autor: Ketty
But what is behind?
„Dáš si ještě něco, Agnes?“ vyzvídal Tom ochotně, odhodlán splnit své lásce každé přání. Seděli spolu v luxusní restauraci, popíjeli, povídali si a Tom zjišťoval, že je do ní stále víc a víc zamilovaný. Okouzlovala ho každým svým pohybem, každé její zamrkání a jemný úsměv ho ujišťoval, že našel tu správnou.
„Ne, už ne, vždyť už takhle to bude stát majlant,“ vrtěla Agens s úsměvem hlavou.
„Ještě pořád na to mám, tak si to užívej,“ smál se Tom.
„Tak co, už je to v kapele lepší?“ zajímala se Agnes později.
„No… ale jo, dá se říct, že v kapele ano. Jediný, co mi dělá starosti, je brácha… Je to s ním složitý…“ Tom pokrčil rameny. Opravdu nad ním v posledních dnech často uvažoval. Věděl, že Billa jeho přístup trápí, nemohl ale jinak. Bylo to nezbytné. Kdyby si ho pouštěl k tělu tak blízko jako dřív, moc by ho to svádělo. Chce to jen chvíli odloučení, a potom bude zase všechno v pořádku. Doufal v to.
„Jaký on vlastně je? Znám ho jen z televize, přijde mi hrozně zvláštní. Někdy bych ho chtěla poznat…“ usmála se Agnes. Tom byl rád, že proti Billovi a jeho vzhledu nic nemá… Stalo se mu to už několikrát a nikdy to neskončilo dobře. Kdo měl problém s Billem, s tím Tom nemohl zcela vycházet.
„On je… prostě Bill, naprosto jedinečnej člověk, nedá se nijak popsat. Někdy tě s ním seznámím… už brzo,“ slíbil jí a zcela proti jeho vůli mu v mysli blikla představa Billa, jak nadšeně gratuluje jemu a Agnes ke sňatku. Viděl ho v černém obleku, jak se usmívá a jde Tomovi za svědka.
Musel potřást hlavou, aby z ní vyhnal představy své vlastní svatby… Přísahal si přece, že nikdy žádnou mít nebude… Ale s příchodem Agnes do jeho života se všechno měnilo. Začínal konečně věřit v lásku a ona byla první, se kterou by opravdu dokázal strávit zbytek života… kromě toho – bratr s květinkou v knoflíkové dírce byl neskutečně roztomilý.
„A seznámím tě i s lidmi od nás z týmu, určitě se jim budeš líbit,“ vykládal nadšeně. „Poznáš Georga, Gustava, bráchu, Davida, Petera, Davea, Dunju, Sakiho, Dirka, Nathalii… všichni jsou super, uvidíš,“ vyprávěl a oči mu svítily.
Agnes se však už vůbec netvářila mile, či dokonce nadšeně – od jistého okamžiku na Toma zírala s nezvykle nepříjemným výrazem.
„Kdo je Nathalie?“ zeptala se ostražitě.
„To je,“ Tom se ušklíbl, „to je Billova osobní maskérka. Vlastně i naše, ale znáš to, jemu než namaluje obličej na xicht, to trvá nejdýl,“ usmíval se.
„Aha… a ta Dunja?“ chtěla vědět dál.
„Dunja, to je…“ Tomův obličej se roztáhl v úsměv a chvíli nevěděl jak to říct. Dunja se o ně prostě starala, vyřizovala jim termíny schůzek, dělala jim vafle a občas jim překládala… samé důležité výkony.
„No? Kdo je to?“ vyzvídala Agnes, když se Tom na chvíli zamyslel.
„No prostě holka z týmu, stará se o to, aby to klapalo, nevím jak to říct,“ rozhodil Tom rukama.
„Vážně jen nějaká holka z týmu?“ Agnes si Toma přeměřila podezřívavým pohledem. Nepoznával ji.
„Jo. Nevím, jak ti to mám jinak říct, prostě s ní pracujeme, no…“ Tom si povzdechl.
„Nemusíš si o každý holce, kterou znám, myslet, že s ní něco mám, myško. Nemám, vždyť mám tebe a ty jseš pro mě jediná… věř mi,“ Tom se jí zahleděl do tváře. Nesnášel tuhle její žárlivost, vysilovalo ho neustálé ujišťování, že opravdu nemá potřebu spát s jinou holkou… Bohužel – s jeho mediální image se to dokazovalo špatně. To byla zase jeho daň za popularitu.
„Ano? Tak dobře… Moc ráda je všechny poznám, už se těším,“ usmála se na něj a zase byla jako vyměněná. Tom nechápal, jak se může někdo ze sekundy na sekundu tak změnit… Říkal si ale, že někdo s tolika skvělými vlastnostmi zkrátka musí mít i nějakou špatnou stránku. Měl by být rád za to, co má.
°°°°
„Tak dvakrát skotskou,“ objednal David a lehce se usmál na servírku, která už nějakou dobu dělala všechno pro to, aby měl dobrý výhled na její hluboký výstřih. Zřejmě působil dojmem milionáře, jinak si to neuměl vysvětlit, vzhledem k tomu, že věkově se slečna mnohem spíš blížila jeho společníkovi, kterému však nevěnovala ani úsměv.
Tentokrát si David zašel na skleničku s Tomem. Neměl náladu na manažerské rozmluvy s Daveem, Peterem nebo ostatními kolegy a Tom byl na rozdíl od všech ostatních úžasně bezprostřední a dalo by se říct, že rozumný. Kromě toho – chtěl si s Tomem popovídat o Billovi, přece mu to slíbil.
„Tak co, zvedlo to naše šaškování s Billem aspoň nějak tržbu za koncerty?“ zajímal se Tom, zatímco si roztržitě pohrával s podtácky.
„A to jsem si myslel, že si dneska od toho manažerování trochu odpočinu,“ zasmál se David.
„No, abych řekl pravdu, dopadlo to ještě líp, než Dave očekával a že jsem tomu jeho plánu na začátku moc nevěřil. Lidi se na ty koncerty jen hrnou, v médiích to přímo vře, a to ani nemluvím o diskuzích fanynek na netu… to jsi sám viděl,“ připomínal David, zrovna když mu byl výhled na Toma znovu zahrazen servírčinými přednostmi. Celé to přešel úsměvem, převzal pití a znovu se obrátil k Tomovi.
„Když už mluvíme o Billovi a vašem vztahu… jak to teď mezi váma vlastně vypadá?“ pozvedl David obočí.
„No… my… co by? Nic,“ mávl Tom rukou.
„Slyšel jsem, že je to teď mezi vámi takový-“ Tom Davida nenechal dopovědět.
„Aa, Bill si byl stěžovat, že? To je mu podobný…“ Tomovi přeběhl po obličeji vševědoucný úsměv.
„Promiň, Tome, ale ani si stěžovat nemusel. To člověk vidí, že s ním něco je,“ podotkl David.
„Já vím, že je to s ním teď špatný, ale jinak to prostě nejde… to bys nepochopil,“ Tom sklopil pohled.
„Předpokládám, že dělal uraženýho, nechal tě, aby ses dvakrát zeptal, co s ním je, a pak si začal stěžovat, že ho úplně přehlížím, málo se mu věnuju a neobjímám ho každý dvě hodiny… Úplně ho slyším,“ Tom vrtěl hlavou a upíjel skotské.
„Asi takhle nějak to bylo, to máš pravdu, ale myslím si, že bys ho neměl takhle stresovat… vždyť nemůže nic dělat pořádně, zabývá se jen tebou… Seděl tam a hrál si s tvojí kytarou, tohle je špatný…“ Davidův hlas teď zněl velice naléhavě.
Tom nervózně poposedl a znovu upil skotské.
„Davide… já vím, že ho to stresuje, ale musí to zvládnout. Stačí to pár dní vydržet, to zvládne…“ Tom zahanbeně zíral do desky stolu.
„A co potom, Tome? Najednou s ním zase začneš komunikovat a nahrazovat mu někoho na mazlení?“ Davidovi po tváři přeběhl lehký úsměv při slově mazlení.
„A to je právě ono… Davi, neříkej mi, co mám dělat, když vztahu mezi náma dvěma vůbec nerozumíš,“ Tom se na Davida lehce usmál.
„Řekl mi… prý si myslíš, že je do tebe zamilovanej…“ David pokrčil rameny.
„No jasně, nemůže jednou v životě držet jazyk za zuby… No – „zamilovanej“ není správný výraz. Koho by nevyděsilo, když mu vlastní brácha začne vykládat, jak z něj strhá oblečení… Jenže to není jen ono… Z principu, myslim si, že by si měl zvyknout, že tady nejsem prostě vždycky,“ Tom pokrčil rameny a znovu sklopil pohled. Věděl, že David je v této záležitosti na Billově straně, a i když měl pro své chování velice dobré důvody, dávalo mu hodně práce, aby pro Davida zněly důvěryhodně.
„Nejsi vždycky? Ale vždyť jste pořád spolu, celý ty roky ti to nevadilo. Té noci po Comet byl prostě hodně opilý… navíc, když je v téhle roli, nutí ho to nad tím uvažovat… je zmatený, není si jistý, jestli k tobě něco necítí, ale to je jenom tím, že to teď musí hrát,“ David se vší silou snažil mluvit realisticky. Měl sto chutí navést Toma k tomu, aby v sobě tu lásku pro Billa našel, protože s ním by mu přeci bylo nejlíp a David by je mohl pozorovat, sledovat to dokonalé spojení dvou téměř stejných duší. Tohle si ale ve svém postavení dovolit nemohl… Navíc by tohle měl udělat pro Billa nebo se mu doopravdy zhroutí a co s psychicky vyčerpaným zpěvákem…
„Ale to není jenom teď. Teď je to jenom horší, neměl jsem s tím vůbec souhlasit. Mělo mě to napadnout, že ho to donutí zajít ještě dál, než byl předtím… Nikdy se nechoval tak, jak by se ke svému bratrovi chovat měl,“ Tom zavrtěl hlavou. David s nimi byl prakticky denně už několik let, a tak mu některé věci nemohly uniknout… přesto tu bylo něco dalšího. Něco víc, než jen to, co bylo vidět… Něco, o čem Tom nehodlal mluvit, protože si sám nebyl jistý, zda se ty věci doopravdy staly…
David ho už dlouho neviděl takhle vážného.
„Chovali jste se tak oba, a navíc to bylo prostě normální, nepřijde mi na tom nic zvláštního. Na začátku se mi to sice zdálo trochu neobvyklé, ale pochopil jsem, že u některých sourozenců to tak zřejmě je…“ David sice silně pochyboval, že by se k sobě všichni sourozenci chovali tak jako Bill a Tom, v této chvíli však bylo lepší mlčet.
„Ne, není!“ Tom nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Všichni sourozenci se nemusejí vidět každej den, všichni se neberou za ruce, nepíšou pro sebe písničky, nechtějí… nechtějí věci, jako chce on!“ Tomova tvář teď byla pobledlá a on si nervózně olizoval suché rty.
„Já měl dojem, že ti to připadá normální, že to děláš rád. Proč mu neřekneš, že tohle dělat nechceš?“ David tušil, že se teď dostal hlouběji do vztahu dvojčat, než se mu podařilo kdy dřív.
„No protože je to on! Copak ho neznáš? Zneužívá toho, že ho máš rád a dostane tak úplně všechno, na co si vzpomene. No řekni, šel bys za mnou a řešil bys to, kdyby ti Bill nedal najevo, že by byl mnohem šťastnější, kdybys to udělal? Máš ho rád, uděláš to pro něj, chceš, aby byl šťastnej. On ví, že ho miluju nade všechno, že je můj nejmilovanější bratr, a že bych pro něj i zemřel,“ Tom upíral zrak k Davidovi, který se při poslední větě viditelně zachvěl a přivřel oči. Tom se významem této reakce nezabýval a nadechl se k pokračování.
Už to v sobě nemohl všechno držet… alespoň něco muselo ven…
Už to v sobě nemohl všechno držet… alespoň něco muselo ven…
autor: Ketty
betaread: Janule
To je dojemný…jak řekl, že by pro něj i zemřel, brečím:'(. Musí se to nějak vyřešit, je mi líto Billa, chudák malej:(.
A Agnes….sice je sympatická, ale je to holka a holka co Tom miluje a to se mi nelíbí:D.
Každopádně sem zvědavá, co všechno Tom Davidovi řekne, hmmm to bude ještě něco!
Já se asi nedočkám dalšího dílu a rozkoušu si nedočkavostí ruky.
Nevím proč, ale u týhle povídky si prostě všechno beru tak realisticky, jakoby to tak bylo vlastně doopravdy.
ooh, já chci ten rozhovor dál, takhle to useknout!!! je to dokonalý, fakt, já nemám slov, naprosto úžasný!
Přijde mi to… Uchylný xD ne fakt, prakticky jsme stejny jak David, Taky toužíme po tom vztahu a vše kolem toho, ale od něho mi to přijde divny… prostě uchylný… si představte, že si to Bill s tomem rozdávaj a david je sleduje klíčovou dírkou a honí si u toho xD ne dobře… ale je to drsna přestava… Ta povídka je neskonale užasné a ten david se do ní hodí… to je prostě… famozní… (slova divný a uchylný neber jako kritiku!) xD
jj krásný ale chtělo by to pokráško a pro toma : ne neboj Tomi není to ta prava Bill je tvá pravá stím mužeš jít na svadbu
Naprosto souhlasím s poslední větou, kterou napsala Cathy. Já mám taky pocit, že to, co opisuješ, se doopravdy i děje. A děsí mě to! Hlavně ta Agnes, ale té se tolik nebojím, jim se ten vztah brzo rozpadne, když se bude chovat jak žárlivá stíhačka. Jsem velmi zvědavá, jak to Bill s Tomem vyřeší. Iluzie o happyendech už mě dávno opustily, ale snad by to nemuselo dopadnout až tak hrozně… 🙂
Jsem zvědavá, co muselo ven Xo)tahle povídka se nejvíc podobá realitě (nepsala jsem to už? Jestli jo, nevadí, napíšu to znova xD)a to se mi na ní líbí nejvíc.
mhm…….sem zvědavá jak to teď bude dál…
Tu Agnes opravdu nemám ráda 😀 Je sice hodná..ale nemám ji ráda 😀 Už kvůli Billa ne 😀
A nevím jak to děláš,ale u každýho dílu této povídky se mi chce brečet 😀
no bezva, tak tenhle díl mi tím utnutím nakonec připomněl veškeré filmy a seriály. dycky v tom nejazjímavěkším okamžiku padne bud reklama, nebo "to be continued" 🙁 no už se těším dál, je to čím dál zajímavější…
[9]: teď jsem si vzpomněla jak si nova v poslední době navykla dávat reklamy uprostřed slova xD
Agnes taky nemám ráda, ona s ním určitě nemá čisté úmysly xD
moc krásný:)
ooo boze hltam kazde tve slovo!!
ááá…pokračování!pokračování!
No ty bido..To jsem teda mooc zvědava