Valentine’s Day – the rose that changed his life 21.

autor: Sapere aude
Pojďme

Bill seděl na posteli, mobil v ruce, zíral na display tak, jako to dělal už několikrát před tím, kdy nevěděl, jak komunikovat nebo říct něco Tomovi. Jak mu má říct, že se rozhodl na žádnou párty nechodit? Nebude mu volat, to věděl jistě. Textovka by na to měla stačit, ale co mu napíše?
Ještě než stačil cokoliv udělat, mobil mu zavibroval v ruce.
Tom svítilo na display.
„Sakra,“ zamumlal Bill a zdráhavě přijal hovor.
„Ahoj.“ Snažil se znít radostně, avšak ne příliš nadšeně. Ne, že by nerad mluvil s Tomem, naopak, miloval všechno, co se týkalo Toma. Jenže teď mu bude muset říct přes telefon, že s ním nepůjde na párty. A na to se rozhodně netěšil.
„Ahoj, Bille!“ Ozval se Tom s radostí v hlase.
Bill si povzdechl. Tom zněl tak šťastně, jak mu pro všechno na světě má říct, že s ním nepůjde?
„Jen jsem ti chtěl říct, že tě můžu vyzvednout, pokud chceš. Je to celkem blízko, takže můžeme jít pěšky a Georg nás může vzít zpátky autem, až budeme chtít odejít.“
Bill zavřel oči a zaklonil hlavu. ‚Prostě mu řekni, že nemůžeš jít, Bille, prostě mu to řekni,‘ pomyslel si. Přitiskl si pěst na oko a potom ji nechal klesnout zpět do klína, aby se poškrábal na koleně. „Um, dobře.“
Chtěl si vrazit facku, a opravdu pořádnou.
„Super! Budu tam o půl osmý, ok?“
„Dobře,“ zamumlal Bill.
„Ok, tak se uvidíme!“
„Jo, uvidíme se,“ řekl Bill bez energie a chystal se zavěsit.
Bille?“ uslyšel Tomův hlas a vrátil telefon zpět k uchu.
„Ano?“ povzdechl si.
„Jsem rád, že ses rozhodl se mnou jít, děkuju ti za to, že mi věříš a tak…“
Bill živě viděl, jak se teď musí Tom červenat a nedokázal zastavit úsměv. „Yeah, uvidíme se později,“ řekl tentokrát trošku nadšeněji.
„Tak ahoj!“
V telefonu luplo a Tom byl pryč.

***

„Mami, kde mám tužku na oči?“ zakřičel Bill, když se přehraboval svojí taškou na make-up.
„V koupelně u zrcadla, nechal jsi ji tam dneska ráno!“ slyšel její odpověď zespodu.
„Díky!“ spěchal do koupelny a našel ji okamžitě.
Vlasy a nehty už měl hotové, právě dodělával make-up, jen potřeboval ještě trošku dokrášlit svoje oči. Rozhodl se, že si dnes na sebe vezme svůj nejprovokativnější outfit, i když netušil proč. Dokonce ani nevěděl, proč se oblékl tak, jak se oblékl, vzhledem k jeho plachosti. Prostě měl rád tenhle typ oblečení, miloval svůj styl a nezáleželo na tom, co si kdo myslel.
Rozhodl se obléct si svoje stříbrné, upnuté kalhoty, zasunuté ve vysokých černých botách, na kterých byly zipy na předních stranách – nechal je rozepnuté. Měl těsný, černý rolák s dlouhými rukávy. Zvýrazňoval jeho štíhlý krk a odhaloval proužek kůže těsně nad kalhotami, kde se skvělo jeho nové tetování, které si nechal udělat před dvěma měsíci. Na to si oblékl ještě černou koženou vestu, jež končila těsně nad pasem. Ostatní by určitě řekli, že je na něj příliš krátká, jenže jemu se to tak líbilo. Nasadil si několik dlouhých stříbrných řetězů, značkové prsteny a stříbrný masivní náramek. Z vlasů vyrobil impozantní lví hřívu, chtěl vypadat trošku divočeji než obvykle. Na očích měl černé stíny, jako obvykle, i když trošku více, než nosil do školy, a na rty si nanesl tenkou vrstvu lesku.
Podíval se na sebe do velkého zrcadla a zhluboka se nadechl. Vydechoval pomalu, aby uklidnil svoje nervy.
Byl vyděšený k smrti. Jenže teď, když se rozhodl jít na tu párty, tak tam opravdu chce být. Lidi rozhodně nebudou schopní ignorovat někoho, kdo vejde do dveří a bude vypadat jako on, to bylo jednoduše nemožné. Nebudou schopní jednat, jako by tam nebyl.
Poprvé chtěl, aby si jej lidi opravdu všimli, aby jej viděli a zaznamenali jeho přítomnost. Chtěl, aby se na něj upíraly všechny oči v místnosti a bylo mu jedno, jestli to budou pohledy plné obdivu či žárlivosti.
Poprvé chtěl být středem pozornosti.
Jde na párty, proboha, jeho první párty. Poslední věc, kterou chtěl na párty dělat, bylo cítit se jako ve škole.
Navíc, stejně tam budou lidi z ostatních škol, lidi, které nikdy nepotkal, lidi, kteří jej nikdy předtím neviděli. Byl nervózní a současně maximálně vzrušený z toho, až uvidí, jak na něj budou reagovat. Jestli se k němu budou chovat jako ostatní lidi v jeho škole. Možná, že v jiných školách jsou lidi lepší? Možná, že někteří budou stejně milí jako Tom, a budou ho akceptovat takového, jaký je?
Bill viděl, jak se na něj jeho vlastní odraz vzrušeně usmívá. Možná jít na tu párty nebyl až tak špatný nápad.

***

„Oh! Ahoj, Tome, Bill bude za chviličku dole!“
„Ahoj, Simone, tak já tu počkám,“ usmál se Tom.
„Oh ne, pojď dál!“ ustoupila Simone ze dveří.
„Díky.“ Tom vstoupil do domu, stále se mu líbila atmosféra, jež z domu sálala.
„Bille! Někdo pro tebe přišel!“ zavolala Simone do schodů, na tváři vědoucný úsměv.
„Už jdu!“ zakřičel Bill nazpět, což přimělo Toma se zazubit. Dovedl si představit, jak se Bill stresuje tím, co si vzít na sebe a jak bude vypadat.
Tom se rozhodl vzít si nové tmavě modré jeansy, které mu podle jeho mamky moc sluší, a černé triko s tmavě modrým, blýskavým potiskem. Doplnil to černou čelenkou a čepicí, a zářivými bílými teniskami. Byl to jeden z jeho nejlepších outfitů.
Tom čekal, že se pravděpodobně Bill obleče do stejných věcí, které měl dnes ve škole. Podle toho, co věděl, Bill nikdy nebyl na párty a Tom si nemyslel, že se bude Bill namáhat se nějak speciálně oblékat.
„Vteřinku!“ slyšel Billa z vrchního patra.
Simone s úsměvem na rtech zavrtěla hlavou a Tom se zasmál. Bill měl pravděpodobně problémy se svými vlasy.
„Už jdu!“ černovlasý chlapec seběhl schody, poslední dva seskočil a postavil se před Toma. „Ahoj,“ usmál se bez dechu.
Tom zalapal po dechu, jeho oči byly velké jak tenisáky. Postupoval pohledem od Billových bot až nahoru, kde se zastavil na jeho očích. Rychle zavřel pusu a několikrát zamrkal, nevěděl, co říct.
Billův úsměv vyprchal a jeho tvář povadla. Nemyslí si Tom, že vypadá dobře? Bylo to příliš hodně? Překročil mez?
Tom zvedl obě obočí, sjel Billa ještě jednou od vrchu dolů a zase nazpět, a vydechl. „Um… wow,“ řekl, schopnost smysluplné řeči se někam vytratila.
Bill se nervózně poškrábal vzadu na krku a podíval se na sebe. „To je to tak špatné?“ zamumlal. „Mů- můžu se jít převléct.“
„Ne!“ vykřikl Tom. „Ne,“ zopakoval, tentokrát klidněji. „Vypadáš… úchvatně.“ Zavrtěl nevěřícně hlavou.
Simone, která byla svědkem celé situace, věděla, že je na čase, aby odešla a nechala je o samotě. Zmizela tiše v kuchyni se šťastným úsměvem na rtech.

***

„Takže, jak to, že jsem tě nikdy neviděl tak… společenského?“ Zeptal se Tom, začal mírně kývat rukama dopředu a dozadu.
Začalo se stmívat a oni šli ulicí, držíce se za ruce, když nikdo nebyl kolem. Užívali si klidnou atmosféru kolem nich.
„Nejsem společenský.“
Tvoje oblečení je.“
Bill se zazubil. „Cítil jsem se tak.“ Zvedl hlavu a podíval se na tmavnoucí oblohu, ještě nesvítily hvězdy.
Najednou se Tom cítil být hrdý. Nebyl si tak úplně jistý, proč, možná to bylo proto, že s ním jde Bill na párty, oblečený stejně poutavě jako vždy, a nic si z toho nedělá. Tom věděl, že Bill nechtěl jít, věděl, že mu chtěl říct ‚ne‘, jenže to neudělal. Oblékl se, a teď s ním jde na párty, bez zaváhání. A vypadá dechberoucně.
Ano, byl na Billa hrdý.
„Bože, ty vypadáš tak skvěle.“ Tom si jej k sobě najednou přitáhl a obtočil svoje paže kolem štíhlého těla. Tiskl jej k sobě, jemně jej kousl do ramene. „Chci tě sníst.“
Bill zapištěl. „Pryč ode mě, ty trubko!“ Bill jej od sebe odstrčil a hlasitě se smál.
Tom zalapal po dechu, předstíral, že je uražený. „Jak jsi mě to právě nazval?“ Přitáhl si Billa za ruku zpět.
„Nijak,“ zachichotal se Bill a nechal se Tomem obejmout.
Tom si povzdechnul a položil hlavu na chlapcovo rameno. Billovy ruce byly uvězněny mezi jejich těly, mačkajíc materiál Tomova trička.
„Jsem rád, že jdeš se mnou.“
Bill se usmál proti ohybu Tomova krku a ramene. Taky byl rád.
„Přijdeme pozdě,“ zamumlal Bill do Tomova krku.
„Je mi to jedno,“ zamumlal Tom podobně.
Trošku se odtáhl, udělal mezi nimi trochu místa, takže měli obličeje proti sobě, naklonil hlavu a nechal svoje rty na chvilku přitisknuté na Billovy naleskované, než se odtáhl. Vzal černovláska za ruku, propletl jejich prsty a pokračovali v chůzi.
„Jsme skoro tam.“

Nešli moc dlouho, avšak to je nezastavilo před tím, aby si povídali o všem, co je napadlo. Podle toho, co mu Bill řekl, nabyl Tom přesvědčení, že se jim se Simone daří lépe bez Billova otce. Taky si všimnul, že o něm Bill nerad mluví. Tom byl vděčný za bezstarostné dětství, které měl, avšak právě teď byl pro něj jeho otec taktéž citlivé téma.
Bill uslyšel hlasitou hudbu, linoucí se z domu, vzdáleného pár metrů. Viděl kolem hodně lidí, pili, strkali se, bavili se a někteří leželi na trávě.
Jeho stisk na Tomově ruce zesílil. Tom cítil, jak mu mačká prsty, slyšel praskat klouby.
„Bille,“ zasyčel bolestí.
Černovlasý chlapec jej okamžitě pustil. „Promiň,“ řekl tiše, nervózně si pohrával s řetězem kolem krku.
„Bille, uklidni se.“ Tom položil ruku na Billovo rameno. „Vypadáš nádherně a většina lidí nás stejně nezná, prostě si nevšímej lidí ze školy. Slibuji, že se budeš bavit.“
Bill kývnul a spolknul svůj strach. Tom měl pravdu, a stejně nebylo cesty zpět. Už dorazili a podle Toma vypadal dobře. Chtěl pozornost, takže teď půjde a získá ji. Na chvilku zavřel oči a zhluboka dýchal, sbíral sebevědomí.
„Pojďme.“

Komentáře prosím anglicky nebo německy :o)

autor: Sapere aude
translate: Dania
betaread: Janule

22 thoughts on “Valentine’s Day – the rose that changed his life 21.

  1. Tak to jsem zvědavá jak ho nakonec přijmou ♥ už se těším na pokráčko :), tahle FF je skvělá ♥♥♥

  2. I'm sure it will be a good Bill. Must! 😉 Perhaps there is nothing bad happens. We want the next episode! 😉

  3. It's so long, I've written a last comment :)) I'm sorry 🙂
    I really like it, it's so different than other stories, perfect ^_^
    Perfect Bill, perfect Tom and Simone and everyone 🙂 And Geoooorg 😀 Yeah, he's so cool :D:D
    Go on 🙂

  4. Oh My God, this will interesting! oh, i'm looking forward to next part soo much! This is perfect story, i love it! 🙂

  5. Party! 🙂 That´s gonna be interesting. Bill´s looking very hot 🙂 I hope another people will accept his style.  

  6. Tahle povídka je prostě NEJ!!!!!!
    Ale jak to dopadne na té párty radši ani nechci vědět,moc dobře asi ne…..

  7. Jsem strašně napjatá… jsem čekala, že už v tomhle díle dorazí na tu párty, jenže prostě co se Billa týče, nikdy to nepůjde hladce… xD great part! omg… Bill´s looking hot… I love this story!

  8. Well I have to write a few words.
    First: sorry for my English, I don't used to write a long texts.
    Second: I'm totally spaced out! Your ff got me at all!
    Third = explain: I didn't read twc stories for one year. I though I grew up and don't need this "taking out" things to live but I was wrong! If I didn't listen my friend last Friday and didn't have the strange mood, maybe I'm not here but maybe it's a destiny 😀 Because I totally love this story! I read millions of twc stories and this one is one of the best! Before I didn't read this "no-twins" stories but you changed my mind. Exactly, I don't read any other twc story and I won't begin, but I'll still read your Valentine's Day and 'll stay spaced out of everything!
    Fourth: How, the hell, can you write like this? This totally lovely, shy (and more and more…) Bill and … I sooo love Tom! He's so cute when he wanna Bill but don't wanna hurt him and hurry. And Georg! I wanna be the girlfriend of THIS Georg! He's so fine, so … normal? 😀 I like the way he likes Tom's homosexuality and Bill. The way he advises, and make fun and smile of everybody. The same I love Bill's character and the way he's… little 😀 😉 Like small Billi who wanna his icecream 😀 Ok, not in the last chapters 😉
    And the way Tom is… He's so… Right! The perfect guy for Bill. He wanna everything good for him and don't look to himself. It's so dreamy! I wanna know these guys!
    And his parents too! The mothers are so nice with their love and I hope, Gordon will go trough too 😉
    The last: I love you! Really! Thank you. You showed me that I haven't grow up yet and it's possitive fact at all!
    Thank you!
    And must say I'm looking forward to the party (even ehwn I feel something bad…)
    And some words for our great interprertess:

    Holka, jsi skvělá 😉 Bez keců 😀 Já bych něco takovýho nikdy nezvládla. Nedokážu u ničeho vydržet a tohle by pro mě bylo zabitý. Díky za to, že si můžu přečíst tuhle skvělou povídku, protože německy neumím ani slovo a nikdy bych se k ní nedostala nebýt tebe :-* Díky, díky, díky 🙂

  9. Das ist sehr schön. Ich liebe diese Geschichte. Die ist sehr tief empfunden und wirklich. Ich freue mich für die weitere Teilen. 🙂

  10. Janul, prosím tě, co se děje, že tu Valentýnek tak dlouho nepřibyl? Nechci, aby to s ním dopadlo jak s Hoshičinou povídkou… 🙁

  11. [18]: Děje se to, že má Dania momentálně moc práce a učení dohromady a nestíhá překládat. Hned jak bude moct, tak se na to vrhne, neboj se, že by to zůstalo nedokončený, to se v tomhle případě nestane zcela určitě. 🙂 Klid a trpělivost. Pa J. :o)

  12. Prosííím další dílky!!!Ta povídka je skvělá!!

    !!!!!This story is FANTASTIC!!!!!!!!
    Thank you!!! =D =*

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics