autor: Ketty
So naive
„Bille, vstávej… bude poledne,“ mluvil na něj mile nějaký hlas, když se Bill probouzel z krásného snu. „Billi, no tak,“ domlouval mu dál, a to už se Bill probral úplně. Na tváři se mu rozhostil sladký úsměv, zamžoural do světla nad sebou a chraptivým povzdechnutím se protáhnul.
„Tomi…“ zavrněl spokojeně, když rozpoznal bratrův obličej.
„No konečně… Vzal jsem ti nahoru snídani, teď by ti dali leda tak oběd…“ usmál se na něj Tom a ukazoval mu plný tác, ležící na Billově nočním stolku.
„Jak ses vyspal, mimochodem?“ zeptal se a přisedl si k Billovi na postel.
„Jo, krásně, hlavně to probuzení…“ usmíval se Bill a nemohl uvěřit, že si ještě včera myslel, že bratra ztratil.
„Nechceš… hm, nechceš sem ke mně, pod peřinu? Musí ti být zima,“ Bill starostlivě položil ruku na Tomovo rameno. Měl na sobě jen své dlouhé tričko a Billovi se zdálo, že v místnosti je hrozná zima.
„Ne,“ vyhrkl Tom vyděšeně.
„Klid, já to přece nemyslel tak, že by…“ Billovi došlo, co si bratr asi pomyslel a snažil se mu to vysvětlit.
„Jo, já vím, že jsi to tak nemyslel… ale stejně ne,“ odmítl Tom nekompromisně.
„Proč? Dřív jsme spolu přece vždycky leželi v posteli… vždyť to bylo pěkný, ne?“ Bill se na dvojče posmutněle zadíval.
„Jo, bylo to fajn, ale bylo to, když nám bylo patnáct,“ odvětil Tom a sklopil hlavu.
„Chceš říct, že jsi teď moc starý na to, aby ses mazlil s bráchou?“ Bill se na Toma vyčítavě zahleděl. ¨
„Ne, já ne, ale ty… Bille, vždyť… vždyť už ti bude dvacet…“ Tom původně vůbec neměl v plánu probírat ten problém tak brzy ráno, Bill mu ale přímo nahrál.
„A tobě ne nebo co?“ Bill uraženě zkřivil obličej.
„No samozřejmě, že mně taky, ale tady jde o něco jiného… Copak budeš nadosmrti potřebovat, abych se tě dotýkal?“ Tom k bratrovi upřel tázavý pohled.
„No… proč ne?“ Bill se zatvářil zaraženě.
„Copak si vůbec neplánuješ budoucnost?“ Tom na Billa valil oči.
„No… trochu. Koncerty, vystoupení, bydlení po hotelech a občas doma v Hamburgu nebo v Berlíně… můžeme být kdekoliv. Ty a já,“ pokrčil Bill samozřejmě rameny. Tom pootevřel ústa překvapením.
„Jseš takhle naivní nebo to jenom hraješ? Jak dlouho ještě myslíš, že budeme moct hrát ve velkých halách a vydělávat si tím? A co… rodina, svatba, děti?“
Bylo těžké posoudit, který z bratrů na toho druhého zíral nechápavěji.
„To mi říkáš ty?“ pozvedl Bill obočí.
„Kdo jiný, jsem tvůj starší brácha,“ rozhodil Tom rukama.
„Který, pokud se nepletu, celý život prohlašoval, že se nikdy nezamiluje a nikdy se neožení,“ podotkl Bill.
„Bille, řekl bych, že si nějak pleteš dobu, kdy nám bylo šestnáct a přítomnost,“ zavrtěl Tom hlavou.
„A… změnilo se něco?“ Bill působil neskutečně naivně.
„No, především jsme o tři roky starší, je před náma skutečněj život, oba bychom si měli najít někoho, s kým budeme žít svůj vlastní život, budeme mít rodinu a věci, co k tomu patří. A s kariérou… vždyť to už sám vidíš, že to není jako dřív… Jseš zvyklej utrácet víc než můžeš… Jak dlouho myslíš, že s tím vydržíš?“ Tom ho nedovedl pochopit.
„Fajn, tak nebudeme vystupovat, dobře… najdeme si někde nějakej větší byt, já nebudu tolik utrácet, budeme hrát jen po klubech… a bude nám dobře. K čemu rodinu, copak si nevystačíme?“ pokrčil Bill rameny.
„Bille, promiň mi, že se ptám, ale… copak tobě nevadí, že je ti skoro dvacet a nikoho nemáš, s nikým…?“
„S nikým jsem nespal? Hele, to je moje věc, až najdu někoho, kdo mi za to bude stát, tak to udělám. Vždycky jsme přece věděli, že budeme žít spolu… To je snad jedno, jestli někoho mám nebo ne. Mně by to nevadilo, kdyby sis tam vodil holky,“ Bill nevinně zamrkal.
Tom si povzdechl.
„Ale… kdyby se jeden z nás zamiloval, že by chtěl žít jen s ní… počítáš i s touhle možností?“ Tom si nervózně zajel rukou do dredů. Nemohl mu to teď říct naplno, nezvládl by to. Navíc, nic nebylo jisté, ještě se Agnes ani nezeptal.
„No… proč bych měl? To se nestane. Nejdůležitější pro mě navždycky zůstaneš ty… a já pro tebe taky, nebo ne?“ usmál se Bill a sáhl po tácu se snídaní, který mu Tom přinesl. Utrhl si kuličku z hroznu vína a vložil si ji do úst.
Tom ho chvíli pozoroval, jak si bezstarostně pohrává se sladkým ovocem a v tu chvíli mu došlo, že s touhle zprávou musí počkat. Tohle mu teď doopravdy nemohl udělat.
„No samozřejmě, že ty pro mě taky,“ přikývl a lehce se na bratra pousmál.
Billovy rty se roztáhly do spokojeného úsměvu a on se naklonil blíž k Tomovi. Vzal další kuličku vína a pokusil se ji vložit Tomovi do úst. Tom nakonec nepatrně roztáhl rty a vzal si od Billa ovoce, přičemž ucítil dotek Billových hebkých prstů na vlastních rtech.
„Já tě mám ze všech nejradši,“ usmál se Bill.
„Už nikdy mi nedělej nic takového, jako poslední týdny. Prosím,“ upřel k bratrovi oddaný pohled a Tom se v tu chvíli cítil ještě zahanbeněji než předtím. Nedokázal mu to říct do očí, nedokázal být upřímný k vlastnímu dvojčeti… cítil se hůř, než když bratra ignoroval úplně. Byl příliš slabý na to, aby dokázal čelit Billovu zklamání, nenáviděl se za to, nemohl mu ale ublížit, na to ho měl moc rád.
„Neboj… nebudu…“ neodvážil se mu při tom podívat to očí. Věděl, že by to poznal, že to nemyslí tak úplně vážně.
„To jsem rád… nemůžu bez tebe žít… vždyť to víš…“ řekl Bill tiše a přivinul bratra k sobě.
„Já vím, Billi, já vím…“ Tom tiskl dvojče neméně pevně… jak by mu jen mohl ublížit…
°°°°
Venku už pozvolna padala noc a jediným zdrojem světla v jinak setmělém Davidově pokoji byl producentův drahý notebook. Drahnou chvíli se pokojem rozléhal zvuk psaní na klávesnici a pak už David vítězoslavně dopsal poslední řádku e-mailu a dopis odeslal. Vyřizoval podmínky jejich budoucího pobytu v Lipsku, kde kluky čekalo důležité vystoupení a rozhovor, a už měl té práce dost. Od rána se jen dohadoval s různými lidmi, ať už přes mail nebo přes telefon, nikdo mu nebyl ochotný pomoci a on získával pocit, že z toho brzy zešílí. Nedovedl pochopit, jak se mohl stát manažerem, producentem a ještě k tomu prakticky opatrovatelem partičky náctiletých kluků… to tenkrát vůbec neuvažoval?
Naprosto zdeptán nátlakem všech svých povinností David zavřel okno e-mailové schránky a otevřel si internet. Televizní zprávy zásadně nestíhal, musel se tedy informovat na síti. Obešel několik oblíbených stránek a nakonec se zarazil s kurzorem nad odkazem na Tokio Hotel fan fórum. Věděl moc dobře, jaké obrázky tohle fórum mimo jiné skrývá a neuvěřitelně ho to lákalo. Chvíli se přemlouval, aby stránku okamžitě zavřel, zvláštní vzrušivý pocit v hrudi ale nakonec zvítězil a během několika sekund se David proklikal k příslušné místnosti.
A vida… fórum nezklamalo, bylo tu nesčetně kreseb a fotomontáží s dvojčaty… někde se jen drželi za rameno, někde se líbali, někde dělali odvážnější věci…
Vypadalo to tak opravdově, až Davidovi dělalo problémy udržet se při vědomí, že nic z toho není skutečné. Připadal si jako úchyl, když tam uprostřed večera jen seděl a prohlížel si fotografie chlapců, se kterými pracoval. Kdyby se tohle tak někdo dozvěděl, zřejmě by z něj udělali pedofila… Ale David byl jiný případ. Davida uchvacovaly pouze fotky, na kterých byla dvojčata spolu, dotýkala se jeden druhého a on z nich téměř mohl cítit tu vášeň zakázaného vztahu… Co mohl kdo tušit? Třeba mu oba dva lhali, aby na ně nepadlo podezření. Třeba spolu spali každou noc potají, šeptali si slova lásky, aniž by se to někdy někdo měl dozvědět… Ne, tu lásku mezi nimi mohli spatřit jen ti, kdo jí dokázali pochopit. A to David byl. Ta představa byla tak vzrušující… dvě téměř stejná těla spletená v jedno, zastřené steny a jejich vzájemná ujištění o nejhlubší lásce… Davidova ruka samovolně sklouzla k jeho klínu a prorazila si cestu pod jeho kalhoty.
Před očima stále obraz milujících se dvojčat, musel už něco udělat se svým vzrušením…
„Davide? Potřeboval bych s tebou mluvit,“ ozvalo se v tu chvíli za dveřmi a David měl pocit, že omdlí. V rychlosti dal ruku na potřebné místo a přehodil si přes klín deku.
„Jasně, pojď,“ zvolala nakonec ke dveřím a stále mu ještě prudce bušilo srdce, když do místnosti vešel viditelně dobře naladěný Dave.
„Píšeš do toho hotelu? Aha, ne,“ Dave zkontroloval obsah okna otevřeného na monitoru Davidovu notebooku.
„Dobře, že se tím zrovna zabýváš… ohlasy jsou dobré, že?“ prohodil, když spatřil líbající se dvojčata, umístěná ve fanouškovském fóru, které David v rychlosti nestačil zavřít.
„Jo, to jsou… předpokládám, že jsi přišel právě kvůli tomu…?“ David na kolegu tázavě pohlédl.
„Vlastně ano… přišel jsem se tě zeptat, co si o tom myslíš – kdyby přikročili k dalšímu stupínku… Vypadají, že si na to docela zvykli, co myslíš? Napadlo mě… co z toho udělat takové veřejné tajemství? Občas by se nafotily nějaké tajné fotky, jak se ti dva líbají nebo drží za ruce… cokoliv. Podle mě by to mělo obrovskej úspěch u těchhle fans i vlastně u médií… byla by z toho senzace…“
Davidova ostýchavost byla ta tam, teď mu přímo svítily oči nadšením.
David chvíli přemýšlel, jestli nemá halucinace nebo Dave doopravdy pozapomněl na důležitou skutečnost.
„A co takhle zákon o milostném vztahu mezi rodinnými příslušníky, hm? Nic ti to neříká?“ pozvedl obočí. Dave se však jen ušklíbl.
„Zákony jsou v pohodě. Mluvil jsem s Frankem – tím mým známým právníkem – a je to přesně tak, jak jsem říkal – nikdy to nemusí přiznat, vždycky to můžou popřít. A pokud by je z toho opravdu usvědčili – v zákonech je psáno, že je zakázaná soulož, což oni rozhodně neprovozují. Navíc – dva bratři, u těch by to nemělo vůbec vadit… děti spolu mít nemůžou, tak co…“ Dave mávl rukou a s očekáváním se zahleděl na kolegu.
„Tak co? Myslíš, že by to šlo?“
David se zarazil.
„No…“ kdyby souhlasil, mohlo by to mít katastrofální účinky na Billův a Tomův rozpadající se vztah a to David nechtěl dopustit… Na druhou stranu však představa líbajících se dvojčat Davida podněcovala k tomu, co před chvílí nestačil dokončit. Zakázaná láska, na prahu prozrazení… Tisíce lidí na koncertech a všude, kam se hnou, novinové články, televizní reportáže… z toho plynulo uspokojení i peníze, David by byl blázen, kdyby se o tohle nechal připravit.
„Myslím, že by to šlo,“ přikývl nakonec a Daveův obličej zachvátil úlevný výraz.
„To jsem rád, že s tím souhlasíš… Peter a Pat říkali, že klidně, že s tím nemaj problém,“ bylo na něm vidět, jak si oddechl. ¨
„Super, ještě že tak,“ přikyvoval David a jeho mysl už plnily obrázky líbajících se dvojčat… ono jim dojde, že tohle je ta správná cesta, ať už mu Tom vykládal cokoliv, něco ho musí donutit změnit názor… pro Davidovo uspokojení a řekněme… Billovu spokojenost.
„Fajn,“ začal se Dave po několika desítkách minut tlachání zvedat z Davidovy postele.
„Takže, vyřídil bys to s nima dejme tomu o víkendu, nebo tak, až bude vhodná chvíle? Na tebe daj, minule jsi je v pohodě přesvědčil. Ostatně, byli by hloupí, kdyby odmítli. Tohle přinese takový popularity…“ Dave se slastně usmíval.
„Zatím, Davide,“ rozloučil se a zmizel za dveřmi. David jen vytřeštil oči. Vyřídit? Na to úplně zapomněl… jak se teď vůbec bude moct podívat Tomovi do očí, když souhlasil s něčím, čeho se Tom tak obává…? Bill to celé nejspíš přijme s nadšením, ale Tom… Bude ho muset přesvědčit, že je to doopravdy nutné a on že s tím nemůže vůbec nic udělat. Ještě se třeba bude divit, jaká pozitiva mu to přinese.
Ano… tenhle plán byl po všech stránkách perfektní, alespoň pro Davida.
autor: Ketty
betaread: Janule
pro něj možná ale co pro ty ostatní chudáky?
ty kráso, je mi Billa líto a Toma vlastně taky..je to strašně těžký…a docela se bojim toho, co bude, když po nich budou chtít, aby se i líbali…
je to ale dokonalá povídka!
ouuu ttj všechno bude perfektní a dvojčatka se doufám konečně zamilujou :)))
Nemůžu si pomoct, ale Bill se mi spíš než naivní zdá sobeckej a majetnickej. Tom je v docela blbý situaci, teda 😀 A co ten David? 😀 😀
Tohle bude ještě složité, hodně složité..
bóóže, ten oplzlej David tý povídce vážně dodává šťávu xD
ani mi tak nevadí David, jako Dave… na Mars s ním!
Začíná mi být docela líto Toma. On tu holku asi fakt miluje…..
Teeda David se nezdá xD
David je peknej uchyl.ale chapu ho=DD
A Tom je chudak,ale to Billík taky =)),to je tak komplikovany
Ten Bill je vážně tak najivní….má snad růžový bryle bo co? Dave je strašnej manipulátor a David je uchyl kterej jen pro svoje uspokojení zničil i tak krasnej vztah :-/ pche! dokonalá povídka
Nenacházím slov. Já se tak strašně těším na další díl…doufám, že to ve zdraví přežiju… Je mi líto Billa, dovedu si v blízké budoucnosti téhle povídky představit jeho zklamání, teda pokud nějaké bude, což vypadá, že ano. V podstatě se mu ani nedivím a fakt, že Tom zničehonic změnil veškeré své priority -a to bylo trochu načase- o nichž Bill ani nezauvažoval, je pro něj "celkem" frustrující. Těším se na to, jestli pak se spolu budou líbat před fotoaparátem, to bude mít ten správný říz 😉
Jé, Ketty, mělas pravdu ohledně toho, že máme počkat a tolik nelitovat Billiho! Je tak naivní a hloupučký, že to hraničí s otravností, Tom s ním musí mít opravdu velkou trpělivost, já být na Tomovém místě, taky by mi to lepení lezlo na nervy… Jo a ten Dave to celé jen komplikuje svýma briskníma nápadama…
Nelíbí se mi to jak je Bill naivní až sobecký a bezohledný, i když doufám, že to přinese "ovoce", teď mě stím dokáže v průběhu povídky pořádně vytočit.A Toma je mi v těchto chvílí líto…
Naprosto Billa i Toma chápu..chudinky oba dva..A ten David nemá chybuu :D:D
Ježiš, Davidovi zase hráblo, nebo co..?:D Úchyl jeden, není při smyslech..:D
Jako teda, chudák Tom, a Bill, ten v téhle povídce na mě působí úplně jinak, než "normálně"..:D Nějak, divně, negativně..Ááá, musím to dostat z hlavy..:D Jdu číst další díl..!Dokonalé..!