Makes Three 34. (1/2)

autor: Majestrix

Je násilí opravdu odpovědí?… Možná.

„A jsme zpátky.“ Usmál se Johannes Kerner na publikum a byl mu věnován potlesk. „Pokud jste si nás zapnuli až teď, zmeškali jste vynikající show! Chtěl bych poděkovat dnešnímu speciálnímu hostovi, Billovi Kaulitzovi, že si na nás našel čas a navštívil nás, aby mohl odpovědět na naše otázky; byl jsi naprosto vynikající, Bille,“ řekl Johannes Kerner a jeho úsměv se ještě rozšířil.

„Děkuji, jsem moc rád, že tu můžu být.“ Zazubil se Bill na diváky a zamával. Už zapomněl, jaké to je, být před publikem, a měl dojem, že je nabitý elektřinou. Zpěvák nechal úsměv na tváři, dokud se lidé neuklidnili, a když skončila hudba, zvedl se z gauče, slyšel, jak se nějací lidé smějí tomu, jak je to pro něj už těžké, a začervenal se.

Bill je za to nemohl obviňovat, protože on sám se taky vždycky malinko smál těhotným ženám, které se kolébaly nebo měly jiné problémy s rovnováhou. Oh bože… to znamená, že on se také kolébal…

Karma je chytit herpes od hamburský děvky.*

Neměl pocit, že je připravený vidět se, jak se kolébá ulicí; jeho mysl se od tohoto obrázku izolovala na hodně velkou vzdálenost. Co si představit dokázal, byl záchod, ale bylo tu dvacet nebo třicet fanynek, které na něj čekaly pod podiem, a Jost po něm chtěl, aby se jim podepsal.

Saki mu pomohl dolů ze schůdků a podal mu fix, zatímco Bill myslel jen na to, až bude moct být na záchodě. Trvalo mu to deset minut, než se prodral obrázky, potřesení rukou a otázkami, nemluvě o autogramech. Když byl hotov, jediné, co ho zajímalo, byl porcelán.

„Byl jsi úžasný, prostě úžasný,“ vychrlil David na Billa s pýchou, když Saki zastavil autogramiádu. „Všichni ti zobali z ruky.“

„Uhni,“ řekl s důrazem, „potřebuju čůrat!“ proběhl Bill kolem manažera, a co nejrychleji vyrazil na nejbližší záchod. David čekal venku, dokud se šťastnější a mnohem klidnější Bill nevrátil. „Oh, můj bože, měl jsem dojem, že se pochčiju. To bylo těsný.“ Vypadal vážně vyděšeně, když pomyslel na titulky v novinách.

BILL KAULITZ SE POMOČIL NA GAUČ JOHANNESE B. KERNERA

Bože. Umřel by hanbou. „Co jsi to říkal, Davide?“

„Byl jsi tam naprosté zlato. Překonal jsi Kernerovy rekordy ve sledovanosti o miliony lidí; a ten rekord před tebou byl, když jste tu byli poprvé. Firma tě miluje a já taky,“ Jost byl nadšený, objal Billa kolem ramen, zatímco šli do zelené místnosti.

Vevnitř po celý rozhovor čekal Tom, bylo to pro Billa sólo, a on si přál víc než co jiného, aby si to jeho bratr užil; on tu byl jen jako morální podpora. Teda tohle, a ještě proto, aby se mohl o Billa strachovat, když u něj nebyl. Zvedl pohled, jelikož se otevřely dveře, a nakrčil obočí. „Uh… proč objímáš mého bratra?“ podíval se Tom na Billův obličej a odfrknul si.

„Jen se mu snažím ukázat náklonnost. Četl jsem, že to těhotné ženy potřebují.“ Obhájil se David, zatímco se Bill vykroutil z jeho sevření.

„Zaprvé, nejsem těhotná žena, jasný? A zadruhé, nepotřebuju tvoji náklonnost.“ Zachvěl se Bill a Tom se zasmál, když David hrál uraženého.

„To je fuk, jak jsem řekl, nahrávací společnost viděla ten rozhovor a byli nadšení, že jsi dodržel, cos měl.“

Bill se zamračil a posadil se na sedačku před zrcadlo. Tohle byl jedna z věcí, kterou na některých rozhovorech nenáviděl, i na tomhle, jelikož společnost věděla, že tisk je někdy zlý; předepsala odpovědi vytvořené PR oddělením. Bill musel odpovídat podle toho, co mu kdo řekl. Ale vycenil zuby a usmíval se a okouzloval všechny kolem sebe, takže to bylo zase skoro jako normální.

Podíval se na sebe do zrcadla a usmál se. Nenosil své vlasy jako ‚lví hřívu‘ tak dlouho, že skoro zapomněl, jaké to je, když měl vlasy takhle nahoru. Tenhle styl mu dával sílu, odemykal dynamickou část jeho osobnosti, která jen nezářila, ale přímo jiskřila. Bill se skrz zrcadlo podíval na Toma a mrknul na něj; k jeho potěšení se Tom odvrátil a začal se červenat. „Zapomněl jsem už, jaká je to zábava, být před publikem.“

„Jestli je to tak, dovolil bys malé vystoupení? Všechno jen akustické, nic velkého nebo tak něco, jen něco malého pro pár stovek fanoušků?“ Davidův hlas z toho dělal něco ne tak velkého, ale jeho postavení naznačovalo něco jiného.

„Popřemýšlíme o tom,“ řekl Tom rychle, než mohl Bill odpovědět. Davidovi by Bill odpověděl ano, protože byl stále ještě mimo z kontaktu s publikem. „Jsme celkem zaměstnaní, pamatuješ?“

„Lov na dům, já vím; jak vám to vlastně jde?“

„Už jsme pár hezkých domů viděli; v Lichterfelde West.“ Promnul si Tom obličej, když David zahvízdal.

„Tam to je drahý, jak si to můžete dovolit?“

„Máme společný účet a každý není tak chudý jako ty.“ Otočil se na něj Bill. „Jsem si jistý, že ty bys byl schopný sedět na euru, kdybys věděl, že se ti z něho vylíhne další.“

„Nejsem zas až takovej lakomec,“ řekl David nevrle a Tom se zasmál. „Až vám bude tolik co mně, začnete myslet na budoucnost a plánovat. Já totiž nehodlám pracovat navždycky.“

„Důchod.“ Přikývl chápavě Bill. „Mám dojem, že jsem už na tobě viděl pár šedých vlasů,“ řekl nevinně.

Manažer si zrovna chtěl sáhnout na vlasy, když mu zazvonil telefon. „To je společnost, někdy si přeju, aby ztratili moje číslo. Musím to vzít. Nechoďte moc daleko, Saki a Tobi nám už zajišťují východ. Budova je obklíčena protestujícími a fanoušky. Určitě se poperou.“

„Bože, miluju naše fanoušky,“ řekl Tom a ušklíbl se nad představou, jak ty dívky škrábou dospělé a koušou je. To by byla podívaná.

„Hned jsem zpátky.“ Zvedl David mobil a odešel. Tom se zvedl a zavřel dveře; zamknul a podíval se na Billa.

„David s nima bude mluvit bůhvíjak dlouho,“ řekl a opřel se o dveře. Bill se na něj zazubil a rozhodil nohy.

„Oh opravdu, co jsi nám na tu dobu naplánoval?“ zeptal se svůdně a opřel se o opěradlo, aby se mohl zvednout. Promnul si obličej a ovál se rukou před obličejem. Bylo mu horko a připadal si olepený, když na něj Tom takhle koukal. Jako by ho chtěl sníst.

Dobrý bože, on chtěl být snězený.

Tom ho chytil, když k němu přešel blíž a jemně ho políbil, zatímco si ho lehce přitáhl za boky. Bill nechtěl něžnosti, chtěl to tvrdě, a to, co potřeboval nejvíc, bylo mezi Tomovýma nohama. Kdyby si mohl kleknout a bylo to pro něj pohodlné, Bill by Toma hned tady a teď vykouřil, ale namísto toho zatím hledal uspokojení v Tomově jazyce.

Polibek byl brzo žhavý a Bill táhle zasténal do Tomova krku, když jeho ruce sjely níž a chytly ho za zadek. Motala se mu hlava a všechna sexuální frustrace, kterou Bill za poslední měsíc prožíval, se mu hrnula do hlavy, zatímco si Toma přitahoval, jak nejblíže mohl. „Bože, jsi nádherný,“ vydechl Tom a jemně skousl citlivou kůži na Billově krku.

„Ty taky,“ zamručel Bill a usykl, když Tom stiskl jeho zadek ještě pevněji.

„Ublížil jsem ti?“ zeptal se Tom rychle a zpěvák ho umlčel polibkem.

„Ne, slibuju, že ti řeknu. Jen… nemyslím si, že to zvládnu, když přestaneš. Nemáme moc času, takže to bude muset být rychlé. Žádná předehra,“ řekl Bill vážně.

„Já tě vážně miluju.“ Políbil ho Tom zoufale a jemně roztáhl Billovy rty jazykem, tiše zasténal nad jejich chutí. Nikdy v životě by se nevzdal chutě bratrových úst. Byl to sladký a unikátní Bill; šílel z toho a vzrušovalo ho to jako máloco. Tom by tu mohl stát a líbat Billa třeba až navěky věků.

„Prosím, Tomi, vošukej mě,“ vydechl mu Bill do úst. Tom jen přihlouple sledoval, jak jeho mladší bráška vzal bílou tubičku a naklonil se k němu, olízl mu jeho piercing ve rtu. „Prosím? Chceš, abych tě prosil?“ zeptal se tiše.

Tom tubičku vzal a on i jeho penis chtěli poskakovat nadšením; až skoro idiotské nadšení se přes něj přelilo, když si uvědomil, že bude mít sex. Sex s Billem, s tím překrásným stvořením, co před ním stojí, co je těhotné s jeho dítětem; ta myšlenka ho málem zabila. Alespoň jeho tělo vědělo, co dělat, a tak Billa znovu políbil, když se přesouvali ke gauči.

„Teď kalhoty dolů,“ zamumlal Bill proti Tomovým rtům a začal si sundávat ty svoje. Jen jednoduchým pohybem zápěstím měl Tom svoje kalhoty dole a pomohl Billovi ven z těch jeho.

„Jak to uděláme?“ zeptal se Tom. Jediné přijatelné místo byl gauč, ale ten nebyl moc velký, aby se oba položili na bok. Začal panikařit nad myšlenkou, že to nebudou mít kde dělat.

„Budu nahoře, sundej si boxerky, posaď se,“ vykoktal Bill a sundal si svoje miniboxerky. Jeho pohyby byly zběsilé; myslel na tohle celý den, dokonce i během rozhovoru. Teď, když se to blížilo, tak popravdě, Bill byl schopný se udělat hned, a to ještě ani nezačali. Sebral svému dvojčeti tubičku a trochu si vymáčkl na ruku, zatímco sledoval Toma, jak si sundává boxerky. Blonďákova erekce, naběhlá a rudá, se objevila jako předmět doličný a Bill si olízl rty. Kdyby měli čas, Bill by Toma nejdřív ochutnal, ale spěchali.

Bill se naklonil a rukou přejel Tomovi po penisu. Miminko udělalo salto s vrutem a on se zase odtáhnul. Tom se kousal do ruky, aby byl zticha. Nebylo to lehké to teď dělat, a to ještě nedosáhl k bodu proniknutí. Bill přejel prstem po Tomově žaludu a uculil se, když jeho bratr vyvalil oči a tiše zalapal po dechu.

Tom si ho přitáhl do polibku, zatímco rukou přejel po linii jeho zadku, pošimral ho na dírce a Bill si skousnul ret; nechtěl ztratit svoji příležitost a Tom taky ne. Natřel si trochu lubrikačního gelu ze svého penisu i na prsty a pronikl s nimi do Billa.

Bill se zachvěl a plně na Tomovy prsty dosedl, opřel se čelem o jeho rameno. Pocit být plný, bylo něco, co mu tak hrozně chybělo… byla to zoufalá potřeba. Bill prohnul záda a políbil Toma tak, jak si to zasloužil. Drdedatý chlapec pohyboval prsty uvnitř Billa, pokaždé skoro dosáhl až na místo uvnitř něj, které ho dovádělo k šílenství. „Tak už ho tam strč,“ zabručel Bill a Tomovi se penis zvedl ještě dvakrát tolik.

„Nechci ti ublížit,“ řekl Tom bezdechu, když z Billa vysunul prsty a narovnal se. Bill zavrtěl hlavou a znovu Toma políbil, zatímco si pomalu sedal na jeho klín. Oba dva kluci tiše zasténali, dokud zpěvák nebyl zcela posazený na Tomovi. „Kurva, no do háje,“ zamručel Tom zastřeně a snažil se zůstat v klidu. To úzké teplo okolo jeho přirození bylo skoro až moc, boky se mu málem samy od sebe začaly pohybovat, ale on nechtěl dělat nic, dokud Bill neotevře oči a neřekne mu, že je v pohodě.

Bill byl na devátém obláčku, bolest, kterou cítil, trochu zmizela a otevřel oči, aby se mohl usmát na svého bratra. „Pohni se,“ zaúpěl hravě, ale dech se mu jaksi někde zasekl, když se Tom podle jeho pokynu pohnul. „Oh bože,“ zašeptal, když se mu v těle začaly hýbat výhonky vášně. Naklonil se trošku dopředu a držel se na Tomovi, jako by na tom závisel jeho život.

Ten čalouněný gauč štípal Toma do zadku, tahle pozice ho omezovala v pohybech a chtěl vidět Billa nahého, ale i tak by musel dlouho přemýšlet, kdy byl sex lepší než teď. O trochu se posunul níž, aby mohl do Billa přirážet ještě víc. Bill Tomovi přihlouple vydechl do ucha, bylo to jako melodie, lepší než slova, oba dva se na sobě rozvášněně pohybovali, oba dva se chvěli a dostávali se stále dál, než někdo zaťuká na dveře a zničí tak jejich ochranné kouzlo. „No do háje, tohle mi chybělo; tys mi chyběl.“ Zašeptal Bill s delikátním chvěním, které Tom cítil, dokonce až na svém penisu, cítil, jak otekl a znovu přirazil.

Tom už to moc dlouho nemohl vydržet, ale Bill také ne, zaklonil prudce hlavu. Tom sledoval jeho lví hřívu, malinko se k němu naklonil a políbil ho na jeho odhalený krk. Jejich pohyby byly čím dál tím méně kontrolovatelné, více naléhavé, cítili, že vrchol přijde už brzo, tak rychle. Bill zavřel oči a přirazil pánví dolů, jak nejlépe mohl, zatímco stáhl svaly kolem Toma.

Jeho dvojče sebou škublo a tiše zanadávalo. Tom začal opravdu rychle silně přirážet, zatímco si Billa na sobě přidržoval. Začal se potit, natáhl ruku a chytl Billův penis. Černovlasý chlapec se zakousl do ruky a snažil se nekřičet, když byl drážděný zevnitř i zvenku. V rozkroku jako by měl oheň a všechno jako by bylo desetkrát těžší, naklonil se dopředu a zhroutil se pod silou svého orgasmu, před očima se mu udělalo temno.

~*~

„Jsme v pořádku; Bill jen viděl brouka, to je celé,“ řekl Tom nejistě, když si natáhl kalhoty.

„Bille?“ Saki nezněl moc přesvědčeně, ale tohle byla jeho práce, chránit. Tom někdy opravdu nenáviděl, jak ten chlap potřeboval dělat svoji práci důkladně.

„Jo, promiň, Saki.“ Bill stále zněl zmateně, ale bylo to lepší než ten křik, který ze sebe vydal před chvilkou, a který přilákal ochranku. Oblékal se a pohyboval se opravdu pomalinku, nenápadně strčil lubrikáč zpátky do tašky. Bill se cítil o hodně líp a z přihlouplého úšklebku na Tomově obličeji poznal, že i on. Napětí, co cítil v těle, bylo pryč, a dokonce i miminko vypadalo klidnější, jelikož zase udělalo kotrmelec. Bill se postavil a zkontroloval se v zrcadle; červené tváře a pot na čele mu dávaly zrovna jsem si to rozdával výraz a on nevěděl, jak se toho zbavit.

„Za pár minut pojedeme, tak se připravte.“

„Okay,“ řekla dvojčata unisono. Tom si utřel z krku sperma a tiše se zasmál. „Mám dojem, že bys měl zapracovat na svojí mušce.“

„Radši tvůj obličej než tvoje tričko, je černý, a kdyby na něm byl bílý flek, bylo by to více než nápadné,“ opáčil Bill, zatímco si Tom utíral ruku kapesníčkem.

„Do háje, máš pravdu. Na to jsem nepomyslel. Bože, tohle jsem tolik potřeboval,“ řekl Tom a sednul si na gauč. Byl teplý a voněl po Billovi a sexu, jeho dvě oblíbené vůně. Tom se zarazil a znovu začichal. „Taky tady cítíš sex?“

„No do háje,“ řekl Bill a zamával si rukou před obličejem. Jestli si tohohle někdo všimne, budou v háji. „Není v koupelně nějaký osvěžovač vzduchu?“

Tom vyskočil na nohy a vrátil se zpátky s nádobkou. „Letní růže?“ zeptal se se zamračením. „Co je kurva Letní růže?“

„Nevím a je mi to u prdele; nastříkej to tady, než se vrátí, a budeme muset jít.“ Zamračil se Bill, když se vůně Letní růže dostala k jeho nosu, ale bylo to lepší než ta od sexu; někoho by mohlo zajímat, proč je pokoj po dvou bratrech cítit po sexu. Zrovna když Tom vrátil plechovku zpátky do koupelny, ozvalo se další zaťukání.

Bill se postavil a odemkl dveře, viděl Tobiho s vráskou na čele. „Co se děje?“ zeptal se nevinně, když se za ním objevil Tom.

„Musíme rychle jít, dav se ještě neuklidnil a zavolali už i policii. Saki chce odjet dřív, než se to ještě zhorší,“ řekl bodyguard. Natáhnul a zamračil se. „Co to cítím?“

„Letní růže,“ řekl Tom spěšně a chytl Billa za záda.

Tobi vešel dovnitř a znovu natáhnul. „Ne, ještě něco pod tím.“

„Prdnul jsem si, spokojenej? Tak jdeme,“ opáčil Bill a vystrčil muže ze dveří.

~*~

„Kdo to je?“ zeptal se Tom a probudil Billa.

Bill zazíval a zamžoural. „Vypadá to jako Andreasův táta. Ale proč sedí na naší verandě?“

„Nevím; možná přišel za Gordonem. Slyšel jsem, že snad chtěli jít na bowling nebo co,“ řekl Tom, když dodávka dojela před jejich dům. Saki vystoupil a otevřel dveře, Bill protestoval, když ho bodyguard zvednul a sundal ho na zem.

„Díky, Saki,“ řekl Tom, zasmál se a chytl Billa za ruku.

„Připadám si jako panenka,“ našpulil Bill rty.

„Vypadáš rozkošně.“ Uchechtl se Tom, když se mu do kůže zaryly bratrovy nehty. Fredrick se postavil, když kluci přišli ke dveřím, vypadal nervózně. „Dobrej, pane Veicht; Gordon ještě není doma, ale řeknu mu, že jste tu byl,“ řekl Tom mile.

„Já jsem si spíš přišel promluvit s Billem, jestli můžu.“ Když se Bill zamračil, Andreasův otec znervózněl.

„Jasně, pojďte dál,“ řekl Bill, když Tom otevřel dveře. Starší pán je následoval dovnitř do obýváku. „Tak, o čem chcete mluvit?“

„Můžeme mluvit o samotě?“ usmál se Fredrick omluvně.

Tom se zamračil a chtěl odporovat, když se na něj Bill otočil a kouknul na něj. „Jasně, že vám dám nějaké soukromí,“ zabručel Tom a odešel ke schodům. „Bille, kdybys něco potřeboval, tak mi dej vědět.“

„Okay, díky.“ Sledoval Bill Toma vyběhnout schody a ukázal ke gauči. „Co se děje?“ zeptal se, když se oba posadili.

„Nevím, jak to mám říct, ale-„

„Je něco s Andreasem? Je v pořádku?“ zeptal se Bill rychle, když pomyslel na to, že by mohl být jeho nejlepší kamarád zraněný nebo hůř… mrtvý.

„Ne, je v pořádku. O tom jsem mluvit nechtěl. Víš, jak má ta vaše společnost právníky, kteří se snaží najít toho, kdo to řekl tisku?“

„Ano,“ řekl Bill a přikývl. Měl dojem, že to byla blbost a plýtvání časem a penězi, protože nikdo nikdy nenajde toho, kdo si otevřel pusu.

„Potřebuju, abyste je stáhli; vím, kdo to udělal.“

Bill na něj zamrkal, neschopen slova. „Kdo?“ zeptal se po chvilce.

„Můj šéf.“

„…A jak na to sakra váš šéf přišel?“

„Řekl jsem mu to. Byl jsem pyšný a on je ten typ člověka, který si víc váží lidí, co znají slavné lidi. Když jsem se dozvěděl o tobě a Andreasovi…“ Fredrick se zarazil, hanbou. „Nejsem hrdý na to, co jsem udělal, ale poníženě tě prosím, abyste mého šéfa nežalovali. To by věci ještě víc komplikovalo.“

„Třeba jako to, že se tisk dozvěděl o mém těhotenství? To si dokážu představit,“ řekl Bill koženě a poklepával nohou. Zavřel oči a snažil se to pochopit, jenže nemohl. Všichni na jejich první ‚rodinné‘ večeři souhlasili, že to budou držet v tajnosti; a Andreasův otec jde do práce a všechno to zničí? „Odvolám je,“ řekl Bill tiše, než si to stihl rozmyslet.

„Děkuju. Já už půjdu, vypadáš unavený.“ Postavil se Fredrick a nepohodlně přikývl. „Omlouvám se, že jsem ti do života přinesl tolik stresu.“

Bill nakrčil obočí, ale nic neřekl. Když otec jeho nejlepšího kamaráda odešel, hlasitě vydechl, zvedl se ze sedačky a vystoupal do horního patra k Tomovi do pokoje. Ten byl na své posteli s jednou z jeho milovaných Gibsonek v klíně, oči zavřené, a prsty vybrnkával melodii, kterou Bill nemohl určit. Opřel se o zeď. „Tomi,“ řekl a Tomovy oči se otevřely.

„Co chtěl?“ zeptal se kytarista a položil jemně instrument na zem. Bill mu vlezl do postele a přitulil se k němu, vydechl úlevou, když mu dvojče promnulo břicho. Bill zapřemýšlel, jestli se mu bude moci kůže ještě víc natáhnout nebo ne, neměl moc věcí na práci a doktor Robert mu říkal, že bude dál tloustnout. Bill si byl jistý, že na tohle nemá dostatek kůže.

„Říkal, že to byl jeho šéf, kdo to napráskal tisku,“ řekl nechápavě.

„Děláš si prdel? Proč to řekl šéfovi?“ zeptal se Tom naštvaně.

„Nevím, podle mě se chtěl vytáhnout.“

„Nakopu mu prdel.“

„Já vím, že jo, ale to nic nevyřeší. Co se stalo, stalo se.“

„Nenávidím to; od té doby, co Andreas otevřel pusu a lhal, všechno v našem životě je těžší. A to jsem si nemyslel, že to víc jde.“ Přestal Tom hladit Billovo bříško, Bill nespokojeně zabručel, čímž ho chtěl vyzvat k pokračování.

„Neměli jsme jinou možnost. Ty si vážně myslíš, že by to mamka vzdala? Ne,“ řekl dřív, než Tom mohl odpovědět. „Naštval by ses stejně jako na Andyho v nemocnici a vyžvanil bys jí naše tajemství. Nechci ani pomyslet na to, co by se stalo.“ Otřásl se Bill.

Tom se nelehce zavrtěl, ale neodpověděl. Věděl, že Bill má pravdu a to ho trápilo. Někdy se cítil neskutečně rozčílený; věděl, že to je nerozumné, ale nemohl s tím nic dělat. Cítil se bezmocný a přicházelo to vždycky z ničeho nic. Potřebuje jen víc spát, Tom byl vždycky náladový, když neměl dostatek spánku.

Vždycky mu bzučelo v mozku, než sebou prostě seknul do postele. Tom si o Billa dělal starosti, o jejich holčičku, o to, jestli se jim podaří najít dům a zabydlet se v něm dřív, než Bill bude muset na operaci. A dokonce i tohle ho děsilo, protože si na internetu přečetl, že by mohly nastat komplikace pro matku; kdyby Bill zemřel, zemřel by také. Tomu by dítě nezabránilo.

„Co?“ zeptal se Tom, když si uvědomil, že Bill něco říkal.

„Držíš mě hrozně pevně,“ pokáral ho černovlasý chlapec jemně. „Jsi v pořádku? Vypadáš jako bys byl někde kilometry daleko.“

„Představuju si, jak umlátím Fredrickova šéfa k smrti.“

„Oh. Myslel jsem, že si chceš třeba trošku užít, než se mamka s Gordonem vrátí. Nevidím důvod, proč promeškat prázdný dům, ty ano?“

Tom se rozzářil a naklonil se pro polibek. „Vůbec ne,“ řekl a chytil Billovy rty mezi své.

pokračování