autor: B-kay
„Za to se přeci nemusíš stydět,“ zašeptal jsem téměř bez dechu. Opravdu jsem to nečekal. Byli jsme na tom úplně stejně. Ani jeden z nás nepoznal jaké to je, odevzdat se někomu jinému. Vložit druhé osobě do rukou to nejcennější, co člověk může mít.
Slýchal jsem o tom ze všech stran, přesto jsem to se Sárou neudělal. Naléhala na mě, snažila se mě svézt, několikrát jsme se kvůli tomu dokonce pohádali. Nebylo to tak, že bych po ní netoužil. Toužil jsem, ale ne tak moc, abych se s ní dokázal milovat. Andreas tomu říkal jenom sex. Jiné slovo jsem z jeho úst nikdy neslyšel. Jenomže já nechtěl sex. Netoužil jsem po divokém styku, ze kterého si budu pamatovat jenom útržky, protože jsem úplně ztratil hlavu a zapomněl jsem to prožívat. Možná právě proto jsem to se Sárou neudělal. Chtěl jsem, aby ta chvíle byla nekonečná a abych na ni nikdy nezapomněl. Chtěl jsem to pomalu, něžně… Až teď si uvědomuju, jak moc jsme byli se Sárou odlišní.
Tom na mě nenaléhal. Nesváděl mě a já přesto všechno věděl, že s ním bych se milovat dokázal, kdykoliv by chtěl. Neublížil by mi. Neměl jsem z něj strach. Oba jsme v tomhle byli velice nezkušení a právě proto mi přišlo neskutečně nádherné, že bych to měl prožít právě s ním. Zapomenout na to, co bylo a bude. Zapomenout na celý svět kolem a žít jenom pro tu chvíli.
„Jsi na řadě,“ ucítil jsem na levé líci lehké pohlazení. Úplně jsem na naši hru zapomněl a Tom si toho zřejmě všiml. Díval se na mě provinilýma očima malého dítěte. Jako by si myslel, že to je špatně, pokud byl ještě pořád čistý a nedotčený. Ale nebylo. Právě díky tomu mi přišel ještě zranitelnější a křehčí. Měl jsem nesmírné nutkání neustále se jej dotýkat a hladit jej. Chtěl jsem jej o své lásce přesvědčovat každou vteřinou. Chtěl jsem, aby byl konečně šťastný.
Zahleděl jsem se mu do očí a v tu chvíli jsem přesně věděl, co musím udělat. Zhluboka jsem se nadechl. „Chci, abys se sem nastěhoval. Chtěl bych, abys tohle bral jako svůj domov,“ pomalu jsem jej hladil po čelisti, neustále tápajíc v hloubce jeho očí.
„To nebyla otázka,“ podotkl, pohledem však neuhnul ani o milimetr.
„Chtěl bys se mnou bydlet?“ pozměnil jsem to vzápětí. Tom mě k sobě pevně přivinul, políbil mě do vlasů, na malou chvilku však přerušil náš oční kontakt. Zahleděl se do vzduchoprázdna nad náma.
„Všechny věci zůstaly u bratrance. Kdybych se pro ně vrátil, ublížil by mi. A kdybys šel se mnou, ublížil by i tobě. To nemůžu dovolit,“ opět mi pohlédl do očí. Já jsem však strach neměl. Byl jsem odhodlán udělat cokoliv, aby se Tom nadobro odpoutal od své minulosti. Trápil se a já jsem to moc dobře cítil.
„Tak se vloupáme oknem. Vezmeme tvoje věci a společně utečeme. Můžeme jet kamkoliv budeš chtít. Spal bych i pod stanem, klidně i na stromě, jenom abych byl s tebou,“ slova jsem chrlil tak horlivě, až to i mě samotného malinko překvapilo. Tom se na mě však nádherně usmál a hluboce mě políbil.
„Pojedeme, kamkoliv budeš chtít. Třeba i na kraj světa. Jenom my dva,“ zamilovaně jsme se na sebe usmáli. Bylo nádherné takhle snít a představovat si společnou budoucnost. Bylo nám úplně jedno, zdali se to stane skutečností. To přeci nebylo podstatné. Byli jsme šťastní i z té nádherné představy a pevného objetí, které jsme si věnovali. Občas je mnohem jednodušší snít, než prožívat realitu, která vás trápí a děsí…
„Nádherně voníš,“ zašeptal mi stydlivě do vlasů. „Jak to děláš?“ když jsem se na něj podíval, nádherně se usmál.
„Mám to brát jako další otázku?“ vesele jsem si skousl rty, jinak bych jej musel celého zulíbat. Jeho tváře pomalounku růžověly. Měly skoro totožný odstín, jako jeho plné rty.
„Já jenom, že tomu nerozumím. Na světě jsou miliony vůní a žádná nevoní tak jako tvé vlasy nebo tvé tělo. Miluju, když jsi u mě a já ji cítím. V tu chvíli vím, že jsem v bezpečí. Díky tobě poznávám ten pocit,“ nosem jsem se otíral o jeho tvář a beze slova, naslouchal těm jeho. Vážil jsem si těch chvil, kdy na mě mluvil a já nemusel nic odpovídat. Mohl jsem jenom poslouchat jeho hlas a vnímat tlukot jeho srdce, který se stal pro mě tou nejkrásnější ukolébavkou. Dokonce i teď jsem se jím nechal unášet.
„Miluješ mě, Tome?“ vydechl jsem skoro neslyšně, s tváří opřenou o jeho hrudník a zavřenýma očima. Ani nevím, proč jsem se jej na to zeptal. Neměl jsem to v plánu. Prostě to z mých úst nějak samo vyletělo. I kdyby mi neodpověděl, nezlobil bych se. Cítil jsem to. Akorát bylo mnohem krásnější to slyšet.
Na několik vteřin zůstalo ticho. Byl jsem si jistý, že neodpoví. Trošičku mě to zamrzelo, ale když jsem se naklonil k jeho rtům a směl jsem jim věnovat láskyplný polibek, všechno bylo pryč. „Miluju tě, Bille,“ zavzdychal a já cítil, jak si mou tvář přiblížil ještě blíž k té své. Oba jsme pootevřeli rty ve stejnou chvíli. Srdce mi tlouklo jako splašené. Nemohl jsem tomu uvěřit. Nedočkavě jsme se líbali a já pomalu zapomínal i dýchat. Najednou, jako bych nepotřeboval kyslík. Jako by mi stačilo dýchat ten jeho…
Dlaněma jsem bloudil po jeho tváři, snažil jsem se ovládnout vzrušení, jež stoupalo každou buňkou mého těla. Čím déle jsme se líbali, tím více se naše líbání stávalo chtivým a průbojným. V okamžicích, kdy jsem se potřeboval nadechnout, jsem se jenom neochotně vzdálil z blízkosti jeho úst. Těch několik vteřin, po které jsem do plic nasál zásobu kyslíku, mě přímo ničily.
Vůbec jsem si neuvědomoval, co dělám. Mé rty jej hladově líbaly, zatímco si mé dlaně automaticky razily cestu směrem dolů. Přišlo mi to tak přirozené a čisté. Poslepu jsem soupeřil s drobnými knoflíčky na jeho kalhotách. Tom se mě sice několikrát pokoušel zastavit, ale já už jsem přestat nedokázal. Nemohl jsem se dočkat chvíle, kdy se jej budu moci skutečně dotknout.
„Bille,“ sténal do mých úst. Ve chvíli, kdy jsem dlaní vklouzl pod jeho spodní prádlo a poprvé jsem jej pohladil, jsem myslel, že exploduji. Ještě nikdy jsem nic tak silného necítil. Slyšel jsem sám sebe zasténat, když proti mé dlani zlehka přirazil. Líbal jsem jeho hořící tváře, nesměle jsem se o něj třel. Jeho nesmělé vzdechy a tichounké sténání, mě i v takové chvíli dokázalo ještě více rozněžnit. „Chci se milovat.“
„Já taky,“ odpověděl jsem přímo automaticky, aniž bych si uvědomil význam, toho, co řekl. Když mi to konečně došlo, přestal jsem se jej dotýkat a přímo šokovaným pohledem jsem vystřelil k jeho tváři. Díval se na mě úplně stejně. Jako by ani sám nevěřil tomu, co právě řekl. „Myslíš to vážně?“ zeptal jsem se jej šeptem, pořád zhluboka lapajíc po dechu. Tom mě krátce políbil a poté rychle zakýval hlavou. „Bude to poprvé, co se budu s někým milovat,“ zářivě jsem se usmál.
„Já taky,“ úsměv mi opětoval, i když po chvilce znejistěl.
„Tome, já jsem stejně nezkušený jako ty. Taky to neumím. Ale moc po tobě toužím a chci být tvůj. Společně to přeci zvládneme,“ ještě jednou jsem jej láskyplně políbil, a poté jsem mu pomohl vstát. Chtěl jsem jít zpátky dovnitř, ale Tom mě zastavil.
„J-já bych raději tady než vevnitř,“ zašeptal smutně. Zřejmě měl na něco ošklivou vzpomínku.
„To je v pořádku,“ pohladil jsem jej po tváři, vzal jsem deku, kterou jsme měli přes houpačku přehozenou, a vedl jsem jej na zadní dvorek, kde měla mamka dřevěnou pergolu. Miloval jsem to místo. Všude kolem jenom stromky a květy… nic víc.
Opatrně jsem ji rozložil a oba jsme se na ni posadili. Zadívali jsme se na sebe. Nevěděli jsme, jak začít.
„Polib mě, prosím,“ Tom ke mně natáhnul ruce. Potřeboval najít ztracenou jistotu a já to konec konců potřeboval taky. Takhle to přeci všechno začalo. Jedním polibkem…
Polibkem, který mi změnil celý život…
Opatrně jsem se k němu naklonil. Neustále jsme si hleděli do očí. Nic tak krásného a zároveň vzrušujícího, jsem nikdy předtím necítil. Chvěl jsem se po celém těle a ve chvíli, co se naše rty spojily, jsem měl chuť vykřičet svou lásku do celého světa. Za stálého líbání jsem se pomalu pokládal na deku a Tom se nesměle pokládal na mě. Bylo lehké o milování snít, mluvit o něm a toužit po tom okamžiku, ale když se to mělo stát, nevěděl jsem, jak začít.
Chtěl jsem, aby to byl nejkrásnější okamžik mého života. A nejenom mého…
Kdysi jsem si svého štěstí nevážil. Bral jsem jej jako samozřejmost, která mi uštědřila tu nejtvrdší ránu. Tu chybu už víckrát neudělám. Tvůj pohled je tak kouzelný. To ty jsi mým štěstím, lásko…
Našel jsem ten správný důvod
Ke změně sebe samého
Důvod začít od začátku
A ten důvod jsi ty
Ke změně sebe samého
Důvod začít od začátku
A ten důvod jsi ty
Omlouvám se, že jsem ti ublížil
To je něco, s čím musím žít každý den
A všechnu tu bolest, kterou jsem ti způsobil
Přál bych si to všechno vzít zpět
A být ten, který zachytí všechny tvé slzy
To je to, proč potřebuji, abys to slyšel
Našel jsem důvod ukázat
Svou druhou stranu mého já, o kterém jsi nevěděl
Důvod pro všechno, co dělám
A ten důvod jsi ty…
Svou druhou stranu mého já, o kterém jsi nevěděl
Důvod pro všechno, co dělám
A ten důvod jsi ty…
autor: B-kay
betaread: Janule
snad to dobře dopadne…x)
Po dlouhé době si tuhle povídku dočítám a musím říct, že jsem překvapená:-D Vůbec jsem netušila, že to bude tak něžný a hezký. Tom se mi tady moc líbí a Bill taky. Konečně si prohodili role, to je hezký♥ Jsem zvědavá, jak to bude dál, i když si myslím, že určitě správně tuším, na co v příštím díle dojde, ale stejně jsem zvědavá, jak to bude vypadat ve tvém podání… xD
to je dokonalé! nejnádhernější, nejúžasnější povídka! já ji tak (a je) miluju!
Och, neskutečně nádhernej díl. Nehorázně moc se těším na ten příští…
A definitívne horím. A zabudla som dýchať… Je to dokonalé…