Critical moment 1.

autor: Tomi

Tuhle povídku bych chtěl věnovat člověku, kterýmu jsem v minulosti hrozně moc ublížil. Vlade, tahle povídka je pro tebe. Jinak mě inspirovaly písničky skupiny 13. století (Justina, Elizabeth). Písnička „Je t’aime“ vystihuje duši hlavního hrdiny.

Jsi hledaný… Jsi milovaný…

Líbnul mě na čelo a já se chtěl zahrabat do měkoučký pokrývky, když vtom se ozval na chodbě hluk a řev. Vyplašeně jsem sebou trhnul. Dveře hotelového pokoje se s rachotem otevřely. Takovej zvuk musí zaznít, když se hroutí peklo. To na mě zase čekalo. Byl jsem zpátky v realitě. Co jsem si naivně myslel? Že se stačí někam uklidit a oni zapomenou? Ne. Mathyas se nenechá připravit o svůj majetek. Mohl jsem poděkovat svýmu nevlastnímu tátovi. Vždycky mi vyhrožoval. „Prodám tě. Už dlouho mě sereš.“ A já mu s úsměvem říkal. „Mě se nezbavíš. Kluci se neprodávají.“ A teď ten parchant dostal všechno a hlavně mojí mámu, kterou už nikdy neuvidím, a po který se mi i teď moc stejská. Představuju si jí skoro každou noc a nebo ráno, podle toho, kdy si jdu lehnout. Se vzpomínkou na ní se mi usíná líp. Kdyby věděla, co si vzala za…

Mý myšlenky přerušil Mathyas, kterej se zjevil u postele jako stín. Beze slova mě vytáhl z postele a jeho pomahači si podali mojí lásku. Mohl jsem po tom všem, co jsem zažil, milovat? Možná? Slyšel jsem údery a sténání, ale nemohl jsem se otočit. Mathyas mě zabalil do přehozu a táhl mě ke dveřím. Několikrát jsem klopýtl.

„Au, to bolí.“

„Tak ti třeba.“ Nemohl jsem jít. Musel mě vzít do náruče. Chtěl jsem se vrátit. Mlátil jsem ho do zad. „Nezhoršuj to, Bille.“ Ucedil naštvaně. Naštěstí jsem nemusel absolvovat potupnou cestu přes hotelovou halu. Stačil zadní vchod, kde se motal personál a vozíky s prádlem.

„Doufám, že sis svůj výlet užil.“ Mathyas seděl rozvalenej za stolem ve svý kanceláři a pokořoval. Stál jsem tam zamotanej ve svým provizorním hábitu jako nějakej Říman. Začala se do mě dávat zima. Zábly mě nohy. „Hlavně, že ses kurvil s bůhvíkým a kšefty zatím stály. Všechno mi zaplatíš do pětníku.“ Nechtěl jsem se na něj dívat. Provrtával jsem očima drahej koberec. „Laskavě čum na mě, když s tebou mluvím. Musel jsem odříct naše nejlepší klienty, protože mladej pán se chtěl podívat do světa.“ S Mathyasem vibroval vztek. „Pojď sem.“ Ani jsem se nepohnul, jako by moje nohy vrostly do země. „Tak bude to?“ Udělal jsem pár váhavých kroků jako malý dítě, co se teprve učí chodit. „Mohl bych s tebe vymlátit tu tvojí černou duši, ale já nejsem takovej. Nebudu tě bít. Zmlácenej bys mi byl k ničemu. Budeš tak makat, že se s tebe bude kouřit, abys to odčinil, a můžeš začít u mě.“

„Néé.“

„Jak ne.“ Zablýsklo se mu v očích. „Ty tu podmínky neurčuješ a nesnaž se mě nasrat. Víš, že se ti to nepodaří. V mým věku je rozčilovaní nebezpečný. To by se ti hodilo, abych dostal infarkt, ale s tím nepočítej.“ Přišel jsem až k jeho stolu. Kus se odsunul. „Dej ruce na stůl.“ Zaváhal jsem. „Tak bude to? Mám tě plný zuby, jak mne okrádáš o čas. Asi tě fakt nechám zmlátit do bezvědomí.“ Dotkl jsem se leštěné plochy a trošku rozkročil nohy. Přehoz ze mě spadl.

Mathyas vstal. Ucítil jsem příšernou bolest. O rameno mi zhasil hořící cigaretu. Ještě lepší. To byl vždycky můj sen, sloužit mu jako popelník, pomyslel jsem si ironicky. Stačí, že se v tom vyžívali některý klienti. Zavřel jsem oči a myslel na Vlada. Měl docela divný jméno? Cizinec? Co o něm vím, kromě toho, že má krásnej úsměv, černý delší vlasy a oči, ve kterých se člověk musí ztratit. No co, stejně ho už nikdy neuvidím. Mathyas do mě pronikl. Ani to nebolelo. Byl jsem vycvičenej. Žádnej začátečník. Trvalo dlouho, než se udělal, asi mi to chtěl nechat sežrat, ale to se přepočítal. Místo, abych byl bez hlesu, pěkně jsem kňoural a pobízel ho, ať pokračuje. Musel jsem ho nějak naštvat. Na mě si nepřijde. Vztekle ho vyndal a postříkal mi záda. Jsem dobrej herec. Za ten rok mě perfektně vycvičili. Dokážu ještě cítit nějaký emoce nebo jsem jenom robot, co bezchybně splní přání? Třeba to byl jenom úlet. Třeba se to vůbec nestalo a Vlad je jenom přelud mýho mozku. „Táhni do svýho pokoje a ať si na večer připravenej. Začínáš už v šest.“ Pak mě milostivě propustil.

Zapadl jsem k sobě. Okamžitě jsem navštívil koupelnu. Napustil jsem si vanu a dlouze se v ní válel. Obtočil jsem se ručníkem a umyl jsem si vlasy. Vyfénoval si je a vylezl ven do svýho pokoje. Na posteli seděl Tommy.

„Co tu děláš? Víš, že je to zakázaný.“

„Když já myslel.“

„Tak nemysli a vypadni.“ Ještě jednou fňukl. Podíval se na mě tak smutně, že by se kámen ustrnul, a odešel. Copak to nechápe? Jak se říká, láska je v mým případě luxus, kterej si nemůžu dovolit. Jako jedinej jsem měl pokoj sám pro sebe. Ostatní kluci bydleli po dvou. A taky jsem nikdy nechodil dolů do haly jako oni. Mě si klienti objednávali přes telefon, takže jsem dělal venku, ale co jsem z toho měl? Že jsem z auta viděl ulice města a nejrůznější byty, domy a pokoje v hotelu. Že jsem měl dokonale prostudovaný nejrůznější stropy, stěny a postele?

Na chvíli jsem si lehl. Bylo mi jasný, že budu potřebovat sílu. Tommyho mi bylo trošku líto, ale co jsem měl dělat? Byl tady pár měsíců. Možná ho přeloží někam jinam. Jak honosný slovo ‚přeložit‘. Dobrá, prodají někam dál. Chová se jako dítě. Některý klienty to možná rajcuje, ale mně je to naprosto odporný. Pořád by mě nejradši otlapkával jako plyšovýho králíčka. Na blití. Nepotřebuju jeho lásku, jeho pusinky. On to nechce pochopit, i když se k němu někdy chovám dost odporně. Jsem na něj hnusnej, i když je mi to pak trochu líto, ale ne zase tak, abych se s tím víc zabejval. Každýmu pomáhá k přežití něco jinýho.

Usnul jsem. Probudil mě kopanec do postele.

„Aby ses neposral.“ Lukas mi tu chyběl.

„Nemachruj, kurvičko, a radši se koukej oblíknout. Jdeme se najíst. Za hodinu si budeš užívat.“ Olízl mi obličej jako pes.

„Jsi odpornej.“

„Asi tak jako ty.“ Zasmál se.

Snědl jsem trochu brambor, masa a salát. Nechtěl jsem se přejíst. Už takhle mi z těch klientů na úrovni bylo zle. Lukas se naproti mně nezřízeně cpal.

„Copak tobě nechutná?“

„Trhni si.“ Takhle jsme se špičkovali od mýho prvního dne. Dost často mě doprovází, když si chci venku koupit nějaký oblečení nebo se na chvíli projít, a nebo jít do kina, ale to musím hned po obědě. Odpoledne, večery a noci nemám čas. Musím Mathyasovi vydělávat peníze. Někdy se mnou jde i velkej šéf osobně. Hlavně, když má plný zuby svý manželky. Jednou jsem jí viděl. Protivně namyšlená s neuvěřitelně dlouhýma nohama, pohledem raněný laně a rezavejma vlasama, a zapomněl bych dodat, s dlaní neustále nataženou.

Stálí klienti jsou nejlepší. Už trošku vím, co od nich očekávat. Možná k nim mám i jakýsi vztah. Možná to zní přehnaně. Mý poprvý bylo s Mathyasem. Vyžíval se na mě takhle čtrnáct dní. Den po dni mi ničil duši. Až ve mně všechno umřelo. Jako když někdo barák vypálí napalmem a zbydou jenom obvodový zdi. Dřív jsem brečel a trápil se. Prosil jsem, ať to

skončí, a já se vrátím zpátky k mámě. Nikdy jsem nedokázal říct: „Tak jak to chceš?“ Jak už jsem řekl na začátku, jsem dokonalý herec. Jsem přece tajemnej, plachej. V hraní nevinnosti úplnej přeborník. Kolikrát se mě klient ptal, jestli jsem to už někdy dělal. Musel jsem se v duchu smát. Dneska večer mě jich čeká pět.

„Posloucháš mě?“

„Lukasi, dej mi pokoj.“

Vrátil jsem se úplně hotovej. K smrti vyčerpanej. Nikdy bych nevěřil, že chlapi, co jsou straší než můj táta, budou mít takovou výdrž. K zbláznění. Moje cesta vedla do koupelny. Musel jsem si odlíčit obličej. Stáhl jsem ze sebe hadry. Na zemi se vršily tři trika a jedny džíny. Fuj. Zdobily je nechutný fleky. Relaxoval jsem, a pak se zmučeně zahrabal do postele. Chvílema jsem si přestavoval, jaký by to bylo, žít s Vladem, a pak jsem otevřel oči a uviděl povislé tělo mužů, co se nade mnou skláněli. Naštěstí je zakázáno líbat nás na ústa. A to je jedině dobře. Nejde tu o lásku, dotyky, ale o čistej nefalšovanej sex. K tomu nepotřebuju krásný slovíčka. Úplně mi stačí, když mi říkají: „Jsi úžasnej. Kouříš jako bůh. Ty jsi moje zlatíčko.“ Přetvářka, ale ta existuje i v „normálním“ světě.

Přetočil jsem se na bok a ucítil pohyb. Malátně jsem otevřel oči a sáhl za sebe. Někdo tam ležel. Mathyas tohle nedělá.

„Bože, Tommy.“ Zatvářil se na mě jako andílek.

„Nevyháněj mě, prosím.“

„Tak dobře.“ Vděčně se na mě usmál. Svojí pacičkou mi přejel po zádech. Byl to zvláštní pocit ležet vedle něj. Jeho tělo bylo tak podobný mýmu.

Nevěděl jsem, kolik bylo hodin, když jsem se probral. Bolelo mě celý tělo. Krásnej sen skončil. Má andělská bytost byla pryč. V ústech jsem cítil pachuť krve. Pokusil jsem se trošku pohnout. Šlo to těžce. Doufal, jsem, že nemám nic zlomenýho. Po chvíli se mi podařilo posadit se. Nevím, jak dlouho jsem ležel na podlaze, ale den se chýlil ke konci. Opatrně jsem si lehl na postel. Voněla jeho přítomností. Zavřel jsem vyčerpaně oči. Tolik jsem se s ním chtěl znova setkat. Vůbec jsem nevěděl, kde ho hledat. Možná v nějakým bordelu tady v okolí. Kdo ví. Rozhodl jsem se znova usnout, protože mě opět šíleně rozbolela hlava.