autor: Áďa
Tom zůstal zkoprněle zírat na displej mobilu. Na jednu stranu byl šťastný, že už za dvanáct hodin touhle dobou bude mít svoje milované dvojčátko u sebe. Bude ho mít pod kontrolou a všechno bude zase v pořádku. Ale mnohem víc ho děsila finanční situace. Kde má proboha sehnat pět set tisíc eur? Znal sice přístup k Billovu účtu, ale i když dá svoje i bratrovy peníze dohromady, tak to nedá víc než necelých tři sta tisíc. Kde má asi sehnat zbytek?
Zdrceně dosedl na postel a zahleděl se do prázdna, absolutně si neuvědomoval, že na něj Georg, Gustav i David koukají téměř bez dechu. Neslyšeli sice Billův hlas, ale podle způsobu kytaristovy mluvy nebyl problém vydedukovat si, s kým hovořil. Teď očekávali, že z Toma aspoň něco vypadne, ale o to víc je děsila jeho nemluvnost. Jako první se odhodlal k většímu kroku David.
„Kde je? Jak na tom je?“
Tom se na něj skelným pohledem podíval.
„Zítra mám v deset ráno sraz s tím magorem. Musím tam být jenom sám, nikdo jiný, jinak Billa zabije… a mám mít s sebou pět set tisíc.“
„No vidíš!“ rozzářili se všichni tři dohromady. „To je super, ne?“
„Jo… až na to, že můj i Billův účet dá dohromady necelých tři sta,“ povzdychl si Tom. „Je deset večer… a kde mám asi sehnat těch dvě stě?“
Absolutně ho v tu chvíli nenapadlo, že mluví se svými věrnými kamarády a manažerem, který je všechny, dá se říct, vychovával odmala. Teď myslel na to, že ty peníze musí sehnat sám…
„No a?“ ozvalo se stereo z úst Davida i Gustava.
Zaraženě se na ně podíval.
„No a?“ zopakoval tónem, kterým je dočasně řadil mezi blázny. „Jako řekni mi, jak tohle mám asi sehnat!“
„Tome!“ napomenul ho Gustav káravě. „Ty si vážně myslíš, že tě necháme ve štychu? Bill je i naše zlatíčko, myslíš, že když se všichni, co tady jsme, složíme dohromady, tak že ty peníze dohromady nedáme?“
Tom se na něj překvapeně podíval. Jak byl v šoku, tak ho tohle řešení ani nenapadlo.
„No co se divíš?“ nadzvedl obočí Georg. „To sis myslel, že Billa necháme zabít, když ho můžeme společnými silami zachránit? Třeba já ti můžu přihodit osmdesát tisíc – „
„To už budeš na tři sta osmdesáti,“ vypočítal s lehkým úsměvem Gustav. „Já ti můžu přidat osmdesát pět…“
„… a já doplatím zbytek,“ pousmál se David.
Na chvilku zavládlo ticho, které pak přerušil Tom.
„Ale přivede vás to všechny na mizinu,“ namítl chabě.
„No a co?“ zamračil se David. „Abych byl upřímný… já vím, že jsem byl, co se týče peněz, docela pedant, ale za lidský život, a o to víc za život Billův, nějaké hlídání finanční situace nestojí. Prostě pak budeme muset začít odznova. Nepopírám, že to bude náročný, ale za Billův život to stojí.“
„To myslíte… vážně?“ šeptnul tiše Tom.
„Smrtelně,“ ujistil ho Georg.
Opět na chvíli zavládlo ticho, které po několika minutách? vteřinách? to nikdo nevěděl, kolik času uplynulo, přerušil Tomův vzlyk.
„Vy jste… vy jste tak úžasní,“ zašeptal, přičemž se z jeho krásných očí ronila jedna slza dojetí za druhou. „Ale… co když to on nedodrží? Co když si vezme peníze a Billa buď nepustí, nebo zabije?“
David ho pevně objal.
„Nezabije,“ ujistil ho pevně. „Na začátku přece ten policajt říkal, že ho zná… že tohle udělal už v minulosti. Vždycky, když dostal zaplaceno, tak rukojmí pustil na svobodu.“
„Ale co když ho nechá jít, a pak ho unese znovu?“
Toma se v tu chvíli zmocnil o bratra neuvěřitelný strach, snad ještě větší, než když s ním mluvil přes telefon. Jak má tomu šílenci věřit, že dodrží slovo? Navzdory třem párům rukou, které jej konejšivě objímaly, se třásl obavami, a horké slzy jeho bledé tváře téměř spalovaly.
„Možná bych věděl, jak zabránit tomu, aby ten hajzl po propuštění Billa komukoliv ublížil,“ pronesl po několika minutách zamyšleně David. Okamžitě zaznamenal, jak se na něj uplakané oči upnuly. „Jenže… bychom museli přizvat policii,“ dodal tiše. „Samozřejmě potají, aby byli v civilu a nenápadní…“
Všiml si, jak Tom sebou cuknul.
„Počkej, poslechni si to,“ zvýšil David mírně hlas. „Vlastně ty bys na to parkoviště samozřejmě i s penězi dojel sám. Ale všechny příjezdový cesty k němu by pak obklopili policajti. Je tam docela lesnatý terén, poblíž silnice, tak by nebyli vidět, z dálky, a že u lesa stojí normální auto, to by ho nemuselo vůbec zajímat… Nechali by ho projet. Ty bys mu dal peníze, on tobě Billa, a v tu chvíli, kdy bude Bill u tebe, by policajti vyjeli a chytli ho! Dostal by se tam, kam patří, a už by nikdy nikomu nemohl ublížit.“
Tom se zadíval do prázdna a zapřemýšlel. Davidův plán zněl úžasně… Kdyby to vyšlo, byl by Bill už nadosmrti v bezpečí a hrozba děsivého únosu by se vyhnula i celé řadě dalších lidí, ať už by se jednalo o „obyčejné smrtelníky“ nebo celebrity. Jenomže co když má ten lotr někde špehy? Vždyť jak se k němu mohlo donést, že byl Tom osobně zrušit účast policie na případu, jen aby to vedlo k mylné představě toho psychopata, a aby na to konto ublížil Billovi?
„Tome,“ stiskl mu David ruku. „Já vím, že máš o Billa strach, tak jako my všichni… Jenomže tohle je jediný způsob, jak toho hajzla dopadnout a dát mu trest, který si zaslouží. Ovšem rozhodnutí je na tobě, nechci tě do ničeho nutit.“
Tom tiše přikývnul. Chvilku ještě zvažoval všechna pro a proti, než přikývnul copatou hlavou. Kdyby jen býval tušil, co tímhle rozhodnutím způsobil… Avšak to mu ukáže až budoucnost, která se s úderem každé vteřiny čím dál víc blíží.
Holger tiše vstoupil do sklepa a rozsvítil jedinou žárovku, která tam byla, i tak však bylo světlo velice mdlé. Rozhlédl se a uslyšel tiché zakňourání. Podíval se na Billa. Uvědomil si, že ho pravděpodobně vzbudil ze spánku, protože čokoládové oči, které se na něj upřely, působily napůl zalepeně a velice unaveně.
„Copak? Já jsem tě probudil?“
Bill radši ani neodpověděl, aby ho nerozzlobil, jenom ustrašeně zakňučel a ještě víc se zachumlal do deky.
„Přinesl jsem ti něco k jídlu, ať nemáš hlad,“ poinformoval ho a podal bledému chlapci bagetu, která byla vyplněná jeho čerstvě usmaženými řízky, ještě byly teplé. On sám se najedl už nahoře, a tohle bylo poslední jídlo, které Billovi hodlal dopřát. Vždyť zítra už bude u svého starostlivého bratříčka…
Pokud tedy všechno půjde podle plánu. A pokud ne, pak to tenhle hubeňour nepřežije… a Holger jeho přátelům a rodině neudělá tu radost, aby jim nechal jeho mrtvé tělo k pohřbení. To tělo si odveze hezky s sebou. Ačkoliv masa ani tuku na tom klukovi nebylo ani co by se za nehet vešlo, z jeho žeber by mohl být dobrý ovar a následná obíračka.
Holger se mlsně olízl a radši myšlenky zaplašil. Teď ještě nemůže… musí nechat toho kluka žít, aby dostal peníze. Trošku závistivě sledoval, jak v něm rychlostí blesku mizí bageta i s řízečky, které tlumily hladové kručení v Billově břiše. Bodejť by mu nechutnaly! Po ukončení hovoru s Tomem se totiž ještě vydal na lov, takže maso bylo krásně čerstvé, ještě ani nestihlo vychladnout předtím, než jej Holger obalil a osmažil. Ubohý Bill… kdyby jen byl tušil, co jí… ale on o tom neměl ani ponětí, byl vděčný, že může vůbec něčím umlčet bolestivé křeče, které mu po každém zakručení probíjely žaludek. Vděčně přijal i sklenici obyčejné vody.
„Šikulka maličký,“ pochválil ho Holger. „A teď už koukej spinkat… zítra jdeš domů.“
Zhasnul, zamknul pečlivě sklep a sám si odešel taky lehnout. Samozřejmě, že se zítra těšil hlavně na ty peníze, ale z nějakého pro něj neznámého důvodu měl i v koutku duše radost za toho kluka. Nebyl jako jeho ostatní oběti. Nebyl vzpurný ani hysterický. Byl tak křehký a bezmocný, že prostě nešlo nemít s ním aspoň droboučký soucit.
Ale to zítřkem končí, a jestli zjistí, že jeho bratr nedodržel jakoukoliv z jím stanovených podmínek, tak…
„… tak se napapáme,“ usmál se a téměř něžně pohladil rukojeť pistole, která poklidně ležela na jeho nočním stolku, plně nabitá a připravená kdykoliv vystřelit.
autor: Áďa
betaread: Janule
ten magor me desi:D:Duz aby ho nekam zavreli taky
je to hezke ale strasne me rozesmalo.. Ačkoliv masa ani tuku na tom klukovi nebylo ani co by se za nehet vešlo, z jeho žeber by mohl být dobrý ovar a následná obíračka. xDDDDDDDDD
:))))))
Ale to by snad tomu lidojedovi nestálo zato, ne? Takovej hubeňoučkej obídek, no dobře, nic proti ovaru :))) Jsem nedávno na nějaký fotce viděla ty Billovy ramínka a hrudníček, no, já bych teda kvůli jídlu unesla někoho tučnějšího… třeba zrovna mě, slavná sice nejsem, ale to by bylo papáníčka :)))
Áďo pořád nečtu, jen kontroluju :))) Počet končetin a tak. To víš, pořádek musí bejt :)))
ti dam napapame wole….jestli si ho jenom liznes…hubu ti ukousnu zmrde!!!!
Áďo!!! Jmenuješ se Adriana? Tak tedy. Adriano!!! 😀 Víš, jak mě teď trápíš? Já věděla, že to nepůjde jako po másle, ale tohle… Toho Davida bych na místě přetrhla, takové dobré nápady obšlehnuté z nepovedených amerických seriálů, ať si strčí do… ajéje, já už radši budu zticha, nebo mi tu ještě vylítne nějaká sprosťárna 😀 Ať si je strčí za klobouk. A ten Tom nejspíš taky nepřemejšlí, vždyť to nemůže vyjít! Nemůže. Idioti jedni. Teď bude z Billa polívka. A co se týče těch řízků, ani bys nevěřila, já chvilku byla v naivném domnění, že jsou kuřecí… A z čehopak byly, když ne z kuřecích medailónků? 😀
Jóóó, mimochodem, já bych chtěla taky takové kamarády! Pět set táců, ti ho mají fakt rádi… No a vidíš, stejně jim to bude na prd, když to posrali už teď a ani o tom nevědí. Á, už nadávám, tak tedy končím. 😀
Bože já mám upe strach že ho zabije:Kdyby jen býval tušil, co tímhle rozhodnutím způsobil… doufám že to dobře dopadne..
Už se těším na další dílek 🙂
Ježiši kriste!! Áďo! Tak to vypadá že budu muset nějakým způsobem vyzvídat..
Proč tam chce ten Dabid ty fízly??? Já tě milá Áďo znám, ty to jisto jistě zařídíš tak že se jim prostě ještě něco stane!
ah!prosím prosím prosím,modlím se za všech zbývajicích 19 prstů na Billově tělíčku aby se zítra shledal s Tomíkem… 😀
Hlavně ať to oba přežijou,za to se modlím já xD
[5]: já tě zklamu, jmenuju se Radka a přezdívka vznikla mou zkomolenou zdrobnělinou 😀
teda, vaše modlitby mě docela dostávají.. že bych jim osud maličko zmírnila? no, uvidím 🙂
což o to, s Tomem se setká Bill určitě, ale v jakém stavu, to nezaručuju 🙂
[10]: Jak povzbudivé..
Al jo lidi, vždť ot je dobré!! Přece víme že maximálně jeden Billův prst se s Tomem setká, když tady Áďa tak pěkně slibuje x)
[10]: bože.. a já taky nezaručuju, v jakém stavu ty tu povídku dokončíš!!!
Jestli jim něco uděláš tak.. tak… nevím!
[12]: teeda, to tu mám takovéhle optimistické prognózy, jo? 🙂
Promiň, tedy 🙂 Radka je pěkné jméno. A sladké. Jak ti mám tedy říkat, když jsem naštvaná?! 😀 Ty Ráďo ošklivá sadistická!!! 😀 Já ti dám takhle mi mučit Billa! A já už teda v žádné dobré konce nevěrim, já už ztratila vešekeré naděje! 😀 Já jsem smířená s tím, že Bill bude krutě zabit a sežrán, a když tomu tak nebude, tak mě to jenom příjemně překvapí. To už mě život naučil, že mám doufat v tu horší alternativu, aby mě nepříjemná situace nezaskočila a naopak aby mě ta příjemná překvapila.
omg..jen to njeee.. nech neublizi Billovi..bozee.. chudacik… rychlo pokrackoo…waa…neviem sa dockat..
[14]: tak to jsme na tom stejně, taky radši věřím v horší věci a pak jsem příjemně překvapená, než naopak 🙂 ale neboj, hádám, že děj je zhruba někde za půlkou, pokud ještě něco nevymyslím, což nepopírám… takže si to užívej, dokud ještě oba žijou 🙂
[3]: jasný, tak kontrola musí být 🙂 neboj, zatím je konečné stadium devatenáct zbývajících prstů a bušící srdíčko 🙂
a všem vám moc děkuji za komenty :-*
[13]: no jistě… 😀
Áďo, co do víry v horší zítřky souhlasím s tebou i s Péťou, proto mě vyloženě překvapí, když Billovi i nadále zůstane všech zbývajících devatenáct prstíků a hlavně to bušící srdíčko :)))
Ale snad se s nimi se všemi v příštím, pochopitelně že mnou nečteném, díle setkám :)))
[17]: ou, tedy :-)to abych si začala dávat majzla 🙂
[18]: tak s kým vším, nebo s čím vším se setkáte, to je ještě ve hvězdách, ale už brzy se dočkáte 🙂 no v nejhorším pude probíhat twincest na hřbitově, no, taky romantika, nebo ne?
Tak to už je moc, Áďo! 😀 Ušetři nás kopulace s mrtvolou, prosím! 😀 Já vydržím hodně. Ale co je moc, to je moc! 😀 Ani se raději neptám, co tam Holger s těma mrtvolama provádí, když, jak se říká, není do čeho píchnout. 🙂
Ale Péťo, nač ta přísnost, něco té sadistce přece povolit musíme, co bychom potom četli, respektive nečetli. :))) On takový twincest na hřbitově, když to tedy Áďa, jak slibuje, podá romanticky… hmmm… to by nemuselo bejt špatný… :)))
Já myslím, že jsme povolili už dost. Prst oddělený od těla je jasným důkazem… Celkem jsem si oddechla, když jsem se to tehdy četla, já už byla smířená s tím, že Holger udělá z Billa holčičku… No, tak uvidíme, ale já pořád nic romantickýho na souloži s mrtvolou nevidím 😀 Ale toho se nebojím, Holger tady v povídce říkal, že Billovo tělo neodevzdá, ale nechá si ho, takže akt s Tomem, naštěstí, nehrozí. Typuju, že Holger pošle Tomovi maximálně hlavu… No, to už dál nebudu rozvíjet, protože mi začíná napadat něco hodně neslušeného… 😀
Já jsem tak překvapená z Géček a Davida, šikulové. Jsou zlatí, že v tom kluky nenechají.
V komentech píšeš, že se Billí s Tommym určitě setká, ale nezaručuješ jeho stav. No snad ještě alespoň Bill Tommymu stačí říct, že ho miluje. Tohle je ale vážně něco. Určitě se všechno pokazí. Tohle nedopadne dobře, podle počtu dílů se něco semele… Já se opravdu začínám bát. To předání se určitě pokazí a vrahoun bude dál Billa mučit a nakonec ho zabije. Jen doufám, Áďo, že nebudeš natolik krutá a dovolíš alespoň Billovi říct tu jednu větu "Miluju tě, Tommy…" Je to pro Billa moc důležité.