevřel oči a zadíval jsem se do jeho tváře. Ty jeho však byly přivřené. „Ano?“ zašeptal, výraz jeho tváře však zůstával stejný. Vůbec se na mě nedíval. Vlastně kdyby mi neodpovídal, věřil bych, že opět usnul.

„Myslel jsi to vážně?“ na několik vteřin jsem sice zaváhal, nakonec jsem se však zeptal. Možná to byla má otázka, která jej přinutila otevřít oči. Spíš bych však řekl, že zoufalost, s jakou jsem ji vyslovil. Náš oční kontakt trval mnohem déle, než kdy předtím.

„Myslel jsem, že jsi usnul,“ přiznal po chvilce.

„Kdybys to věděl, neřekl bys mi to že?“ nebyl jsem smutný. Dokonce ani zklamaný. Rozuměl jsem mu. Bylo těžké přiznat něco, čemu se tak dlouho bránil.

„Možná bych nenašel odvahu,“ smutně sklopil pohled. Udělal jsem totéž. Vzápětí jsem však pod dekou ucítil pohyb, jak se ke mně přisunul ještě blíž. Mé nahé tělo se otíralo o měkký plyš županu a vzduch kolem nás se stal náhle méně dýchatelným.

„Dokázal bys mi to říct teď?“ i kdyby mi to neřekl, nic by se nestalo. Nedokázal bych se na něj zlobit, protože mi k tomu nedal žádný důvod. Jen by bylo krásné slyšet to ještě jednou. Z jeho úst…

Na chvíli jsem se zaposlouchal do ticha, které nás náhle obklopilo.

„Něco takového jsem ještě nikdy předtím neřekl. Mám strach, že se tím mezi náma něco změní,“ pomalu mě hladil po tváři a nesměle se ke mně skláněl. Zastavil se až ve chvíli, když naše tváře dělil pouhý centimetr. „Ty víš, co k tobě cítím. Mohl bych ti to říkat každou minutu, ale… pak by to ztratilo svoje kouzlo,“ byl tak nádherný. Nedokázal jsem se soustředit na to, co říkal. Před očima jsem měl jenom jeho plné rty, v uších mi zněl jeho smutný hlas a jeho vůně mě naprosto pobláznila.

„Já chci, aby to bylo kouzelné,“ řekl jsem první věc, která mě napadla. Možná to mohlo vyznít hloupě, ale pro něj to mělo mnohem větší význam. Ještě jednou prolétl mou tvář, než se přímo bezmocně přitiskl k mým rtům. Jeho prudkost mi málem vyrazila dech. Nečekal jsem to… Většinou jsem to byl já, kdo dobýval a líbal. Tentokrát se to však změnilo…

Já zůstal nehybně ležet. To já jsem byl najednou tím nečinným. Nechal jsem jej, aby si se mnou dělal cokoliv. Užíval jsem si každého drobného polibku. Každého nesmělého kousnutí nebo zatahání za rty. Byl tak opatrný. Nechtěl mi způsobit bolest větší, než mi způsobil můj nejlepší kamarád. Po chvilce se však jeho lehké polibky změnily a v okamžiku, kdy jsem jej vpustil dovnitř, jsem přestal být hadrovou panenkou v jeho rukou a začal jsem jeho polibky oplácet.

Líbali jsme se jako šílení. Bylo to tak chtivé a vášnivé. Nedokázali jsme se toho vzdát. Cítil jsem, jak Tom zabořil ruku do mých vlasů a natočil si mou tvář do úhlu, který potřeboval. Bylo mi úplně jedno, že se přestal ovládat. V těchhle chvílích jsem jej miloval ještě víc. Dokázal být vášnivý. Každý jeho polibek byl naléhavější, než ten předešlý. Poslepu jsem z něj stahoval teplý župan, který mě jako jediný dělil od přímého kontaktu s jeho pokožkou…

(Tom)

Kdybyste mi před měsícem řekli, co se stane, nevěřil bych vám jediné slovo. Ještě před
necelým měsícem jsem mrzl na ulici a jediným mým společníkem byl déšť nebo studený vítr. Ani tehdy jsem si však nestěžoval. Raději jsem se toulal po ulicích sám, než bych měl ještě chvíli snášet bratrancovu nenávist a zlobu. Ale teď jsem se cítil jako v nějaké pohádce. Možná nebyla dokonalá, ale příběh by povídce mohl zodpovídat. Chudák se zamiloval do bohaté princezny… Slovo chudák mě vystihovalo dokonale, Bill však princeznou nebyl. Byl tím nejkrásnějším klukem a vlastně i člověkem, jakého jsem kdy potkal. Byl nádherný jak zevnitř, tak i zvenku. Jemu jsem vděčil za všechno, čím jsem teď byl. Díky němu jsem konečně našel domov a poznal lásku. Tak moc jsem jej miloval… Miloval jsem jej od prvního okamžiku, jenom jsem byl příliš hloupý a nechtěl jsem si to přiznat. Jenomže teď už jsem takový nechtěl být. Řekl, že mě miluje… když to dokázal přiznat on, tak proč bych jej měl já neustále trápit a odmítat? Věděl jsem, že k němu nepatřím… naše světy byly až příliš rozdílné. Ale chtěl jsem zkusit o své štěstí bojovat!

Vůbec jsem si neuvědomoval, jak se to stalo a najednou jsme leželi na gauči nazí. Všechny deky i polštáře byly, stejně jako naše župany, nelítostně skopnuty na podlaze. Naše nahá těla se o sebe nevědomky třela a my se polibky málem dusily. Hladili jsme se, objímali, a představa, že by to mělo skončit, mě náhle děsila mnohem víc, než moje minulost, na kterou jsem se snažil zapomenout. Dotýkal jsem se jeho tváře, cítil jsem, že je vzrušený. I já jsem byl. V tu chvíli jsem po něm tak moc toužil. Snad úplně poprvé jsem se přestal ovládat. Sténání mého jména se mi ozývalo v uších, jako nádherná ozvěna.

„Miluju tě, Tome,“ šeptal mezi polibky. Nečekaně se na mě převalil a začal přirážet proti mé pánvi tou svou. Jenom jsme se o sebe silně otírali, nic víc, přesto jsme během několika vteřin vysíleně dopadli na studenou podlahu…

Přijď a pomoz mi létat,
půjč mi svá křídla,
já je vyměním za svět,
za vše co mě drží,
vyměním je dnes v noci,
za vše co mám…