autor: Áďa & Bitter
„To myslíš vážně?“ vyjekl Tom hned, jakmile si Bill začal balit.
„Jo, myslím…“ broukl Bill unaveně a dál skládal věci do kufru.
„No tak to je vážně skvělý… a tos mu nemohl něco říct?“
„Nedal si to vymluvit a já ani neměl sílu se s ním hádat,“ špitl Bill a sednul si na postel. Tom si okamžitě dřepl k němu a stáhnul si ho k sobě. Položil si jeho hlavu na rameno a líbnul ho do vlasů.
„Hlavně tam nebuď dlouho. Bude koncert, tak ať nejsi unavený. Víš, že mám o tebe strach.“ Bill jen kývl a přitulil se k Tomovi, co nejblíže to šlo.
„Nikam se mi nechce. Jsem hrozně unavenej, jenže jestli tam nepůjdu, David se podělá,“ zakňourá Bill a sveze se z Tomova náručí na postel.
„Víš co, tak se ještě vyspinkej nebo se jdi najíst a já ti zabalím, co ty na to? Máš ještě hodinu a půl,“ navrhne Tom a Bill se jen vděčně usměje.
„Vážně?“ ujistí se nesměle a Tom se nad něj nakloní.
„Vážně,“ potvrdí mu a líbne ho na čelo. „Tak spinkej.“ Bill jen kývne a rázem se stočí do klubíčka. Netrvá dlouho, je to otázkou snad jen pár vteřin, které jsou zapotřebí k tomu, aby Bill usnul jako miminko. Tom zatím v největší tichosti zabalí jeho věci a pak si sedne na postel a s obavami to černovlasé stvoření s pootevřenou papulou pozoruje. Dělal mu opravdu starosti.
I když se ho snažil vykrmit a hlídal, aby pořádně odpočíval, Bill stejně vypadal úplně stejně jako předtím, a to mu dělalo vrásky na čele. Co když se mu opravdu něco stane?
Měl strach ze svých nočních můr. Vracely se mu skoro každou noc a vždycky v nich byla shodná jedna věc. Bill, hroutící se k zemi… Zavrtěl hlavou a ustaraně vzdychl. To už je skutečně tak paranoidní? Nebo co když jeho představy nejsou klamné a Bill se na koncertě opravdu složí? Kdyby tehdy tušil, jak moc blízko je pravdě, nikam by ho nepustil a zůstal by s ním zamčený v pokoji až do skonání světa. Jenže to on netušil…
Ozvalo se zatroubení klaksonu a Bill se málem přerazil na schodec
h, jak rychle vyrazil. Tak moc se bál, aby opět nenaštval manažera, že spěchal jako snad nikdy v životě. Tom zatím společně se šoférem naložili kufry.
Bill si před zrcadlem naposledy upravil vyžehlené vlasy a doprovázen Tomovým povzbudivým úsměvem, vyrazil na večírek, který mu měl změnit celý život, aniž by to tušil.
Z dvou hodin se staly čtyři a i ty čtyři hodiny, které tam musel přetrpět, nabyly na objemu a Bill se na hotelový pokoj dopotácel kolem páté ráno. Zničeně se svalil do postele, a když se podíval na digitální budík, kterému v dolním rohu svítil čas 7:30 (čas, kdy měl vstávat), zaúpěl a přikryl si obličej dlaněmi.
Davida mu byl čert dlužen. Nejdřív tam bylo málo fotografů, pak se zase na někoho čekalo, pak zase na někoho jiného, a nakonec tam byl nucen zůstat až do konce. Hlava mu třeštila jako ještě nikdy, a to se přitom alkoholu za celý večer dotkl všeho všudy jednou, a to u slavnostního přípitku.
Chtěl spát, ale ani to mu nebylo dopřáno. Místo toho se bezcílně převracel na posteli a vzteky už málem brečel. Naštvaně praštil do polštáře a vstal. Tohle nikam nevedlo.
Zavřel se ve sprchovém koutě a doufal, že alespoň to mu pomůže. Litry teplé vody omývaly jeho tělo, ale očekávané uvolnění nikde, ani když si na okamžik pustil studenou na povzbuzení mysli. S povzdychnutím vodu zavřel a osušil se. Nahý se vrátil do postele a snažil se usnout alespoň na tu hodinu, co mu ještě zbývala. Měl tušení, že dnešek bude absolutním fiaskem, i kdyby ho měl strávit v posteli, což byla samozřejmě absurdní záležitost. Vždyť je čekal koncert a on měl pocit, že dnešní vystoupení nebude rájem jako vždycky. Děsil se, že dnes to bude peklo…
Tom stál na podiu a pomocí gest ukazoval, jestli je vše o.k. či nikoliv. Držel palec nahoře a pak mávl rukou v rovné linii. Přejel prsty po strunách a halou se rozlehly tony Totgeliebt.
„O.k., perfektní,“ pochválil si spíš sám pro sebe a koutkem oka zahlédl postavu v černé mikině a mikrofonem, která se s vypětím všech sil dostala na podium.
„Měl jsi tady bejt už půl hodiny!“ slyšel ječet Davida, ale Bill jen mávnul rukou a něco si zamumlal. David měl sice pravdu, ale tohle bylo opravdu to poslední, co ho trápilo. Měl co dělat, aby udržel otevřené oči. Ruce i nohy se mu jemně klepaly a on měl dojem, že co nevidět spadne na zem, ale teď je čekala zkouška. Nemohl si žádný pád dovolit. Odpočítal si tedy rytmus a začal zpívat část, kterou Tom hrál. K Tomovým gestům se přidala i ta jeho a takhle se všichni prostřídali, dokud nebylo všechno perfektní.
„Mladej pane, rád bych s tebou mluvil,“ sykl na něj David hned, jak Bill seběhl z podia. Bill jen protočil oči a jeho ústa opět vypustila tichou nadávku na adresu manažera, nahlas se mu ale omluvil, a s tím, že pospíchá, se zavřel v šatně. David si tím pádem vybil zlost na ostatních. Neměl z toho dobrý pocit, nikdy na své čtyři svěřence nebyl záměrně zlý nebo hrubý, ale teď byl ze všeho úplně mimo. Hlavně z Billa. Kam se poděl ten hyperaktivní veselý človíček, který každičký detail sledoval s rozzářenýma očima? Kdy se z něj stala pobledlá zamlklá vrčící postava, která ho traumatizovala a působila mu jak řadu bezesných nocí, tak profesionální problémy?
Bill seděl před zrcadlem a místo toho, aby se připravoval, choulil se do klubíčka a tiše nadával, dokud se neozvalo zaklepání a rázem byl v šatně Tom a zamknul. Beze slova si sedl na gaučík a Bill se přemístil k němu. Položil hlavu k němu do klína a unaveně vydechl. Jedině u Toma se cítil v bezpečí, ale ten pocit klidu, který mu vždycky přinášela bratrova blízkost, se dnes jaksi nedostavoval…
„Spal jsi vůbec?“ Bill jen zavrtěl hlavou a provinile sklopil víčka.
„David… Nejradši bych šel a podal si ho za to. To jako chce, aby ses na tom koncertě zhroutil nebo co?“ rozhodí kolem sebe afektovaně rukama.
„Tome, nech to bejt… dělá jenom svojí práci…“ snaží se manažera Bill alespoň trochu ospravedlnit, ale sám by ho nejradši poslal ke všem čertům a možná i dál.
„Stejně je to kretén… Bille, nechceš ten dnešní koncert radši odpískat?“ špitne Tom a starostlivě ho pohladí po sinalé tváři.
„To je dobrý… zvládnu to.“ Bill vstal a koukl na hodiny. „Už budeš muset jít… „
„Já vím,“ odvětil Tom a něžným polibkem se s Billem rozloučil. Čekal ho rozhovor do nějakýho časopisu a reportérka si vyžádala jen jeho. Ani omylem tam nechtěl, bylo mu nad slunce jasnější, co ho od tý ženský čeká. To, co ode všech rozhovorů, jimž velí ženská. Původní uvítání se rychle stočí k rádoby svůdným pohledům z její strany a ke snaze dredatého chlapce sbalit. Byl si na devadesát devět procent jistý, že na sobě bude mít strašně hluboký výstřih a kratičkou minisukni, která bude stěží zakrývat pozadí. Nad lemem sukně se budou zcela jistě rýsovat rádoby sexy tanga a z výstřihu polezou ramínka podprsenky. Do toho bude všecko zahaleno těžkou, náramně přeslazenou voňavkou… Nejradši by se s Billem zavřel na pokoji a spal. Sám nemohl v noci usnout. Strašily ho noční můry a pořád musel myslet na pobledlého brášku. Smutně si povzdychl. Naposledy Billa objal a políbil, zatímco to černovlasé stvoření si roztřesenou rukou začalo líčit oči…
„Ahoooooooooj! Jak se máte?!“zařval Bill do mikrofonu hned, jak dozpíval první písničku.
Dav dívek pod ním sborem zaječel a odpověď si musel každý vydedukovat sám. Ve změti výkřiků to bylo těžké odhadnout. Bill se jen oslnivě zasmál, k čemuž ze sebe vypudil ten nejsilnější možný herecký výkon a zpíval dál. Toho, že kromě potu, mu po tvářích tečou i slzy bolesti a vyčerpání, si nikdo nevšímal a i on sám se to snažil co nejvíc ignorovat. Zpíval a zpíval a každého oklamal. Každého, až na Toma. Ten jediný si jeho slz všimnul a byl si jistý, že tohle nedopadne dobře. Měl nutkání okamžitě brášku od mikrofonu odstrčit a navrhnout rozvášněnému davu náhradní termín. Copak nikdo z nich ve své slepé euforii nevidí, jak Bill trpí? Že mu není dobře?
Hned jak tenhle koncert skončí, pojedou na hotel a Bill se pořádně vyspí a nají. Žádná autogramiáda, jak chtěl David. O to se už dredatý chlapec postará, i kdyby měl manažera udeřit po hlavě svou milovanou gibsonkou…
Tom zahrál první tóny Vergessene Kinder a halou se znova ozval křik. Podium pohltila mlha a Bill klečel na kraji podia. Zpíval, co mu síly stačily, ale poprvé v životě nemusel zoufalství hrát. Cítil se tak, jak zpíval. Vyvržený ze světla, každým zapomenutý…
Zvedl se a v tu chvíli se to stalo. Do hlavy ho udeřila silná bolest a on jen vykřikl. Upustil mikrofon a cítil, jak se pod ním houpe zem. Chtěl za Tomem… do bezpečí. Místo toho však udělal pár kroků k vybalancování rovnováhy… a jeho tělo se zřítilo dolů do davu fanoušků. Ochranka sice zareagovala rychle, snažila se ho vyzvednout zpět na podium, kde se pro něj natahovali Tom s Georgem, ale dívky jako by najednou ztratily zábrany a i když bylo očividné, že Bill je na pokraji kolapsu, absolutně je to nezajímalo, chtěly ho pro sebe a nikdo ani nevěděl, jak se Bill během pár vteřin dostal přímo do víru šílených fanynek, které se ho snažily alespoň dotknout. Rvaly z něj řetízky i náramky a stahovaly mu prsteny. Některé mu dokonce vytrhly pramen vlasů a postupně cupovaly i tričko, které měl na sobě.
Stěží mohl dýchat, jen natahoval ruce směrem, kde tušil podium a zoufale prosil o pomoc, která se však k němu přes hysterický dav nemohla dostat. Jeho hlas, vždycky tak silný, v tom děsivém ječení a vřískání, nebyl vůbec slyšet a žádná z dívek, které byly v jeho těsné blízkosti, s ním neměla slitování, snad si ani neuvědomovaly, co dělají. Posedlé cholerickou vášní a nečekaným adrenalinem, neviděly vystrašeného křehkého chlapce. Viděly jen svou kořist, kterou je nutné si okamžitě zabrat, nebo si ji vezme někdo jiný…
Bill se najednou ocitl na zemi. Neměl už sílu dál vzdorovat, stejně mu to dosud nebylo jakkoliv platné. Schoulil se do klubíčka a tiskl si ruce na uši, aby alespoň trochu utlumil ten řev kolem sebe. Doteky už pomalu nevnímal, cítil jen nepopsatelnou bolest a strach. Nikdo si nevšímal slz, tekoucích z jeho očí, nikdo neslyšel jeho rty, které šeptaly prosby o pomoc…
Najednou křik ještě zesílil, a to ve chvíli, kdy se do davu společně s ochrankou verval i Tom. Zoufale se snažil dostat tam, kde viděl Billa naposledy, ale nevedl si moc dobře. I na něj se ze všech stran hrnuly páry rukou, které cupovaly vše, co měl na sobě, na cáry. Neudržel se a pár dívkám vrazil facku. Ty překvapeně o krok ucouvly… a on konečně spatřil mezi rojem nohou ležet bezmocné plačící klubíčko. Zapojil do akce nejen hlas, chrlící jednu nadávku za druhou, ale i ostré lokty a konečně se po pro něj nekonečné době probojoval až k místu, kde ležel Bill. Nějaká dívka na něm právě obkročmo seděla a rozepínala mu pásek. Tom zavyl vzteky. Tohle si teda nikdo dovolovat nebude! Rozhodně dívku z Billa serval, klekl si vedle něj a bleskurychle se na něj položil tak, aby ho celého skryl. Co na tom, že se všechny ruce okamžitě přesměrovaly na něj? On to už nějak vydrží. Hlavně, že Bill je v bezpečí…
Bill dál ležel na zemi pohlcen davem a v duchu prosil, ať to všechno skončí, ať třeba umře, jemu to bylo jedno. Alespoň by bylo ticho a necítil by tu neuvěřitelnou závrať a bolest, která společně se strachem rozechvívala jeho křehké tělo.
Najednou ale ucítil, jak z něj někdo strhl dívku, která se mu snažila sebrat pásek a jeho tělo se nejednou ocitlo v něčí náruči. Instinktivně se k tělu, které ho v cukuletu zakrylo před divokými fanynkami, přitiskl a do nosu ho udeřila známá vůně.
„Tome…“ vydechl zničeně a naráz přestal vnímat všechno kolem sebe. Křik utichl, bolest se vytratila a on ucítil krásné, osvobozující prázdno…
autor: Áďa & Bitter
betaread: Janule
Teda…vždycky mám skoro slzy v očích, když si představím, že by se něco takového mohlo stát doopravdy. Doufám, že mu vážně nebude něco vážného a všechno bude dobré. Těším se na další dílek a…moc je netrapte, chudinky naše 😀
moje první reakce: Šmárjapano!
Holky vy mě zabijete…chudák Bill…ale ono je na tom nejhorší že ona je velká pravděpodobnost že by se tohle mohlo jednou stát x(
no to bylo to, co nás k tomu vedlo, že není problém, aby se to nedejbože kdykoliv stalo 🙁
Chudák… bože ty holky! povraždit fakticky….
holky dokonalý…ale teda jako tahle představa mě děsí zž nějakou dobu…
To bylo šílené, prožívala jsem to s nimi do poslední sekundy…..a pak najednou konec.
Měla jsem slzy v očích, protože je mi jasné že by to njsíš přesně takhle dopadlo 🙁
Ale krásný dílek
chudáček…jako David je kretén 😀 doufám, že se z toho Bill dostane! I když to nepředpokládám:D skvělý!:)
chudak billous..:(:( mam dotaz…muzu zabit dawida???
Vzhledem k tomu,jak strašně hubený Bill teď je,se divím,že k tomu ještě nedošlo.