autor: Áďa
Bill neměl tušení, jak dlouho už ve sklepě je. Jestli několik hodin, dní či týdnů. Absolutně ztratil pojem o čase. Neměl ponětí, zda je den či noc, teplo či zima. Toužil jen po jediném, dostat se odsud. Ale sám to nedokázal a před Holgerem neměl odvahu vzdorovat, věděl, že ten muž by byl schopný ho i zabít, přestože se k němu v posledních hodinách choval docela hezky. Neubližoval mu, nosil mu pití a nějakou záhadnou mastičkou tišil horkou bolest na místě, které mu po prstu zůstalo. Věděl, že prst dostal Tom, a to mu pokaždé zalévalo oči slzami. Nedokázal si ani zdaleka představit bratrovu reakci. On sám, kdyby mu takhle přišel Tomův prst, by nejspíš skončil na psychiatrii. Ale Tom ne, Tom nemůže… vždycky byl silnější a vždycky všechno špatné snášel mnohem lépe než Bill. A Bill věděl – nikoliv věděl, ale spíš tomu věřil, protože mu to tak říkalo jeho srdce – , že Toma to určitě zranilo, ale že není nikde na psychiatrii. Že se bude snažit co nejdřív mu pomoci… Byli přece dvojčata, a Billovo srdce zalévalo tušení, že ho tady Tom nenechá, že ho zachrání, jakmile k tomu dostane první možnou příležitost. Jenže na druhou stranu ho ubíjel strach, který mnohonásobně zastiňoval tu drobnou sourozeneckou naději. Strach o to, že ta příležitost nebude. Že tady dřív umře, ať již sám od sebe, bolestí nebo rukou toho divného muže. A ten strach ho sužoval mnohem víc, než cokoliv jiného…
Zvedl hlavu a pohled upřel na dveře, když se ozvalo zachrastění klíče v zámku. Trvalo jen pár vteřin, než vstoupil Holger, držíc v jedné ruce mobil a ve druhé dlouhý nůž. Bill tiše zakňučel při pohledu na zbraň a stáhl se co nejvíce do rohu, u něhož seděl, ale nebylo mu to nic platné, Holger se po pár krocích dostal až přímo k němu.
„Nemusíš přede mnou couvat, maličký,“ zapředl mu do ucha. „Stejně se k tobě vždycky dostanu, kdykoliv budu chtít.“
Chvilku se kochal pohledem na vyplašeného chlapce, potom však pokračoval.
„Myslím, že je načase, abychom zavolali tvýmu bratříčkovi, co říkáš?“
Bill se na něj překvapeně podíval.
„To myslíte… vážně?“ špitl nadějně. Uslyší Toma… I kdyby to nebylo k ničemu jinému, tak uslyší jeho hlas… hlas své lásky…
„Smrtelně vážně,“ přikývl Holger. „Ale varuju tě! Říkej si mu, co chceš… ale cekneš jediný slovo, který by se mi nemuselo líbit, a…“
Nedokončil větu, místo toho však Billovi ostřím nože dost důrazně, ale tak, aby mu neublížil, přejel po krku.
„Rozuměl jsi tomuhle dobře?“
„A – ano,“ šeptl roztřeseným hlasem Bill a se strachem po noži zašilhal. Už toho muže trochu znal a věděl, že by mu nedělalo sebemenší problém trošku více přitlačit a proříznout mu krční tepnu.
„Tak to jsem rád… tak povídej, jaký má Tom číslo?“
Bill se na chviličku zamyslel, přesto si však brzy na číslo svého dvojčete vzpomněl. To číslo bylo docela jednoduché, Bill se však bál, aby jej nezkazil. Po té bolesti a horečce, co tady prožil, by se nebylo čemu divit. Avšak řekl ho správně a o pár vteřin později už Holger stiskl tlačítko, které způsobilo, že hovor začal. Bill muže napjatě sledoval…
Dřív, než se však stačilo ozvat první zapípání, Holger bleskurychle umístil na jeho srdce stetoskop a jeho sluchátko přiložil na reproduktor telefonu, zajistil i vyzvánění na hands free. Opět položil Billovi nůž na krk, čímž jeho tep podstatně zrychlil, a výhružně se na chlapce podíval.
„Varuju tě, budeš držet hubu do doby, než ti dovolím mluvit, jasný?“
Bill rozechvěle přikývl. Nevěděl, zda se má dřív se strachem dívat po noži nebo zda má úpěnlivě naslouchat monotónnímu pomalému pípání v telefonu či splašenému tlukotu vlastního srdce…
„Ano?“ ozval se po chvíli čekání velice nahlas a zřetelně Billovi tak známý hlas, až jeho strachy stažené srdíčko radostně zaplesalo. „Haló? Je tam někdo?“
V tu chvíli však Tom zaslechl zvuk, který již slyšel, a dokázal by jej identifikovat kdykoliv a kdekoliv, díky tomu, jak si jej díky výhružnému videu naposlouchal. Na okamžik úplně oněměl, zatímco naslouchal úderům srdce svého bratra…
„Bille?“ vydechl po chvíli.
Bill se už nadechoval k odpovědi, když tlak na jeho hrdle ještě víc zesílil, poznal tedy, že udělá líp, když bude mlčet. Místo něj promluvil Holger.
„Bojíš se o svýho bratříčka?“ zasyčel velice tiše, ale přesto dost zřetelně.
„Kdo – kdo jste?“ ozvalo se na druhém konci telefonu.
„To tě vůbec nemusí zajímat,“ odsekl Holger. „Myslím, že bys měl vědět, že tvůj bratr zatím ještě žije. Ale je jenom na tobě, jak dlouho tomu tak ještě bude.“
Zlomyslně se uchechtl, když slyšel Tomovo zděšené zalapání po dechu. Využil toho, stetoskop odhodil stranou, aby se mu nepletl, a prudce Billa bodl do ramene. Místností se okamžitě rozlehl bolestný výkřik a dříve, než Tom stihl jakkoliv zareagovat či cokoliv říct, přitiskl Holger telefon k Billovým rtům.
„Mluv,“ sykl. „A bacha na jazyk!“
Bill vyděšeně přikývl a zhluboka se nadechl.
„To – Tomi?“ špitl nesměle.
„Billí!“ ozvalo se na druhé straně. „Billí, broučku můj… kde jsi? Jsi v pořádku?“
Bill okamžitě ucítil, jak se mu ke krku přitisklo ostří nože, připravené vzít mu život.
„Já… já nevím,“ kníknul tiše. Nůž se od jeho krku maličko oddálil, Billa však v tu chvíli přemohl příliv pláče. „Tomi, prosím! Prosím, dostaň mě odsud! Prosím… Tomi, já chci domů!“
„Neboj se, Billí… neboj!“
Tomem v tu chvíli, kdy slyšel bratrův zlomený hlas, začal zmítat neuvěřitelný strach, přesto se však snažil, aby aspoň přes telefon zněl jeho hlas pevně.
„Neboj se… Přísahám, že tě odtamtud dostanu, ano?“
Bill s dalším vzlykem přikývl.
„Tomi… já se tak bojím! Chci domů…“
„Neboj… já tě domů dostanu!“ vyjekl Tom zoufale. Slzy, které nemohl vidět, avšak je v bratrově hlase velice zřetelně cítil, ho přiváděly k šílenství. „Vydrž, broučku… bude zase dobře, slibuju…“
Své poslední slovo vzlykl. To, že Bill někde trpí a má strach, jenom stupňovalo pocit obrovské bezmoci, která jím cloumala…
„To by stačilo,“ sykl Holger, odtrhl Billovi telefon od úst a dobře mířenou ránou pěstí snadno přivedl zesláblého chlapce do bezvědomí. „Tak jak se dohodneme?“ ušklíbl se a posměšně do Billova bezvládného těla kopnul. „Věř mi, že mi nedělá sebemenší problém ti poslat ještě něco jinýho, než jen jeho prst… Třeba kolenní kloub by se ti nelíbil?“
„Ne, prosím!“ vykřikl Tom. Tentokrát byl pláč v jeho hlase nepřeslechnutelný. „Prosím… co chcete? Dám vám cokoliv… jen už Billovi neubližujte!“
„Hmmm,“ zamručel pochvalně Holger. „Cokoliv? To se mi zamlouvá…“
Přestože měl ve svých požadavcích dávno jasno, schválně předstíral, že přemýšlí, aby zvýšil nervozitu v Tomově duši.
„Myslím, že krásných pět set litrů nefalšovaných eur by to mohl spravit, co říkáš? Samozřejmě za předpokladu, že ty peníze nebudou falešný a že i nadále sem poldové nebudou strkat rypák.“
Tom se na okamžik zasekl. Dokážou vůbec dát dohromady takovouhle sumu? Neváhal však a přikývl. V nejhorším se někde zadluží, ale to ho teď netrápilo. Hlavně, že bude mít Billa zpět u sebe, v bezpečí…
„Dobře,“ přikývl.
„Výborně,“ pochválil ho Holger. „Je skoro deset večer… tak zítra v deset ráno?“
Tom zalapal po dechu. Tak brzo? Kde ty peníze za takovouhle dobu stihne sehnat?
Holger se uchechtl.
„Mlčení znamená souhlas… takže zítra v deset. Na tom velkým parkovišti za Berlínem, co je před dálnicí směrem na Hamburk, to se nepoužívá, tam by nás nikdo neměl vyrušit. Ani o minutu později, a ani o jediný euro míň. Rozumíš?“
„A… ano,“ vydechl Tom.
„Super… a varuju tě, jestli tam kromě tebe bude kdokoliv jinej, tak uvidíš, jak toho malýho zmrda podříznu zaživa a před tvýma očima, je ti to jasný?“
„Ano,“ vzlykl Tom. „Prosím… udělám to přesně tak, jak jste mi řekl… Ale neubližujte Billovi… prosím!“
„Uvidí se,“ ušklíbl se Holger. „Když budu chtít, nebo když bude zlobit, tak ho zabiju… a taky na něj už nemusím vůbec sáhnout, to se ještě uvidí. Každopádně už se s tebou vykecávám dost dlouho, už mi za ten kredit nestojíš… Tak nezapomeň. Zítra v deset dopol. Parkoviště za Berlínem. Rovných pět set litrů. A nikomu ani slovo.“
Ukončil hovor a vítězně si tleskl. Vůbec nepočítal s tím, že to bude celé takhle snadné. Asi mu musí na tom malým chcípáčkovi doopravdy záležet. Naposledy se na bezvědomého Billa podíval, načež vzal svoje věci a opustil sklep, který pečlivě zamknul. Ještě o tom musí poinformovat Tobiase. Pak se půjde najíst a šup do hajan, zítra bude velký den. Den jeho triumfu…
autor: Áďa
betaread: Janule
Já se bojim…ale jako fakt už!
Nesnáším horory…ale tohle je horší než Saw xDDD
Áďo jestli mu ten hajzl ještě něco udělá..at už ho dá Tomovi!
Hej to je mazec…doufám že Bill přežije ty jo…
Tak to jsem zvědavá, co Holger pokládá za triumf. Snad neplánuje nějaký podraz?! Ne, nebudu tu před Áďou odhalovat moje hypotetický řečičky, ještě se to náhodou objeví v příštím díle… Já normálně občas nevěřím, že to, co jsem přečetla, tam skutečně bylo napsáno. Jako třeba to bodnutí do ramene, Holger to vždycky udělá tak nečekaně, že se mi pořádně sevře žaludek… Začínám pochybovat, že "zítra" v Berlíně proběhne všechno tak, jak má… Jsem skeptik, jsem téměř smířená s tím, že se něco pokazí. Už to vidím, jak ho Holger před Tomem podřízne jako kachnu.
A co dobrýho bude mít dneska Holger na večeři? Shnilé játra na pórku podlité sraženou krví? (Áďo… kazíš mě 😀 )
[3]: Děkuju, zrovna když si čtu tne tvůj komnetář tak veřčeřím játra s porkem a rýží xDDDDDDD
no to ještě nevím, co si udělá, ale játra dlouho neměl, avšak ne s krví, ale normálně na cibulce a s rejží… on má rád krev jen, když je čerstvá 🙂 sražená už není dobrá, ale maso pár dní vydrží, než se zkazí…
a jak to proběhne? to bude v dalším díle… možná 😀 a kdyby se to nepovedlo, tak co by kdo namítal proti dojemna naklepanému řízku s bylinkami a bramborovou kaší á la Kaulitz junior?
Páni 😮 kolení kloub..aaauva 😀 prst bych skousnul(jako ne doslova :D)ale koleno..auva XD bych se posral tyjo 😀 uáá ať už to brzoučko je dobrý,chci aby se zase s Tomem šťastně shledali,přišili mu nový prstík a Holger ať chcípne 😀
[4]: Promiň. Bez ironie 😀
Áďo, odkud, zatraceně víš, že sražená krev už není dobrá? A že lidské maso pár dní vydrží? Máš ho někde uskladněné? ;))) Maso teda moc dlouho nevydrží, ani hovězí ani jiné poživatelné, tudíž předpokládám, že ani lidské. Můj kocour odmítá jíst maso, které máme v ledničce pouhých čtyriadvacet hodin, než ho rozkrájíme a zamrazíme. Ale můj kocour je holt rozmazlený, on by takové "libové" masíčko, jaké jí Holger teda nepapal. Takže příště pozor, aby ses neprokecla 😀 Snad nechceš, aby pardubická policie dostala podnět od anonyma? 😀
Mimochodem… Na Billovi teda moc poživatelného masa není, z jeho těla může mít užitek ledatak komár…
[6]: nj, kolínko jsem si nemohla odpustit… napadlo mě zrovna tohle místo, protože jsem si při psaní vzpomněla, jak jsem dva roky zpátky dostala těsně pod koleno kopanec koňským kopytem a jak to brutálně a dlouho bolelo… tak to byla inspirace 🙂
[7]: jasně, a teď jsi mě práskla, ou sakra… no dobře, s pravdou ven, ve skříni s oblečením skladuju mrtvýho človíčka, už je tam tejden a pořád ještě dobrej…
Nenapáchlo ti od něj oblečení? 🙂
[10]: aaale… trošku jo, ale znáš to…pořádně se přesmrdět nějakou voňavkou a je to 🙂
[11]: Ty jsi jak nějaký šlechtic z jedenáctého století… Budu tedy doufat, že už nebude příliš mnoho teplých dnů, aby se nešířil ten mrtvolní smrádeček 🙂
[12]: no jistě, já jsem taková ta aristokratická lady a la Bellatrix Lestrangeová 😀
[13]: Aristokratická lady? 😀 Tamta příšera a lady? Jen tak mimochodem, musela jsem si to jméno vyhledat na internetu, aspoň vidíš, jak málo vzdělaná jsem, ani Harryho Pottera jsem neviděla. 😀 Mě tyhle věci nikdy nebraly, ani upírové a podobně, to jde úplně mimo mé osoby…
[14]: na tom nesejde, to není důležitý… důležitý je to, co právě ťukám do Wordu 🙂 ma téma Prosím 🙂
Ať klidně večeří svoje kamarady a řezaj si končetiny, ale takový srdceryvný telefonáty mě vždycky dorazej… užasná povídka
[9]: mrtvího človíška? xDD mě z tebe picne..a příště si tam schováš nějakýho twincesťáka a pak ho spořádáš k večeři xD
[16]: tak to jsem ráda, že se ti to líbí 🙂 právě proto, že je to takový psycho a srdceryvný 🙂
[17]: jo, třeba… tebe? 😀
boze..som zvedava ci Tom zozenie tolko penazi…ale urcite ano.. boze..rycjhlo pokraclkooo..
[18]: Tsss…ty by sis ze mě klidně udělala tatarák nebo řízek? To mám za svou dobrotu xDDD
[20]: muhehehehééééé! *v očích se jí objeví šíleně fanatický výraz*
[21]: Už si mě absolutně pokazila, Áďo. Až jednou půjdu na liposukci, což v nejbližších letech díky"bohu" nehrozí, tak ti určitě pošlu nějakých pár lahviček tuku… Aby sis mohla vysmážet ty řízky, to víš… Přeci by sis nevysmážela na oleji, to je pod úroveň 🙂
[21]: Ouu…doufám že nemáš ráda chleba ze sádlem..jestli jo tak se petám schovat xDDDDD
[22]: ale prd, já smažím výhradně na biologickém dětském oleji! 😀
honem další díl
Prst je opravdu procházka růžovým sadem oproti kolennímu kloubu. Tohle by Bill teda nedal. Má teorie teda brzy zkrachovala, no nic, sice Tommymu nedojde krabice s Billího hlavičkou, ale jaký je rozdíl v tom, když Billa před ním podřízne? To bude pro Tommyho určitě ještě horší.
Byl tu při té veškeré krutosti ale nádherný okamžik – když Tommy podle tlukotu srdce poznal Billa. Nádherné!♥