autor: Sauriel
Ani se tomu Andreasovi nedivím, že Billa vyhnal z postele. Sám jsem se ráno vzbudil následky Billova kopnutí. On si ze všech, kteří vedle něj spí, dělá kopací míče. Hraje s náma snad ve snu fotbal? Nechápu to. Radši jsem vstal a odporoučel jsem se do kuchyně si udělat jídlo. Andy tam ještě nebyl, ale co bych čekal, až se pan Betz uráčí přijít a všechno sežrat. Hezky jsem si snídani udělal a zasedl ke stolu. Netrvalo dlouho a Andy přišel. Vůbec nevypadal, jako by se právě probudil.
„Bill kopal, co?“ usměju se.
„Co? Ne, nekopal. Jen mi ráno něco řekl a já nad tím přemýšlím. Tome, seš můj nejlepší kamarád, mohl bys pro mě něco udělat?“ otočí se na mě s prosbou v očích.
„Jasně!“ přikývnu. Co bych pro něj neudělal.
„Odlákal bys dnes Billa domů? Prosím! Potřebuju něco zařídit. Tome, prosím!“ mluví naléhavě Andy.
„Andy, jak už jsi řekl. Jsme nejlepší přátelé. Řekni mi proč?“ usměju se. Andy se posadí vedle mě a ustrašeně se ještě rozhlédne kolem. Poté vytáhne malou černou semišovou krabičku a pomalu jí otevře. V ní se leskne masivní stříbrný prsten. Na vrchu má vyrytá dvě písmena A.B. Je opravdu nádherný. Přesně Billův styl. „Andy ty…“ nechám větu vyznít do ztracena. Jsem docela v šoku. Takže můj nejlepší kamarád si chce vzít mého brášku.
„Tome, přemýšlel jsem o tom už dlouho. Tak moc dlouho! Já už to nevydržím. Chci si Billa vzít,“ zašeptá Andreas a s napětím v očích očekává, co řeknu.
„Snad spolu budete šťastní,“ obejmu Andyho, který úlevou vydechne.
„Víš, nechal jsem ten prsten udělat na zakázku i s tím vyrytím. A jako Andreas a B jako Betz nebo taky Bill. Uvidíme, jak to pochopí Bill,“ usmívá se šťastně Andy a krabičku zpátky schová do kapsy. „Uděláš to pro mě, Tome? Odvedeš Billa?“ chce se ještě ujistit. „Samozřejmě!“ kývnu.
Tak bráška se mi bude ženit. Teda pokud nabídku přijme. Ale já věřím, že ano. Jeho láska k Andymu je bezmezná a bezvýhradná.
„Jak sis vůbec užil včerejšek?“ zeptá se Andy, zatímco si sedá ke stolu se snídaní. Hrkne ve mně. Vzpomenu si na minulou noc. Anis.
„Jo, užil. Bylo to fajn,“ poposednu si.
„Hele, když už jsme u tý upřímnosti, kam ses včera ztratil?“ potutelně se usměje.
„Šel jsem se jen tak projít. Pročistit si hlavu,“ odpovím pravdivě. Neptal se mě s kým. A to mu ani vyprávět nebudu. Naštěstí se Andy dál nevyptává, takže jíme bez mluvení a já mám čas přemýšlet. Anis. Krásné jméno. A ještě krásnější byl čas strávený s ním. On je prostě krásný. Ať už zvenku, ale mnohem krásnější je uvnitř. Je vyspělý, chytrý, hodný a milý. A jeho polibek. Svírá se mi bříško, když na to jen pomyslím. On je dokonalý. Musím ho ještě někdy vidět. Až teď si uvědomím jednu věc. Nemám na něj kontakt. Vím jen, že se jmenuje Anis. A co dál? Budu chodit po městě a ptát se každého jestli nezná Anise? No to určitě. Jen co najdu muže, který by byl hoden mého srdce, do kterého jsem se mohl zamilovat, protože už teď ho mám ohromě rád, hned ho zase ztratím. Proč každého muže, který by mohl změnit můj život, se zase ztratí v rekordním čase? Bože nesnáším svůj osud.
„Ahoj kluci,“ ozve se za mou hlavou Billího hlas. Odpovím mu a v duchu mu děkuju, že přišel, protože mě přivedl na myšlenky, jak právě mého brášku dostat z baráku jeho lásky. Promiň, mami, svedu to na tebe!
Netušil jsem, že máma pro nás má fakt nějakou práci. Nicméně mi to pomohlo. Až do té doby než Bill přišel na to, že je to pouhá moje výmluva, jak se dostat z baráku Andrease. Naštěstí v tom nehledal Andyho záměr. Když pak Bill odešel, přemýšlel jsem, co celý večer dělat. Jenže mé myšlenky se opět vrátily ke včerejší noci. Bože, potřebuju znovu cítit Anisovy rty na těch mých. S ním jsem se dokázal odpoutat od reality. Tak zoufale potřebuju jeho polibky. Nemůžu sedět doma.
Prudce jsem vstal a šel jsem se projít. Toulat se po městě stejně jako jsem se toulal s Anisem. Zastavil jsem se u kašny na náměstí. Tady mě políbil. Tady dodal poslední ránu mé pomotané hlavě. On je prostě jedinečný, tak moc dokonalý. Chci ho ještě vidět. Chci být s ním. Připadám si jím jak posedlý. Ale jak to? Vždyť se známe jen 4 hodiny. Možná láska na první pohled. Nikdy jsem na ní nevěřil. Až teď.
—Flashback—
„Nechceš zajít na zmrzlinu?“ zeptá se mě Anis a pohladí mě po rameni.
„Na zmrzlinu? A kde bychom jí teď sehnali?“ zasměju se.
„Znám tu jednu pekárnu. Má otevřeno nonstop a prodávaj i zmrzlinu,“ pokrčí rameny.
„Tak jo. Ale já si nechal peníze ve vile,“ posmutním.
„Vždyť jsem tě pozval, ne?“ usměje se Anis. Posadíme se i se zmrzlinou v rukách na lavičku v parku. Pochutnávám si na té své. Vždycky jsem byl labužník, hlavně na zmrzlinu. Uslyším tichý smích.
„Hm?“ zahuhlám.
„Nic. Jen, vypadáš roztomile, jak tu zmrzlinu lížeš,“ vysvětlí. Po chvilce se však zase začne smát.
„A čemu se směješ teď?“ usměju se taky.
„Máš na tváři zmrzlinu. Tady…“ pošeptá Anis a slízne kousek zmrzliny z koutku mých rtů. Zachvěju se přitom dotyku.
„Ehm. Děkuju,“ začervenám se.
—Flashback—
„Znám tu jednu pekárnu. Má otevřeno nonstop a prodávaj i zmrzlinu. Nechtěl bys tam zajít?“ ozve se hlas těsně za mnou, a hned na to se kolem mého pasu otočí dvě silné mužské snědé paže a spojí se na bříšku. Zavřu oči pod tím dotykem a vůní.
„Chtěl,“ vydechnu a otočím se v Anisově náručí, takže teď cítím jeho ruce na zadečku. Obmotám ruce kolem jeho krku a odvážím se mu vtisknout polibek.
„Chyběl jsem ti?“ zašeptá Anis se stopami smíchu v hlase.
„Skoro tě neznám, ale ano. Strašně moc si mi chyběl. Možná dělám chybu, že ti věřím, ale já nemůžu jinak. Pomotal jsi mi hlavu,“ odpovím mu šeptem, ale to už si mě Anis znovu přitáhne k polibku. Tentokrát oba dva polibek prohloubíme.
„Tak pojď. Zmrzlina čeká,“ plácne mě lehce po zadečku Anis, a tak se oba vydáme k pekárně.
Po chvilce se vracíme a sedneme si na lavičku přesně jako minule.
„Jak si mě našel?“ nedá mi to se nezeptat.
„Víš, už včera si mě něčím přitahoval a já doufal, že i já tebe. Celý den jsem na tebe myslel a nemohl se těch myšlenek zbavit, a tak jsem se šel projít. Přesně po těch místech, kde jsme byli spolu. Až nakonec jsem si nechal kašnu. Když jsem se k ní blížil. Cítil jsem, že tam budeš a nemýlil jsem se,“ řekne spokojeně.
„Ty ses nezměnil ani po tom dnu,“ zasměje se Anis jen co oba doblížem svou zmrzlinu.
„Co?“ vykulím oči.
„Máš tu zmrzlinu všude,“ zašeptá těsně u mě, načež mi z koutků rtů a ze špičky nosu začne slíbávat zmrzlinu. Nevydržím to a vypiju se do jeho rtů. Líbáme se velmi dlouho.
„Vezmi mě za ruku a odveď mě někam do neznáma. Nevím, kdo jsi, pořádně tě neznám, ale jsem s tebou. Chci být s tebou. Tak zoufale tě potřebuju,“ zašeptám proti jeho rtům.
„Taky nechci zůstat sám. Možná to bude znít jako vtip, ale miluju tě,“ šeptne.
„Taky tě miluju…“
autor: Sauriel
betaread: Janule
no… a je to tady. Tom s Anisem… mám teda tušení, že ten pak přesedlá na jeho malýho brášku, ale ted bych tam prostě pozvala Gotta, ať je oddá všechny čtyři!!!
Áďo nech Gotta, Gottem ten pracuje na plození dalších sirotků xD
Jako… wow… popravdě víc mě zajíma jejich vzath než Billova svatba xD
Co máš furt s tím Gottem, Áďo? Že by se tam zjevil kouzelný šedivý dědeček Kája s prstýnkama a všechny je tam oddal? 😀 No nevím. Asi tě moc nepotěším, Anis s Gottem jsou teď rozhádaní, protože Bushido nedovolil dát Gottovi na jeho album Für immer jung. Ani se mu nedivím, vždyť si to taky neumím představit. Jako první by na jeho albumu byla rapová věcička Für immer jung a pak Včelka Mája? 😀 To těžko 😀
Už bych se mohla vyjádřit i k povídce, že, Sauriel? Promiň 😀
Sauriel, ty mi teda dáváš zabrat! 😀 Tom a Anis… To je na mě fakt moc! Myslím, že začínám mít vražedný sklony vůči Tomovi. Takhle mi svádět Anise!!! A už se milujou a při tom se znaj půl dne… No… Áďo, ty stará dobrá Áďo, pomoz, co na toho Tomana vymyslíme? Únos, vraždu? 😀 Ale Bill a Andreas mi nevadí, ať jim to spolu vyjde 🙂 Co se týče vztahu Anise a Toma, upřímně doufám v krach 🙂 To jsem hodný člověk, viď?