autor: Bajik
Ahoj twincesťáci. Tentokrát mi připadalo jako věčnost než jsem tenhle dílek dokončila, ale měla jsem písemkový období, každej den jedna nebo dvě písemky; jako bonus sme ve čtvrtek psali dvě z ájiny, tkž jako fakt super. V pátek sem pos*ala ekonomiku a zempl, tak sem fakt zvědavá, co dostanu… Kdybych měla zákaz na komp, určitě vás o tom informuju:)
Jinak Anglie… Anglie byla úplně boží! Teda až na to počasí a trajekt, to byl vážně humus:-x! Sice jsme se málem ztratili, když sme šli od muzea Madam Tussaund’s, bo jak se to píše, k Hyde parku, ale to se nepočítá…:) A nejvíc krásný na tom bylo, když jsme jeli domů, ty nápisy Prag/ Praha na cedulách na německých dálnicích 😉
Celou cestu sem poslouchala Humanoid-a v němčině a i v ájině a byla sem naprosto šťastná! Akorát sem si pak trhala vlasy, že sem si do mp4 nedala taky An deiner Seite, ptž mi to celou cestu zpátky znělo v hlavě.
A totálně se rozlývám nad fotkama, když byly dvojčata malý. Je to tak… slaďoučký!
Myslím, že už vás nebudu dál napínat a otravovat vás svýma výlevama. Hurá do čtení.
Bajik
Tma.
Ticho.
Ztrácel se. Nevěděl, kde je a proč tam je. Prostě tam byl.
Neviděl ani na krok. Nohy sunul opatrně po podlaze. Slyšel jen zběsilý tlukot svého srdce. Šmátral rukama před sebou, okolo sebe, ale nikdy nenarazil na stěnu. Jako by nikde nic nebylo. Všude jen ta černočerná tma a… úplné nic. Nicota všude okolo něj.
Byla mu zima. Konečky prstů měl ledové jako smrt. Vlastně mu tohle celé připadalo jako smrt. Ale bez bílého světla na konci.
A hlavně, byl tu bez něj. Bez toho, komu upsal svoji duši. Bez toho, komu daroval celé své srdce na podnosu ze zlata a diamantů. Bez Toma.
Volal jej. Neustále. V krku měl sucho, každý nádech drásal jeho plíce. Ale nevzdával to. Pokud měl umřít, tak rozhodně ne bez boje.
„Tome?“ zavolal do tmy roztřeseným hlasem a odpovědí mu byla jen jeho vlastní ozvěna. Neslyšel nic, žádnou odpověď na jeho zoufalé volání.
„Tome?“ zavolal ještě jednou a naléhavěji. „Tome! Kde jsi?“
Pořád nic. Černovlásek rychle zamrkal, aby zahnal slzy, které se draly na povrch. Byl nešťastný a začínal mít opravdu strach.
„Bille?“ ozvalo se za ním po více než dalších deseti krocích vpřed. Prudce se otočil a doufal, že něco uvidí. Nic. Stále tma.
Oslepl snad?
„Tome? Tome!“ Volal do tmy a šel směrem, kterým se jeho hlas o něco odrážel.
„Bille, tady jsem.“
Šmátral rukama před sebou, dokud do něčeho nenarazil. Byla to zeď. Povzdechl si. Neslyšel jej. Už se mu neozval.
Pěstmi zamlátil na zeď. Ale jak zjistil, nebyla to zeď z cihel ani ze dřeva. Bylo to sklo.
„Tome?“ zavolal ještě jednou a hlasitěji.
„Neboj, jsem tu pořád s tebou.“
Bylo to, jako by mu to šeptal do ucha. Ale nikdo okolo něj nebyl, jenom to sklo před ním.
„Ale kde?!“ zavolal zoufale a rozmáchl se okolo sebe. Nic, jen zima a skleněná stěna před ním.
„Přece tady, trumbero.“
Zvuk šel stále zpoza skla. Ohmatal sklo před ním a doufal, že snad najde kliku, kterou otevře dveře a dostane se za ním. Nikde nic nebylo.
„Billí, proč ti to tak dlouho trvá? Čekám tu na tebe už hodně dlouho.“
Byl nervózní a zoufalý. Nevěděl, jak se k němu má dostat. Nic nechápal, nevěděl, o co tady kráčí. Nevěděl, o co MU jde.
Udělal pár kroků dozadu a rozeběhl se proti sklu. Narazil do něj a sklo se roztříštilo na miliony malých kousíčků. Padal mezi ně na tvrdou zem a střepy padaly na něj. Cítil, jak se mu sklo zařezává do kůže víc a víc, hlouběji a hlouběji na spousta místech na těle.
Skučel bolestí, když se zvedal. Ve vzduchu byla cítit kovová vůně krve. Dělalo se mu z ní špatně. Udělal pár kroků s rukama nataženýma před sebe, se slzami v očích, dokud do něčeho měkkého nenarazil.
„Tome?“ špitnul a otřel si krvavými dlaněmi své slzami mokré tváře.
„Billí, myslel jsem, že už za mnou ani nepřijdeš. Že jsi na mě naštvaný nebo tak něco a kašleš na mě…“
„Neviděl jsem tě. Netušil jsem, kde jsi, nebo že tady vůbec jsi,“ zašeptal a zabořil hlavu do jeho trička.
„Proč sis teda nerozsvítil?“
Cítil, jak se jedna ruka zvedla z jeho pasu a pak slyšel hlasité CVAK. Prostor najednou zaplnilo prudké bílé světlo. Bodalo jej do očí, přesto je nechal otevřené a podíval se mu do tváře. Byl to ten, koho volal. Ale jen tak vypadal. Jeho pohled; to, co bylo vždycky v jeho očích, ta láska k němu, bylo pryč. Nebylo tam nic. Jen lhostejnost.
Odstrčil jej od sebe a udělal pár kroků vzad. ON byl celý v černém, od hlavy až k patě.
Podíval se na své zkrvavené dlaně a neměl odvahu podívat se na paže nebo na nohy. Střepy byly všude a cítil, jak se derou ještě hlouběji než před tím, aby mu ublížily zevnitř.
„Co se děje?“ zeptal se ho a pomalu couval, tázaný šel naopak k němu s pohrdavým pohledem a úsměvem na tváři. Ze světla za ním vyšlo pár dalších postav. Poznal v nich Nellu, Karin, Anettu, April a další. Co ho však překvapilo, bylo to, že mezi ně přišla i máma, Bea se Sebem a Mel. Všichni v černém.
On byl však celý v bílém.
„Promiň, Billí. Víš, asi jsem ti lhal, když jsem říkal, že bych tě nikdy nikomu nedal. Je tady totiž někdo, kdo za tebe dal slušnej balík. A vlastně, nikdy jsi nebyl můj. Já si tě přece zaplatil jen na jednu jedinou noc.“
Nerozuměl mu. Jako by mluvil cizí řečí. „Cože?!“ zeptal se jej nechápavě.
V tu chvíli ho čaply dvě mohutné ruce a táhly ho někam pryč. Křičel, vzpíral se, avšak to nebylo nic platné. Tom se na něj jen sladce usmíval a krátce mu zamával. Poté se otočil a odešel za mámou.
Začal se vzpouzet ještě víc, když zahlédl tvář toho, kdo jej vlekl pryč. Cokoliv jen ne jej. Toho, který jej dennodenně mlátil, který z něj udělal děvku na jednu noc. Dvojče na jednu noc.
***
„Bille, vstávej, za chvíli budeme vystupovat,“ budil něžně Tom své mladší dvojče, které prospalo celou cestu do Berlína. Sledoval, jak Bill lekavě otevřel oči a vyděšeně se na něj podíval.
„Jseš v pohodě?“ zeptal se jej Tom a položil ruku na jeho rameno.
„Já… jo, jen jsem měl špatnej sen,“ řekl a promnul si obličej. Na chvíli se zamyslel a olíznul si nevědomky rty. „Tome, kdyby ti někdo nabízel hodně velkej balík peněz, vyměnil bys mě za ně?“
Tom se na chvíli zamyslel, kam asi tak na takovýhle voloviny jeho mladší dvoče chodí.
„No, záleží na tom, kolik by za tebe byli ochotni dát,“ plácl jen tak, co ho napadlo jako první, a když viděl, jak se Bill zakabonil, jak se jeho výraz změnil na zoufalý a nešťastný, změnil notu. „Dělám si srandu. Tolik peněz, kolik bych za tebe chtěl, nikdo nemá… Takže jsem tě v tom snu prodal nebo vyměnil nebo něco podobnýho?“
Bill zakýval hlavou na souhlas, skousl si spodní ret a zadíval se z okýnka.
„Zbytečně se něčeho takovýho bojíš, akorát se stresuješ. Nemysli na to, jo? Nebo to aspoň zkus. Nikdy tě za nic nevyměním a nikdy tě nikomu nedám, to ti slibuju,“ řekl dredáč a položil mu ruku na rameno. Jednoduché gesto, které teď používal mnohem častěji než kdy jindy. Rád se jej dotýkal při každé příležitosti. Kdekoliv, kdykoliv. Jemně, nenápadně. Ale našly se i chvilky, kdy se jemné a nevinné doteky staly chtivými, hrubými, nedočkavými. Stejně jako včera večer ve sprše. Z Tomova něžného polibku se vyklubalo něco víc. Něco víc, ale ne moc. Žádný sex.
Černovlásek se na něj kouknul a Tom viděl, jak se v čokoládových studánkách mladšího brášky zatřpytily kapky rosy. Slzy v očích. Naklonil se k bratrovi a objal ho.
„Promiň, je toho na mě prostě moc,“ zašeptal Bill a vzlyknul.
„Já vím,“ řekl a pohladil jej chlácholivě po zádech. „Od týhle chvíle už bude všechno jenom dobrý, na to přísahám. Teď už ale přestaň fňukat, jasný?“
„Vůbec jste mi nezavolali!“ křičela Simone, která přijela půjčeným Sebastianovým autem ke škole, aby mohla vyzvednout své dva syny, a mlátila je oba hlava nehlava. Nemyslela to zle. Bylo to jen tak; výchovně, preventivně.
„Ale napsali jsme ti,“ řekl Bill a snažil se si zakrýt hlavu rukama, matčina ruka však byla mnohem rychlejší.
“ ,Ahoj mami, už jsme dorazili. Je to tu fajn. Měj se pěkně, tvá dvojčata.‘ Myslíš snad tohle?! To je opravdu hodně,“ pronesla jízlivě a založila ruce na prsou. Nakonec ale stáhla Billa, který stál nejblíž, k sobě a přitiskla si ho na sebe jako plyšového medvídka. Byla ráda, že se jí vrátili oba dva v pořádku. Ještě mu vtiskla na tvář pusu a pustila ho. „Vůbec jsem pro vás nechtěla jezdit, protože jsem na vás hodně naštvaná, ale Bea mě přemluvila. Už nikdy se nenechám překecat,“ její hlas se ztišil a otevřela kufr velkého mercedesu.
Tom se vší grácií a pobaveným pohledem hodil svou tašku do auta a o nic víc se nezajímal. Vlastně na mámu tak trošku svým způsobem žárlil; vždyť ona mohla Billa obejmout tak horoucně kdykoliv. Zatímco on… Vlastně jen když byli o samotě.
Bill zatím stál mlčky za Tomem a čekal, jestli mu s těžkým kufrem pomůže. Ale to by tam mohl vystát ďůlek a ještě víc.
„K čertu s tebou, Kaulitzi!“ cekl skrz zuby pro sebe a za využití všech svých sil kufr do auta dostal. Znechuceně si odfrkl a opřel se o auto.
„Gentleman,“ zašeptal si pro sebe a zabouchnul kufr. To už ale dredatá hlava, a vlastně celá velevážená osobnost jeho staršího bratra, seděla na zadním sedadle a ušklíbala se. Chvilku tam postával a koukal do blba. Vlastně na blba… Nevěděl, jestli si má sednout dozadu za Tomem, anebo bezpečněji dopředu za mámou. Jeho hodné já a to druhé, to zlé, chtivé a strašně nadržené, prostě to, které se objevilo teprve nedávno, se uvnitř jeho hlavy hádali. To špatné chtělo jít dozadu a dělat nemravné věci, i přes tu skutečnost, že za volantem seděla jejich matka, a to dobré chtělo jít dopředu a konverzovat o tom, co zažili ve Vídni.
Byl to zlomek vteřiny, když spojil obě já dohromady a sednul si za Tomem s tím, že si ho nebude všímat a bude se s mámou bavit o zážitcích z Vídně.
Ovšemže ani nic takhle nevinného nevyšlo, když mu začal Tom přes Bluetooth v poznámkách posílat, připomínat mu, co spolu zažili ve Vídni. Samozřejmě, že se vrátil k večerní společné sprše. Bill se uculoval a postupně červenal, čím blíž ke konci se Tom svým psaním blížil. Nepochybně to taky trošku přibarvil, ale na to ani jeden nehleděl.
Několikrát se málem prokecl, co tam s Tomem dělali, a jeho bratrovi to činilo obrovskou radost. Snad schválně se snažil Billa rozhodit tak, že by to řekl.
A docela si oddychnul, když konečně spatřil dům, ve kterém žili.
Máma zaparkovala u vjezdu do garáže a dala Tomovi klíče s tím, aby nezapomněl auto zamknout. S povrchním úsměvem vystoupil z auta a otevřel kufr. Vmžiku za ním stálo jeho dvojče a pozorovalo jej.
„Pomůžeš mi s kufrem?“ zeptal se roztomile Bill a udělal psí kukuč.
„Jo, a co za to? Ještě pořád mi něco dlužíš, pokud se dobře pamatuju,“ namítnul, ale kufr přece jen vytáhnul.
Bill nasadil vražedný výraz a zasyčel: „Ne! Nevykouřím ti ho ani za nic!“ Vytrhnul mu kufr z ruky, vytáhl rukojeť a táhnul kufr za sebou ke dveřím.
„Však ty ještě přijdeš,“ zašeptal si Tom pro sebe, zabouchnul kufr a zamknul auto. Hodil si tašku přes rameno a vydal se za svým bratrem do domu.
Když Bill vešel do předsíně, zarazil se. Spíš jej zarazil hluk vycházející z obývacího pokoje. Slyšel nejen hlasy Sebastiana, matky a Beáty, ale i jiné. Ty slyšel poprvé, neznal je. Smáli se a bavili se, a přísahal by, že slyšel i dětský smích.
Děti. Ach ano, Bill miloval malé děti, o tom žádná. Dokonce ve svých třinácti hlídal tenkrát sotva dvouletého klučinu od sousedů, jen aby měli nějaké peníze. Ale… tentokrát chtěl, potřeboval mít klid. Jen on a teplá sprchá, a potom voňavá postýlka a nejlépe i stoletý spánek. A hlavně, ač to je hnusné nebo ne, bez svého staršího dvojčete.
Když začal uvažovat o tom, že mu to zase všechno zakáže, zablokuje na dobu neurčitou, protože Tom zase začal vystrkovat růžky, otevřely se dveře a v nich stál ten, na kterého myslel.
Tom si rychle sundal boty a hodil kabelu na zem. Potom, aniž by si uvědomoval hrozící nebezpečí, že může kdokoliv přijít, chytnul Billa za boky a přitáhl si ho k sobě.
„Tys asi spadnul z jahody na znak, ne?!“ zasyčel Bill a snažil se vyprostit z jeho sevření. Marně. Tomovy ruce byly jako kamenná zeď.
Tom si jej otočil čelem k sobě a Bill jej začal mlátit pěstmi do hrudi; asi si myslel, že to Tomovi působí bolest.
„Jo, spadnul, a ne jenom jednou. Nelíbí se ti snad, že nás tu klidně může někdo nachytat? Víš, takový vzrůšo, napětí, dobrodrůžo,“ šeptal a nahnul se k Billově puse. Lehce se otřel svými rty o jeho. Cítil, jak Billův odpor klesá; svýma rukama jej objal kolem krku, nijak se nezdráhal. Měl přivřené oči a čekal, až jej Tom políbí, a on moc dobře věděl, že to udělá.
Tom jej však napínal jako dědovy kšandy. Položil mu ruce na krk a palci jej hladil po jeho jemňoučkých tvářičkách. „Myslel jsem, žes říkal, že jsem spadl z jahody na znak… Nijak se ale nezdráháš,“ zašeptal a otřel špičku svého nosu o jeho. Eskymácký polibek, říká se.
„Rozhodnutí se mění každým okamžikem,“ špitl Bill a uculil se.
„Zrovna tenhle přístup se mi líbí. Nejseš ty moje dvojče?“ usmál se Tom a naklonil se k Billovým rtům.
„Nemůžu být tvoje dvojče, protože kdyby ano, bylo by tohle trestné. A přece někdo jako já, taky tak slušný a nevinný kluk, nemůže dělat něco ilegálního, jako je incest,“ řekl Bill a olíznul si rty. Nechtěl, aby byly suché a popraskané, když se je chystal nabídnout Tomovi.
„Ne, ne. Slyšel jsi Mel, co říkala? Tohle je prej twincest a určitě není nikde napsanej, takže by neměl být trestnej. Nemůžou nás zavřít za něco, na co není zákon, ne?“ ušklíbl se Tom a konečně spojil svá ústa s bratrovými. Líbal jej něžně; prsty jedné ruky měl zapletené v jeho dlouhých havraních vlasech, druhou ruku měl položenou na jeho boku.
„Jseš blázen,“ usmál se Bill mezi polibky a podíval se mu do očí.
„Jo, zamilovanej blázen,“ přiznal Tom a znovu jej políbil.
„To je taky ta nejhorší kombinace,“ odstrčil jej Bill s úsměvem a pustil jej.
„Ne, když jsem zamilovanej do tebe,“ špitnul dredáč a štípnul Billa pod žebra. Bill vyjekl nahlas a v obýváku se rozhostilo ticho.
„Tomí!“ zakřičel dětský hlásek a ozval se dusot. Mířil si to přímo do předsíně, ve které stále stála dvojčata.
Bill se rychle podíval po Tomovi, který se rozzářil jako stromeček, a dřepnul si.
Za chvíli se na prahu objevila blonďatá hlavička malé slečny ve žlutém tričku s úsměvem od ucha k uchu. Podle Billova mínění jí mohly být sotva čtyři roky.
„Tomí! Tomí!“ křičela radostí a skočila Tomovi přímo do náruče.
„Čau, kočko!“ Tom ji zvednul do vzduchu až nad svou hlavu a odpovědí mu bylo zavýskání a smích. „No tys ale vůbec nevyrostla!“ škádlil ji; už jen na pohled byla vyšší než před dvěma měsíci, co ji viděl naposled.
„Ne-e, náhodou o pět centimetrů, říkal pan doktor,“ bránila se holčička a Tom si ji přitisknul k sobě.
„Tak to ti určitě kecal,“ Tom držel holčičku jen jednou rukou a druhou ji jemně zatahal za vlásky. Holčička se zamračila a našpulila rty. Přesně tak, jak to dělal Bill.
„Ne-e! Pan doktor nikdy nelže!“ stála si za svým a pořád se mračila.
„Já vím,“ řekl Tom a mrkl na ni jedním okem. „Jenom tě škádlím,“ dal jí pusinku na nos.
„A řeknu tetě, aby ti nedala zmrzlinu. Má šmoulovou!“ řekla blondýnka a Tom ji postavil na zem.
„To je dobře, aspoň jí zbyde víc na zítra, protože žalobníčkům teta zmrzlinu nedává,“ vypláznul na ni jazyk a kleknul si na kolena. Holčička mu to oplatila a chvíli na něj nazlobeně koukala. Poté k němu přiběhla a dala mu pusu na rty.
„Věděl jsem, že to uděláš,“ řekl a líbnul ji na nosík.
Teprve teď si dívčina uvědomila, že nejsou v předsíni sami. Otočila se na Billa a chvilku si ho zamyšleně měřila pohledem. Potom se otočila na Toma a se zvídavým pohledem se ho zeptala: „To je tvoje holka?“
Tom věnoval úsměv Billovi a potom té malé. Docela si oddychnul, když viděl, že se Bill jen usmívá a žasne; že se nezlobí.
„Ne, ne, Izzy. To je Bill. Je to moje dvojče,“ řekl jemně a otočil blondýnku čelem k Billovi držíc ji za pas, při tom se díval Billovi přímo do očí.
„Co to je ‚dvojče‘?“ zeptala se a i ona se dívala do Billovy bezchybné tváře.
„To znamená, že je úplně stejný jako já. Je to můj bráška. Narodili jsme se naší mámě ve stejnej den, v jejím bříšku jsme byli společně. Je to jako bys měla sestřičku, která vypadá jako ty a chová se… podobně jako ty,“ vysvětlil jí Tom.
„Takže to není holčička?“
„Ne, není to holčička… Bille, tohle je Isabella, moje, vlastně naše sestřenice. Izzy, tohle je můj bráška Bill,“ představil je Tom a pustil blondýnku.
Izzy přešla s důležitým pohledem k Billovi a podívala se na něj zblízka. „Takže ty máš taky pinďourka?“
Bill vrhl zoufalý úsměv na Toma, který měl co dělat, aby nevybuchnul smíchy. „Jo, to si piš že mám,“ řekl a shýbl se k holčičce. „Ale pochyboval bych o něm,“ ukázal prstem na Toma a jeho úsměv rázem zmizel.
„Ty nemáš pinďourka, Tomí?“ zeptala se Izzy a obočí jí zmizelo v ofince.
„Samozřejmě že mám, Bill si z tebe dělá jenom srandu. Vždyť jsem kluk jako-„
„Lípa,“ doplnil za Toma Bill a sladce se na něj usmál. Tomův úsměv zmizel.
„Přísahám, že až budeme sami, umřeš násilnou a bolestnou smrtí,“ řekl Tom s vážným pohledem a vzal ze země svou tašku. A, ač to nikdo nečekal, odešel.
„Co mu je?“ zeptala se Izzy a podívala se tázavě nahoru na Billa.
„Je jen trošku naštvaný, ale nevšímej si toho. Bude to zase v pohodě,“ odpověděl jí Bill a prohrábl jí prsty vlásky.
„Jen jsi ho škádlil?“
„Jo, přesně tak. Jenom jsem ho škádlil,“ přitakal černovlásek a Izzy ho vzala za ruku.
„Pojď, moje maminka tě chtěla vidět. Těšila se, až tě uvidí. Říkala to tetě a druhé tetě. Tu druhou tetu neznám, ale je strašně moc milá. Víš, ta co vás dovezla. Vyprávěla nám o tobě a dala mi velký pytlík lízátek,“ povídala dívenka a táhla ho za ruku do obýváku. „Maminka má strášně velké bříško, protože budu mít bratříčka. Maminka občas říká, že kope, ale já nikdy nic necítím. Bojím se, že mě nemá rád.“
Bill se zastavil a dřepnul si před ni. „To víš, že tě má rád. Každý má rád svýho bratříčka nebo sestřičku, i když to neříká nebo to nedává na sobě znát. S tím si určitě nemusíš dělat starosti. Vždyť budeš jeho velká ségra.“
„A ty máš rád svýho bratříčka?“
„Jo a ani si nedovedeš si představit jak moc,“ usmál se Bill a vstal. „Pojď, představíš mi tvou mamku.“
autor: Bajik
betaread: Janule
to je roztomilýýýý…xDDD
"Ty nemáš pinďourka, Tomí?"…chudera malá, bola zmätená 😀 pekný diel, Tom sa nejako rozbieha 😀
juuuuj konecne 🙂 jak som sa potesila, ked som uvidela, ze je novy diel! 🙂 sice je to skoda, lebo som si myslela, ze uz sa spolu vyspia, ale takto to je o to zaujimavejsie 😀 a ta malická…boze,,,ta nemala chybu 😀 uplne cucu ^^
"Ne! Nevykouřím ti ho ani za nic!"
"To je tvoje holka?"
"Ty nemáš pinďourka, Tomí?"
S toho nemůžu xD A
"Přísahám, že až budeme sami, umřeš násilnou a bolestnou smrtí,"
Na tu "smrt" se už moc těším…
Prý "dobrodrůžo" :))) Pěkné slovíčko. Roztomilej díl, ta holčička byla úžasným oživením, miluju děti v povídkách. No a co bude následovat teď? Tomi se Billovi pomstí za toho pinďourka? 🙂 Tak na takovou sladkou pomstu se těším!
P.S., ve škole držím palce, snad se ti ty testy zdařily aspoň na dvoječku, popřípadě troječku :)))
To je dokonalý! 🙂 Hlavně ten Tom s tou malou Izzy…:-)
Hele, holky –
"Welcome to HUMANOID CITY" termíny
Před 40 minutami | Iwush | Termíny koncertů a jiných akcí
22.02.2010 LU Luxembourg ROCKHAL
23.02.2010 NL Rotterdam AHOY
25.02.2010 BE Brussels FOREST NATIONAL
26.02.2010 DE Oberhausen ARENA
28.02.2010 DE Hamburg COLORLINE ARENA
01.03.2010 DK Copenhagen FORUM
03.03.2010 NO Oslo VALHALL
04.03.2010 SE Stockholm THE GLOBE
05.03.2010 SE Gothenburg SCANDINAVIUM
07.03.2010 FI Helsinki HARTWALL ARENA
08.03.2010 RU St. Petersburg ICEHALL
10.03.2010 RU Moscow OLYMPIC STADIUM
14.03.2010 PL Lodz SPORTS HALL
15.03.2010 CZ Prague TESLA ARENA
17.03.2010 FR Lille ZENITH
18.03.2010 FR Lyon TONY GARNIER
20.03.2010 FR Nantes ZENITH
22.03.2010 FR Nice NIKAIA
23.03.2010 FR Marseille ZENITH LE DOME
25.03.2010 IT Torino PALA TORINO
26.03.2010 IT Padova PALASPORT
28.03.2010 HR Zagreb ARENA ZAGREB
30.03.2010 AT Vienna STADTHALLE
31.03.2010 CH Zurich HALLENSTADION
02.04.2010 FR Toulouse ZENITH
03.04.2010 CH Geneva ARENA GENEVA
05.04.2010 ES Barcelona PALAU ST JORDI
06.04.2010 ES Madrid PALACIO DE DEPORTES
07.04.2010 PT Lisbon ATLANTICO
11.04.2010 IT Rome PALALOTTOMATICA
12.04.2010 IT Milan MEDIOLANUM FORUM
14.04.2010 FR Paris BERCY
Nemůžu tomu uvěřit!!!
Povídka super….
Ale to turné…já bych se už v polovině složila. Tak doufám že ví co dělají
děkuju mockráát:) taky mám ráda malou Izzy:) jo a k tomu koncu u nás… zrovna na tohle datum se narodil můj bráška:) chcu vidět jeho xicht, až mu to řeknu:)xD
[9]: xD a je starší nebo mladší? 😀 protože jestli bude starší tak…. taky si to dovedu představit xD
[10]: samozřejmě že mladší… kdybych měla staršího, pochybuju, že bych tady s mou láskou k dvojčatům byla:) zabil by mě:)
Heeeeeeeeeeeeeeeej krááááásnej díolek…twl ja se snad složim..nwm kam mam jet ..Praha bo Widen?…o_O