autor: Fabiana
Ahoj twincesťáci:)
Jsem nemožná. Ano, řekla bych, že vám dlužím omluvu, týkající se hlavně téhle povídky. Takže se omlouvám. Omlouvám se, že jsem tak dlouho nenapsala díl. Teď už to bude zase lepší, přísahám:) Tohoto dílu si moc nevšímejte, je splácaný narychlo ze střípků děje, příští už bude lepší, mám několik nových (a dle mého názoru poměrně zajímavých) nápadů na vylepšení. Nebudu vás už napínat, pusťte se do toho:)
Fabiana
U Billa jsem zůstal přibližně do doby, kdy končí vyučování. Pak jsem se vydal domů. Všiml jsem si, že všechen sníh roztál. Chodníky byly pokryty mokrou srač… totiž břečkou, a slunce svítilo, jak vždycky říkám, opravdu nahlas. Připadalo mi, že se mi vysmívá. Brodil jsem se kalužemi, v botách jsem měl za chvíli úplně mokro. Ještě že nebydlím od Billa moc daleko. Vešel jsem do domu, ale nikdo tu nebyl. To se hodí. Hodil jsem batoh do kouta a vyklusal schody. V pokoji jsem skočil na postel a z kapsy vylovil mobil. Moje SMS nebyla pro Billa, nýbrž pro Andrease.
>>proc?<<
Jediné slovo, které pro mě ale mělo obrovský význam. Právě tohle mě zajímalo od samého začátku: proč vlastně? Naštěstí jsem na odpověď nemusel čekat dlouho, mobil mi zapípal ani ne dvě minuty po odeslání. S tlukoucím srdcem jsem otevřel zprávu.
>>ty vis.<<
Zklamání se mi rozlilo celým tělem. Čekal jsem, že bude sdílnější. Zapátral jsem v paměti, ale po nějaké době jsem si musel přiznat, že opravdu nevím.
>>no nevim.<<
Odeslal jsem to a přetočil se na záda. S očima ve stropě a mobilem na břiše, jsem napjatě očekával vše vysvětlující odpověď. Trvalo to dlouho, nehorázně dlouho. Na chvíli jsem si naivně myslel, že Andreas píše tak dlouhou odpověď. Už jsem skoro usínal, když mi na břiše zavibrovala nová SMS. Trhl jsem sebou, mobil spadl na podlahu. Rychle jsem se pro něj natáhl a otevřel jsem zprávu.
>>ale vis.patrej<<
Další vlna zklamání. Opravdu nevím. Vztekle jsem mrštil mobil do kouta a narovnal se do původní polohy. Je pravda, že Andreas se poslední dobou choval dost divně…
*Flashback*
„Balzac? U tebe? Odkdy čteš Balzaca?“ Vybafl na mě Andy, když uviděl knihu v mojí ruce. „A co jsi vlastně dělal s Trümperem v kabinetu?“ Povytáhl jsem obočí.
„Coby – půjčil mi knihu, jak jistě vidíš. Co tady vlastně ještě děláš?“
„Čekám na tebe. Chtěli jsme jít na kafe, vzpomínáš?“
„A jo, vlastně. Hele, Andy, nezlob se, dneska vážně nemůžu…“
„Že tak najednou?“
„Zapomněl jsem, že…“
„To je mi úplně jedno!“ Zařval na mě. „Myslel jsem, že jsme kámoši! Na nejlepšího kámoše by sis měl někdy udělat čas!“ Křičel na mě a já jsem jen stál a zarytě mlčel. Nezmohl jsem se na slovo. Andy byl vždycky můj pravý opak, já jsem byl výbušný, on byl kliďas. Co to do něj vjelo? „A vůbec, co tady ještě dělám? Měj se!“ Dokončil monolog, popadl batoh a vyběhl ze třídy. Strnul jsem. Jeho obličej jsem měl pořád před očima. Jeho vzteklý, ublížený výraz, jeho ústa pootevřená v nenávistném křiku, a jeho oči…počkat, co to měl v těch očích? Slzy? Andreas? Zavrtěl jsem hlavou. Co se to tu sakra děje?
*konec flashbacku*
Jo, tehdy se choval opravdu divně. Ani nechtěl slyšel, proč nemůžu jít. Urazil se a utekl. A brečel. No jo, brečel, a to je právě to divné. Nikdy jsem Andrease neviděl brečet. A už vůbec ne kvůli tomu, že jsem s ním odmítl jít na kafe. Kdyby s ním někdo odmítl jít na rande, pochopil bych to, ale tohle? Leda že… Prudce jsem se posadil. Najednou mi to došlo. Andreas nebyl zamilovaný do někoho, o kom se mnou chtěl mluvit. On byl zamilovaný do mě! Respektive mohl být… je to jen dohad, samozřejmě… mohl být Andreas zamilovaný do mě? Myslím ten Andreas, kterého znám už tolik let? Se kterým jsem chodil do školky i do školy, hráli jsme si spolu, jezdili jsme spolu na dovolenou… Vstal jsem a z koše na odpadky jsem vylovil mobil.
>>uz vim… nejspis… co ted?<<
Lehl jsem si opět na břicho a netrpělivým pohledem jsem hypnotizoval displej mého Sony Ericssonu. Zase jsem čekal dlouho, a pak mě to přestalo bavit. Nejspíš už neodepíše. Vstal jsem a vydal se do kuchyně pro něco k snědku. V mikrovlnce jsem si ohřál zbytek brambor od včerejška, něco mi ale říkalo, abych si je vzal nahoru. A já jsem to něco poslechl. Na schodech jsem se málem zabil o ani-nevím-co, ale šel jsem dál. V pokoji jsem postavil talíř na stůl a skočil po mobilu. Ano! Jedna přijatá zpráva. Nedočkavě jsem ji otevřel.
>>co co?pujdu do pastaku a nejspis uz se neuvidime.smaz si moje cislo nesmime byt v kontaktu vezmou mi mobil.odpust mi.prosim.mam te rad.andy<<
Vhrkly mi slzy do očí. Andreas půjde do pasťáku, už se neuvidíme… nikdy? Jeho číslo si nechám, mazat ho nebudu. Navždy zůstane na mojí SIMkartě pod jménem Andy. Já… nedokážu se na něj zlobit… mám ho rád, ale jen jako kamaráda. Vždycky byl můj nejlepší přítel. Bude mi chybět. Vždyť kromě něj se se mnou nikdo nebaví, nemám ani s kým sedět v lavici. Budu samotář? To jsem právě nechtěl, to nedokážu. Andreas sice nechtěl, abych mu už psal, potřeboval jsem mu to ale říct.
>>nezlobim se.nevim proc,ale ne.asi tam budes dlouho,vid?budes mi chybet…hrozne moc. Promin ze mi to nedoslo driv.<<
Teď jsem už doopravdy nečekal, že odepíše. Nechal jsem mobil ležet na stole a odešel dolů, mamka se zrovna vrátila z nákupu. O to větší bylo moje překvapení, když jsem večer našel na mobilu další textovku.
>>za hodinu prijdou a vezmou mi mobil.budu tam dlouho,nevim presne,navstevy zakazany. Jsem srab.nedokazal jsem ti to rict…dekuju ti za vse.sbohem.miluji te.andy<<
Podíval jsem se na čas, zpráva byla odeslána asi před třemi hodinami. Sakra. Nálada mi poklesla na bod mrazu. Teď už Andy nemá mobil a nejspíš už je někde zavřený. Cítil jsem se mizerně. A co Bill? Poprvé od té události jsem se zabýval Billem. Bude mě ještě vůbec chtít? Budu mu moct oznámit své plány ohledně jeho nastěhování sem, nebo se na mě vykašle? Už jenom při té myšlence mi vhrkly slzy do očí. Opět. Za chvíli už jsem ležel na břiše na posteli a vzlykal do polštáře. Uvědomil jsem si ale, že se projevuju moc nahlas. Natáhl jsem se na noční stolek pro dálkový ovladač od hifi věže a stiskl jsem trojku. Moje oblíbené CD. Nechal jsem hudbu dunět domem a pomalu jsem se uklidňoval.
autor: Fabiana
betaread: Janule
hezký
nepřihlásíš se u mě do SONB plsíííki???sem si jistá že bys vyhrála 🙂
tak si to rozmysli
není to nic závaznho :)pp
No to jsem překvapená, že tahle povídka ještě žije. xD Oh ano, na ten titulní obrázek si vzpomínám… 😀
Bože, já otevřu blog a vidím Učitele tak jsem na celí barák zařvala ,,ty vole,, xDDD
Ani nevíš Fabi jak jem ráda že jsi e na povídku nevykašlala protože já ji mám šíleně ráda…prosím další dílky!
Jééé…to je fajn, že v téhle povídce pokračuješ, protože ji mám strašně moc ráda! 😉
Jinak tento díl je moc hezkej a už se těším na další! 🙂
wow učitel opět dorazil….
[3]: Leo já jsem to otevřela a zařvala jsme "ty krááááávo jupííííííí konečně nový dílek!!!!"no a pak s eotočím vedle mě matka a povídá"Nechy si ty vírazy mezi kámoše"
[5]: ANo opět dorazil jupík tuhle povídku budu číst dál jako vždycky.Fabinano díky,,že si mě aspoNˇtrochu rozveselila za psoledních 62 dnů co jsme smutná.Rychle dál Fabi
PS: jo mám tě an icq fabi tak si mě když tak přdidej 465-050-217 a to samí ostatním twincesťákům kdo chce ať si mě přidá vadit mi to nebude
Tuhle povídku jsem nikdy dřív nečetla, ale teď když se tu objevil nový díl, tak mě zaujal a přečetla jsem si jí celou od začátku. Moc hezké a originální, jen tak dál 🙂
Dáááááááál! =o)
Yeahh,jak dlouho sem na tenhle díl čekala?Ani newím,ale dočkala jsem se.Fabi si geniální a jen tak dál ;DxD
no teda, ona tahle povídka opět spatřila denní světlo? už jsem v to ani nevěřila…
A já sem ztracená… co Andy udělal?…. jsem fakt zmatená xD
Jen co otevřu twincest blog tak najdu tohle. Měla jsem radost, ale když jsem dočetla ten díl… byl opravdu smutnej proč jde jako Andy do pasťáku? Tomu nějak nerozumím na předchozí díly si moc nepamatuju jenom na něco. Takže nevím jestli tam předím byla nějaká souvislost…vůbec tomu nerozumím no. Ale těším se na další díl doufám že se to objasní ale štve mě že bude takhle vyřazenej ze scény.
no to byla doba…..
Počkat proč jde ANdy do pasťáku?
Wow! Fabi, já už jsem ani nečekala, že by učitel mohl pokračovat. To je prostě nehorázný překvapení… woow =´) Sice jsem si musela přečíst celou povídku odznova, abych pochopila děj, ale musím říct, že se mi to fakt líbilo…
[6]: Nemají naše matky podobné myšlení? Zrovna za mnou taky stála matka a ptgala se mě jetli mi už z toho internetu konečně hráblo xDDD
jen pro info, Andy jde do pasťáku protože se pokusil znásilnit Toma xD ale rozhodně to není naposled, co o něm slyšíme xD nechte se překvapit^^
taky se zapojím do rozhovoru o matkách, ta moje četla pár dílů Učitele, na které narazila na mém minulém blogu, a pak mě seřvala co za úchylárny tam píšu xD i když to bylo spíš kvůli jedné netwincestní povídce (kvůli tomu mi zakázala internet na měšíc – a to bylo dost peklo, spala jsem odpoledne a hádejte kde jsem byla v noci xD)
děkuju všem za komentáře:-*
Už jsem ani ndoufala, že se tady ještě nějakej dílek Učitele objeví.. jen jsem trochu zmatená, nwm proč jde Andy do pasťáku, ale o víkendu se prohrabu starýma dílkama a snad to někde objevim…x) jsem moc ráda, že tahle povídka nepůjde na smazání
Tak já sice nezařvala, když jsem na obrazovce spatřila další díl Učitele, ale radost jsem měla také 🙂 Teda to je rychlost, s tím Andym, minule jsem se divila, co že se na Toma tak vrhá, no a on už je v pasťáku… 🙂
Jinak tedy musím přiznat, že čtení komentářů je skutečně poučná věc, teď si alespoň dokážu představit, co se děje za mými zády, když synovi zakážu počítač. :)))
[19]: ou jé, tak doufám, že jsem teď někomu nezadělala na malér xD
Fabiano neboj, my máme tak malej byt, že kdyby se syn v noci jen pohnul, okamžitě jsem vzhůru, natož aby mě nevzbudil zapnutý počítač. Ale jsem ráda, když se dozvím, na jaké finty bych se měla do budoucna připravit :))) Ještě nějaký tip? 🙂
já už jsem radši zticha xD i když… ale ne xD
[16]: no jo už si vzpomíám jak je tam načapala učitelka enbo řiditelka už vím.xDDDDjá jsme totiž línej človíček si to přečíst znova a,le mám tegrafickoupamět tak se mi hnedka rosvítilo
úžasný! dáááál 😛
to je supeer, že je tahle povídka zpátky, johoo! ale jinak…k tomuhle dílu…chudák andy 🙁 sice neudělal tomovi hezkou věc, ale je mi ho ted líto 🙁 a toma taky. a těším se na pokračování!
super pribeh… rychlo pokracko.. waa..sa neviem dockat…