autor: Ivetka
,,Kluci dělejte, musíme jít na snídani a vy pořád spíte…“ kopnul do mě Andreas…
,,No jooo…“ hodím po něm svůj polštářek a začnu se pomalu zvedat, dneska jsem měl v plánu udělat bláznivou, avšak správnou věc… A vše teď běželo podle mého plánu.
,,No tak dělejte, vstávejte, nebo nebudete snídat, já vám nic brát zezdola nebudu…“ upozornil nás Andy a rázně třísknul dveřmi, aby nás to s Billem probralo. Nespal jsem, ani se mi už nechtělo, dělal jsem to spíše kvůli mému plánu.
Vykouknul jsem z peřiny a přesvědčil se, že kluci jsou vážně v tahu, a pomalu jsem se vyhrabal ven z postele. Rychle jsem si udělal ranní hygienu a probudil Billa.
Vykouknul jsem z peřiny a přesvědčil se, že kluci jsou vážně v tahu, a pomalu jsem se vyhrabal ven z postele. Rychle jsem si udělal ranní hygienu a probudil Billa.
,,Bille, šup, vstávat, musíme na snídani…“ brouknul jsem mu do vlasů a vzal mu peřinu, kterou jsem hodil na zem, věděl jsem, že bez peřiny Bill nedokáže pokračovat ve spaní. Ignoroval jsem pár Billových protestů a začal se převlékat.
Když se Bill zvednul z postele a přešel k umyvadlu a začal si rozčesávat vlasy, považoval to Tom za největší úspěch ve svém životě. Sečkal, až se Bill připraví a oblékne, mezitím ustlal jejich postele, a když si Bill udělal culík a zeptal se: ,,Tak půjdeme?“, Tom ho zarazil. ,,Počkej ještě…“ chytnul ho za zápěstí. Bill jen chvilku zaraženě stál, než mu došlo, že ho Tom chytnul za ruku, otočil se a pohledem se ujistil, zda to vážně je tak, jestli se neplete nebo jestli se mu to jen nezdá. Pohledem potom vyjel Tomovi do očí, který se tak tajemně usmíval. ,,Ano?“ pozvednul tázavě jedno obočí a taky se trošku pousmál.
,,Emm… Miluju tě…“ pošeptal Tom, Billa si za zápěstí přitáhl a něžně jej začal líbat na rty. Bill z toho byl strašně zmatený, vůbec od Toma nečekal, že to udělá, byl nesmírně šťastný, dokonce děkoval Bohu, že to Tom udělal. Začal to Tomovi hned spokojeně oplácet, rukama si ho přidržel a objal ho okolo krku.
,,Taky tě moc miluju, Tome…“ pošeptal asi po pětiminutovém polibku, který si oba dva pekelně užívali.
,,To je dobře, že tě to ještě nepřešlo, že ještě pořád…“ Bill ho přerušil…
,,Vždycky tě budu milovat, Tome. Omlouvám se za to, co se stalo, už se to nikdy nebude opakovat, slibuju. Uvědomuju si, že jsem udělal chybu, ze které jsem se poučil…“ pohladil Bill Toma po tvářích.
,,Já vím, lásko, už se k tomuhle nebudeme vracet. Co se stalo, stalo se, tímhle jsi mi dokázal, že mě miluješ, a to mi stačí. Chci na to zapomenout, vím, že jsi to neudělal úmyslně a ani Andreas ne.“ Pousmál se, chtěl Billa ujistit, že to doopravdy myslí vážně.
,,Děkuju ti, lásko,“ odvděčil se mu Bill a ještě ho na malou chvíli objal okolo pasu.
,,Vy kecáte, kluci, to kecáte, já vám to nevěřím. Vždyť… Jsem si ničeho nevšimnul, že byste se dávali znovu dohromady…“ řekl udiveně Andreas, když jsme jim to oznamovali při snídani.
,,No, taky, že jsi s námi nebyl non stop. A taky ne teď na pokoji,“ usmál se Bill a odpověděl tak za nás za oba.
,,To je pravda…“ sednul si zpátky na místo a dojídal svou koblihu.
,,Tak, mládeži, dnes budeme mít odpočinkový den. Můžete si celý den dělat, co chcete, můžete být uvnitř, můžete jít ven, dělat si co chcete, ale nic nebezpečného a nechoďte daleko od chaty, maximálně 150 kroků, dál ne…“ začala zase učitelka. Začali jsme se s kluky smát.
,,Slyšíte to, jo? Nic nebezpečného, takže budete používat kondomy, děti, aby vám to dobře klouzalo… a pro všechny případy… pohlavním stykem se přece přenáší nebezpečné choroby. Jako jsou například děti…“ – Andreas se zase chytře vyznamenal.
KONEC xDD
autor: Ivetka
betaread: Janule
jo Andy má pravdu…dítě je nemoc na celej život! Hezká povídka! Moc, moc ráda jsem jí četla!
Ta poslední věta xD. Ale škoda, že to končí, byla to skvělá povídka! Moc se mi líbila:-)
nejdokonalejší povídka jakou sem kdy četl;-)
Proč všechny krásný povídky jednou skončí? x((
milovala jsem tuhle povídku
jééé
už konec 🙁
ale pěknej konec… andreas chytrák xD
Děkuju lidičky za vaší pozornost během psaní téhle mojí povídky. Snad mě budete podporovat i při dalších mých dílech. 🙂 Vážně mi děláte velikou radost. 🙂
Myslela jsem si původně, že tu poslední větu řekla učitelka… Ale pak jsem si to dočetla, a skládala jsem vřelou poklonu Andreasovi… Skvělá povídka, měla jsem ji fakt ráda… x)
miluju Andyho…:D