autor: Blay.Whi
Snažila jsem se vyhovět jak Januli, která nemá co přidávat, tak vám čtenářům…
Doufám, že budou obě strany spokojené… 🙂
PS: Pokud vám připadá jako zbytečnost číst si všechny Billovy kamarády, tak to není pravda, já jen abyste si pak vybavili toho správného.
Bylo to tak akorát, abych stačil típnout mobil a schovat ho pod peřinu.
Tom, který na mě vyjeveně koukal, se asi dozvěděl pár posledních vět, ale mně to nevadilo.
Předtím, než vkročil do pokoje, se bedlivě rozhlédl, a pak teprve nakročil nohou přes práh. Tohle gesto mi hodně připomínalo starou knihovnici u nás, ale ona si jen kontrolovala věci. Myslím si, že si taky kontroloval svoje věci, jestli jsem mu něco nepoházel…
Začal kolem mé postele chodit v malých kruzích (v rámci možností, samozřejmě). Vždycky, když přešel na stranu, kde jsem seděl já, chvíli se zastavil a prohlížel si mě.
Dělal to průběžně celý den, nechápu, co na mě pořád vidí…
„Bille? Mohl by sis tu postel přisunout ke stěně?“ najednou jako by uměl používat i jiný tón hlasu než přidrzlý a pohrdavý, teď měl v hlase náznak měkkosti a citu.
Uvědomil jsem si, že pro tenhle tón bych udělal cokoli. Postavil jsem se tedy a zkusil lehce nadzvednout pelest postele. Šlo to samo od sebe. Trochu jsem ji přišoupl ke stěně, ale jen malinko, protože jsem si právě uvědomil, že Tom třeba narážel na to, jak mu zabírám místo.
Nechal jsem ten posunutý kousek kouskem a znovu jsem si sedl.
„Ještě trochu, nemohl bys…?“ ukázal mezi prsty asi centimetrovou škvíru a pak svěsil znovu ruce podél těla.
„Ne!“ řekl jsem panovačně a začal jsem si kontrolovat nehty, dbal jsem si na ně.
„A proč ne?“
„Protože nechci.“ Zvedl jsem k němu oči, až doteď jsem se koukal dolů.
„Fajn.“ Odešel ke svojí posteli a vytáhl z pod polštáře trenky, asi na spaní.
Shodil ze sebe triko, kalhoty a pak i trenky, absolutně mu nevadilo, že na něj čumím jako na vola a prohlížím si jeho tělo. Všechno co jsem viděl, šlo přes moje chápání. Jak může tak ohromně drzej a hnusnej člověk, mít tak krásný tělo?! Malý pevný zadek, štíhlé dlouhé nohy a na ramenech se mu dokonce rýsovaly svaly, přede mnou stálo ztělesnění mých ideálů.
A v tomhle byl tak trochu… ehm… problém. Líbil se mi až příliš. Takhle jsem se nedokázal ovládat naposledy, vlastně už ani nevím. Můj kámoš se začal doprošovat pozornosti.
Rychle jsem odvrátil pohled, než se Tom stihl otočit a ruku jsem si přehodil přes klín. Ale jen tak, aby to nebylo nápadné. Najednou jsem nevěděl, jak to ovládnout, myslet na něco škaredého. Všechno se rozuteklo bůhvíkam. Bože, vždyť se mi právě postavil z bratra…!
Stále jsem propaloval očima skříň a marně se snažil zklidnit dech. Probral jsem se z transu, až když mi Tom zamával rukou před očima.
„Vzbuď se!“ zase tu byl ten panovačný tón. Za tohle jsem ho nesnášel.
„Už jsem tu, stačí?!“ zvýšil jsem na něho hlas, už mě to nebaví.
„Jsi nějakej ostrej, ne?“ dloubl mě do ramene.
„To ty seš celej den.“
„No tak promiň… Vrabčáku.“ Pocuchal mi vlasy a rozverně se svalil na druhou půlku MOJÍ postele.
„Běž si do svý! A navíc jsi upocený!“
„Nejsem, koupal jsem se ráno, takže ne…“
„A stejně, vypal!“
„A co za to dostanu?“ při téhle větě se otočil na břicho.
„Podle toho, co chceš?“
„Odpověď?“ Koutky úst mi rázem zrezivěly. Kdo ví, na co se bude ptát?
„F-fajn.“ Skousl jsem si ret a vyčkával.
Naklonil hlavu na stranu a spustil: „Jsi gay, jestli máš nějaké kamarády a jak se jmenujou?“
„Hele, řeklo se jednu otázku!“
„Ne, já jsem říkal odpověď, ne otázku.“ Zazubil se na mě takovým stylem jakože ‚jsem chytřejší než ty‘. Ale já ho převezu…
„Mám devět kamarádů, nejlepších.“
„A dál?“
„Co dál, chtěl si jen jednu odpověď.“ Hodil jsem na něj výraz, ala to je pravda.
„Prosím ještě to ostatní.“ Prosil s rukama u sebe a házel výrazy malého štěněte.
„Tak dobře. Nejmladší z nás je Kiro – můj nejlepší kamarád, je mu sedmnáct, má modrý oči a plavý vlasy, známe se už od školky.
Dál je pak Afi – je mu sedmnáct a půl, má blonďatý vlasy a šedozelený oči a dělá v klubech DJ.
No Riky – bude mu za měsíc osmnáct, poznáš ho podle rezatých vlasů a ohromných sluchátek, co pořád nosí.
Jimmy- ten je z bohatý rodiny a trpí tím, krade sousedovi ovoce a má černý vlasy. Dirk – to je kámoš Afino, dělaj spolu ty DJ.
Pak je Tobi – má malou sestru Kathrin, plavý vlasy a hnědý oči. Chris – je z nás asi nejrozumnější a miluje knihy, je to blonďák a má modrý oči.
Eddie – Kubánec, jeho rodiče jsou emigranti, takže je trošku přismahnutý na černo.
Tobias – je z nás nejstarší a má hnědý vlasy i oči. Stačí?“
„Jo, úplně, a jsi teda gay nebo ne?“
„Jsem.“ Tichoučce jsem špitl.
„Myslel jsem si to. Dobrou.“ Zhasnul lampičku a šel spát.
Zato já nemohl usnout. Nechápu, proč se najednou vyptává na moje kamarády, a proč je tak milý? Určitě se něco potřeboval dozvědět, aby mě pak mohl psychicky vyždímat. Nevěděl, s kým mluvím v telefonu, a tak se prostě zeptal. Byla na to jednoduchá odpověď, skoro jednoslovná, zeptat se.
Nemohl jsem usnout, zatímco z vedlejší postele se už ozývaly pravidelné výdechy.
Celý pokoj na mě působil depresivně, alespoň tedy večer. Neměl skoro žádné okno, jen takové malé, až u stropu. Zavrtěl jsem se na posteli, asi se půjdu umýt.
Stačí si vzít jen triko a… kde jsou? Ať jsem nadzvedával polštář, jak jsem chtěl, nemohl jsem najít spodky. Ou, co teď? Budu muset do skříně, ale vrzáním toho tvora, co leží v posteli, vzbudím. Dyť je to jedno, jeho by taky nezajímalo, jestli mě vzbudí.
Pomalu jsem otevřel dveře skříně a nakoukl dovnitř. Která kupka je moje? Musel jsem poslepu zpřeházet celou skříň, ani jsem si nevšiml, že lampička zase svítí…
„Co tam proboha hledáš?“ podíval jsem se zpoza skříně a uviděl jsem Toma, jak sedí schoulený na posteli a ospalýma očima na mě kouká. Nevěděl jsem co říct.
„Zapomněl jsem si vzít věci.“
„Hm…“
„Ještě se půjdu osprchovat, nevadí ti to?“
„Ehm, ne.“ Při každé odpovědi zíval a protíral si oči, že by tak rychle usnul a vzbudil se?
Přemýšlel jsem nad tím celou cestu do koupelny v patře. Vlastně bych ani neměl…
Ale já musel.
Osprchovat se je asi nejúžasnější věc, kterou můžete udělat na konci dne.
Na poličce jsem dokonce našel sprchový gel, drahý, s jasmínem. Rozetřel jsem si ho po těle a tvořil tím hustou pěnu. Pak už to stačilo jen smýt a mohlo se jít spinkat. I když bylo teprve deset. Tady se asi chodí spát se slepicemi. Z koupelny jsem vyšel už čistý a voňavý, tak jak to mělo být. Jednoduše dokonalá kombinace. Procházel jsem zpátky chodbou a snažil se nedělat přitom loužičky. V rukách jsem držel, do kuličky smotané, moje oblečení. Dýchal jsem trochu rychleji, protože sprcha byla příliš teplá a vlasy se mi zplihlé lepily na tváře.
Když jsem strčil do dveří, Tom už zase spokojeně spal. A já se tentokrát snažil ho neprobudit.
Mohl jsem si v klidu vyložit všechny myšlenky a sesbírat úvahy, musel jsem na něco přece přijít. V hlavě mi zněla jen jedna otázka…
Jak Tomovi znepříjemnit život?
autor: Blay.Whi
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
já bych mu život neznepříjemňovala..teď se choval slušně…
Proč bys to dělal, ty lotře? Buď na něj radši hodnej, hodnější, než na tu spoustu plavovlasejch kámošů…
Tomovo chování se nám nějak změnilo…snad Tom nemá nic za lubem..;)
Spíš jak mu ho zpříjemnit, ne, Bille? =)
Dyť tom už je hodnej tak proč by si mu ho znepříjemňoval… no i když… uvidíme co bude zítra xD