autor: Lea
Černovlasý chlapec hlasitě zasupěl, a pak se rukama zapřel o tyč pouliční lampy. Už nemohl. Utíkal Berlínem víc jak hodinu a snažil se najít Toma. Ale jak by mohl? Neměl tušení, kde bydlí, a navíc, Berlín byl obrovský. Nebyla šance, že by ho našel. Byl zoufalý. Svezl se na zem a měl co dělat, aby se nedal do pláče. Co teď bude dělat? Domů už se nevrátí. Neví, kde bydlí Tom ani jeho rodiče.
,,Panebože, co tady děláš?“ ozve se za jeho zády ostrý hlas. Bill se prudce otočil a zachvěl se strachem.
Stál tam Gordon Trümper.
,,Bille! Jsi to ty?“ ptal se málem nevěřícně a vytáhl chlapce na nohy. Ten na něho zíral vyděšeně a vyplašeně.
,,Nekoukej tak na mě a pověz mi, co tu děláš.“
,,J-Já… hledám Toma,“ pípne Bill.
,,Pojď,“ pousměje se muž a popostrčí ho k velkému domu, před kterým Bill seděl. ,,Máš štěstí, že jsi odpočíval zrovna před naším domem.“
Bill se překvapeně zadíval na dům. Je to… ano! Na zvonku bylo napsánu Trümperovi! Jaká náhoda!
Podíval se na Gordona a uvědomil si, že už nejspíš ví o tom, že je syn jeho ženy. A tím pádem, že už mu neublíží.
,,Simone!“ zakřičel Gordon a zavřel domovní dveře. Rukou pokynul Billovi, aby šel do obýváku. Ten vešel do velké místnosti, ale koukal kolem sebe trochu vyplašeně.
,,Ano?“ ozval se ženský hlas a vzápětí se ozval klapot podpatků. Bill se otočil a zadíval se na rusovlasou ženu, která vešla.
,,Bille!“ vykřikne překvapeně a vrhne se k synovi. Okamžitě ho sevře v náruči a Bill se k ní vděčně přitiskne.
,,Broučku, co tu děláš?“ zeptá se po chvíli, i když ví, co jí odpoví.
,,Tom… hledám ho,“ vyhrkne chlapec a rozhlédne se po obýváku. ,,Kde je?“ Pak si všimne, jak se Simone tváří. Zarazí se.
,,Simone,“ řekne naléhavě. ,,Kde je Tom?“
,,Pryč,“ vydechne žena a po tváři jí steče slza. Bill otevřel pusu a překvapeně se na ni zadíval.
,,Co to znamená pryč?“ vydechne.
,,Nevím, kde je, Billí. Když jsem se dnes probudila a šla nahoru, zavolat ho k snídani, byl pryč. Nechal mi jen dopis,“ sdělí mu tiše Simone a přemáhá slzy. Má o synka strach.
,,Nemohla bys mi ten dopis dát přečíst?“ poprosí Bill. Simon krátce kývne a vytáhne ho z kapsy svetru. Bill ho sevře v roztřesené ruce. Rozloží ho a začne číst.
Ahoj mami,
promiň mi to, že takhle utíkám, ale musím. Není čas se s váma rozloučit. Už ne. Odjedu někam pryč… daleko. Možná za hranice. Tak jak jsem to plánoval s Billem.
Chci ti něco říct, mami. I když tě to bude nejspíš šokovat, budeš znechucená a odvrhneš mě. Ale já ti to přesto chci říct. I když je Bill můj bratr, miluju ho. Opravdu ho šíleně miluju. A on mě miloval taky. Do té doby, než jsem to všechno zkazil.
Když jsi nám řekla, že jsme bráchové, byl Bill šťastný. Radoval se z toho, že našel brášku a přítele zároveň. A já? Místo toho, abych byl šťastný s ním, zavrhl jsem ho. Byl jsem na něho zlý… ani nechtěj vědět, co jsem mu říkal za sprosťárny.
A pak mi zavolal Gordon. Řekl, že mám Billa vrátit rodičům. Uvědomil jsem si své chyby a prosil Billa o odpuštění. A on odmítl. Mně se zhroutil svět, ale co jsem měl dělat? Odvezl jsem ho rodičům. Teď už má nejspíš přítelkyni a je šťastný. Ale já nejsem šťastný. Jsem bez něho jako troska. Nemůžu bez něj žít. Ale on mě nenávidí. Proto odjíždím. Někam pryč. Někam, kde budu moct od rána do večera snít o tom, že budeme jednou zase spolu..
Neměj o mě strach. Budu na sebe dávat pozor. Nevím, kdy se uvidíme, snad brzo, mám tě rád.
Tom
Bill si ani neuvědomoval, že jsou modrá písmenka čím dál tím víc nečitelná, jak je rozmazávají jeho slzy. Když dočetl Tomův podpis, rozplakal se naplno. Jak si mohl Tom myslet, že má přítelkyni? Vždyť on má v srdci jen a jen ho!
,,Simone,“ vzlykne chlapec a natáhne ruce. Simone pochopí a pevně ho obejme. Bill se k ní přivine, jako když byl malí. Potřebuje cítit něčí blízkost.
,,Miluju ho, byl jsem pitomec,“ brečí černovlásek. Žena ho hladí v černých vlasech.
,,Bude to dobré,“ šeptá konejšivě i když z téhle situace nevidí východisko. Nemá tušení, kde Tom je…
,,Pomůžu ti.“
Bill se odtrhne od matky, a překvapeně se zadíval na Gordona, který do té doby jen stál a díval se.
,,Jak mi zrovna vy chcete pomoct?“ zašeptá nevěřícně. Gordon se mírně pousmál.
,,Vím, kde je Tom.“
,,Cože?“ vyjekne Bill zároveň se Simone.
,,Proč jsi mi to neřekl?? Od rána šílím strachy,“ vyštěkne žena.
,,Zjistil jsem to až teď,“ brání se Gordon a otočí se na Billa. Zadívá se na něho.
,,Je v Loitsche. Tam, kde jsi strávil poslední měsíc. Zjistil jsem, že mi zmizely klíče, takže jsem si domyslel, že tam je.“
Bill na chvíli jen sedí jako přimrazený, pak ale prudce vstane.
,,Jedu za ním,“ řekne rozhodně a utíká ke dveřím.
,,Bille, počkej!“ zavolá za ním Simone a Bill se neochotně zastaví. Zrzka se přehrabuje v kabelce, a pak mu hodí klíče. ,,To jsou od mého auta. Budeš tam rychleji. Pozdravuj ho,“ řekne. Bill se na ni dojatě usměje.
,,Děkuju… mami,“ šeptne a vyběhne ze dveří. Simone vyhrknou slzy. Její synek ji poprvé oslovil mami!
Bill se řítí zatáčkami jako blázen, auta před ním málem nestačí uhýbat, ale on na to nedbá. Má jen jediný cíl. Svého Toma.
,,Kreténe!“ zaječí, když málem narazí do auta, které se vyřítí ze zatáčky. Má opravdu štěstí, že když míjel ceduli z nápisem Loitsche, byl ještě celý…
Tom sedí v trávě a strnule zírá do lesa. Nevnímá nic okolo, jen se dívá.
,,Billí,“ zamumlá zničeně a hlava mu klesne do trávy. Ten les… tam mu Bill utekl. Tam ho chytl. A o chvíli později ho málem znásilnil. Musel se usmát. Bill byl šíleně roztomilý, když se v lese krčil pod větvičkami, vyděšený jako ztracený králíček.
,,Lásko… prosím… vrať se,“ zašeptá už asi po desáté za tento den a do čokoládových očí mu vstoupí slzy. Kdyby nebyl takový pitomec, dnes už mohli být oba daleko a šťastní. Ale může si za to sám. Teď mu to patří. Patří mu, že má srdce rozlomené na dva kusy…
Leží tu už několik hodin. Sotva si vybalil, tak si lehl na postel, kde spával Bill. Zabořil si obličej do polštáře, který byl pořád nasáklý Billovou jedinečnou vůní. Tekly mu slzy, když si uvědomil, že po Billovi už tu zůstala jen vůně… nezvládl to a vyběhl ven. Složil se do trávy a tam i zůstal.
Bill prudce zastavil nedaleko od chaty a vyskočil z auta. Zabouchl dveře a rozběhl se směrem k chatě. Nedaleko spatřil černé auto a srdce mu radostně poskočilo. To je Tomovo auto!
,,Tomi!“ vzdychl blaženě a rozběhl se ke dveřím. Jenže jak už to bývá, zamilovaní bývají slepí… a tak není divu, že Bill zakopl o něco měkkého a z hlasitým výkřikem na to měkké dopadl.
V první chvíli ho napadlo, že tu Tom suší peřiny. Pak se ale zadíval pod sebe a spatřil ty nejkrásnější oči na světě, ty nejdokonalejší rty, ten nejrozkošnější nos, tu nejsladší tvář…
,,Tomi,“ vydechne a hlas mu přímo přetéká štěstím. Štěstím z toho, že tu po dlouhých měsících leží na své lásce. Tom na něho kulil bezmocně oči a uvažoval, kdy se probudí.
,,Ty se mi zdáš, Billí,“ usmál se a pohladil chlapce po uhlově černých vláscích. Bill se ale zvonivě rozesmál.
,,Ne, miláčku, nezdám,“ ujistí ho a po tvářích mu tečou slzy štěstí.
,,A-Ale…“ koktá Tom.
,,Lásko, promiň. Jednal jsem unáhleně. Když jsem tě viděl, jak odjíždíš, měl jsem sto chutí běžet za tebou a ulíbat tě k smrti, ale pak vyšli rodiče a…“ tentokrát z krásných očí vytekla slza smutku. ,,Byl jsem idiot, že jsem tě nechal jen tak odjet. Promiň, lásko. Můžeš mi odpustit?“ šeptá naléhavě a tiskne se k Tomovi, protože ví, že stačí Tomova záporná odpověď, a už se ho nikdy nedotkne…
Tom na chvíli zavře oči. Cítí, jak se mu zlomené srdce zase dává dohromady. Cítí, jak se mu celá hruď zalévá horkým štěstím. Cítí, jak jeho tělo touží po Billovi, touží znovu polaskat ty jeho hříšně dobré rty…
Natáhne se a vtiskne mu procítěný polibek. Bill zalapá po dechu. Pochopil. Tom mu odpustil.
,,Lásko,“ zašeptá dojatě a pohladí ho po tváři. Tom se na něho jen usmívá a ruku proplete s jeho. Druhou rukou něžně hladí to černovlasé stvoření po zádech a na tvář mu vtiskává drobné polibky.
,,Chyběl jsi mi, bráško. Tak moc jsi mi chyběl. Měl jsem pocit, že mi bez tebe přeskočí,“ přizná se a Bill ho znovu políbí.
,,Už tě nikdy neopustím. Nikdy,“ ujistí své dvojče a oba chlapci se pevně, pevně obejmou. Jenže sotva Bill tento slib dořekl, ozval se jeho mobil.
,,Kdo to…“ zanadává a vytáhne malý mobil. ,,Mamka,“ řekne překvapeně a stiskne zelené tlačítko.
,,Ano?“
,,Bille?? Jsi s Tomem?“ ozve se rozčilená Simone.
,,Ano, jsem,“ usměje se Bill a věnuje svému bráškovi polibek.
,,Musíte utéct!“ Bill se odtrhne od Tomových rtů a zarazí se.
,,Co to povídáš?“
,,Gordonovi volal kámoš, který pracuje na policii. Na Toma je vydaný zatykač, a na tebe už nejspíš taky. Jorgen a Tina nahlásili ten únos, váš vztah, a to, že prý tě Tom podruhé unesl,“ hořekuje žena.
,,Cože? Ti hajzlové! Bože! Co máme dělat?“
,,Odjet. Co nejrychleji. Dokud není vyhlášené celostátní pátrání.“
,,Ale… už se nikdy neuvidíme…“ zaprotestuje chabě Bill.
,,Uvidíme, Bille, uvidíme, ale až za hodně dlouho. Prosím, odjeďte a buďte spolu šťastní, miluju vás,“ řekne Simone a zavěsí. Bill chvilku zůstane neschopně sedět a oči má upřené do dáli.
,,Bille? Bille, co je?“ zatřese s ním vyděšený Tom. Bill se na něho pomalu otočí.
,,Hledá nás policie. Máme utéct.“
,,Cože? Ale kdo…“
,,Otec a jeho žena.“
Tom naprázdno polkl. Sotva našel svou lásku, tak má o ni přijít?
,,Neopustím tě,“ zamumlá a obličej přitiskne na Billovo bříško. Ten ho pohladí po blonďatých dredech. V očích se mu leskne láska.
,,Já tebe taky ne,“ ujistí bratra a políbí ho do vlasů. Tom vzhlédne a na rtech mu pohrává malý úsměv.
,,Takže nám zbývá jediné.“
,,Bille, jseš si jistý? Víš, že jak po nás vyhlásí celostátní pátrání, tak se už nebudeme moci vrátit… až za hodně dlouho,“ stiskne Tom svému bráškovi ruku. Ten mu stisk oplatí a usměje se.
,,Jsem si jistý, Tome. Tam nás nenajdou,“ řekne rozhodně.
,,Už nikdy nemusíš vidět své rodiče…“
,,Mám tebe, to mi stačí, a navíc… mamka a Gordon za náma přijedou, určitě,“ usměje se Bill a políbí Toma na krk. Ten se usměje.
,,Takže…?“
,,Jedem, Tomi. Vždycky jsem si přál vidět klokany na vlastní oči. A třeba tam budou mít i dikobraze,“ zachichotá se Bill a v zrcátku zkontroluje svou dikobrazí hřívu. Tom s úsměvem zakroutí hlavou. Pak ale Billovi věnuje sladký polibek a jejich auto se rozjede… daleko… až do Austrálie… do jednoho romantického městečka, které snad ani není na mapě… tam, kde budou svobodní.
KONEC
Tak a zazvonil zvonec a únosů je konec. I když, kdoví na jak dlouho xD V mé úchylné hlavičce se totiž před týdnem zrodil nápad na takovou krutou a úchylnou povídku… ale to předbíhám, vraťme se k téhle.
Co říct? Prachy, únos a lásku jsem měla skutečně ráda. Jednu vícedílku jsem už sice napsala, ale tahle je myslím lepší. Nikdy by mě nenapadlo, že to dotáhnu až na 20 dílů. Já vím, že těm, co píšou povídky o 40 dílech, to nějak extra nepřipadá, ale já jsem takový typ, co nejraději zamrzne u pátého dílu a bye 😀
Ale tady jsem prostě musela psát, psát a psát. Každou volnou minutu jsem se snažila dopsat díly, abyste vy, čtenáři, nemuseli moc dlouho čekat. Vím, že ne vždy se mi to podařilo rychle, ale snad jste ,,netrpěli,, moc dlouho x))
Přesně si vzpomínám na ten den, kdy mě povídka napadla. Bylo to u mojí babičky xDD Pěkně jsem si tam dřímala na pohovce, koukala na Jetix a papala nějakou kalorickou bombu a pak… mě to prostě napadlo. Napadl mě příběh o tom, jak se Tom za určitých okolností dostane k tomu, že bude muset unést Billa. Že bude vydírat jeho rodiče, bude na Billa zlý, ale že se do něho postupem času zamiluje. Trvalo mi dlouho, než jsem první díl dopsala do konečné formy, ale pak jsem ho šťastně dopsala a odeslala.
Komentáře mě hrozně překvapily. Nečekala bych takový ohlas. A právě se dostávám k tomu, co bych vám chtěla sdělit těmito slovy. Chci vám moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc poděkovat za každý komentář, který jste mé povídce věnovali. Ať už měl dvacet řádků nebo dvě slova. Prostě každý komentář mě hnal v psaní dál.
Připadá mi blbé vám tu tak jen neurčitě děkovat. Ale vypsat vás všechny, kteří mi povídku komentovali, je nad mé síly.
Ale i tak… žádná pitomá písmenka nedokážou vyjádřit mé díky.
Nejraději bych nakoupila velké bonboniéry a rozeslala je všem, co komentovali xDD
Děkuju.
Vaše Lea
autor: Lea
betaread: Janule
Leo vzheldem k tomu že sme věděla o co pude pak sem nečekala že to bud etak hezký.tuhle povídku mám moc ráda. trocha násilí romantika to se mi líbí a nejvíc se mi líbilo že v týhle povídce nebyla nuda což v některých at rozepsaných nebo dokončencýh je.Přeji příjemný psaní ¨snad další povídky i když určitěvím že nějakou v záloze máš xDDDD
bonboniéra je moc sladká….mě stačí říct díky Sauri a je to…xDDD
Moc nádherná povídka, kterou jsem šíleně ráda četla….miluju jí….díky že si jí napsala….
úžasný díl <3, tak jako wšechny ostatní! Tuhle powídku jsem totálně milowala.. uchwátila mě hned ze začátku a wždycky jsem netrpěliwě čekala na další nowý díl… Někdy jsem si u toho i pobrečela ae to k tomu patří, když to člověk prožívá… Opravdu se autorce moc klaním, že dokázala napsat takovou úžasnou powídku a doufám, že zase bude něco nowýho a stejně tak úžasného jako tahle. Oprawdu patřila mezi moje oblíbene, snad i nejwíc a tak je škoda, že už skončila ae na druhou stranu jsem ráda, že skončila takhle šťastně a že dwojčátka se setkali a byli spolu 🙂
užasny… prostě…áááá dojemny 🙂
jéééé, a já dostanu taky bonbonieru???
no teda, takový krásný happyned 🙂
Ach jo… zase konec… nechápu, proč to muselo skončit… No dobře, chápu… Všechno musí jednou končit… xD 20. díl a konečná… Povídku jsem měla strašně ráda, byla jedna z mých nejoblíbenějších a snad napíšeš ještě něco podobnýho… nějakou kruťárnu… xD
napiš pls další část je to mociky zajímavé :Dmociky mě to bavilo a moc se mě to líbylo takpiš dáál
Nevyhnutelné přišlo. xD
No jo, tahle povídka mě bavila. V jednu chvíli sem na blog chodilo něco podobnýho, už si nevzpomenu na název, ale Tomova role tam byla pozitivní a já jsem chtěla, aby on tam byl ten záporák. Tady jsem došla zadostiučinění. Hezký to bylo, i když někdy až přehnaně zkratový. No, jsem zvědává na tvou novinku, Leo. 🙂
souhlasím s Lofi:) docela bych si dala druhou sérii, kdyby se ti chtělo.. xD bylo to úžasný:-*
Ahoj , Leo. nemusis dakovat.. tvoja poviedka ma chytila za srdce..a urcite nie len mna.. proste bola super… mohla by si spravit pokracovanie xDDDD …alebo dalsu takuto super poviedku.. proste mas talent a dalej ho rozvijaj.. xDD
Leo… jsi vážně dost dobrá a líbí se mi tvůj styl psaní… a to je to nejdůležitější… Je důležité upoutat čtenáře a já jsem celkem dost vybíravá xDDD Jakmile mě neosloví první díl, nečtu dál… ale todle mě dost chytlo, teda doslova pohltilo.. takže děkuju za super počtení… a budu se těšit na další povídky… S velikánským pozdravem Lauinka xD
Byl to moc hezký příběh a dobře napsaný. 🙂 Už se těším na další povídku od tebe.
páni.. chce to druhou řadu…. vážně moc dokonalé.. já.. nemám slov!
Když jsem si asi před týdnem,ano,před týdnem,až před týdnem,nebo kdy přečetla prwní díl,asi kolem 22:00 hodiny,ten wečer jsem se od ní už nemohla odtrhnout..Už se mi chtělo spát,a strašně moc,jenomže jsem si prostě musela přečíst wše,úplně wše,až do 19.dílu..Za jeden wečer..Četla jsem to asi až do 2 do rána,protože jsem musela furt odbíhat pro čokoládu(jako zdroj energie),abych neusnula,ale podařilo se mi to dočíst,a já už byla netrpěliwá,kdy bude 20.díl..Když jsem se we čtwrtek podíwala,že tu je,tak jsem už klikla,ale w tom mě zarazilo matčino wolání,které mi ohlásilo,že mám průšwih(který sem taky měla),nedostala jsem se na počítač,celé ty nudné dny,bez twé powídky,celé ty 4 dny,jsem musela čekat,než si přečtu ten díl,POSLEDNÍ díl..A co na to říct??BRAVO!!Moc se ti to powedlo,musím říct,že lepší powídku jsem nikdy nečetla,a to ti nelžu,nepíšu to proto,abych byla nejoblíbenější čtenář,nepíšu to ze samého zwyku,píšu to z upřímnosti..Prostě tahle powídka byla ta nejhezčí ze wšech,kterou jsem kdy četla..×) Snad si tohle přečteš,a doufám,že jsem to sem nepsala jen tak,proto,aby si to nikdo nepřečetl,ale i tak mi to stojí za to..×Đ Tak báj,a díky,za ožiwení nudných chwil,touhle nadsenzační powídkou..×)
Všem moc děkuju za komentáře jsem z nich úplně mimo x))
Novou povídku píšu, dokonce dvě x))
[14]: moc děkuju x)))
Leo máš štěstí, že to dopadlo dobře. Už jsem se chtěla rozčilovat jak jsem četla ten Tomův dopis. To by mě asi jeblo. Takže ještě jednou chválim celou povídku. Byla fakt úžasná a už se těšim na tu další…..úchylnou 😀 😀 a raději nic neříkej. Jako bys mě neznala. Takže prostě super. Jen tak dál
napiš pokračování k tomuhle je to krásné
Moc,moc hezké ♥♥♥!!!!
tak já píšu trošku dost se zpožděním:D
Na twincest blogu jsem nebyla asi rok a půl. předtím jsem tu trávila každou volnou chvilku a hltala skoro všechny povídky. Pak jsem si založila blog a nebyl čas… Teď jsem nemocná a zašla jsem sem. Rovnou jsem klikla na dopsaný povídky a tvoje mi přímo bouchla mezi oči:D Včera jsem si přečetla prvních 5 dílů a pak mě od pc vyhodila ségra kvůli úkolu! taková nehoráznost:D Dneska jsem si ji přečetla až do konce! I když mě povídka dost dostane, nikdy nebrečím, ale teď jsem měla vážně na krajíčku a málem už jsem řvala jak želva a to hlavně v posledních dílech:) Vážně obdivuju tvůj talent, takhle nehorázně dokázat zaujmout čtenáře, vymyslet něco tak chytlavýho a ještě to skvěle sepsat! Máš můj velkej potlesk! Jdu se mrknout, jestli jsi za tu dobu napsala něco novýho:D Nejspíš už si to ani nepřečteš, ale já se z toho musela vypsat:)))
[19]: Přečtu to se neboj x)) mě ten tvůj komentář úplně dojal x)) Ještě jsem teda nic novího nenapasala, moje další povídka zatím odpočívá rozepsaná v mé složce na počítači a čeká než ji jednoho dne odešlu Janulce x))
mocinky děkuju za komentář
Páni! Jsem ráda, že jsem narazila na tak skvělou povídku! :))
Moc pěkné 🙂
Konec dobry moc pěkně se ta povídka četla.