autor: Ketty
The line between love and hate
Co k tomuhle dílu říct…v tomhle díle je všechno..nebo spíš část všeho..x) Zkrátka můj oblíbený..kromě toho – zapněte si tu hudbu..tahle skladba znamená Hate..s tou to všechno vznikalo..x) Užijte si to 😉
Tom se zahleděl do desky stolu. Nemohl se přitom dívat Davidovi do obličeje… na to to bylo moc intimní.
„Vžij se do té situace, jen si to představ… Je ti čtrnáct, chodíš ven s holkama, ve škole platíš za největšího playboye, a pak přijdeš domů a tam na tebe čeká bratr. Sebelítostivě ti povídá o tom, jak ho lidi ve škole nemaj rádi a holky si ho nevšímaj. Je ti ho líto a říkáš mu, že všechno bude dobrý, objímáš ho… A pak je mu patnáct, maluje se, zpívá, píše básničky o lásce. A ty si říkáš, že musí být hrozně nešťastný. Mezitím se z objímání stane pravidlo. Každá odpolední debata končí láskyplným obejmutím. Pak mu jednou ze srandy dáš pusu na dobrou noc, když je teda tak nešťastnej. A on z toho udělá pravidlo, je uraženej, když mu tu pusu nedáš. Pak je ti šestnáct, máš obrovskej úspěch, na každým prstu tisíc fanynek a každou druhou noc máš na pokoji nějakou jinou. Zatímco tvůj bratr hází na pódiu smutné obličeje a v rozhovorech vykládá, že čeká na pravou lásku. Říkáš si – je to tvůj mladší brácha, třebaže jen o deset minut. Přece bys pro něj i vraždil. Tak proč bys mu nevyšel vstříc, když chce jen takové banality, jako abys s ním zůstával a objímal ho, když usíná. Všechno to ochotně děláš a říkáš si, že je to přece pěkný, že mezi sebou máte takovej pěknej vztah. On je spokojenej, takže víš, že to má nějakej smysl. Pak ale vidíš, že to vůbec není v tom, že by neměl s kým být. Má ještě větší možnosti než ty a nedokáže je využít. Ochotně ho držíš za ruku, když jste spolu sami.
Potom přijde a oznámí ti, že je možná na kluky. Řekne to tak vyděšeně, že nevidíš jinou možnost, než držet ho a nepouštět, hlavně aby se tím tak netrápil. Postupem času už mu vůbec nepřipadá zvláštní zeptat se tě, jestli mu nenamasíruješ záda nebo mu nebudeš asistovat při mytí. Dívá se na tebe tak nevinně, že si zkrátka nemůžeš myslet, že by měl nějaké zvláštní úmysly. Říkáš si – chudák kluk, v patnácti mu sebrali normální život a on byl nucenej v hrozně krátkým čase dospět. To ty sice taky, ale on je ještě víc ve stresu než ty a ty víš, že je přeci jenom mladší a je odjakživa hodně citlivej. Na cestách nemá vůbec nikoho a neumí si najít holku ani kluka, takže pokud ti záleží na tom, aby to ve zdraví přežil, musíš mu svým způsobem nahrazovat partnera i rodinu. Mazlíš se s ním, dotýkáš se ho, necháváš ho hrát si s tvým tělem, a snažíš se vsugerovat si, že je to v pořádku,“ Tom na chvíli přerušil své vyprávění. Sáhl po skleničce skotské a trochu upil. David k němu upíral ohromený pohled a neopovažoval se ho přerušovat. Tomovy oči se leskly, když teď vyprávěl o svém komplikovaném vztahu s dvojčetem. Nikdy to nikomu nevykládal. Řešil to vždycky jen s Billem, i když jen v metaforách. Na to, aby si otevřeně promluvili o problému, o kterém věděli, že mezi nimi je, neměli ani jeden dost odvahy.
Zamrkal a pokusil se pokračovat.
„A najednou ti je osmnáct… jsi dospělý a tvůj bratr taky… a nezmění se nic. Vůbec nic. Den co den si chodí popovídat za tebou do postele v tourbuse, přičemž tě samozřejmě hladí po obličeji nebo se tě jakkoliv jinak dotýká. A tobě dojde, že je něco špatně. Takhle daleko to nemělo zajít. Jste si extrémně blízko a ty najednou nevíš, jak z toho ven. Už nechceš dál, cítíš, že dál už nic není, pak už je jen regulérní milenecký vztah. A to ty nemůžeš dopustit. Zničilo by to naprosto všechno, co jsi budoval takovou dobu. Tu bezmeznou důvěru a oddanost… Víš, že kdybys cokoliv potřeboval, on by to pro tebe udělal. Jenže za tuhle cenu, že to budeš všechno dál snášet.
Nemůžeš ho teď nechat být, nepřežil by to, je na tobě závislý, nemá jinak nikoho, kdo by pro něj dělal věci co ty. A on to potřebuje. Znáš ho, sám víš, že se lísá ke komu může. Jenže u mě si toho může dovolit nejvíc.
No, a pak se konečně zamiluješ, po devatenácti letech popírání faktu, že láska existuje. Cítíš, že tě to naprosto pohlcuje, nejradši bys byl neustále s ní. A začneš přemýšlet nad věcmi, nad kterými sis myslel, že nikdy uvažovat nebudeš. Proti své vůli plánuješ budoucnost, vidíš to živě před sebou. Ty a tvoje láska, velkolepá svatba, líbánky někde daleko na zapadlém prosluněném ostrově a potom velký dům, luxusní auto, dvě děti, velkej pes, ložnice sladěná do modra a především tvoje partnerka… a nějak si uvědomíš, že na bratra tam nějak… není místo… Konečně si uvědomuješ, že bys chtěl taky žít svůj vlastní život… Samozřejmě se s ním často vídat, dávat mu na hlídání děti a občas s ním zajít na skleničku. Ale… nemůžeš mu uspokojovat jeho potřeby celý život.
Říkáš si, jak to nějak šetrně vyřešit, jenže do toho dostaneš rozkázáno to, co celou dobu nechceš – předstírat skutečnej vztah se svým dvojčetem. A on ihned ochotně souhlasí, což tě naprosto vyděsí… Nakonec svolíš a celou dobu si říkáš – tohle je náš konec. Pokud tohle není vrchol, co může být? Víš, že jste na absolutní hranici bratrství, dokonce možná trochu za hranicí, ale stejně se snažíš plnit, co máš. Nemůžeš je všechny zklamat. A najednou…“ Tomovi přeskočil hlas, když se konečně dostával k aktuálnějším momentům. „A najednou ti ten nevinnej bráška sedí na klíně, říká ti, jak roztáhne tvoje nohy… a ty nemáš sílu mu říct, že takhle to už dál nejde…“ Tom si otřel oči.
„Víš, že už to není tak nevinné. Že se u něj něco málo změnilo, i když si to nechce přiznat. Musel k tomu nakonec dospět, bylo to od začátku jasné. Zaprvý seš zamilovanej, naprosto si užíváš ten nejlepší vztah, co jsi kdy v životě měl, a zadruhý víš, že překročit tu hranici úplně, by byla osudová chyba, už by se to nedalo vrátit zpátky. A už jsi v téhle záležitosti udělal chyb dost. Na tvé prosby samozřejmě nereaguje, a tak ti nezbývá, než vyřešit to po svém – prostě ho chvíli ignorovat. Vidíš, že ho to zmáhá, ale zároveň se ujišťuješ, že tak žít dokáže… Musí si zvyknout, že mu nemůžu do smrti dělat náhražku…“ Tom na chvíli zavřel oči a hluboce si povzdechl.
„Davide, ani nevíš, jak mě to mrzí, když ho takhle vidím, ale vím, že jednám správně. Už chápu, co bylo špatně… Moc jsem ho miloval, tolik jsem se snažil neublížit mu, až jsem mu ublížil tisíckrát víc. Nevím, jestli vůbec někdy ještě budeme moct být opravdovými bratry… ale pokud budeme dál muset hrát tuhle hru, tak si nedělám moc velké naděje…“ Tom sklopil zrak. Nakonec se mu podařilo překonat slzy, tekoucí zpod víček, působil tak však o to žalostnějším dojmem.
Davidem to viditelně otřáslo. Vztah mezi nimi byl mnohem víc vzrušující, než kdy doufal… bylo neuvěřitelné jen si to představit… Bylo mu jich teď neskutečně líto, měli se vždycky tak rádi… a to způsobilo jejich konec. Některé věci byly tak nespravedlivé.
David nemohl jinak, než vstát od stolu a pevně Toma sevřít v objetí. Sám nedokázal uvěřit, jak hrůzostrašné věci se mohou skrývat za něčím tak harmonickým…
„Tome, já vím, že je to pro tebe těžký, ale chovej se teď k němu, prosím, aspoň trochu tak jako dřív… Tímhle tempem se mi někde složí na pódiu a co s ním… Víš, kdybys to dělal postupně, třeba by si na to zvyknul a časem by si někoho našel,“ David pokrčil rameny, když se opět usadil na svoje místo.
„To bych rád… Beztak si myslím, že to pro něj bude problém, s tím jeho puntíčkářstvím… to by si musel najít někoho stejně… dokonalýho, jako je on sám,“ zavrtěl Tom hlavou.
„To je podle mě právě ono – jsi skoro jako on, něco ho k tobě táhne… Ale neboj, dřív nebo později už si někoho najde… vždyť už mu bude dvacet, na podzim… Neměj strach, Tome. Nikdy to není tak strašný, aby se to nedalo řešit,“ David se na Toma povzbudivě usmál.
„Díky, Davide… zkusím s tím něco udělat… přehlížet ho úplně byla možná chyba… něco vymyslíme…“ Tomovi po rtech přeběhl lehký úsměv a znovu si zavdal alkoholu. Věděl, že David ani zdaleka nemůže pochopit vážnost situace. Nevěděl všechno.
Té noci si poprvé uvědomil, jak moc je pro něj bratr důležitý… a to nevěstilo nic dobrého.
autor: Ketty
betaread: Janule
ty si teda dávaj zabrat…no jo…prostě Bill potřebuje něčí blízkost….x)
užasné… pokažde to čtu upe bez dechu… Prostě to jeho vyprávění mě dojalo.. nemám slov…
zbožňuju…dál.. A ta písnička je krásná..
No ale no….to bylo drsný! Chudák Bill, mě je ho tak strašně moc líto. Chápu Toma, ale stejně, kuš sakra s holkou do pytle a oni dva spolu, tak:D
Krasne! ♥ Oni jsou oba svym zpusobem chudacci 🙂 xD Jsem zvedava jak se ta povidka bude vyvijet ♥♥♥
ae stejně budou spolu tk ať se Tom nesnaží a zajde rovnou az nim xD ae je to hezky zamotaný 😀
no jaasný, a řešit to nad chlastem… to není to pravý ořechový 🙂
Sakra…já to tušila. To nevěstí nic dobrého tohle to. Možná jsem už říkala, jak je mi v téhle povídce neskutečně moc líto Billa. Sama nevím proč, ale prostě mi přijde, že je to chudinka naše.
Ten díl byl opravdu, tak jako všechny předešlé, galaktický. Tajil se mi dech nad Tomovou zpovědí.. Nemůžu se dočkat, až bude neděle :o).
Mně je jich taky líto, snad se to mezi nimi vyřeší xD
Něco mi ale říká že se Tom na tu holku jen tak nevykašle xD
Teda Tom mu tady vylívá své srdce a Davidovi to přijde úúúžasně vzrušující XD
Ooo..ale teď naprosto Toma chápu..je mi líto obou..Zase jsem se málem rozbrečela..jak to vyprávěl a ta písnička k tomu..ach.. 😀
týjo to byl zatím nejlepší a nejkrásnější díl x-)
ty kráso, ten konec, ta tomova myšlenka, to jsem nečekala! ale je to úžasnej díl, prostě, ty kráso, dokonalý!
Takovej vyčerpávající monolog x) zajímalo by mě, jestli to ve skutečnosti (tohole se prostě děje, to je jasný!) řek taky tak hezky…xo) Fakt úžasnej dílek! 😉
Ach, tak to je.. oh. Tuhle písničku miluju, je to "poznávací" song jarních prázdnin 2009. Tahle písnička mi v uších hrála pořád dokola, když jsem byla v Rakousku, v Alpách a sjížděla sjezdovky. Miluju tu písničku.. a stejně tak se mi pod kůži začíná dostávat i tahle povídka…
Aaa.. Co teď bude ten Tom dělat? Kurdee x( rychle dál 😀
uááá… tak to je něco. Tiše doufám, že spolu klci nakonec budou. Těším se na pokračování 🙂
ja nemam slov,tahle povidka je dokonala!
je to fakt GOOOOOOOOOOD 🙂
Tenhle díl jsem celej oplakala:( velice smutné 🙁 jak pro Billa tak pro Toma 🙁 :'(