autor: Sapere aude
Cool nebo uncool?
„Co tady vzadu děláš?“ zeptal se Ben a opřel se o zeď vedle Toma.
Ten jen pokrčil rameny; zrovna se necítil na to s nimi mluvit.
Ben a ten týpek, jehož jméno Tom neznal, si vyměnili zmatené pohledy.
„Takže…“ řekl Ben, strčil ruku do kapsy a vylovil balíček cigaret. „Chceš jednu?“ zeptal se a jednu z balíčku vystrčil.
Tom zavrtěl hlavou a strčil ruce do kapes. „Já nekouřím,“ odpověděl.
Benova ústa vytvořila tiché ‚o‘, zatímco ten kluk pozvedl překvapeně obočí. Nekouří snad všichni cool lidi?
Ben zasunul cigaretu zpět do krabičky a strčil ji zpět do kapsy svých jeansů. Nekouřil, protože by mu to chutnalo nebo protože to potřebuje; dělal to, aby byl cool, jenže tohle samozřejmě nikdy nikomu neřekl. Takže se rozhodl, že krabičku po škole vyhodí. Na konci dne stejně všichni budou vědět, že Tom nekouří, a od té doby bude kouření považováno za uncool.
Někdy Ben uvažoval, proč je Tom tak oblíbený. On sám Toma obdivoval, protože po něm všechny holky toužily, což byl v podstatě hlavní důvod, proč byl oblíbený i mezi chlapci.
Obdivovali jej proto, že byl schopný mít kteroukoliv holku, kterou si zamane, i když ještě žádnou neměl. Měl přítelkyni, když poprvé přišel do této školy, jenže se rozešli zanedlouho po tom, co se přistěhoval. Jednoduše bydleli příliš daleko od sebe a i před tím už měli nějaké problémy. Poté se jen jedné dívce ze školy podařilo vyspat se se slavným Tomem Trumperem, ale jen proto, že byl opilý, a snažil se touhle cestou dostat ze vztahu s jeho ex, který skončil dost nepřátelsky jen pár dní předtím. Všichni věděli, že to tak nechtěl, vyspat se s holkou ze školy, a dokonce jí to i sám řekl, velmi jemně a opatrně. Jistě, že mu okamžitě odpustila. Od té doby nebyl s holkou, přinejmenším s žádnou ze školy. Možná, že to byl právě ten důvod, proč byl mezi dívkami tak oblíbený. Dobře vypadal a byl milý, avšak těžko k mání. Ben byl rád, že nebyl jednou z těch dívek, které po něm šílely; bylo snadnější, stát se jeho kamarádem než přítelkyní.
Avšak Tom nepovažoval Bena za kamaráda. Žádného z těch povrchních lidí nepovažoval za přítele. Georg byl jediným, koho nazýval přítelem, skutečným přítelem, a Tom to považoval za štěstí, že mohl potkat toho bláznivého bruneta.
„Přijdeš na dnešní párty?“ zeptal se znenadání ten cizí kluk. „V osm večer u mě doma.“
Tom si povzdechl, stále jej někdo zval na párty, a často to byli lidé, u nichž neznal ani jméno, jako právě teď. Málokdy skutečně přišel, vždycky raději zašel s Georgem do baru na pár drinků, místo aby se ztřískal na typické domácí párty.
„Možná,“ zvolil svoji standardní odpověď na tento typ otázek. Odrazil se od zdi a šel pryč.
„Uvidíme se!“ zavolal za ním Ben.
„Jo,“ zavolal Tom přes rameno, aniž by se podíval a zmizel za rohem.
Ben potřásl hlavou. Někdy byl Tom opravdu divný, vlastně většinu času. Jenže, sakra, dal by všechno za to, být tím klukem.
***
Bill utíkal zpět do školní budovy a zpomalil, až když pospíchal chodbou. Nedíval se před sebe, na tváři obrovský úsměv. Bože, jak on miloval ten společný čas s Tomem, kdy mohli být o samotě, kdy si byli skutečně blízko. Cítil se s Tomem v bezpečí, chráněný a pochopený. Cítil, jako by Tom byl jediný člověk, který jej skutečně chápe a přijímá jej takového, jaký skutečně je. Samozřejmě kromě mamky.
„Umphf,“ zamručel Bill, když do někoho narazil. „Sakra! Omlouvám se! Opravdu se omlouvám! Sakra, nedíval jsem se, měl bych-„
„Whoa, Bille, uklidni se,“ přerušil jej známý hlas.
Bill zvedl hlavu a podíval se přímo do páru šedých očí. Pozoroval, jak se pomalu zvedá jedno obočí. „Georgu!“ oddechl si. „Promiň, myslel jsem, že jsi někdo jiný.“
„Kdo?“ Zeptal se Georg a začal se rozhlížet.
„Jen nějaký student,“ pokrčil Bill rameny.
Georg nakrčil obočí. „Ty takhle vyšiluješ proto, že jsi omylem vrazil do ‚jen nějakýho studenta‘?“
Bill sklopil zrak, vyhýbaje se Georgovu pohledu. „Naštvou se, když se to stane,“ řekl tiše, cítil se trošku zahanbeně.
„Oh…“ řekl Georg, nechtěl to už dál rozvádět. „Viděl jsi Toma?“ zeptal se, byl zvědavý, jestli si spolu už promluvili.
Billovi se rozzářily oči a na tváři se mu objevil úsměv.
„Hádám, že jo,“ zasmál se Georg ještě před tím, než měl Bill šanci odpovědět.
Černovlásek kývnul. „Mluvili jsme a…“ zarazil se a nepřítomně se culil.
„Jako vždy,“ protočil Georg oči a usmál se. „Tom z tebe nedokáže sundat ruce.“
Bill se začervenal, protože věděl, že tentokrát to byl on, kdo nedokázal uhlídat svoje ruce. Avšak nenamáhal se o tom zmiňovat, stejně to nebyla Georgova starost.
Najednou zazvonil zvonek a hlavními dveřmi se začaly hrnout zástupy lidí zpět do školní budovy.
Billova tvář povadla. „Mě- měl bych jít, určitě nechceš, aby tě ostatní viděli se mnou mluvit.“
Georg zasténal. „Tom na tom vážně musí zapracovat, nejsi zas tak uncool, jak si myslíš, že jsi, víš?“
„Na čem zapracovat?“ Zeptal se Bill.
„Tvojí nejistotě a způsobu jakým přemýšlíš.“ Trošku zvýšil hlas, aby jej Bill slyšel i přes hlasitý hovor na chodbě.
‚Způsob, jakým přemýšlím?‘ pomyslel si Bill, zmatení zřetelné na jeho tváři.
„To, jak si vždycky myslíš, že kdokoliv s někým promluvíš, bude šikanovanej ostatníma, to není cool, Bille, měl bys na tom zapracovat!“ Řekl Georg a ukazováček zaměřil na Billa. „Stejně raději už půjdu, nebo přijdu pozdě do třídy. Uvidíme se později,“ zamával a otočil se. „Jo a otoč se!“ zavolal přes rameno a zmizel v davu.
Bill nakrčil obočí. Otočit se? Udělal, jak mu Georg řekl a jeho oči se okamžitě střetly s párem podobných zlato-hnědých.
Tom se usmál a mrknul na něj, když otvíral skříňku.
Bill se plaše usmál, oči zavrtané do podlahy a ve tvářích horkost. Vzhlédl skrz přivřená víčka, právě včas, aby viděl Toma, jak mu posílá dech beroucí úsměv. A hned potom taky zmizel v davu.
***
Tom se setkal s Billem hned po škole u brány. Tentokrát to byl Tom, kdo čekal na Billa, který zdržoval schválně, aby si byl jistý, že většina studentů už bude pryč, než se setká s Tomem u brány. Už se chystali odejít, když Tom zahlédl Georga, jak opouští školní budovu.
„Hej, Georgu!“ zakřičel.
Georg přimhouřil oči a zpozoroval Toma s Billem. Zamával a rozeběhl se k nim.
„Bude ti vadit, když půjde s námi?“ zeptal se Tom Billa.
Ten jen zavrtěl hlavou s úsměvem na tváři. Opravdu mu to nevadilo.
„Ahoj,“ Georg oddechoval, zpomalil, když je dostihl.
„Půjdeš s námi?“ Zeptal se Tom a ukázal směr, kterým půjdou.
„Jestli vám to nevadí?“ Nejdříve se podíval na Toma a potom i na Billa.
„Ne-e,“ odpověděl Tom a Bill zavrtěl hlavou.
„Dobře,“ zazubil se Georg.
Všichni tři si vzali svoje batohy a odcházeli, v zádech místo, které nenáviděli ze všech nejvíce.
Několik minut šli v tichosti, ani jeden z nich si nebyl jistý, co by měl říkat, hlavně Bill, který neměl v plánu začít jakoukoliv konverzaci. Raději počkal, než začnou mluvit Tom s Georgem.
„Takže, jak ses dneska měl?“ zeptal se Georg, když už měl dost toho ticha.
Tom pokrčil rameny. „Dobře, myslím, nudil jsem se. Kromě oběda,“ zazubil se, zírajíc na svoje nohy.
Bill se tiše zachichotal. „Jo,“ kývnul hlavou na souhlas.
Georg protočil oči, čímž si vysloužil šťouchanec od Toma.
„Co se stalo po tom, co jsem odešel?“ zeptal se Bill a podíval se na Toma.
Tom nechal Georga být a věnoval se Billovi. „Ben a nějakej týpek; pozvali mě na dnešní párty k tomu klukovi, na osm. Vůbec nevím, kdo to byl, nějaký atlet nebo tak něco. Byl docela velkej a vysportovanej.“
„Oh…“ řekl Bill tiše a stočil pohled zpět na chodník. Nikdy nebyl pozvaný na žádnou párty, ještě nikdy na žádné nebyl. Kromě těch rodinných, jenže ty byly plné starých lidí.
„Jo, slyšel jsem o tom, ten kluk se jmenuje Luke,“ řekl Georg. „Půjdeš?“ zeptal se Toma.
„Ne, nemyslím si,“ řekl Tom a pokrčil rameny.
Georg se právě chystal zeptat Billa, jestli se tam chystá, ale zjistil, že to je dost hloupá otázka. Pochyboval, že byl Bill pozvanej na tuhle párty. Najednou se mu v hlavě rozsvítila žárovka.
„Víš co? Myslím, že bys měl jít,“ řekl a položil Tomovi ruku na rameno.
Tom se už už chystal protestovat, když Georg zvedl ruku, aby jej zastavil, „s Billem,“ dodal.
Billovy oči se rozšířily a otočil se na Georga, vrtíc hlavou. Co je tohle za směšný nápad? Za prvé, nebyl typ na párty, a za druhé, stejně ho tam nikdo nechtěl. Dokonce nebyl ani pozvaný!
Když Tom neodpověděl, Bill se na něj podíval a jeho oči se rozšířily ještě jednou. Tom o tom skutečně uvažoval? Chtěl jít s Billem?
„Ne,“ řekl Bill, stále vrtěl hlavou. „Ne, nechci tam jít.“
„Co? Ale no tak! Nemáš co ztratit! Jak už jsem ti řekl, Bille, nejsi tak uncool, jak si myslíš. Vlastně jsi docela cool kluk, lidi by tě měli poznat a budou tě mít rádi!“ Poplácal jej Georg po zádech.
„Má pravdu,“ řekl Tom. „Sem tam by ses měl objevit na nějaké takové akci. Vsadím se, že potkáš alespoň jednoho člověka, který tě ještě ve škole neviděl. Všimne si tě na párty a bude milý.“
„Já tam budu,“ řekl Tom, věděl, na co Bill teď myslí.
„A já taky!“ zazubil se Georg a plácl Billa znovu po zádech.
Bill musel uznat, že se cítil lépe při vědomí, že tam budou i Tom a Georg.
„No tak, Bille, pojď se mnou na tu párty, nemusíme tam zůstat dlouho. Prosím!“ Tom vzal Billa za ruku a jemně ji stisknul.
Bill si povzdychl. „Budu o tom přemýšlet,“ zamumlal.
Tom se usmál na Georga, který mu odpověděl mrknutím, a propletl prsty s Billovými.
„Jsme tu,“ řekl Georg, když došli k jeho domu.
„Zavolám ti později, kvůli té párty, ok?“ řekl Tom a pevně držel Billovu ruku.
„Jo,“ řekl Georg, když otevíral přední branku. „A ty,“ řekl a ukázal na Billa, „raději přijď!“
Bill se zasmál. Žaludkem se mu rozlil nepříjemný pocit. „Budu o tom přemýšlet,“ řekl, věděl, že najde omluvu pro to, aby nemusel jít.
„Jo, jo,“ řekl Georg a otočil se k domovu. „Uvidíme se později!“
„Jo, ahoj,“ zazubil se Tom. Dal se znovu do pohybu a táhl Billa s sebou. „Měl bys jít,“ řekl a díval se na zem.
„Tome-“ začal Bill, avšak Tom jej přerušil.
„Prosím, udělal bys nám oběma laskavost.“ Zvedl hlavu, aby se podíval na Billa a našpulil rty.
„Udělal bych všem velkou laskavost, kdybych zůstal doma,“ řekl a ignoroval Tomovo trucování.
„Oh, zmlkni!“ řekl Tom přátelsky. „Budeš se bavit,“ snažil se jej přesvědčit. Začal pohybovat jejich spojenými dlaněmi dopředu a dozadu. „Vím, že budeš, zařídím, aby ses bavil.“
Bill si znovu povzdechl, zvedl hlavu a podíval se stranou. „Já nevím…“ zamumlal. „Nemyslím si, že tam budu vítaný.“
„Hlouposti, domácí párty jsou pro všechny. Byl bys překvapený, kolik lidí přijde, aniž by bylo někým pozváno,“ přemlouval jej.
Bill se podíval na zem a neodpovídal. Měl by jít? Měl by to risknout a zjistit, co se stane?
Najednou se Tom zastavil. „Jsem doma,“ řekl a ukázal na dům. „Takže, chceš jít na tu párty? Se mnou?“ zeptal se Tom a vzal i druhou Billovu ruku do své.
„Já- to-… možná,“ řekl tiše. Nebyl schopen najít nějakou výmluvu.
„Kdy to budeš vědět?“
„Zeptám se mamky a potom ti zavolám.“
Tom se usmál, opravdu doufal, že Bill půjde. Jistě, že to bylo riskantní, protože neměli naprosto žádnou představu o tom, jak budou ostatní reagovat, když se Bill najednou objeví na jejich párty, avšak byl si naprosto jistý, že mu nic neudělají, zvláště když bude kolem.
Tom se naklonil a vtiskl Billovi jemný polibek na našpulené rty. „Promluvíme si později,“ řekl a pustil Billovy ruce.
Bill kývnul se slabým úsměvem na rtech. Vzal svůj batoh a pokračoval k vlastnímu domovu. Necítil se z toho právě nejlépe, vůbec ne. Musí tu být nějaký důvod, proč jej lidi nezvali na jejich párty a byl si jistý, že když se na jedné znenadání objeví, všechno se pokazí. Začnou se na něj zlobit, budou rozzuření. Zvláště ten kluk, co ji pořádá. A podle toho, co o něm říkal Tom, bude to ten typ, co vymlátí duši z lidí, kteří se mu nelíbí. Bill byl stejně příliš uncool pro párty, jen cool lidi se tam ukazovali.
Ne, už se rozhodl, nepůjde. Nemůže. Tom to pochopí, musí to pochopit. Prostě musí.
Komentáře prosím anglicky nebo německy :o)
autor: Sapere aude
translate: Dania
betaread: Janule
Oh, really great…..
go ,go, go….
Tadle povídka se mi vážně dost líbí… a jsem strašně moc zvědavá, jak to všechno dopadne… Luxusek.. vážně…
Nein, Billi, was machst du jetzt?! Die beiden sind so nett und wollen dir helfen und du? Dumme Gedanken!
"Cool" oder "uncool"? Diese Worte gefählt mir nicht. Ich finde es total dumm. xDD Niemals interessierte mir nicht, ob ich bin cool oder nicht. Aber diese Party wird wichtig. Ich freue mich auf.
Boha… To nesnáším, Bill se strašně podceňuje a myslí si, že je "uncool…" I když – musím přiznat, já bych nikomu na cizí párty, kde jsem nebyla ani pozvaná, nevlezla… *** I love this story… Bill must gooo!
I still don´t understand why Bill isn´t popular. He´s nice and interesting person… But I don´t think that somebody will hurt him. Tom will protect him… Bill should be at this party, he has to start to be normal and little bit "cool" boy. 🙂
go! please go!
Perfect! I love this story! Is so good! I hope that Bill will go at this party ..with Tom ..;-)
Oh my god..I love it ♥
Tahle povídka je asi ta nejhezčí,co jsem tady četla.♥♥♥♥♥BEAUTIFUL♥♥♥♥♥