autor: Majestrix
Je akceptace opravdu odpovědí? Ne, ale je opravdu důležitá.
Už dvě hodiny byl téměř na pokraji zhroucení; dvě hodiny, kdy se Bill k Andreasovi tiskl, a přitom ze spánku vydával roztomilé tiché zvuky. Pokaždé, když se zpěvák pohnul nebo narovnal, byl Andreas na pokraji orgasmu. Jeho penis se pohyboval přesně podle Billova dýchání, zatímco byl otočený na boku a sledoval spánek svého kamaráda. V téhle pozici spolu oni dva ještě nikdy nebyli; vleže v jedné a té samé posteli. Bolela ho z toho hlava a potily se mu ruce; jak někdo takhle mohl spát?
Celé to byl špatný nápad. Měl si prosadit ten gauč; bylo by to nepohodlné, ale alespoň by se teď takhle necítil, a další den by mohl jet domů vyspalý. Sakra, spal už i na zemi po party a pak jel domů. Andreas si připadal jako srab a zloděj za to, co chtěl a co si vzal, přestože to nebylo volně k mání.
Sakra, vždyť Bill ani nevěděl, co mu dal.
Andreas se posunul a vsunul ruku pod svého nejlepšího kamaráda, usmál se, když se k němu Bill přitulil. Jezdil po jeho nově nabytých křivkách a skousl si ret, byl vděčný za to, že měl Bill tvrdý spánek. Tom z toho šílel, ale Andreas za to byl rád, protože jinak by nemohl dělat to, co dělal teď v jeho… nevěděl, jak tomu už má říkat. Sen. Fantazie. Noční můra. Přitiskl své rty jemně na Billovy a byl ztracený.
~*~
„Už měl dávno přistát.“
„Víš stejně dobře jako já, že letadla si sakra přistávají, kdy se jim zachce. Bude to brzo, přestaň šílet.“
„Nemůžu za to, nedokážu být v klidu.“
„Celý den seš nervní.“
„Protože mi Tomi nezavolal; každý den volá, a včera nezavolal. Všiml jsem si toho až dneska.“ Podíval se Bill na svého nejlepšího kamaráda, který seděl za volantem, a usmál se. „Mimochodem, hezky jsem si to užil.“
„To jsem rád. Občas vypadáš hrozně vystresovaně; je fajn si občas povyrazit.“ Podíval se Andreas na svého kamaráda přes zrcátko. „Vždycky si na tyhle chvíle budu pamatovat.“
„Já vím, věci se mění.“ Pokrčil Bill rameny a nepřítomně si promnul bříško.
Andreas chtěl odpovědět, ale pak, když si nandal sluneční brýle, nuceně se usmál. „Támhle je.“ Ukázal.
Bill se usmál a bříško mu zaplnili motýlci, když uviděl Toma po tolika dnech. Jeho úsměv se ještě zvětšil, když jeho dvojče dorazilo k autu.
„Tomi!“ vyjeknul nadšeně, když kytarista zavřel dveře, ale když se na něj Tom otočil, ztuhnul. „Copak se děje?“
„Zlobíš se na mě?“ zeptal se Tom, když Andreas vyjel.
Bill se zamračil a pomalu zavrtěl hlavou. „O čem to mluvíš?“
„Zlobíš se na mě?“
„Ne!“
„Tak proč mi nebereš telefon? Hrozně jsem se o tebe bál.“ Přisedl si Tom k Billovi blíž a zabořil nos do jeho uhlových vlasů, nadechl jeho vůni. Vůně, ta vůně, která uklidňovala jeho srdce.
Bill se zamračil do Tomova ramena a zavrtěl hlavou. „Žádné hovory jsem nedostal, nic! Myslel jsem, že spíš, nebo že máš práci, nebo něco.“
„Byl jsem někdy až tak zaměstnaný, abych ti nemohl zavolat?“ odtáhl se Tom, aby se mohl Billovi podívat plně do obličeje.
„Ne. Ale opravdu jsem nic nedostal, přísahám,“ řekl Bill a natáhl se pro svoji tašku. Prohrabal ji a vyndal telefon. „Klidně se koukni; nic.“
Tom otevřel ten pobuřující přístroj a zkontroloval záznamy. Nic tam nebylo. Věděl, že mu volal a psal zprávy, ale kdyby to sám nedělal, nevěřil by tomu. Ze srdce mu spadl kámen, když se ujistil, že ho Bill neignoroval. „Občas to šlo rovnou do hlasovky. Měl jsi vypnutý telefon?“
„Jenom, když jsme byli v kině; Bille, zapínal sis ho, až když jsme šli na večeři, ne?“ vykouknul Andreas z předního sedadla. Tom se podíval na Billa, který se lehce červenal.
„Promiň, Tomi, mám dojem, že jsem si ho nezapnul, ani když jsme byli nakupovat. Mamka mě pořád otravovala, a já od ní chtěl mít konečně pokoj. Takže jsem měl telefon vypnutý, skoro celý… den.“ Bill nemohl vystát to, jak se na něj Tom koukal a hodil mu okamžitě ruce kolem krku. „Omlouvám se, Tomi, nezlob se.“
„Já se nezlobím, Bille,“ zamumlal Tom a podíval se koutkem oka po Andreasovi, „ale už tohle nikdy nedělej. Co kdyby se ti zase něco stalo? Musíš si nechávat telefon zapnutý. Ale stejně, tohle nevysvětluje, proč si nedostal moje telefonáty a zprávy…“
Andreas stisknul volant pevněji a podíval se do zpětného zrcátka, co dělají dvojčata. Bill pokrčil rameny a přitáhl si Toma pro polibek blíž, měl dojem, že ten volant rozdrtí. Měl dojem, že je uprostřed rozpáleného ohniště, když si vzpomněl na teplo Billova těla, na jeho jemné rty, hebkou kůži a-
Někdo zatroubil a auto Andrease naštvaně předjelo. Povzdychnul si a zapnul rádio. Opravdu nechtěl slyšet, jak si to spolu vzadu dvojčata pomalu rozdávají.
~*~
„Díky, Andy, uvidíme se zítra,“ řekl Bill, když mu Tom pomohl ven z auta. Tom rychle na blonďáka pokýval a poděkoval za to, že ho vyzvedl. Oba dva mu ještě zamávali a Tom se otočil ke svému autu, vyndal klíčky. „Kam jedeš? Vždyť jsme se sotva vrátili,“ řekl Bill. Jeho bratr se choval celou cestu zpátky pěkně divně a bylo vidět, že je hrozně vyčerpaný. Spánek byl jen pár metrů od nich a on chtěl někam jet?
„Nastup si.“ Deaktivoval Tom alarm a třísknul dveřmi od kufru. Bill se zamračil a přešel na stranu, kde sedí spolujezdec, čekal na Toma, aby mu mohl pomoct nahoru do sedadla.
Vyjeli a Bill si všiml, že ta silnice je mu povědomá. A za chvilinku už byli u hotelu. S očekáváním se otočil na Toma. „Potřebuju s tebou dneska spát. Já jen… nechci se teď vidět s mamkou a Gordonem, nechci spát ve své posteli sám; chci jen tebe.“
„…Okay,“ řekl Bill pomalu a Tom si oddychl. Bill ho nechal, aby mu pomohl ven z auta a dovnitř budovy, byli tu už tak často, že ani nepotřebovali chodit na recepci.
Tom byl roztěkaný, dokud se za nimi nezavřely dveře. Věděl, že ho mozek zrazuje a že nedokáže myslet normálně. Pořádně nespal, co odletěl pryč, a teď před ním stálo jeho dvojče a lehce se usmívalo. „Tomi, dělám si starosti, jsi v pořádku?“ zeptal se Bill a Tom k němu udělal krok blíž.
„Už je mi dobře, teď,“ řekl Tom popravdě a cítil, jak se jeho svaly začaly uklidňovat. I minimální Billova přítomnost ho dokázala uklidnit, jemně ho políbil. Mysl mu říkala, že je doma, chtělo se mu brečet a smát se najednou, udělal kompromis a věnoval Billovi ještě jeden polibek, Bill mu dal ruce kolem krku a přitáhl si ho blíž. Tomovy ruce sjely na jeho rostoucí bříško a lehounce ho tam začaly hladit.
Bill ho dovedl k posteli, opatrně se od něj odtáhl a položil ho na postel. Když ze sebe sundal oblečení, vlezl si také do postele a přitulil se k Tomovi. Slíbával pryč jeho napětí, dokud Tom neusnul, zakrátko se mu to podařilo také.
O pár hodin později Billa ze spánku vytrhl pláč. Otevřel oči, na svém rameni cítil vlhko, uvědomil si, že je to Tom. Bill ho pohladil po tváři a uvolnil tak křeč v jeho obličeji; ať už se mu zdálo o čemkoliv, zmizelo to, a Tom se zase přitulil k Billovi blíž. Bill si nikdy ani nepomyslel, že by mu Tom něco tajil; když měl ten dredatý chlapec problém, tak se nezdráhal říct to nahlas. Obvykle. Teď ale Bill začínal pochybovat.
~*~
„Haló?“
„To jsme já.“
„Oh, čauky, Andy. Ještě jsem si nestihl uložit tvoje číslo do telefonu,“ řekl Bill a dal si na pusu lesk. Miminko se pohnulo a on si krknul. „Promiň.“
„Nový telefon?“
„Tom mi koupil nový. Říkal, že nechce pořád myslet na to, že by se mi něco stalo, a ten můj krám zrovna nefungoval.“
„Jo, to je fakt. No, a co dneska budeš dělat?“
„Naneštěstí jedeme zase do Berlína; potřebujeme se stavit v realitce.“ Zamračil se Bill nad svým odrazem v zrcadle a protáhnul se. „Už se nemůžu dočkat, až budeme zabydlení. Nenávidím tohle přejíždění. Mám dojem, že ještě pár dní a budu v autě zvracet.“
„Budeš v poho. Můžu vám dělat společnost?“
„Ne, ale díky. Tomi se mnou chce trávit čas o samotě. Neviděli jsme se skoro roky. Nebo to možná tak přijde jenom mně.“ Pokrčil Bill rameny, i když ho Andreas nemohl vidět, a natáhnul se pro svůj Pepto-Bismol. Měl dojem, že toho vypil už litry, za posledních pár dní.
„No, to není dobrý. Jsem rád, že budete spolu.“
„Jo.“ Usmál se Bill a zvedl pohled, Tom se na něj koukal přes zrcadlo v koupelně. „Ahoj,“ řekl přes rameno.
„Jsi hotový?“ zeptal se s úsměvem.
„Skoro; ještě si musím dodělat stíny.“
„Už takhle jsi překrásný, tak pojď. Nechci tam být pozdě.“ Štípnul ho Tom do zadku a odskákal do obýváku.
Bill si odfrknul a otočil se zpátky k telefonu. „Cože?“ zeptal se, když se naklonil blíž k zrcadlu, aby lépe viděl. Bylo to divný s jeho břichem, ale vzdal to, a řekl si, že vypadá přijatelně.
„Ptal jsem se, jestli jste ještě na hotelu nebo doma.“
„Teď jsme doma; byli jsme tam jen jednu noc. Zavolám ti, až se vrátíme, Andy, musím jít. Řeknu ti pak všechno.“
„Okay, pak pokecáme.“ Dal si Andreas telefon od ucha a všiml si, že jeho nejlepší kamarád už dávno zavěsil.
~*~
„Peníze opravdu nejsou problém,“ řekl Bill rychle.
„Ale nechceme nic až moc přehnaného. Nebo obrovského,“ dodal Tom.
„Rozumím. To je samozřejmě věc kupujícího, takže bychom se měli být schopni držet finančního rozpočtu.“ Ta žena se jmenovala Ariel Khanová a byla to jedna z nejlepších obchodnic s nemovitostmi v Berlíně. Prodala domy a byty už spoustě slavných lidí, a když se začaly šířit řeči o tom, že Tom a Bill Kaulitzovi shánějí dům, okamžitě po tom skočila.
Slavní mladí lidé utrácejí peníze, jako by už žádný zítřek nebyl. Ariel už viděla ty peníze, které přijdou na její účet.
„Prodiskutovali jsme rozpočet, takže co sousedství? Jak módní chcete být?“ zeptala se a udělala si pár poznámek.
„Nechceme nic, kde je hodně lidí, chceme ticho.“ Kývnul Tom.
„Uvažovali jste už o Lichterfeldské Západní?“
Bill se usmál. „Miluju ty vily tam,“ (*) otočil se ke svému dvojčeti s nadějným výrazem v obličeji.
„Je mi to jedno, pokud se budeme držet rozpočtu,“ souhlasil Tom.
„No, nebudu vám lhát, neměli byste se držet při zemi a dát tomu svobodu; co když najdete něco, co budete milovat a bude to dražší, než jste chtěli ze začátku investovat? Všichni tři víme, že vy dva si to dovolit budete moct,“ řekla Ariel zvesela.
„Jo, uh huh…“ nakrčil Tom obočí a Bill ho rychle šťouchnul do boku.
„Tak dál, kolik ložnic?“
„Dvě,“ odpověděl Bill bez přemýšlení.
Tom se na něj zkoumavě podíval a Ariel se zasmála, když se podívala na jeho bříško. Chvilku jí trvalo, než si zvykla, že chlapec, který před ní sedí, je těhotný, ale šlo tu o peníze, a tak se její úsměv ještě víc rozzářil. „Doporučila bych vám spíš ložnice tři, dítě nebude chtít zůstat ve vašem pokoji napořád,“ zažertovala.
„Tři nebo čtyři ložnice jsou fajn, stejně u nás asi budou často lidi přes noc,“ řekl Tom a podíval se na Billa. Bill se začervenal a v duchu se nakopnul. Jak mohl udělat takhle vážnou chybu? Naneštěstí myšlenka realitní agentky byla naprostý opak pravdy.
„To ráda slyším. Jsem si jistá, že lidé ve vaší profesi mají spoustu zábavy. Budu si to pamatovat. Mám pár pozemků, chci, abyste si je hned prohlédli, a já pak měla větší představu o tom, co vlastně chcete. Mám připravenou prezentaci v promítacím sále,“ zvedla se Ariel od stolu a ukázala ke dveřím. Bill ji následoval a těžce vydechl, když se dotkl zad.
„Co se děje?“ zeptal se Tom se zájmem.
Bill zavrtěl hlavou a otočil se k Ariel. „Kde jsou záchody?“
~*~
„To jsme tohle nemohli vyřešit po telefonu?“ zeptal se Georg podrážděně a opřel se. Gustav mu přejel prstem po předloktí a dostalo se mu úšklebku.
„Jo, nemohlo… nemůžete toho vy dva nechat? Nemůžu si na to pořád zvyknout.“ Otřepal se David a zvedl disk.
„Co to je?“ zeptal se Bill bez zájmu. Miminko ho celou noc kopalo a byl vážně unavený. Tom měl hlavu položenou na opěradle gauče, všichni seděli v obýváku v hamburském bytě, který sloužil celé skupině; David minulý večer svolal schůzku, nikomu se nechtělo, ale manažer řekl, že je to důležité, a tak všechny začalo zajímat, co asi tak může chtít.
„To je něco, co vy všichni budete chtít vidět.“ Usmál se David a dal to do DVD přehrávače, zmáčkl tlačítko ‚play‘. Okamžitě se před kamerou objevila vzteklá paní s červeným obličejem; ona a ještě dalších pár lidí jejího věku, drželi cedule, a křičeli na budovu.
„Co to je? A proč tak křičí na ten barák, co z toho mají?“ zvedl Tom hlavu a sledoval s lehkým zájmem záznam. David ukázal na obrazovku, zrovna když začal mluvit reportér.
Tenhle příběh polarizoval spoustu lidí, dokonce i fanoušky. Bill Kaulitz, chlapec, těhotný. Rodiče jsou pobouření a zorganizovali protest před budovou Universal Records, pod kterou skupina Tokio Hotel vystupuje, nahrávací společnost už dál nebude schopná ignorovat jejich hněv.
„Vypněte tu sračku,“ zamručel Tom a zvedl se, aby to mohl udělat sám. „Proč ho nutíš se na tohle dívat?“ všichni se otočili na Billa, který zahanbeně koukal na své břicho.
„Protože to potřebuje vidět, sedni si.“ Strčil David Toma zpátky a přetočil to o kousek, dokud se neobjevila další skupina lidí.
„Jsem velká fanynka,“ řekla dívka s tričkem Tokio Hotel, která postávala před Universalem. „Nemyslím si, že by se k nim takhle měli chovat, speciálně k Billovi ne. Nemůže za to, co se stalo. Stává se to hodně lidem. Jsme si jistá, že on ani těhotný nechtěl být!“ zakřičela na rodiče nedaleko od ní. Nevěnovali jí ani jeden pohled.
Reportér za kamerou se zeptal, „Takže nejsi naštvaná, že lhal o své orientaci?“
„Znám spoustu lidí, kteří experimentují a nepovažují se za gaye. Tak co? Vždyť to byl jeho nejlepší přítel, to se přeci ani nepočítá.“
Nálada v pokoji byla značně napjatá, Bill si otřel slzy z očí. Nemohl tomu věřit, byl překvapený. Reportáže pokračovaly a fanynky říkaly, jak skupinu milují, a že by všichni měli dát Billovi pokoj. Po chvíli to skončilo a Bill si oddychnul úlevou, se vzlykotem se vrhl Tomovi na jeho Ecko triko. „Tohle jsem chtěl, abyste viděli, kluci. Nahrávací společnost? Totální blbost. Jo, jsou tu nějací idioti, kteří se dohodnou a jdou protestovat a tak, ale Univarsal byl zaskočený tím, když se přišlo na to, že prodejnost vašeho alba stoupá. STOUPÁ!“ Řekl David nadšeně.
A pokračoval. „Fanynky za vámi stojí na sto procent, kluci. Bille, na internetu jsou desítky stránek jen proto, aby se tam lidi dohadovali o tom, jak bys měl svoje dítě pojmenovat! Mají těhotenskou sledovací stránku, nechápu, co to je, ale většina stránky se zabývá tím, aby našli těhotenské oblečení, které by se nejlíp hodilo k tvému stylu. Všichni s tebou chtějí dělat rozhovory, chci říct, s vámi všemi. Ve Státech, Oprah tě chce do svojí show. Rozumíte tomu, jaká naprosto ohromná publicita nám spadla do klína?“
Všichni se podívali na Billa v Tomově náručí, Gustav se usmál. „Bille, co si o tom myslíš?“
~*~
„Byl jsem v šoku. Nevěděl jsem, co si mám myslet.“ Přiznal Bill a nahlas vydechl.
„Ale musí to být dobrý pocit, mít plnou podporu fanoušků,“ usmál se Stephen, když Bill vypustil hlasité krknutí zpoza své pěstěné ručky.
„Pardon. To jo, to vážně pomáhá. Jsem tak nadšený! Jako by ze mě ta tíha spadla. Nechci vidět naše fanynky znepokojené, ale ony se prostě spojily a podporují skupinu, jako to dělaly vždycky.“ Poposkočil Bill nadšeně na sedačce a zahihňal se.
„Máš dobrou náladu.“
„To mám! Probudil jsem se s tunou energie, a přijel na návštěvu náš táta. Byli jsme společně na snídani.“
„Jaké to bylo?“
Bill pokrčil rameny. „Jako vždycky, pořád stejné; hezky jsme si popovídali a Claire tam byla taky, takže jsme se jí snažili lépe poznat.“
„Jak by ses cítil, kdyby se váš otec znovu oženil?“ zvedl Stephen pohled a Bill si odfrknul. „Nemyslíš si, že se ožení?“
„Ne někdy v blízké době. Je zamilovaný do své práce a je velice vybíravý, když přijde na ženský. Nejdřív se kouká na vzhled, ale když to není osobnost, tak se s ní rozejde. Claire je nemotorná a není moc bystrá. Brzo ho přejde.“
„Zníš přesvědčeně.“ Zapsal si Stephen pár poznámek.
„Viděl jsem to už mockrát.“ Pokrčil Bill rameny.
„Myslíš si, že to samé se stalo i s tvou matkou?“
Černovlasý chlapec si promnul bříško a znovu si odfrknul. „Ne. Hodně se hádali. Hodně; na konci jsme je ani já ani Tom nechtěli spolu. Chci říct, pořád to bolí, ale domov je teď tichý. A tátu jsme stále vídali; když byl ve městě.“
„Zníš přizpůsobeně.“
„To je to, co s vámi udělá psaní písniček.“ Zazíval Bill a zavrtěl hlavou. „Mohli bychom dneska skončit dřív, Stephene? Jsem unavený, posledních pár dní bylo pěkně náročných.“
„Samozřejmě. Koukal jsem, že je tu s tebou Tom.“
„Jo,“ řekl Bill zamilovaně a podíval se na dveře. Neviděl skrz ně, ale věděl, že se jeho dvojče válí na židli a snaží se zabavit časopisy, které se najdou v každé čekárně.
Stephen zmáčkl tlačítko od mikrofonu a poprosil sekretářku, aby Toma pustila dovnitř.
Chlapec vešel dovnitř a doktor se na něj vstřícně usmál. „Tome, jak se daří?“
„Fajn.“ Jeho odpověď byla krátká a odseknutá.
„To rád slyším. Přemýšlels o tom, že by ses tady někdy mohl zastavit?“ Stephen se snažil mluvit nadlehčeně, ale varovné náznaky byly znatelné. Tom vypadal jaksi vyčerpaně a napjatě; fakt, že si toho Bill nevšiml, znamenal, že je to něco, co trvá už delší dobu. Dokázal si představit, na co teď dredatý chlapec asi myslí, během svého strašlivě stresujícího života. „Nechci, abys o mně přemýšlel jen jako o Billově terapeutovi. Jsem tu také pro tebe.“
„Díky, doktore, ale jsem v pohodě. Pojď, Bille, vypadáš unaveně.“ Natáhl Tom ruku k Billovi, aby mu pomohl z gauče. Bill se na Stephena omluvně podíval a zamával na rozloučenou. Stephen doufal, že bude schopný toho, aby se mu Tom trochu otevřel, než ho stres naprosto zničí.
~*~
„Nechápu to.“ Podíval se Tom pod polštář na gauči a zamračil se. „Před chvilkou jsi je ještě měl. Dyť jsem byl jenom na záchodě!“
„Omlouvám se; vím, že jsem je měl, ale nemůžu si vzpomenout, kam jsem je dal.“ Promnul si Bill ruce a rozhlídl se po pokoji. Měl Tomovy klíče v ruce a teď, když je po něm Tom chtěl, tak si všiml, že už je nemá. Poslední půlhodinu trávili tím, že prohledávali první patro jejich domu, aby našli klíče od auta a Tom byl každou minutou rozzuřenější.
„Měl si je jenom podržet!“ vyjel kytarista a Bill začal natahovat. „Nemáš je v kabelce?“
„Není to žádná blbá kabelka, Tomi, a ne, proč by tam měly být?“ opáčil Bill a zamrkával pryč slzy.
„Nevím, ale tady dole nejsou. Seš si jistej, že si nešel nahoru?“ podíval se na něj Tom, jeho výraz byl víc než jen rozzuřený. Měli schůzku v Berlíně s Ariel, a ještě ani nevyjeli. Tom nesnášel být někde pozdě a stejně tak i Bill, i když se občas choval naprosto opačně.
„Ne! To bych si pamatoval,“ popotáhnul Bill.
„Proč bys měl? Nepamatuješ si, kam si dal moje klíče, proč by sis měl pamatovat, kdes byl? Je to to samý,“ zaúpěl Tom a nakopnul vztekle gauč.
„Polib si, Tomi,“ zavrčel Bill a snažil se projít kolem svého dvojčete do koupelny. Tom ho chytl za ruku a přitáhnul si ho jemně k sobě.
„Promiň mi to, Bille. Já… já se jen potřebuju naučit, jak se ovládat. Jsou to jenom klíče.“ Naklonil se a jemně Billa políbil. Dům byl tentokrát prázdný a dvojčata se k sobě mohla mít, jak jim bylo libo.
„Omlouvám se; nechápu, co se s nimi mohlo stát. Měl jsem je v ruce, a když si je po mně chtěl… nebyly tu.“
„To je v pořádku; bude to v pořádku. Půjdu se ještě jednou podívat nahoru, a podívám se, jestli si je tam někde náhodou nezapomněl. Jestli je nenajdu, tak to přeložíme, ano? Omlouvám se, že jsem na tebe křičel.“ Setřel Tom Billovy slzy svými rty, zatímco mnul jeho bříško. Nemohl uvěřit tomu, jak velké už bylo, zrovna začal jeho pátý měsíc, a už se nedalo popřít, že je těhotný. Jejich dítě značně rostlo každým týdnem.
„Okay,“ řekl Bill tiše a sledoval, jak jeho dvojče vyběhlo schody. Bolely ho záda a hlava, a nechápal, jak mohl ztratit klíče. Jakému idiotovi by se tohle povedlo během dvou minut? Stephen říkal, že když se tohle stane, musí projít všechno, co předtím dělal.
Tom mu podal klíče a řekl, že musí jít na záchod… vzal si svůj prenatální vitamín… Vzal si jablko a dal ho do tašky… A pak ho Tom poprosil o klíče. Bill otevřel svou tašku a tam, vedle zeleného jablka, ležely klíče.
~*~
Bill otevřel mobil a zasmál se. „Čemu se směješ?“ zeptal se Tom, když projížděli jejich ulicí.
„Andreas mi poslal sprostý obrázek, co našel na netu,“ zachichotal se Bill.
„Mně nic neposlal…“ zamračil se Tom a zaparkoval.
„Určitě ti ho hned taky pošle.“ Zavřel Bill mobil a podíval se na Toma. „Dneska jsi byl na Ariel ošklivý,“ řekl tiše.
Tom jen pokrčil rameny a vyndal klíčky ze zapalování. „Začínám mít dojem, že je úplně blbá.“
„Proč?“
„Ten dům byl hroznej! Viděls tu barvu?“
„Tomi.“
„Co?“
„Mohli bychom ho přemalovat.“
„Tobě se taky nelíbil,“ odporoval mu Tom a Bill pokrčil rameny. Nemohl lhát, ten dům se mu nelíbil a nebyl vůbec takový, jaký psali, že by chtěli. „Ty pokoje byly moc malé.“
„Ano, ale myslel sis, že najde něco lepšího tak rychle?“ usyknul Bill, když cítil, jak se miminko pohybuje. Nebylo to kopnutí, ale bylo to něco mnohem divnějšího, než co kdy zažil. Jenže on nikdy předtím těhotný nebyl.
„Ne, jen jsem myslel, že nás poslouchala.“ Promnul si Tom kořen nosu a snažil se zahnat bolest hlavy, co na něj doléhala. „Jsem jen unavený, chci jít spát.“
„Jsme doma, klidně můžeš,“ ujistil ho Bill.
„Chci spát s tebou.“
„No, to nemůžeme. Ale můžu tě uložit do postele, když mi teď pomůžeš z auta.“ Tom se na Billa podíval a usmál se, když otevřel dveře. Všiml si, že ani mamka a ani Gordon nejsou doma a byl tak nějak šťastný.
„Zajímalo by mě, kde všichni jsou,“ zauvažoval Tom a otevřel Billovi dveře, aby mu pomohl dolů. Bylo to divné, ale Bill to dolů zvládnul, Tom se rychle rozhlédl a políbil ho na tvář.
Bill se začervenal a pokrčil rameny. „Záleží na tom? Brzy budeme mít náš vlastní dům a nikdo tam nebude, když přijedeme domů, protože budeme žít sami.“ Usmál se a následoval Toma k domu. Vevnitř bylo hezky chladno, Tom se chytl za kraj trika a rychle si ho sundal. I přes tu krátkou cestu z klimatizované Escalady do domu měl dojem, že vypotil litry potu.
„Nemůžu se dočkat.“
„Tomi?“
„Hmm?“
„Udělám nějaké z těch rozhovorů.“ David řekl Billovi, že nemusí, jestli nebude chtít, ale Bill myslel na fanoušky, kteří za ním stáli, a věděl, že tu stále jsou, a že skupinu podporují. Poslední věc, co pro ně může udělat, je si sednout před kameru a poděkovat jim.
Tom si utřel krk svým tričkem a zamračil se. Nelíbilo se mu, jak jim David uvedl celou situaci, a že Billa donutil si myslet, že se nic neděje. Kytarista věděl, že David si dokáže všechno poupravit, jenom aby to Bill viděl z jeho perspektivy. „Jsi si jistý?“
Bill přikývnul. „Posledních pár dní o tom přemýšlím, když teda zrovna někam nejdeme nebo tak, a mám dojem, že to fanouškům dlužíme. Já jim to dlužím,“ opravil se.
„Nechci, abys dělal něco, co nechceš.“ Tom jen koukal, jak si před něj jeho dvojče stouplo a jemně ho políbilo.
„Já vím.“ Naklonil se Bill a políbil ho znovu, tentokrát dlouze a s otevřenou pusou, a než si toho Tom všimnul, přimáčknul svého brášku na zeď. Bill se od něj odtáhl s vypísknutím a Tom bezdechu udělal krok zpátky.
„Promiň, promiň.“ Zavrtěl hlavou a snažil se uklidnit. Jen polibek ho dostal do pozoru, a to nebylo dobré, ne tady před Billem.
„Ne, to je v pořádku, jsem v pohodě; jsme v pohodě,“ přitáhl si Toma blíž a znovu ho políbil. Bill se nikdy nemohl nabažit Tomových polibků. Byly uklidňující a čisté, a za chvilku už byl zavalený city, které měl pro svého bratra, otce svého dítěte. Zasténal do polibku a najednou chtěl mít Toma uvnitř sebe víc než cokoliv jiného. „Tomi, Tomi,“ říkal zoufale, když Tomova ústa putovala dolů po jeho krku.
„Jo, Bille?“ jeho hlas byl chraplavý, překonal touhu zvednout Billa do vzduchu a rozdat si to s ním. Nikdy se za celé ty roky necítil takhle rozpálený.
„Myslím… Myslím, že jsem připravený.“
Tom zamrkal a podezřívavě se na Billa podíval. „Mluvíš o sexu? Myslíš si, že jsi připravený se zase milovat?“ Bill přikývnul a skousnul si ret, Tom zavřel oči a poděkoval jakémukoliv božstvu, které stálo nad nimi, zatímco líbal své dvojče tak, že ani jeden z nich se nechtěl od toho druhého odtrhnout. „No tak pojď, odnesu tě nahoru,“ zamručel a jak řekl, bez námahy Billa zvednul do náruče.
„Mám dojem, že se někdo moc těší.“ Zasmál se Bill neslyšně, když ho Tom nesl pomalu do schodů. „Jsem už moc těžký na to, abys mě nosil, Tomi,“ řekl a políbil ho na tvář.
„Nemáš ponětí, jak lehký jsi byl předtím. Nemáš nejmenší ponětí, jak dlouho jsem na tohle čekal. Oh bože, párkrát jsem měl už i mokré sny,“ zamručel Tom, když dosáhli horního patra.
Bill se zasmál. „Slyšel jsem to,“ zašeptal a rty stiskl bratrův ušní lalůček.
Tomovi se málem podlomily nohy. „Nech toho! Málem jsem tě pustil!“ zasmál se a postavil Billa něžně na zem. Jeho bráška si ho přitáhnul pro další vášnivý polibek, během kterého zacouvali do Billova pokoje. Vtom uslyšeli zezdola otevření dveří a smích.
„Bille? Tome? Viděla jsem, že jste už doma! Bille, Mara tě chce vidět, potkala jsem ji ve městě. Pojď dolů, pozdravit ji!“ zavolala Simone z přízemí.
Tomovi spadla čelist a tiše zasténal do Billova ramene. Tohle se teď prostě nemohlo dít. Vždyť už skoro měl sex! Zakňučel a zavrtěl hlavou. „Možná, když budeme potichu, tak si bude myslet, že tu nejsme,“ zašeptal Billovi do ucha a skousl si ret.
„Tome! Pojď si odnýst to tvoje smradlavý tričko z obýváku! Máme prádelnu, díky,“ zakřičela Simone.
„Do prdele.“ Tomovi se chtělo brečet a jediné, čeho byl Bill schopný, bylo, že se tichounce chichotal. „To není vtipný. Nedokážeš si představit, jak moc tě chci, jak moc ti chci připomenout, že patříš mně,“ zašeptal a políbil Billa na krk.
„Já vím, ale bude to brzo. Slibuju, hodně brzo.“
(*) doporučuju si to najít na Google Earth, moc hezký vilky, opravdu 🙂
Komentáře prosím anglicky, díky :o) J.
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Mám vám od Lil.Katie vyřídit omluvu za tu přestávku, ale já myslím, že zrovna ona se nemá vůbec za co omlouvat, to spíš my bychom ji měli svatořečit, že pro nás každý týden překládá tuhle nádhernou dlouhatánskou povídku, tak jí to taky dejte najevo, ať ví, jak jsme jí za to vděčni. Já teda určitě jsem, díky Katie :-* J. :o)
I love it!
I want next Part!!!<3
Teda holky, to jsou opravdu výstižný komentáře 😛
Četla jsem tuhle povídku v originále a jako..klobouk dolů před překladatelkou 😀 Fakt, jsi dobrá 😀
I love this story. Bill is so cute, but Andreas is so idiot…
Katie,strašně děkuju za další přeloženou část!!nemohla jsem ani dospat do dne až se tu konečně zase zveření: DANKEEE!
for Majestrix:
I love this FF___the best of best!
I want next part x))
[4]: Kde se dá ten originál najít ? xDD
Taky sem to četla v originále, ale čeština je čeština, že, takže moc děkuju Katie za překlad, skvělý překlad!:)
And…
I realy don´t like Andreas! Uáááá, stupid boy!
But Tom is sick? I am afraid about him…
[6]: Pod každým díle máš odkaz na stránku, kde je to v originálu *yes*
Btw – já jsem za ty překlady Lil taky vděčná… má můj obdiv a velký sklápění kloboukem!<333
[8]: danke…jsem nějak slepá 😀
o můj bože! Tom umře na nedostatek sexu xD jak já se těším až budou mýt svůj vlasní dům…. Bože… V této povídce fakt Simone moc nemusím xD
I Love It! Next part! I Want twincest-sex xD
😀 Poor horny Tom… Twins didn´t have sex for long weeks! Maybe next time 🙂 But Andreas is idiot… I understand he is in love with Bill. But why does he destroy twins´ relationship? He can´t make it… Bill, Tom and their daughter are inseparable. I hope :)))
LilKatie, já si samozřejmě tvého úsilí také velmi vážím, jsi šikovná holka, přeci jen, ne každý by měl odvahu se pustit do tak náročných a dlouhých textů. Já pár dílů z téhle povídky už četla v angličtině, když jsem měla absťák a další český díl měl přijít až za tři čtyři dny… A člověče, měla jsem co dělat, i slangový slovník byl na to krátkej… 🙂