autor: ZoE
(Tohle není klasická povídka, je to takový myšlenkový pochod, zpověď, jednoho z dvojčat, kterou jsem mu nasadila do hlavy… tak se nelekněte xDD )
Člověk si musí vybudovat nějakou tu image, bez toho prostě v businessu neobstojíte. Např. já… Hmm, co bych vám tak o sobě ještě řekl, když už všechno víte, že? A určo to víte líp než já… máte přece net, hordy bulvárních časáků, posloucháte rádia, sledujete telku, chodíte na koncíky a mezi lidi vůbec… takže informací a informací, až člověk neví, po které dříve sáhnout.
Mediální bubliny kolem nás jsou obrovské, ale pro úspěch kapely je to holt potřeba. Nevěříte? Tak schválně… Kolikrát už jsem byl JÁ na pokoji s fanynkou?? No… kolikrát??? Podle bulváru, možná i podle vás, každý den s jinou, že?! No já jsem si to myslel… A kolikrát jsem měl sex s nějakou tou fans??? Si schválně tipnu… takžéé s každou… s každou, na kterou jsem se jen podíval, ne? Jak jinak, co? Jen tak mezi námi, když se nad tím zamyslíte, bych asi nedělal nic jiného! A víte co, asi máte pravdu, vždyť vy to přece musíte vědět líp než já, kdo jiný. Vy všichni jste v tom pokoji vlastně byli pokaždé s námi, jakmile nějaká fanska uvízla v mé nadržené síti, jen škoda, že jste tam nevydrželi až dokonce… Ptáte se proč? Tak to vás určo překvapím. Bublina speciálně kolem mě je fááááááákt skoro nepřehlédnutelná a snad i nezničitelná. Si sem tam připadám jako Conan ničitel… nebo tak nějak.
Pravdou je, že fanynek na pokoji jsem měl celkem dost. Taky někdy nebylo na výběr, když se mi pověsí na krk a drží se mě tak pevně, že se dostane do křeče, která povolí třeba až za dvě hodiny. To mám pak fakt děsnou radost! Ale nikdy, podotýkám NIKDY, jsem s žádnou nespal!!! Některé i chtěly, teda ze začátku, ale nešlo to, nemohl jsem… vždy si vyberu takovou, které nedělá problém se se mnou líbat, ale když má dojít na věc, sama z toho raději vycouvá… na tyhle holky mám fakt dobrý odhad. Vždycky to byly ony, co nakonec hodily zpátečku. Takže já mám ruce i svědomí úplně čisté. I když, párkrát bych si dal říct, to zas jo, ale tohle je prostě hrozná nuda. Kočky vám samy skáčou do postele a vy proto nemusíte hnout prstem. Chápete? Chybí tomu ta jiskra, atmosféra, šťáva, vzrušení! Občas si připadám jako na běžícím pásu v nějakém masokombinátu. Samé telecí! Ale i tak to vypadá, že s každou fans, za kterou se zaklaply dveře mého pokoje, jsem se vyspal. Vy všichni tvrdíte, že to tak je, prý mě znáte… já vám teď říkám skutečnost, která se vám možná nelíbí, dokonce si klepete na čelo, že s mou pověstí něco takového není ani možné, ale to není můj problém.
A co tvrdí ty holky, se kterýma jsem se na svých pokojích líbal, a hlavně ty, se kterýma jsem se ani trošku nelíbal, to vůbec netuším, a je mi to fuk. Celý vtip je v tom, že i když jsem největší „děvkař“ z kapely, jsem jediný, kdo o sexu jen mluví, ale zatím… zatím čekám na tu pravou… na tu pravou příležitost… CHCI NĚCO VÍC, NEŽ JEN TUNY MASA Z HLEDIŠTĚ, chci víc než polonahé ječící fanynky, chci víc než zaslepenou lásku k mediální osobě, majetku a příjmení Kaulitz, nechci žádnou fans, která mě slepě obdivuje, miluje a dokonce by kvůli mně i z okna skákala, nebo si jinak ubližovala. Copak to nikdo nechápete? Jsem člověk! Jsem člověk jako vy a mám city, které bych si přál někomu věnovat, toužím po tom, aby se o ně někdo staral a na oplátku mi věnoval ty své! Nejsem romantik ani to s těmi city nějak extra nepřeháním, to ne, ale vím, že pokud dává pouze jedna strana, není to ono. Vím, že tolik z vás by mi nabídlo všechno na světě, kdybych si na pokoj odvedl právě vás, ale já vám nic dát nemohu!! Zatím žádná z vás ve mně nedokázala zažehnout ten spalující žár, myslím v srdci, abych vám chtěl věrně klečet u nohou. Říkám to znova, chci něco víc než jen tuny masa z hlediště! JÁ – CHCI – VÍÍÍC!!!
Toužím po někom, kdo rozzáří můj pohled, jakmile jej spatřím. Přál bych si někoho, jehož zvonivý smích uvnitř mě roztančí armádu motýlích křídel, když spatřím jeho šťastnou tvář. Toužím po někom, jehož dotek mě uklidní i vzruší zároveň. Hledám někoho, jehož nezaslepí lesk peněz a pomíjivá sláva… Chci někoho, koho neodradí ani můj velký pupek nebo hlava bez jediného vlasu, až přijde čas. Prahnu po bytosti, která by hlídala můj neklidný spánek a ráno mě probouzela letmými polibky na tvář a svým roztouženým tělem by zahřívala to mé. Nemohl bych být s někým, jehož oči by nevyzařovaly štěstí a lásku bez jediného slova. Potřebuji někoho, kdo mě dokáže podržet i rozesmát, toužím po někom, kdo nebude milovat jen sebe, ale nás, své srdce bych dal jen tomu, kdo by mě přesvědčil, že na světě existujeme jen my dva…
Jednu takovou osobu jsem ve svém životě už potkal. Jen jednu jedinou, pro kterou já bych udělal cokoliv na světě a která splňuje všechny mé nároky na lásku mého života. Ovšem je tady jedno dost velké a podstatné „ALE“!!! Ta osoba je mi ze všech lidí na světě nejblíže, přesto mi nikdo není vzdálenější. Rád bych se ji celý odevzdal, věnoval jí své city, srdce, duši i každý atom svého těla. Zemřel bych pro ni, i když vám to vyčítám. Byl bych tím nejšťastnějším člověkem na světě, kdybych právě s touhle osobou mohl zažít své… poprvé… To se ale nikdy nestane… zase je tady to „ALE“! Možná jen ve snech, ty jsou ke mně milosrdné…
Zrovna se otevřely dveře a mně se v očích rozzářilo tisíce růžových lampionů při pohledu na osobu, která vplula do pokoje. Cítím laskání uvnitř, když se její úsměv rozletí po místnosti. Přichází až ke mně a něžně mě uchopí za rameno. Lehce se zachvěji a cítím uvnitř sebe jistý klid, který mě současně spaluje na uhel… tahle osoba je tou, pro kterou bych chtěl hudbu skládat, vlastně to už dělám. Tohle je ta osoba, vedle které bych chtěl uléhat a ráno se probouzet, to vlastně také dělám. Tahle osoba je ta, kterou bych chtěl líbat, než jí ztěžknou víčka sladkým spánkem a políbit ji vždy dříve, než přivítá další nový den svým zářivým úsměv… a tohle už je problém, tohle nesmím. Nikdy nezažiji ten pocit, jaké to je, usínat si v náručí, nikdy nezažiji ten okamžik společné rozkoše, už nikdy nezažiji společnou koupel plnou bublinek jako kdysi, tohle dříve šlo, teď už je to tabu!!! Tuhle osobu bych mohl milovat a na rukou nosit, tuhle osobu bych miloval a nikdy nepodvedl, s touhle osobou, bych chtěl zestárnout a počítat si vrásky na čele… tohle bych si přál.
Jsem jenom člověk a jako každý člověk mám své potřeby, touhy a sny. Nejsem robot na baterky ani panák bez citu. Jsem živá bytost, která žije svůj velký sen o slávě.
Teď bych se už jen rád z tohoto snu probudil, byl zase ten obyčejný Tom Kaulitz a mohl bez světelných ramp a záblesků fotoaparátů milovat osobu, které jsem už jako malé mimino věnoval půlku svého srdce i půlku své rebelské duše.
Myslím, že jméno té úžasné osoby nemusím říkat nahlas. Víte toho o nás tolik, že už vám určitě došlo, o kom tady celou tu dobu vyprávím…
Ano, je to ON…
Mé mladší já…
autor: ZoE
manip by Monica
betaread: Janule
je to užasnýý :))
krásna… <3
🙂 krasny 🙂
nádhera:)
ááá Zoeee to je úžasné… mam chuť ho normálně obejmout utišit a Billovi dát facku aby se mu v kebuli rozsvítilo… XD XD
Zoe se nám vrátila…..moc krásný!!!
Krásné, takhle by o určitě mohlo být i ve skutečnosti
páni to bylo naprosto úžasný, normálně nemám slov
bylo to tak… opravdové, normálně jsem přemýšlela o Tomových pocitech a myšlenkách, jako bych to byla já a uvažovala o tom, jestli to taky s někým cítím…
fakt dokonalý
To je naprosto úžasné..musím se teď zamýšlet nad tím,jestli to tak opravdu necítí..řekla bych,že je to pravděpodobné..a ta část,kde říkal po kom touží,byla tak krásná..jsem dojatá..vážně 😀
to je sladké <<33
Zoe,jsi jedna z nejlepších♥
né, tohle na mojí depku né 😀 krásný… ale chudák Tom, tohle bych mu vážně nepřála 🙁
Oh… tak to mě překvapilo… Sadistická ZoE, od který znám převážně kruťárny a brutální povídky, napsala něco něžnýho? 😉 Super! Taková změna je vždycky příjemná… dokonalý…
ňu ňu ♥_♥
Jé, Zouí žije! 🙂 Kam ses vytratila, hm?
Ale psát pořád umíš. Tahle úvaha se mi moc líbila a myslím, že je i celkem reálná. Je fakt, že Tom není ve skutečnosti takový, jak říká a že spíš uvažuje tak, jak píšeš ty. Já si jen naopak myslím, že on již svou lásku našel 🙂
Je to nádherně napsané, úplně o něčem jiném než ostatní povídky…člověka to donutí nad tím zapřemýšlet…
Moc se ti to povedlo 😉
Zlatíčka moje… moc moc vám děkuji za podporu :):) a jsem ještě šťastnější, že jak řekla Mishka "…člověka to donutí nad tím zapřemýšlet…". O to mi jde, aby vám každá povídka něco dala :DD