autor: Eileen
Když Tom odcházel, bylo už hodně pozdě. Rozdali jsme si to snad ještě třikrát na různých místech. Koupelna-pračka, kuchyně-stůl, venek-auto. V životě jsem neměl tak aktivního milence. Asi mu budu muset volat častěji.
Druhý den ve škole
Tom dělal, jako bych snad ani neexistoval. Nepozdravil, ani mi nevěnoval jediný pohled. Celý den jsem byl mimo, neposlouchal jsem věčně ukecaného Jouiho, jak mi povídá o svém novém objevu. Vlastně mě to ani nezajímalo. Prostě jsem procházel chodbou, jako bych tam byl sám, pohled jsem stále zavrtával do Tomových zad.
Celej den si mě nevšímal. Zuřil jsem, a to tak, že dost. Když měli tělocvik, celou dobu jsem stál mezi dveřma a sledoval, jak hrají basket. A když pak vycházeli a šli do sprch, podrazil jsem mu jednoduše nohu tak moc, že se přede mnou rozplácl jak dlouhej tak širokej.
„Jejda, Tomíšek nám spadnul, honem mu pojďte někdo pomoct!“ Odplivnul jsem si a odcházel jsem.
„Bille!“ Zvedal se Tom ze země. „Bille, počkej přece,“ utíkal za mnou. Neotáčel jsem se a šel jsem si dál svou cestou.
„Dej mi pokoj, a pro tebe nejsem žádnej Bill. Pro tebe jsem obyčejná děvka, která ti dala!“ Zastavil jsem se a otočil se na něj se slzama v očích.
„Snad sis nemyslel že- och, panebože, Bille.“
„Dej mi pokoj, Trümpere.“ Zašeptal jsem, otočil se na podpatku a odešel. Slyšel jsem, jak na mě Tom ještě volal, ale zdrhal jsem pryč, nepotřeboval jsem, aby všichni viděli toho silnýho Billa, jak teď brečí.
Neměl jsem na nic náladu, jednoduše jsem odešel domů. Nebral jsem telefony, když mi volal Tom a Joui, hrál jsem mrtvýho brouka.
Ležel jsem jen tak na posteli a přemýšlel jsem o mně a o Tomovi. Co vlastně od něj chci? Vždyť je to jen jeden z mnoha. Ale přesto jsem ho znal nejdýl. Hezky se mi s ním psalo a povídalo, ale když se pak objevil tady, jako by se to všechno vytratilo. Jako by přestal mít zájem.
Přetočil jsem se na druhý bok, přičemž mě vyrušilo drnčení zvonku. Neobtěžoval jsem se se vstáváním, neměl jsem náladu. Ale když pak někdo otevřel dveře od mého pokoje, leknutím jsem uskočil. Byl to Tom.
„Kurva, co tady děláš?!“
„Bylo otevřeno.“
„To mě nezajímá, ty sem vůbec nemáš co lízt! Vypadni, a to hned, nechci tě vidět a nechci s tebou mluvit.“ Otočil jsem se k němu zády. Ucítil jsem, jak se postel ještě víc prohnula a pak to teplo na zádech. Přivřel jsem oči. Tom se ke mně nahnul a olíznul mi ucho. Pak mi do něj začal šeptat.
„No tak Billí, přece by ses nezamiloval.“
„Já a zamilovat se? Ty snad dneska sršíš vtipem. Tome, odejdi, nechci s tebou nic mít.“
„No víš, já jsem se asi zamiloval.“
„A co já s tím mám společného?“
„Úplně všecko.“
„Děláš si ze mě srandu, o tohle já nestojím.“
„No dobře, jak chceš.“ Zvedl se a odešel. Práskl jsem rukou do zdi tak moc, že jsem zařval bolestí.
Nemohl jsem s ní hnout a bolelo to jako čert.
autor: Eileen
betaread: Janule
Klikni na novou anketu, díky J. :o)
miluju tuhle povídku x)) moooooooooooooc se těším na další díleček
Dááááál!!!!!!Prosíííím!!!
whuaaa, dalšííí díleeek!
nemá mlátit do zdi…blbec! xD
Jsou volové oba. Ale ty díly jsou úplně nechutně krátký! xD
xD Dej Billovi ortézu xD boží FF! uplně ji hltám!
pro Billa je asi dost těžký po tom, jaký byl, přiznat si, že se zamiloval, co? 🙂 to bude asi ještě na dýl, jak to tak vidim, ale tím líp 🙂 je to supr!
Že by náznaky lásky? Ne, to byla nejspíš fatamorgána… Uvidíme, uvidíme 🙂 Jen trošku nechápu Billa, proč se uráží. Víš, Billi, to je tvoje věc, že se chováš jak děvka a pak si stěžuješ, když to někdo vysloví nahlas. Mimochodem, drahá autorko, máš ode mě komentář u minulého dílu 🙂
njn Billišek si to bude muset přiznat zamiloval se nám 😀 😀
no huste..jsem nečekal ze by se mohl Bill zamilovat…jsem myslel, ze první bude Tom, a ted si jeste Bill zlomil nebo narazil ruku…zjimavééé
zamilovaný? už? nejako skoro nie? 😀 ale ono sa to určite ešte zamotá 😀
Tak Bille, sakra už! On ti řekl, že tě miluje…!
to mu to semeno kterýho má plnou prdel už zatemňuje mozek bo co? teď mě nasral chlapec! xD
Twe….jako takhle hned?Já čekala že bude víc děvka xD
Ale dobrý… xD
Zlomená ruka, jo? xD No, nedivim se… xD