autor: Ketty
Come up, my cruel reality
„Dobré ráno,“ ušklíbl se Georg na Toma v jedenáct hodin dopoledne dalšího dne, když se sešli na pozdní snídani v hotelové restauraci.
„Dobrý…“ zívl Tom a usadil se na proutěnou židli.
„Bill ještě vyspává?“ ptal se Gustav s pobaveným výrazem.
„Nevím, nechodím ho kontrolovat. On tu ještě nebyl?“ Tom byl jako obvykle jedním z posledních, kdo na snídani dorazil, u stolu už sedělo jen pár lidí.
„David se za ním šel podívat, prý je mu děsně špatně,“ vysvětlil Peter – jeden z jejich producentů.
„Ani se nedivím,“ odtušil Georg.
„Nechodíš ho kontrolovat? Včera ses k němu docela měl…“ Georgovi cukaly koutky.
„Neplácej nesmysly, byla to jen hra, vždyť to víš. A jenom jsme se drželi za ramena, to je snad normální…“ mávl Tom rukou. Něco mu říkalo, že přesně takhle to nebylo. Ať už se včera dělo cokoliv, normální to nebylo.
„Tome, to nebylo jen držení za ramena. Nezlob se na mě, ale to co jste včera u toho stolu předváděli, moc bratrsky nevypadalo,“ Gustav se přímo bavil Tomovým zděšeným výrazem.
„Proboha, co jsme tam dělali?“ zajímal se Tom vyděšeně, zatímco si sypal do kafe cukr.
„Chceš mi říct, že si to nepamatuješ?“ Georg na něj vyvalil oči.
„No… možná…“ Tom lehce zčervenal v tvářích. Většinou se neopíjel tak, aby si další den nepamatoval co se dělo. Vzpomínal si, jak držel Billa v náruči a jak si Bill namotával na prsty jeho dredy a pohrával si s jeho rukou, dál už si ale jen mlhavě vzpomínal, jak se jim všichni smáli, a jak později Billa odváděl na pokoj, proč a jak, to si za žádnou cenu nedokázal vybavit. Svíral ho ale jakýsi zvláštní zlostný pocit… Co se to té noci jen dělo…?
„No, Bill ti seděl na klíně a potom…“ dal se Georg nadšeně do vyprávění události předešlé noci, přehlušil ho ale Peterův sytý hlas, když si producent povšiml dvou postav, pomalu se blížících k jejich stolu.
„Tady ho máme, opilce…“ usmíval se pobaveně.
„Potichu… hlavně potichu…“ zamumlal rozcuchaný Bill a přitiskl si dlaň k čelu.
„Bolí ho hlava,“ vysvětlil vcelku zbytečně David, přicházející se zpěvákem.
Ukázal Billovi místo u okna a usedl vedle něj.
„Dáš si croissant, Bille?“ nabízel mu, když se černovlasý chlapec stále k ničemu neměl, jen seděl u stolu s podepřenou hlavou.
„Ne, víš, jak by to dopadlo…“ zavrtěl Bill hlavou a dál hleděl do dřevěné desky stolu.
„Už nikdy nebudu pít…“ zaskučel, načež se zbylé osazenstvo stolu upřímně rozesmálo.
„Seděl ti na klíně, no a pak ti začal…“ Georg se dal znovu do vyprávění, Tom ho však přerušil.
„No, to je dobrý, to počká na jindy, teď to vyprávět nemusíš,“ zarazil ho nervózně.
„Ale ale…“ zasmál se Georg, když mu došlo, co tím sleduje.
„Bille, co si pamatuješ ze včerejší noci?“ obrátil se ke Kaulitzovi mladšímu, ignorujíc, že mu Tom ukazuje zdviženou pěst.
„Vodku,“ odvětil Bill stručně.
„A Toma?“
„Ten tam byl taky…“ přisvědčil Bill
„A co jste dělali, si pamatuješ?“ vyzvídal Gustav.
„No… nejdřív jsme se obejmuli na tý Comet, a pak už nic, pili jsme, seděli jsme vedle sebe, Tom mě objímal kolem ramen a pak… a pak…“ Bill se zamyslel, nevzpomínal si ale vůbec na nic.
„A na to, jak jsi vám objednával Příslib žhavé noci, si nepamatuješ?“ ujišťoval se Georg se smíchem.
„Jaký noci?“ pozvedl Bill obočí.
Všichni u stolu, kromě bratrů Kaulitzových, se rozesmáli.
„Takže oni si nepamatujou vůbec nic,“ smál se Georg a už potřetí se pustil do vypravování.
„Na tý afterparty jste se trochu opili a celou dobu jste se k sobě lepili. To ještě pořád vypadalo jako sranda, do tý doby, než Bill začal brát do rukou tvoje ruce, a nezačal objednávat nějakej koktej. Jmenovalo se to Příslib žhavé noci, to si ještě pamatuju. No a najednou ti bráška seděl na klíně, vrtěl se a ty věci, co ti říkal, to bylo…“ Georg se znovu rozesmál při té vzpomínce.
„Ušetři nás toho!“ okřikl ho Bill rozhořčeně. Neměl tušení, co předešlé noci napovídal, vzhledem ke škodolibém smíchu Georga a Gustava usuzoval, že to nic chvályhodného nebylo.
„Ne, povídej, možná už si vzpomínám…“ řekl Tom pomalu a upřel k bratrovi nanejvýš vyčítavý pohled.
„Nekoukej takhle, netušim, co se včera stalo, nemůžu za to,“ ohradil se Bill.
„Ne? Neříkal jsi včera náhodou něco o tom, jak bys ze mě strhal všechno oblečení?“ zeptal se Tom útočným tónem.
Bill otevřel ústa překvapením.
„To bych neřek,“ bránil se a sklopil oči.
„A jak bys roztáhl Tomovy nohy, to bys taky neřekl?“ z Gustavova hlasu čišelo pobavení.
Billovy oči se rozšířily ještě víc.
„Neřekl!“ vyhrkl rozhodně.
„Zvláštní. Že bych měl včera halucinace?“ podivil se Georg ironicky.
„Že bychom byli dva?“ připojil se Gustav.
„Že by je měli všichni, kromě naprosto ztřískaného Billa?“ přisadil si opět Georg a sledoval, jak Bill rudne v tvářích.
„Lžete!“ nařknul je vyděšený Bill.
„Proč bychom-“ začal Gustav. Georg ho však drknul do ramene.
„No tak! Přiznej si, že lžeme. Frontman má vždycky pravdu,“ připomněl mu s úšklebkem pravidlo aristokracie v kapele.
„Davide! Že to není pravda?“ obrátil se Bill šokovaně k producentovi.
„Ehm…“ David se výmluvně usmál a pokrčil rameny. Bill zalapal po dechu. Jediné, na čem mu v tu chvíli záleželo, bylo vyhnout se Tomovu pohledu.
„Víte, já… mně je pořád strašně blbě, jdu si ještě lehnout,“ dostal ze sebe nakonec nervózně a zvednul se od stolu. Vmžiku byl pryč, ani ho nestačili zarazit.
„Já ho přerazim…“ zamumlal Tom a dopil zbytek svého kafe.
„Já vím, že je to sranda ho s tím provokovat, ale… Copak udělal něco tak strašnýho? Každej se občas hodně opijem. Nemůžeš mu zakazovat pití, je dospělej,“ podotkl Gustav v domnění, že se Tom rozčiluje nad Billovou naprostou opilostí.
„Ale nechová se tak,“ zavrčel Tom..
„Je tak… nezodpovědnej… říkám mu to pořád…“ kroutil Tom hlavou. Bylo mu upřímně jedno, jestli se Bill opije nebo ne, rozčilovalo ho něco úplně jiného. Pokud Georg s Gustavem nelhali, Bill po něm normálně vyjel! A tohle by si jako jeho bratr neměl dovolit. Tom tohle tušení měl už delší dobu, vždycky se ale nakonec přesvědčil, že je zbytečně podezřívavý. Tohle ale byla poslední kapka. Po tom všem, co se mezi nimi za ty roky stalo… Jak může něco takového dopustit? Jako by si nevzpomínal…
Tohle přece nesměl dopustit, měl si na sebe a svoje city dávat větší pozor, nemohl se přece nechat tak ovlivnit okolím. Jako by mu to Tom neříkal. Musí s tím přestat, Tom se postará o to, aby tenhle nesmysl dostal z hlavy. Zašlo to takhle daleko jen kvůli téhle pitomé hře, neměl s tím vůbec souhlasit, když věděl, že pro něj bude problém zůstat jen u předstírání.
Tohle si s ním Tom vyřídí…
autor: Ketty
betaread: Janule
ou..jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet.
Je mi Billa upřímně líto…O_O
už se nemůžu dočkat pokračování začíná se nám to rozjíždět 🙂
Oh, tak toto je… ou :oD Myslím, že být Billem, propadnu se do země :oD
Tak to jsem zvědavá, jak si to s ním chce Tom vyřídit. Ručně stručně? Lásku z něj nevymlátíš, Tomane 🙂 Vůbec netuším, jak se to bude dál vyvíjet a to mi burcuje smysly! :))) Pěkný díl 🙂
jj souhlasím být Billem tak bych se šla zakopat ae na další dílek se tež mocinky těším :)) už ať je středa :))
Jo,Tom mu dá na prdel,nezbednému chlípníkovi XDD krásnej díl,páni,začal jsem to číst dneska,sjel sem všechny díly…chci další,ta povídka se mi líbí 😀 držím palečky při dalším psaní 🙂
ou
No Georg s Gustavem jin tu situaci rozhodně neulehčujou =)
chudák Billíí za nic nemůže:( a Tom na něj ke všemu ejště něco chystá…
Páni, tak tohle je absolutně úžasná povídka! Několikrát během čtení těch devíti dílů přicházeli odvedle různí lidé a vyptávali se, co to tady proboha dělám:D Už aby byl další díl, nebo to vážně nepřežiju!!
Super dílek, je mi jich líto jak si nic nepamatujou, hlavně Billa 🙂
Jinak pozadí naprosto úžasné, až jsem se lekla že jsem otevřela jinou stránku x) Omlouvám se že to píšu sem, ale nevím kam jinam 🙂
Mě je Billíka taky líto….x(
Chudáček,….si nezaslouží…
:-/ … ani si radši nechci představovat, jak tahle povídka dopadne xD
a musim říct, že mi bylo trapně s nima, ačkoliv u tý hlášky se ztřískanym Billem jsem se musela vážně smát xD
ty brďo, chudák Bill… já bych tý servírce taky do pití něco naamíchala, ale afrodiziakum by to rozhodně nebylo 🙂
aaaaaa…dokonale!!Strasne moc se tesim an dalsi dil.Ketty ty jsi GENIUS!
Umm… Dokonalé! Naprosto! Je mi Billa líto… On za nic nemůže…
Olalalaaaa, to by mě pekelně zajímalo, jak si to Tom sním vyřídí -.-" Rychle dáál!! ♥
až takhle se Bill rozjel…xD
Taky je mi Billa líto. Snad na něj bude Tom milostrdný.
Ketty, ta povídka je skvost, jen mě vždycky mrzí, že je to vždycky tak kreťoučký díl, a já se sotva začtu, uběhne mu to tak rychle, protože se do děje taaak vžiju a soucítím s dvojčátky, že mi to potom za chviličku končí. Nemůžu se dočkat středy :o)
Úúžasná povídka ^^ Chudák náš Billda 😀 Taky už se těším na další dííl..zajímalo by mě co s ním Tom udělá 😀
Já z toho normálně ,,nestíhám,, :O chudák Bill 🙁 je mi ho krapet líto 🙁 Ale Tomova role se mi tu velice ale velice zamlouvá 🙂